Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Hrozba jménem sarin

Sarin1Chemický útok z 21. srpna v syrském al-Ghoutá poblíž Damašku sice stále vyvolává řadu otazníků, jedna věc se už ale zdá být jistá: za smrtí stovek civilistů je nervová bojová látka, s největší pravděpodobností sarin. Ve skutečnosti to zřejmě nebylo jeho první nasazení v syrské občanské válce. Už začátkem června mluvčí britské vlády tiskovým agenturám sdělil: "Testovali jsme fyziologické vzorky, které jsme získali ze Sýrie. Tyto vzorky odhalili přítomnost sarinu."

 

 

 

Jenže použití chemických bojových látek klasifikuje Úmluva o zákazu chemických zbraní z roku 1993 jako válečný zločin. Nepodepsalo ji jen 5 států - a mezi nimi je i Sýrie (dalšími jsou Severní Korea, Jižní Súdán, Angola a Egypt). A i když o skutečném pachateli útoku jsou stále pochybnosti, samotná existence této zbraně představuje bezpečnostní riziko, neboť mezinárodní úmluvy sarin považují za prostředek hromadného ničení.

 

Proti mouchám i proti lidem

Chemické zbraně znal už středověk, teprve novověk jim ale dokázal dát rozměr nástrojů hromadného ničení. Když první světová válka přešla do zákopové podoby z níž nebylo východiska, zkusila německá armáda něco nového. V dubnu 1915 u města Ypres vojáci otevřeli skoro 6000 láhví chlóru a vítr jedovatý plyn zanesl do francouzských zákopů.

sarin2Chemické látky sice válku nakonec nerozhodly a v druhé světové straně se většina válčících stran jejich použití vyhýbala, armády je ale nepouštěly ze zřetele.

 

obr: Projektil plněný sarinem. Na venek se nijak neliší od běžných projektilů - řadoví vojáci ani nemusí vědět, že páchají válečný zločin

 

 

Tak se také v německém Wuppertalu roku 1938 zrodil sarin. Jeho objevitel Gerhard Schrader (1903-1990) ale původně neměl na mysli válečné využití - hledal v laboratoři firmy IG Farben účinnější látky pro hubení hmyzu.

Nadějné byly zejména složité organické sloučeniny zvané organofosfáty. Tak tu koncem 30. let vznikl tabun, soman a sarin, který se stal nejznámější a nejrozšířenější. Jeho jméno se skládá z počátečních písmen vědců, kteří na objevu pracovali (Schrader, Ambros, Rüdiger, Van der Linde).

Vojáci si však brzy uvědomili, že co působí na hmyz, může zabíjet i lidi a výzkum převzali. Německo během druhé světové války vytvořilo velkou zásobu chemických zbraní obsahujících tabun a sarin. Odhaduje se, že mělo 30 000 t tabunu a až 15 000 t sarinu, u nejúčinnějšího somanu se průmyslovou velkovýrobu pravděpodobně nepodařilo zahájit. Hitler nakonec chemické zbraně nepoužil z obavy, že by tím vyprovokoval chemický útok druhé strany. Nasazení chemických zbraní zvažoval i Winston Churchill.

Roku 1995 použila sarin japonská sekta Ón Šinrikjó při útoku v tokijském metru. Zahynulo 12 lidí, mnozí z těch, kdo přežili, ale trpí následky dodnes. K větším obětem nedošlo jen díky diletantskému použití a nízké kvalitě látky.

 

Smrt bez barvy a bez zápachu

Sarin je látka, která paralyzuje nervovou soustavu prakticky okamžitě po tom, co s ní oběť přijde do kontaktu - zjednodušeně řečeno, látka znemožní vedení vzruchu nervovými vlákny. Do organismu se dostává vdechnutím, pokožkou i sliznicemi, snadno proniká i oděvem, podle některých svědectví dokonce přítomnost šatů účinky na pokožku ještě zhoršuje.

sarin3

 

 

obr: Oběti teroristického útoku provedeného sarinem v tokijském metru roku 1995. Mrtvých nebylo víc jen proto, že útočníci s látkou neuměli zacházet

 

 

Prvním příznakem je zúžení zornic, tlak v očních bulvách, bolesti hlavy, následují, křeče, úzkost, zvracení, dušení. V konečném stádiu otravy dojde k selhání plic a srdce. Léčba je možná - například včasnými injekcemi kombinace určitých látek s atropinem.

Sarin má podobu nehořlavé kapaliny s lehkou vůní ovoce, která je těkavá, takže se při běžné teplotě snadno mění v plyn. Ten je bezbarvý a bez zápachu, takže oběti jeho přítomnost nezaznamenají. V otevřeném terénu se látka rozkládá 2 až 15 hodin (podle teploty).

Samotný sarin se obtížně skladuje, proto se mísí s dalšími látkami, které ho stabilizují. Pak je možné ho udržet v kovových láhvích až 10 let. Při bojovém nasazení se jím plní dělostřelecké granáty nebo hlavice raket. Na pohled se projektily s bojovým plynem neliší od zbraní s konvenční trhavinou, vojáci tedy ani nemusí poznat, že podnikají chemický útok.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - iHned

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack