Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Publikace

Příběhy českých alchymistů a mystiků

Příběhy českých alchymistů a mystiků Kniha bude na trhu v druhé polovině dubna

Oblastí, ve kterých by Česko bylo skutečnou světovou jedničkou, není moc, možná je dokonce jen jedna: oplývá jinde nevídaným množstvím památek na alchymii, esoteriku a hermetické vědy. Protože žádná jiná země se nemůže pochlubit tím, že jí vládli hned dva císařové a něk6lik králů, kteří se o tyto obory nejen zajímali, ale opravdu se jimi zabývali, v případě Rudolfa II. dokonce na špičkové úrovni. Ale nejen to: na území dnešního Česka svého času působili nejpřednější alchymisté a mystikové tehdejšího světa. A protože se jejich zájmu ne nadarmo říká vědy hermetické, tedy uzavřené a přístupné jen vybraným zasvěcencům, zůstala tu po nich i celá řada záhad a tajemství. Právě jim vděčíme za atmosféru magična, která naši zemi odlišuje od všech ostatních. Za všechny namátkou jen pár mystérií, která zná celý svět a přitom jsou neoddělitelně spojená s českem: Golem, Voynichův rukopis, doktor Faust a jeho dům...

Pokrokářská osvěta donedávna představovala alchymisty jako potrhlé cvoky, kterým z křivulí místo elixíru mládí leze leštidlo na parkety, případně jako protřelé podvodníky zneužívající naivity a pověrčivosti publika. Nic ale není vzdálenější pravdě: ne náhodou se zabýval alchymii i Johannes Kepler, pdle jehož zákonů se dnes programují dráhy kosmických lodí. Stejně tak není náhoda, že Cornelius Drebbel, kterého Rudolf II. v Praze zaměstnával jako alchymistu, objevil kyslík, vynalezl mikroskop a později v Londýně předvedl první funkční ponorku.

Tak bychom mohli pokračovat dlouho, protože alchymie a esoterika původně byly uznávanými vědeckými obory a zabývali se jimi největší mozky své doby. Nechybí ani podezření, že někteří z nich měli k dispozici zlomky vědomostí jakési zaniklé vyspělé civilizace nebo za zády tajnou společnost ochraňující její dědictví. Mnohé jejich schopnosti dodnes zůstávají záhadou.

Život alchymistů ovšem nebyl jednoduchý: nechyběly intriky, útěky, mlžení a tajnosti, vzestupy i pády. O to zajímavější je kniha, která se jejich osudy i uměním zabývá.

 

OBSAH

01. Pár slov místo úvodu

02. Alchymista císařova pekaře

03. Kořeny v neznámé minulosti

04. Hlavní město hermetiky

05. Po stopách černokněžníků

06. Královská lučba

07. Tři zasvěcenci

08. Rudolf II. a jeho alchymistická stáj

09. Edward Kelly: mezi učencem a podvodníkem

10. Jednou nohou v budoucnosti

11. Záhadná ponorka pražského alchymisty

12. Golem: od Jiráska k Sefer jecira

13. Nerozluštitelná šifra

14. Hermetikové z českých zemí

15. Epilog

16. Slovník

17. Literatura

novakov2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BIBLIOGRAFIE

Novák, J. A.: Příběhy českých alchymistů a mystiků. Alpress, Frýdek-Místek. 328 s., fotografie a kresby barevné i černobílé

novakov

Tajemství našich hradů, pevností a tvrzí

hrady obal2Za bílého dne vnímáme hrad neb6 tvrz jako malebné objekty neoddělitelně dotvářející kulisy zdejší krajiny, jako místo, kde necháme auto nebo bicykl na parkovišti, zaplatíme vstupné a pod dohledem průvodce se šouráme mezi brněními, obrazy, starobylým nábytkem a dalšími historickými artefakty.

Ale hrady, hradiště, tvrze, pevnosti, zámky jsou také místa se silnou energií: právě tady se koncentrovala světská i duchovní moc, tvořily se osudy krajů i zemí, křížily životní cesty mimořádných osobností, hromadil majetek, kuly pikle, mučilo a umíralo se násilnou smrtí - po celý středověk a leckde i po něm.

Často to byly děje, kterým nesvědčilo denní světlo, a tak skoro každé takové sídlo obestírají nějaké záhady a tajemství, nejednou velmi temné: mluví se o neznámém podzemí, tajných chodbách, mučírnách, vězeních a hladomornách, pokladech, zazděných nešťastnících, tajných společnostech, loupeživých šlechticích, zjeveních a strašidlech... Možná řeknete, že jsou to jen báchorky, ale mnohé jsou odrazem skutečných událostí - a nechybí mezi nimi ani takové, které moderní badatelé vykládají jako setkání s nějakou mimozemskou entitou.

V neposlední řadě pak některé hrady nebo jejich podzemí představují vrcholná inženýrská díla své doby a kolem metod jejich realizace se vznáší řada otazníků.

O tom všem je tato kniha.

 

 

OBSAH

01. Úvod

02. Vládci výšin

03. Za záhadami hradních studní

04. Tajné chodby

05. Tajemství hradních pokladů

06. Vězení, katové a jejich klientela

07 Malá typologie hradních přízraků

08. Mimo prostor a čas

09. Hradby, věže, cimbuří

10. Slovník

11. Literatura

 

Bibliografie

Novák, J. A.: Tajemství našich hradů, pevností a tvrzí. Alpress, Frýdek-Místek. 326 s., fotografie a kresby barevné i černobílé. MOC 329 Kč

 

Knihu je možné za zvýhodněnou cenu objednat přímo u nakladatele zde

hrady3

České vynálezy a objevy světového formátu

ceskeobj-big

Myslím, že to bylo v roce 1964, tedy v době, kdy obchody tehdejšího Československa nenabízely ani potřebnější věci, než jsou pomůcky pro potápěče. A právě tehdy se v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců objevil návod, jak fotografovat pod vodou. Bylo to úplně jednoduché: vzali jste igelitový sáček, strčili do něj fotoaparát, sklenář vám jako tajný melouch vyřízl ze skla kruh, ten jste vsadili do ústí sáčku a igelit kolem skla něčím pevně stáhli. Fotoaparát se tedy ovládal přes měkký igelit, objektiv do vody mířil skleněným průzorem. Šikovnějším fotografům návod ještě navrhoval možnost udělat kolem skla přírubu, která by ho utěsnila spolehlivěji. Z ní by pak vycházel úhelník, k němuž by se foťák upevnil stativovým šroubem, takže by se nemohl v sáčku volně pohybovat.

"Jak prosté, milý Watsone," řekl by nejspíš Sherlock Holmes - ale docela určitě si to nad stránkami ABC řekli i mnozí jiní. A jinde. Ale nepředbíhejme.

Bylo mi tehdy 13 let a okamžitě mě to nadchlo, protože v kinech zrovna běžely filmy, kde se to potápěči, žraloky, chobotnicemi a jiným mořskými obludami jen hemžilo. Obratem jsem na rodičích vymámil potápěčskou masku a ploutve - a vlastně měl štěstí, protože už občas byly k dostání; o pár let dřív si je zdejší nadšenci museli vyrábět z pneumatik a gumových dětských kyblíčků. Se šnorchlem to bylo horší, takže mi ho táta nakonec vyrobil z novodurové trubky od WC. Byl moc dlouhý a tenký, ve vodě jsem se s ním pořád tak trochu dusil, ale takové maličkosti neohroženého dobyvatele hlubin nemohly zastavit.

S ideou podmořského fotoaparátu jsem ale u rodičů narazil: máma mi ten svůj odmítla půjčit se směšnými výmluvami, že je to Zeiss Ikon, předválečná kvalita, že ho kdysi dostala od svého tatínka za maturitu a že nemá v úmyslu ho nechat utopit. A na to, abych měl svůj, jsem prý ještě moc malý. To se mě dotklo a v mém odhodlání ještě utvrdilo. Když není foťák, první pokus tedy bude s baterkou - ať všichni vidí, že to není nesmysl! A hlavně, že nejsem malý!

