Novákoviny

Několik dní dopředu oznámila kosmická agentura NASA, že na tiskové konferenci zveřejní významný objev týkající se Jupiterova měsíce Europa. Konala se v pondělí večer a z ohlašované senzace se vyklubal objev gejzírů tryskající vody. Potvrzuje existenci oceánu v hlubinách, zvyšuje naději na nalezení mimozemského života a především zjednodušuje možnosti, jak se dostat k důkazům jeho existence.

 

Jupiterův měsíc Europa je po Marsu nejzajímavějším objektem sluneční soustavy pro hledání mimozemského života. Důvodem jsou nepřímé důkazy o existenci oceánu tekuté vody pod ledovým povrchem tělesa. Průzkum tohoto oceánu by ale vyžadovalo sondu, která by se protavila nebo provrtala mnoha kilometry ledu. Objev gejzírů naznačuje, že to možná nebude nutné: voda sama vystupuje až na povrch.

"Podpovrchový oceán a Europě je jedním z nejpravděpodobnějších míst, kde bychom mohli v naší sluneční soustavě najít život, " uvedl na pondělní tiskové konferenci Geoff Yoder, šéf vědeckých misí NASA. "Pokud tam opravdu existují gejzíry chrlící vodu, představují relativně snadnou cestu, jak získat vzorky z tohoto oceánu."

 

Oceán pod ledem možná ukrývá život

Jupiterův měsíc Europa vypadá jako hladká kulečníková koule z ledu, přibývá však důkazů, že pod bělostnou ledovou slupkou je tekutý oceán slané vody. Podle převládajícího názoru udržuje vodu na Europě v tekutém stavu hlubinná sopečná činnost způsobená pohybem tohoto měsíce v silném gravitačním poli Jupitera.

 

 

obr: Z ledového povrchu Jupiterova měsíce Europa tryská voda

 

 

Jedním z dokladů existence vody v kapalném stavu jsou čerstvé zacelené trhliny obvykle oranžové, hnědé nebo červenavé barvy. Mnozí vědci soudí, že odlišnou barvu těchto trhlin způsobují organické sloučeniny a může prozrazovat existenci života v oceánu Europy.

Má se za to, že oceán na Europě je slaný a obsahuje dva- až třikrát víc tekuté vody, než mají všechny pozemské oceány - pravděpodobně je hluboký až 100 kilometrů. Od povrchu ho ale dělí led pevnější než žula, protože povrchová teplota Europy se v rovníkových oblastech pohybuje okolo -160 stupňů Celsia, u pólů klesá až na -220 stupňů. Jeho tloušťka není přesně známá, odhady mluví o 10 až 30 kilometrech.

Dopravit na povrch vzdálené Europy vrtné zařízení, které by skrz ledovou kru mnohem silnější než je nadmořská výška Mt. Everestu, dopravilo sondu, je za hranicemi současných technických možností. Objev gejzírů znamená, že to nebude nutné: stačí přistát v jejich blízkosti a nabrat vzorky tryskající vody.

Ve skutečnosti nejde o takovou senzaci, jak NASA v předběžných ohlášeních naznačovala, protože mnoho vědců objev vodních gejzírů na Europě očekávalo. Měli k tomu hned několik důvodů.

První je ten, že vodní gejzíry už roku 2005 našla sonda Cassini na Saturnově měsíci Enceladus. Ten má ledový povrch stejný jako Europa. I když je mnohem menší, jeho nitro zahřívá stejný mechanismus.

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP:

Víc o možnosti existence života na Europě i jiných tělesech a o jeho hledání najdete v knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

Druhým důvodem je síť mladých trhlin táhnoucí se po povrchu Europy, která naznačuje, že terén je v neustálém pohybu. Chaotický povrch v okolí trhlin nejspíš je výsledkem občasného vylévání tekuté vody z hlubin. Jsou tu také útvary nasvědčující projevy vodního vulkanismu, kdy na povrch místo lávy tryská voda nebo vodní pára.

Už roku 2012 zjistil tým Lorenze Rotha z South West Research Institute v San Antonio zvýšené koncentrace vodní páry u jižního pólu Europy naznačující existenci tryskající vody.

Není to poprvé, kdy NASA poněkud barnumským způsobem ohlašovala "přelomový objev", o jehož přelomovosti se dá pochybovat, nebo dokonce objevem není. Kupodivu se nepoučila ani ze svého přešlapu v roce 2010, kdy dlouho dopředu ohlašovala "přepisování učebnic biologie" díky "nálezu zcela nových forem života v kalifornském jezeře Mono". Brzy na to se ovšem ukázalo, že šlo o omyl (pokud ne o podvod) ambiciózní mladé vědkyně...

 

Šance pro kosmickou sondu

Tisková konference svolaná na pondělní večer dělala NASA už několik dní předem reklamu tím, že půjde o převratný objev týkající se Europy. Vyklubaly se z něj gejzíry zjištěné pomocí Hubbleova kosmického teleskopu.

 

obr: Detailní snímek ledového povrchu Europy pořízený sondou Galileo naznačuje, že tu neustále probíhají změny 

 

 

Tým vedený Williamem Sparksem ze Space Telescope Science Institute (STSci) v Baltimore při tom použil stejné metody, jakými se vědci snaží odhalit složení atmosfér (exosfér) u planet jiných hvězd.

"Když světlo mateřské hvězdy prochází atmosférou její planety, mění své vlastnosti," vysvětluje William Sparks. "Pokud se tedy nad povrchem Europy vyskytují plyny nebo pára, mění stejným způsobem světlo Jupitera, které jimi prochází."

Tým proto pomocí Hubbleova teleskopu prováděl spektroskopická měření při přechodech Europy přes kotouč Jupitera. Celý výzkum trval 15 měsíců a výsledkem bylo zjištění, že nad některými oblastmi povrchu měsíce jsou nápadně vysoké koncentrace vodní páry.

V podstatě jde spíš o potvrzení staršího Lorenzova objevu z roku 2012, protože odlišnou metodou našli vodní páru ve stejné lokalitě. Má se za to, že voda tu tryská do výšky 160 až 200 kilometrů nad povrch a zmrzlá pak zase padá zpět. Měření prováděná Sparksovým týmem navíc naznačují, že gejzíry občas tryskají i na jiných místech.

Víc podrobností o gejzírech by mohl prozradit Webbův kosmický teleskop, jehož vypuštění se plánuje na rok 2018. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu pracujícím ve viditelném světle, bude provádět pozorování v oblasti infračerveného záření. NASA také plánuje vyslání sondy k Europě. Předpokládá se, že mise v současnosti označovaná jako Europa Multi Fly By Mission by se mohla uskutečnit někdy po roce 2020. Objev gejzírů možná záměru pronásledovanému finančními problémy dodá vyšší stupeň priority.

 

 

Základní údaje o měsíci Europa:

 

průměr - 3138 kilometrů

průměrná hustota - 3,1 g na centimetr krychlový

doba oběhu kolem Jupitera - 3,55 pozemského dne

doba otočení kolem vlastní osy - 3,55 pozemského dne
(tj. stále přivrací k Jupiteru stejnou stranu)

teplota na povrchu ledu - minus 150 až minus 220 stupňů Celsia

 

 

Jan A. Novák

Psáno pro iHned.cz

 

 

 

You have no rights to post comments