Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Krotitelka neviditelných paprsků

curie0Vysvětlila radioaktivitu, objevila dva nové prvky, získala dvě Nobelovy ceny - především ale dokázala, že ženy mohou být ve vědě stejně úspěšné jako muži a tím jim otevřela cestu k univerzitnímu vzdělání. "Její" radioaktivita ji ale nakonec i zahubila: 4. července uplynulo 79 let od smrti Marie Curie Sklodowské.

 

 

"Ničeho se v životě není třeba bát, jen je třeba všemu porozumět." Výrok Marie Curie Sklodowské svědčí o velké vnitřní síle - ale možná i o velkém sebezapření. Řekla totiž i jiné věci. "Ne ve výpočtech, ale v lásce se vědec nejčastěji mýlí." A také: "Vzdělanost je šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm."

Byla jí věda ozdobou nebo útočištěm?

 

Ve stínu ruské orlice

Marie Sklodowská se narodila 7. listopadu 1867 v rodině varšavského středoškolského profesora fyziky a matematiky. Byla to doba pro polský národ obzvlášť nešťastná: po napoleonských válkách si Polsko mezi sebe rozdělily sousední říše a největší část připadla Rusku.

curie3Po nezdařených vzpourách proti samoděržaví tu následoval teror, popravy, masové deportace na Sibiř. Země se stala předmětem neurvalého porušťování - a nejvíc na ráně byla inteligence. Tedy i rodina profesora Wladyslawa Sklodowského.

 

obr: Marie Curie Sklodowská v laboratoři

 

 

"Je krutý úděl být roku 1872 Polákem, ruským poddaným a patřit k oné rozechvělé inteligenci, jejíž nervy jsou obnaženy a která trpí vnuceným otroctvím bolestněji než ostatní vrstvy," napsala v životopisné knize o své matce Eve Curie.

Atmosféra útlaku a přetvářky na Marii těžce doléhala, zvlášť když nastoupila na dívčí gymnázium, které bylo - jako všechny vyšší školy - pod přímým ruským vedením. Absolvovala jej s vyznamenáním, pak se ale duševně zhroutila a další rok se na venkově léčila z těžkých depresí.

Přesto na vzdělání nezanevřela. Se sestrou Broňou vstoupila na tajnou Létající univerzitu, ilegální vzdělávací instituci, přemisťující se z místa na místo, kde se vyučovalo po nocích, aby na ni nepřišly ruské orgány.

Na skutečnou univerzitu ve Varšavě ženy neměly přístup, i tenhle problém ale sestry vyřešily. Marie podpoří Broňu při studiích medicíny v Paříži a ta jí pak na oplátku umožní vstoupit na Sorbonu.

Roku 1891 Marie skutečně přijela do Paříže aby na Sorboně vystudovala fyziku, chemii a matematiku. Roku 1894 se seznámila s fyzikem Pierrem Curie, což vyústilo nejen v manželství, ale i v plodnou vědeckou spolupráci.

 

Záření z kamene

Koncem 19. století bylo největším hitem fyziky rentgenové záření. Zájem o neviditelné paprsky ještě vzrostl, když se ukázalo, že totéž, co Röntgenem zkonstruovaná katodová trubice, dokáží "samy od sebe" i některé horniny. V březnu 1896 francouzský fyzik Henri Becquerel (1852-1908) odstartoval novou kapitolu vědy, techniky a celé civilizace jedinou větou: "Uran vydává záření i bez předchozího osvětlení". Sdělení vyvolalo šok, protože do té doby se věřilo, že neviditelné paprsky souvisejí s luminiscencí, což by naznačovalo, že jen vydávají energii, kterou jim předtím dodalo světlo. Skutečnost ale byla jiná: zdroj energie se nacházel v samotném kameni!

