-
NOVÁKOVINY ZASE OŽÍVAJÍ
Na Novákoviny poslední dobou nebylo moc času, to se ale nyní mění a web znovu ožívá.
Temná strana baťovské legendy
Většina veřejnosti vnímá jméno Baťa jako monolitní symbol úspěšného podnikatelského rodu, jehož obuvnické impérium stále trvá. Realita je ale odlišná. Složité vztahy a soudní spory uvnitř dynastie přinejmenším zpochybňují postavení Tomáše Bati juniora, který byl za svého života (a stále je) zejména u nás často považován za ztělesnění firmy.
Číst dál: Temná strana baťovské legendy Přidat komentář
Počítačový model místo děda Vševěda
S větou začínající slovy "Počítačový model ukazuje,..." se setkáváme stále častěji. Připomíná pohádku o dědovi Vševědovi - neznalý vědec se ptá a zázračně chytrý počítač správně odpovídá. Tak nějak nejspíš lidé antiky přistupovali k věštbám delfské Pýthie a podobně dnes berou výsledky modelů: mají se jimi řídit ekonomové, politici, státy, svět. Jenže počítačový model není kouzelný dědeček, zato má hodně blízko právě k fungování věštírny v Delfách. Je to lidský výtvor se vším, co k tomu patří - a kupodivu pracuje skoro stejně, jen na vyšší technologické úrovni. Delfští kněží shromažďovali informace, na základě svých zkušeností z nich vyvozovali výsledky a ty si občas ještě upravili pro své potřeby. Model je (zjednodušeně řečeno) lidská zkušenost zakletá do stroje, je vytvořený na základě vědomostí své doby a hypotéz svých tvůrců, přičemž obojí obvykle bývá záhy překonáno. Počítač k tomu nic navíc nepřidává, jen toho umí sežvýkat hodně najednou a rychle. Správný tedy nemusí ani samotný postup konstrukce modelu, ani data, jimiž je krmen. O zlém úmyslu toho, kdo práci moderní věštírny řídí, ani nemluvě. Winston Churchill říkal, že věří jen té statistice, kterou si vlastnoručně zfalšoval - proti modelům je ovšem i ta nejsložitější statistika křišťálově průzračná záležitost.
Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny Českoněmecké hádání o vykopávky v jeskyních
Svérázný český samouk Jaroslav Petrbok se během druhé světové války střetl s uznávaným německým archeologem Lotharem Zotzem ve sporu o metody zkoumání pravěkého osídlení. Odborný konflikt dostal ve vypjaté době širší rozměr - a dodnes ilustruje, že českoněmecké vztahy nikdy nebyly tak černobílé, jak jsou často líčeny. "Mohl by připomínat Masaryka - kdyby nechodil jak šupák a nemluvil jak dlaždič." Tak na archeologa a paleontologa Jaroslava Petrboka vzpomíná v internetové diskusi jeden z pamětníků jeho působení v Národním muzeu během 50. let. Digitální čeština
Neřeknu nic nového, když budu konstatovat, že pravopis mailů, internetových diskusí a SMS zpráv je hrozný. Nemíním se ale pohoršovat nad úpadkem českého jazyka, protože to už v hojném počtu obstarali jiní. Zdánlivě neblahý jev totiž možná ukazuje na skutečnost, že klasická mluvnice se pro potřeby digitální komunikace přežila. Poprvé se to projevilo u háčků a čárek, bez nichž se zjevně dá docela dobře žít, stejně nadbytečná může být tvrdost a měkkost hlásky "i" a už jsem viděl také koumáky, kteří se obejdou bez mezer mezi slovy - nahrazují je velkým počátečním písmenem. Neznamená to nutně, že klasický pravopis zanikne. Staří Egypťané měli jedno velmi jednoduché písmo pro prostý lid, a jiné komplikované pro vrstvu vzdělaných kněží. Možná, že my jednou budeme mít jednu češtinu pro mobily a počítače, druhou pro literaturu. Pokud tomu tak v podstatě není už dnes. Jan A. Novák psáno pro Hospodářské noviny Tajemná světla na blatech
Světélka na blatech zdánlivě patří jen do pohádek a strašidelných příběhů - dříve však zřejmě šlo o poměrně běžný úkaz. Zabývali se jím mnozí přírodovědci a jev dostal i odborné latinské jméno: Ignis fatuus, v množném čísle Ignes fatui. Například roky 1706 a 1725 podle starých zápisů přinesly bohatou úrodu bludiček v Itálii. Jeden britský amatérský přírodovědec ještě roku 1907 komentoval zprávu o spatření svítícího objektu na blatech u Norfolku takto: "Napřed jsem si myslel, že jde o bludičku, která byla v okolí poměrně běžná a která se vracela do svého starého bydliště, než ji odtamtud vymýtily odvodňovací trubky..." Percy Fawcett: Záhada ztraceného hledače Atlanťanů
Satelitní a letecké snímky, především však rychlé odlesňování v posledních letech naznačují, že Amazonie nebyla vždy divokou džunglí. Ukazuje se, že před několika tisíciletími, a možná dokonce ještě i před nemnoha staletími tady v kulturní krajině kvetla vysoce organizovaná města vyspělých předkolumbovských civilizací. Znovu to mimo jiné připomnělo osud legendárního hledače stop po potomcích Atlanťanů v amazonské džungli, britského dobrodruha Percyho Fawcetta. Ten sám je hned dvojnásobnou záhadou: po údajném objevu tajemných ruin se sám ztratil. ZOO není zvěřinec
Pražská ZOO dostala nového šéfa, bylo by ale škoda, kdyby tím pozornost veřejnosti vůči těmto institucím zase skončila. Zoologické zahrady jsou potomkem zvěřinců sloužících k pobavení publika na úkor uvězněných tvorů - a jako takové by vlastně neměly v moderní společnosti co pohledávat. Jejich existenci ospravedlňují jen nová poslání: zachování ohrožených druhů, výchova, osvěta a výzkum, to vše samozřejmě při zachování maximálních ohledů na přirozené potřeby zvířat. V uplynulých letech se v tomto směru hodně udělalo, cesta od zvěřince k moderní přírodovědecké instituci ale zdaleka není u konce. A nebude, dokud hlavním hlediskem hodnocení zůstane počet návštěvníků a ekonomické ukazatele. Jinými slovy: moderní ZOO by měla být v podstatě dočasným řešením, jakousi Noemovou archou, na níž zvířata i lidé společně směřují do časů, kdy vztah mezi civilizací a přírodou bude vyváženější. Tam, kde tento záměr není na prvním místě, nejde o ZOO, ale o zvěřinec. Rozlišovat mezi ZOO a zvěřincem je důležité. Zoologické zahrady jsou ze své podstaty nevýdělečné, je proto správné, když se financují do značné míry z daní - i když ještě správnější by bylo, kdyby je štědře platily subjekty poškozující životní prostředí. Naproti tomu zvěřinec je zařízení nemravné, jehož podpora z veřejných prostředků by byla absurditou. Darwin proti vykladačům Bible
Darwinovo tvrzení, že vývoj života proběhl samovolně a netrval biblických 6 dní, bylo největším kulturním šokem 19. století. Autor evoluční teorie se okamžitě stal terčem ostrých útoků a dramatických obvinění. Když Charles Darwin roku 1859 vydal své revoluční dílo O původu druhů přirozeným výběrem, cítila se ohrožená především fundamentalistická část duchovních. Odhalení mechanismu evoluce totiž vlastně z přírody zdánlivě vyloučilo Boha: Darwin ukázal nejen to, že příroda není neměnná, ale dokonce zpochybnil i sám akt Stvoření. Útok, který ze strany některých církevních činitelů vzápětí následoval, ho přesto zaskočil. Zapomenuté pyramidy pod Etnou
Pyramidy si každý spojuje především s Egyptem a Střední Amerikou, jsou však i na mnoha jiných místech světa, od Kanárských ostrovů přes Peloponés až po Čínu. Slavný norský cestovatel, archeolog a etnograf Thor Heyerdahl věřil, že našel další stupňovitou pyramidu u sicilského města Pietraperzia. Jedná se o terasovitou strukturu dlouhou přibližně 60 metrů, širokou 30 metrů a v dnešním stavu vysokou asi 12 metrů nacházející se ve vnitrozemí sopečného ostrova. Nedlužím nic
Tohle mi přistálo v mailu a nějak nejde se s tím neztotožnit. Tak to tu máte - slibuji, že výjimečně, protože ekonomika a politika jinak není tématem tohoto webu: Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. Defacto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Válečné rozjímání ve svátečním čase
Sluší se o svátcích na konci roku rozjímat o míru mezi lidmi i národy - ale nebojte se, pokusím se být originální. Jestli totiž přestalo být u vyspělých států zvykem vyřizovat si účty pomocí armád, pak především proto, že pokrok vědy a techniky to hodně prodražil. Zatímco ještě v časech křesadlových pušek poklady uloupené u slabšího souseda při troše štěstí převýšily provozní náklady, s nadzvukovými letadly nebo inteligentními střelami je i vítězná válka hodně prodělečný podnik, na jehož konci vedle zničeného poraženého stojí zruinovaný vítěz. Zdánlivě dobrá zpráva, bohužel to ale neplatí všeobecně. V režimech a ideologiích, které mají k dispozici (nebo cílevědomě vytvářejí) dost ke všemu odhodlaného lidského materiálu, stále platí, že poměr cena-výkon u zfanatizovaného civilisty omotaného Semtexem je mnohem lepší než u letadlové lodi napěchované nejmodernější technikou. Co z toho vyplývá? Závěrů je celá řada a není těžké je domýšlet. Skoro žádný z nich sice nezní moc optimisticky, jeden ale poněkud paradoxně ano: vývoj technologií v nebezpečných státech může mít v dlouhodobém horizontu nečekaně příznivé výsledky: války se pro ně stanou drahé. Má to jen jeden háček: pro nás už to nejspíš přijde pozdě… Psáno pro Hospodářské noviny Největší záhady Středomoří - ukázka z knihy
Venku sice mrzne a zuří Vánoce, možná právě proto je ale dobrá doba pro myšlenky na teplejší kraje - a jejich záhady. Jako inspirace nejen na dárek, ale třeba i na výběr letní dovolené může posloužit následující ukázka z knihy Největší záhady Středomoří: ...nadzemní chrámy na ostrově Malta ale mají i svůj podzemní protějšek: Hypogeum. Podle jedněch gigantický podzemní chrám, podle druhých rituální pohřebiště, podle třetích cosi jako protiatomový kryt postavený v dávné minulosti proti neznámému nebezpečí hrozícímu z oblohy. Tím vším má být pět až šest tisíciletí starý objekt, který neznámá kultura vytesala do skal Malty. Proč IPPC lže o oteplování
Z globálního oteplování se stala zbraň boje o politickou moc - a přiměřeně tomu se kolem problému i lže. Seriózní odborníci, kteří odolali pokušení podílet se na vytváření falešného obrazu a nastoupit tak do slibného výtahu k penězům a kariéře, se jen stěží dostanou ke slovu. Proto tu přetiskuji zajímavý příspěvek z diskuse pod jedním tendenčním materiálem ze serveru iHned,cz - jde o překlad článku profesora meteorologie R. S. Lindsena z MIT: Je důvod, proč by nás měly vyhlídky globálního oteplování znepokojovat? Průměrná teplota Země se mění neustále. Někdy stoupá, někdy klesá a občas – např. v posledních zhruba deseti letech – je téměř konstantní. Digitalizace pro blbé
Tak nám zdigitalizovali televizi a místo čtyř program? jich máme asi deset. Jenže ať přepnu na kterýkoliv z nich, všude je to stejné: monotónně krásní mladí lidé vyhlížející jak panenka Barbie a panáček Ken (takže je od sebe nerozeznám) pobíhají s pistolemi, rozbíjejí si huby, nebo jsou aspoň neuvěřitelně vulgární. Je to smutné, ale i některé normalizační kousky, jimiž jsem kdysi z duše pohrdal, mezi tím vypadají jako oáza slušnosti. Už nevím, kdo to řekl, ale je to tak: bolševická propaganda nebyla tak nebezpečná, protože byla blbá - zatímco konzumní propaganda ohlupuje lidi profesionálně. A naprosto bez zábran. Luční koník pro Mars
Kosmické sondy přistávající na Marsu zatím mohly prozkoumat jen malou část povrchu, vědci proto uvažují o automatech v podobě robota, balónu poháněného větrem nebo vzducholodě. Robert Zubrin, prezident neziskové dobrovolnické organizace Mars Society a zakladatel soukromé firmy Pioneer Astronautics ale navrhuje něco jiného: sondu, která bude po povrchu rudé planety poskakovat jako hmyz. Jen místo svalů bude používat stlačený plyn. Zubrin proto svůj projekt nazval Gashopper, v narážce na lučního koníka, který se anglicky jmenuje grashopper. Elixír mládí ze záhadného ostrova
Alchymisté Rudolfa II. měli za úkol připravit svému císaři elixír mládí. Nepodařilo se jim to, ale sen o dlouhém a plnohodnotném životě zůstal. Dnes se o totéž snaží moderní biologové vybavení podstatně lepšími prostředky. Zkoumají přitom hned několik cest, jak tohoto cíle dosáhnout. Prokletá nula
Nula znamená nic - ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti je to nejdůležitější číslo našeho číselného systému. Možná právě proto se prosazovalo obtížně. Kdo ve středověku počítal s nulou, musel občas počítat i s nepříjemnostmi.
Tesla versus Edison: souboj titánů o elektrický proud
Jméno Edison zná asi každý, pod jménem Tesla si většina lidí představí někdejší národní podnik - a přece šlo o jednoho z největších vynálezců všech dob. Před více než stoletím se tito giganti utkali v souboji o vynález, který dodnes ovlivňuje životy nás všech. Pozvánka nejen na Mars
Evropská kosmická agentura (ESA) zahajuje příští rok simulovaný let na Mars - vybraní dobrovolníci stráví 520 dní v podmínkách co nejlépe napodobujících let na Rudou planetu včetně měsíčního pobytu na jejím povrchu. Jde o součást programu nazvaného ELIPS (European Programme for Life and Physical Sciences), který má připravit podmínky pro budoucí lety lidí na Měsíc a Mars a pro jejich osídlení. Ale co je pro nás asi nejzajímavější: účast v konkursu na simulovaný let byla omezena na ty členské země ESA, které se účastní ELIPS - a mezi ně patří i Česká republika. Nejde jen o to, že to výrazně zvyšuje šance Čechů na budoucí účast ve skutečných kosmických expedicích. Je to současně i odpověď na otázku k čemu je dobrá mezinárodní integrace v rámci Evropy (a nejen Evropy): umožňuje těm nejlepším účast na špičkových podnicích vědeckých i jiných - bez ohledu na to, že pocházejí z malé země, která by si takový podnik sama nikdy nemohla dovolit. Jinými slovy: je to cesta ven z maločeské zaprděnosti, ze světa žabomyších válek na příliš malém dvorku do světa skutečného. Ale možná právě to některým lidem na evropské integraci vadí nejvíc. Psáno pro Hospodářské noviny |