Novákoviny

Žluté lány právě kvetoucí řepky působí na některé lidi jako rudý hadr na býka – a osobnost ministra financí, který s ní podniká, adrenalin u některých ještě zvyšuje. Jenže emoce jsou špatný rádce: Andrej Babiš na straně jedné a biopaliva na straně druhé spolu souvisejí jen okrajově. To první rád přenechám fanouškům politiky, to druhé je ale významný civilizační problém. Před časem jsem na toto téma napsal článek pro přílohu Hospodářských novin, který jejich situaci shrnuje. Je stále aktuální – alespoň pro ty, kterým jde o věc a ne o demagogii, či zástupný hromosvod pro své frustrace.

Vypadá to jako výmysl autora sci-fi a přesto je to pravda: dno řek a oceánů pokrývá obrovská síť vzájemně propojených organismů, které vyrábějí elektřinu. Vědci z několika amerických vědeckých pracovišť nedávno zjistili, jak přesně tato hlubinná elektrárna funguje.

Čím bylo v minulých staletích zlato, tím se stává energie: nedostatkové a drahé zboží, předmět intrik, vydírání i válek, časem možná dokonce symbol luxusu. Přitom jí ve svých strojích stále ještě nezřízeně plýtváme - nejméně dvě třetiny vložené energie se ve většině zařízení mění v odpadní teplo. Vědci z americké Northwestern University jsou na stopě metodě, jak jej efektivně přeměňovat v elektřinu.

Jedni vidí v jaderné energii spásu před energetickou krizí, jiní naopak nákladnou záležitost s mnoha nedořešenými problémy. Doopravdy jisté je jen jedno: cestu k jejímu využití otevřel vynález jaderného reaktoru. První postavil italský fyzik Enrico Fermi  v USA. "Objev jaderné energie nepřinesl nové problémy," konstatoval kdysi Albert Einstein. "Pouze učinil naléhavější nutnost vyřešit problémy stávající." To platilo i v časech vzniku prvního jaderného reaktoru - a dodnes se na tom mnoho nezměnilo.