Idea se obratem proměnila v čin, ostatně bylo to jednoduché, protože baterka může skrz igelit svítit i bez skleněného průzoru. Stačilo sáček zavázat gumičkou. Ovšem chodit s baterkou svítit do rybníka ve dne je nesmysl, každý přece musí uznat, že to chce pořádnou tmu - jen rodiče to nějak uznat nechtěli. Jenže pak mě pár dní nechali na chatě samotného...

Potápět se v půlnoční tmě uprostřed rybníka představovalo pro třináctiletého kluka samo o sobě hodně silný zážitek. I ve dne tam voda byla asi tak průhledná jako hrachová polévka, teď ale navíc nebylo nic vidět ani nad hladinou. Jedinou jistotu představovalo světlo baterky. Jenže igeliťák se brzy začal plnit vodou; netrvalo dlouho a bylo po jistotě. Zůstala jen studená černá voda dole a neprůhledná tma nahoře.
Ten rybník naštěstí není velký, takže stačilo plavat kterýmkoliv směrem a břeh nešlo minout. Rodičům jsem se nepochlubil, v pokusech vymámit z mámy její Zeiss Ikon nepokračoval - a moje experimenty s fotografováním pod vodou musely počkat dalších deset let.

Proč to tady vyprávím? Hlavně kvůli tomu samému, proč jsem o pár řádků výš naznačil, že nad ten návod v ABC nejspíš zaujal ještě i někoho jiného.

akva2sm

 

obr: Autor v podvodnní stanici Hydronaut českého konstruktéra Matyáše Šandy

 

 

Roku 1947 vznikla v bavorském Tutzingu firma Goedecke GmbH, která nejdřív vyráběla módní obleky, přičemž její specialitou bylo dámské oblečení z vyřazených vojenských padáků, kterých byly po válce plné armádní sklady. Mělo to velký úspěch, ale Hans Goedecke byl také nadšenec pro potápění a fotografování. A nejen on, ale i milióny dalších, které nadchly stejné filmy, jako tehdy mě.

Jenže kamery pod vodu byly velmi drahé - a pan Goedecke dostal nápad: bude na ně vyrábět pouzdra z elastického plastu, tedy v principu úplně stejná jako to z časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Přejmenoval svůj podnik na Ewa Marine, zaplavil svými pouzdry světový trh a značka dodnes představuje v tomto oboru pojem.

Leckoho teď asi napadne, jestli mezi návodem v ABC a metamorfózou Goedecke GmbH do té doby žijící ze starých padáků ve světově proslulou Ewa Marine není souvislost; řečeno natvrdo, jestli úspěch bavorské firmy se ve skutečnosti nezrodil v redakci československého časopisu pro děti. Je to samozřejmě nedokazatelné, takže nic takového samozřejmě neříkám - už kvůli právníkům. Ale některé letopočty jsou zajímavé: 1963 - návod v ABC, 1969 - Hans Goedecke vyrobil první elestické pouzdro na kameru, 1970 - pouzdro se představilo na veletrhu Photokina a z Goedecke GmbH se stala Ewa Marine.

Ve skutečnosti nás to nemusí moc mrzet, protože taková byla doba, v podstatě s tím nešlo nic dělat a mohli jsme si za to sami. V Československé socialistické republice se nesmělo podnikat, přičemž takzvaný socialismus obehnaný ostnatými dráty pod proudem nebyl ani tak diktát zvnější, jako spíš konečný výsledek relativně svobodných voleb v roce 1946. Účinná ochrana duševního vlastnictví zmizela a stejně tak byla slabá i motivace k realizaci dobrých nápadů - co z toho, když odměnou byl leda tak diplom a pár korun (a často ani to ne).

Místo toho se začalo "kutit" - tedy podomácku na koleně vyrábět všechno, co se nenašlo na trhu. A bylo toho hodně, protože zátarasy z ostnatého drátu zemi oddělily od průmyslu, vědy a techniky vyspělého světa. Československo, které ještě nedávno bylo na špici, se rychle propadalo hlouběji a hlouběji.

Jedním z vedlejších produktů té doby se v tehdejších socialistických zemích stala záplava návodů, jak si vyrobit cokoliv od kompotu až po traktor. Byly rozeseté snad ve všech médiích a nechyběly ani časopisy specializované výhradně na kutění. Říká se, že na Západě je všechny pečlivě studovali a co bylo k něčemu, to obratem patentovali a vzápětí uvedli do výroby. Buď jak buď, příběhů podobných tomu o vzniku elastických vodotěsných pouzder na kamery, je nápadně hodně. O hodně jsme při tom také přišli - zabité československé slepice snášející zlatá vejce by zaplnily pořádně velkou drůbežárnu. Některé z těch příběhů najdete v dalších kapitolách (všeobecně známá truchlivá historie kontaktních čoček je jen špičkou ledovce), o jiných se svět ani nedověděl a nejspíš nikdy nedoví. O těch, kteří měli plné hlavy skvělých nápadů a raději je odešli realizovat jinam, ani nemluvě.

Přesto se tu dál objevovaly, vymýšlely, vynalézaly i stavěly úžasné věci. A objevují, vymýšlejí, vynalézají a staví pořád. Právě o tom je tahle kniha.

 

OBSAH

01. Místo úvodu
02. Ponorkáři bez moře
03. Jak se bydlí pod vodou
04. Ze dna zatopeného lomu ke hvězdám
05. Česká okna do vesmíru
06. Rakety, satelity a kosmonauté
07. Dobyvatelé mikrosvěta
08. Český atom
09. Případ kontaktních čoček
10. Bílá místa uprostřed Evropy
11. Za tajemstvím minulosti
12. Vzduch je naše moře
13. Zbraně pro armády noci
14. Doslov

 

Bibliografie:

Novák, J. A.: České vynálezy a objevy světového významu. Alpress, Frádek-Místek, 299 s., barevné a černobíle fotografie a kresby. MOC: 299 Kč

 

Knihu je možné se slevou objednat přímo u nakladatele zde

 

 

Tajemství našich chrámů

chramy-big

Když z denního světla a ruchu dneška vstoupíte do chrámu, obklopí vás úplně jiný svět: tajemné příšeří, chlad, starosvětské vůně, sochy a obrazy líčící zázraky, klenba vypínající se vysoko nad hlavou, varhany znějící hudbou, která umí proniknout hluboko do duše... Dobře zbudovaný chrám (a teď nemyslím moderní kostely, které jsou obvykle spíš pouhými modlitebnami) není jen architektonické dílo; je to ostrov jiného času a jiného myšlení, nebo ještě spíš pevná loď plující s nákladem starobylého duchovna, mystiky a esoteriky napříč rozbouřenými vodami staletí.

Takový chrám přesahuje hranice konfese, pro kterou byl zbudován, a pokud je opravdu dobrý, přesahuje i hranice křesťanství a nabízí útulek každému, kdo chce rozjímat o světě a vesmíru, o svém místě v něm - a při troše soustředění si popovídat i s tím, co je nad námi. Ať už se tomu v různých věroukách říká jakkoliv.

Ovšem není chrám jako chrám a tohle jde opravdu jen v těch nejlepších. Nemusí nutně jít o katedrálu (tedy sídlo diecéze a biskupa) a být gotického slohu, přestože ty obvykle bývají mystikou prodchnuté nejvíc - alespoň nejvýznamnější z nich. Mnohem důležitější je, jak na chrámu zapracoval genius loci i duch času, a kdo jej postavil, protože stavbu často řídili nejvzdělanější muži své doby, nejspíš i zasvěcenci tajných nauk a esoterických učení. Není náhoda, že kořeny svobodného zednářství sahají právě do středověkých stavebních hutí budovatelů chrámů - možná ještě dál do hlubin časů.

Nemělo by proto překvapovat, že v chrámu a jeho výzdobě jsou zašifrované tajné vědomosti a poselství určená jen "těm, kteří vědí". To, co nezasvěcenému připadá jako pouhý dekorativní prvek, ve skutečnosti obsahuje symboly s hlubokým významem, včetně matematických, kosmologických, astronomických, astrologických a alchymických sděleni.

O tajných vědomostech neznámého původu přitom nesvědčí jen na tehdejší dobu neuvěřitelně odvážná inženýrská řešení konstrukčních prvků, rozvržení stavby a symbolika výzdoby, ale i geniální metody podprahového působení na mysl návštěvníka - světlem počínaje a varhanními píšťalami konče.

České, moravské a slezské chrámy v tomto ohledu nejsou výjimkou; právě naopak: v zemi, která je právem považována za mystické centrum Evropy, se tajemno nemohlo vyhnout ani jejím chrámům. Často jsou postavené na posvátných místech předkřesťanských kultur a převzaly na sebe energii míst, na nichž stojí - jejich přízraky, pověsti a někdy i kletby.

Další příběhy pak přidala staletí během kterých odolávaly vlnobití času. Mívají rozsáhlé podzemí s hroby a ostatky významných osob nebo obětí válek a morových ran, nacházejí se v nich svaté relikvie nadané nadpřirozenou mocí, váží se k nim pověry, zázraky, pohnuté příběhy a události, včetně takových, které měnily tok dějin této země.
O tom všem (a o mnohém jiném) mohou vyprávět - ale jen těm, kdo jejich řeči chtějí rozumět. Proto vznikla tato kniha.

 

OBSAH


00. Úvod
01. Na pradávných svatých místech
02. Svatá armáda
03. Tajemství stavitelů chrámů
04. Obrazy z neznáma
05. Od podzemí k záhrobí
06. Chrámy na vodě a drahých kovech
07. Boží technika
08. Slovník
09. Literatura

 

Bibliografie:

Novák, J. A.: Tajemství našci chrámů. Alpress, Frýdek-Místek 2020, 278 s., fotografie, kresby barevné i černobílé. MOC: 290 Kč

 

Knihu je možné za zvýhodněnou cenu objednat přímo u nakladatele zde

Za tajemstvím pokladů Čech, Moravy a Slezska

poklad-big Poklad!

To je slovo, které zrychlí dech, protože zní zvoněním zlata a cinkáním starých mincí, třpytí se drahokamy a šustí tajnými dokumenty. Současně z něj ale běhá mráz po zádech, protože připomíná krev, které byla prolita, při jeho shromažďování, ukrývání i hledání, nebo promarněné životy těch, kdo hledali podle špatných map.

Od Jima Hawkinse ze Stevensonova Ostrova pokladů až po Indiana Jonese nebo skutečné hledače sestupující k vrakům španělských galeon jsou poklady spojené s exotickými krajinami kdesi na druhém konci světa, dost jich je ale i u nás. S jedním z nich se setkávají už děti v povinné školní četbě, když Alois Jirásek vypráví o drahocennostech ukrytých v podzemí Opatovického kláštera, vraždách mnichů, kteří se je pokoušeli bránit i o potápěčích, kteří se nevrátili ze zatopeného podzemního bludiště, když je chtěli vyzvednout.

Obzvlášť hojné na poklady jsou lidové pověsti; téměř neexistuje hrad, zřícenina nebo nápadná skála, kde by se neukrývaly drahocennosti často hlídané silami, které nejsou z tohoto světa. Bludičky, skřítkové, ohniví psi, mrtví rytíři, zástupy duchů...

Poklady na našem území ukrývali už lidé doby bronzové - kromě zlata jde i o takzvané hřivny, což byly měděné a bronzové předměty neznámého určení, patrně jakási obdoba platidel. K nejznámější patří nález úkrytu těchto předmětů o obce Něčín, o němž napsal román Bronzový poklad spisovatel Eduard Štorch. Ze starší doby bronzové pochází také například poklad měděných, stříbrných a bronzových předmětů nalezený v Tursku u Prahy. Jedním z nejzáhadnějších nálezů je velké množství cenností z Býčí jeskyně v Moravském krasu, kde nálezové okolnosti daly vzniknout nejen strašidelným pověstem, ale i moderním fantastickým hypotézám o důvodu ukrytí.

Obzvlášť bohaté poklady zůstaly po Keltech, kteří se přímo zaměřili na těžbu zlata a ražení mincí. Slavný je zejména kotel plný zlatých mincí, který našli nevolníci u obce Podmokly na Rakovnicku v 18. století. Záhadný případ představuje duchcovský (lahoštský) poklad - kotel plný šperků nalezený 6 metrů pod povrchem ve vývěru minerálního pramene. Jde o jeden z nejvýznamnějších nálezů svého druhu v Evropě. Množství zlatých keltských mincí a jiných cenností se našlo i na oppidu u Stradonic nad Berounkou a dalších místech keltského osídlení.

Poklady po sobě ale zanechala prakticky každá válka, revoluce, změna společenských poměrů - od husitů, přes třicetiletou válku a další historické zvraty až po odsun německého obyvatelstva a rok 1948. Není téměř hradu, kde by se nějaký poklad neměl ukrývat, pozornost hledačů se zaměřuje především na Házmburk, studnu hradu Zbiroh, Potštejn, a mnoho dalších. Příkladem skutečně nalezeného hradního pokladu může být třeba Karlštejn, kde v časech obléhání husity někdo z hradní posádky ukryl množství šperků, ozdob a stolního náčiní z drahých kovů.
Svéráznou kapitolu historie českých pokladů a pověstí o nich napsali tajuplní templáři. Bohatství násilně rozehnaného řádu má být na hradě Veveří, v okolí Dobříše, u Templštejna, u Čejkovic, mluví se také o vrchu Klenov, zámku Blatná a dalších místech.

Obzvlášť slavné jsou nacistické poklady na našem území; o štěchovický poklad a jantarovou komnatu se zajímají i hledači z dalekého zahraničí. Štěchovice, Hora sv. Kateřiny, Sedlčansko, šumavská jezera, Květnice a další lokality spojené s působením SS jsou stále předmětem zájmu nejen soukromých hledačů, ale patrně i tajných služeb. Zdaleka totiž nejde jen o zlato a šperky - nejcennějším pokladem Třetí říše byly tajné zbraně a další technologie, které předběhly svou dobu a změnily poválečný svět k nepoznání. Někteří hledači pokladů věří, že jde jen o vrchol ledovce, zatímco někde stále zůstávají ukryté věci ještě mnohem lepší. Proto se kolem tajností nacistického státu dodnes dějí divné věci...

Najít poklad touží asi každý - v dětském věku pod vlivem romantické četby, později pro vyřešení prozaických problémů všedního života. Jenže pokladů je málo, a tak většina lidí dobývá svůj chléb pomaleji leč jistěji a nechává si krumpáč a lopatu nanejvýš na zahradní práce. Existují však i tací, co svůj dětský sen o pokladu neopustili. Dokonce jsou ochotni na něj vynaložit víc peněz, než pak vykopat, což jim kupodivu vůbec nevadí. S příchodem detektorů kovů se hledání pokladů stalo téměř masovým hobby, ale současně i problémem pro archeologii a zákonodárce.

O tom všem je tato kniha.

 

Obsah


01. Úvod
02. Výpravy za keltským zlatem
03. Lesk zlata v říši přízraků
04. Svědkové dávných zločinů
05. Poklady mezi pohádkou a skutečností
06. Země zlata a drahokamů
07. Jak se poklady hledají a nehledají
08. Ve stínu hákového kříže
Příloha 1: Chronologie
Příloha 2: Literatura

 

Bibliografie:

Novák, J. A.: Za tajemstvím pokladů Čech, Moravy a Slezska. Alpress, Frýdek-Místek 2018, 312 s., barevné a černobílé fotografie a kresby. MOC: 289 Kč

 

Knihu je možné objednat přímo u nakladatele zde

 
Joomla Tutorial: by JoomlaShack