Becquerel se snažil podstatu záření i vysvětlit, ale neuspěl. Tehdy od něj štafetu převzali manželé Curieovi. Ti už v roce 1896 zjistili, že stejné záření vydávají také sloučeniny thoria - na světě tedy byl přinejmenším ještě jeden radioaktivní prvek. Tehdy Marie Curieová pro tuto vlastnost (které se zpočátku říkalo Becquerelovy paprsky) poprvé použila název radioaktivita. Objevitel záření však o fyzikální zvěčnění svého jména nakonec přece jen nepřišel: byla po něm pojmenována jednotka radioaktivity. Jeden Becquerel vyjadřuje aktivitu odpovídající situaci, při níž se jeden atom rozpadne v průměru za jednu sekundu. Sám fyzik ovšem nemůže za to, že čísla opatřená zkratkou Bq zní od dob prvních jaderných útoků a havárií atomových elektráren spíš zlověstně...

Manželé Curieovi pak prováděli pečlivá měření v různých horninách a brzy zjistili významné nesrovnalosti: radioaktivita byla mnohem vyšší, než by odpovídalo zastoupení uranu a thoria ve vzorcích. Jediným logickým vysvětlením bylo, že rudy obsahují další dosud neznámé prvky, jejichž radioaktivita je ještě výrazně vyšší. V červenci 1898 oznamují: "Domníváme se, že látka, kterou jsme vyloučili ze smolince, obsahuje dosud neobjevený kov... Navrhujeme, aby byl nazván polonium."

 

Ďábel nezapomíná

Měli pravdu. Polonium bylo 150krát radioaktivnější než uran. Později ještě objevili radium, jehož aktivita byla dokonce 900krát vyšší než u uranu.

Především však v roce 1899 Marie Curieová vyslovila správnou hypotézu o příčinách radioaktivity. Usoudila, že jde o vyzařování částí složitých atomů těžkých prvků, přičemž se tyto prvky mění na jednodušší. Svým způsobem tak rehabilitovala dávné alchymisty, kteří usilovali v podstatě o totéž - jen poněkud nevědeckými metodami.

curie2

obr: Marie Curie - Sklodowska a Pierre Curie při práci

 

Mezitím se Becquerelovi dostalo zasloužených poct: v roce 1900 se stal důstojníkem Čestné legie, v roce 1903 (dva roky po Röntgenovi) spolu s manželi Curieovými dostal Nobelovu cenu za fyziku za zkoumání radiačních jevů.

Zdálo by se, že  je na vrcholu slávy a štěstí, jenže radioaktivita není z těch džinů, které jde snadno vyvolat a stejně snadno také zapudit zpět do láhve. Už dřív měl Becquerel vážné problémy způsobené radioaktivitou, ale přehlížel je. Neviditelné paprsky se zřejmě podepsaly i na jeho předčasné smrti ve věku 55 let. Měly ukrátit i Mariin život.

Zatím ale do osudů manželů Curieových zasáhla jiná tragédie: 19. dubna 1906 Pierreho na ulici za silného deště srazil a smrtelně zranil koňský povoz. Marii jeho smrt těžce zasáhla, mimoděk ji ale umožnila vystoupit z manželova stínu. Vedení Sorbony se jí rozhodlo svěřit vedení Pierreho laboratoře a ona z ní vybudovala světoznámou instituci (dnešní Curie Institute), z níž vzešlo několik nositelů Nobelových cen.

Samotná Marie získala druhou nobelovskou medaili roku 1911 za chemii, za výzkum radia a polonia. Snažila se také zkoumat možnosti radioaktivního záření při léčbě rakoviny. Radost z prestižního ocenění ale kalila aféra, kterou rozpoutal bulvární tisk kvůli jejímu vztahu s mladším a ženatým kolegou.

Radioaktivita si nakonec vybrala svou daň i v jejím případě. Zemřela na leukémii v roce 1934, zatímco Pierre unikl podobnému osudu nejspíš jen předčasnou smrtí.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack