Novákoviny

Stavba třetího a čtvrtého bloku Temelína je největší energetická zakázka v Evropě, takže včerejším (týká se 31. října 2011) předáním zadávací dokumentace začala soutěž o částku v řádu stovek miliard korun. Cílem je vybavit Temelín dalšími dvěma bloky s reaktory tzv. třiapůlté generace, které se mají vyznačovat lepší ekonomikou provozu, prodloužením period mezi výměnou paliva i celkové životnosti (okolo 60 let) a posílením bezpečnostních prvků. V současnosti se staví v Číně, Rusku, Francii a Finsku. Žádný z nich však není dokončený a vyzkoušený, výběrové řízení tedy bude tak trochu soutěž zajíců v pytli. Proto je nastaveno tak, aby skončilo roku 2013, kdy by první jednotky již měly ve světě běžet. Pokud se reaktory nepodaří "rozchodit" nebude zřejmě vítěz formálně potvrzen.

Čím bylo pro starou dobu zlato, tím je pro moderní společnost energie. A máme i jakousi obdobu alchymie. Dnešní alchymisté nehledají kámen mudrců, ale usilují o studenou fúzi - nevyčerpatelný zdroj levné energie, který lze sestrojit téměř doslova na koleně. Většina mainstreamových jaderných fyziků na tuto možnost nevěří, ale vědečtí disidenti se nenechali odradit: jejich úsilí pokračuje a má první nadějné výsledky.

Výročí Černobylu je také dobrou příležitostí k zamyšlení nad tím, jak to vlastně je s cenou jaderné energie. Právě případ nešťastné elektrárny totiž názorně ukazuje, že argument zastánců jaderné energetiky o její láci je trochu chatrný. To, kolik bude stát starý i nový sarkofág bránící radioaktivnímu smetí ve vstupu do našich životů - plus další sanační opatření na Ukrajině i po celé Evropě - totiž nezaplatí ani produkce celé baterie jaderných elektráren. A rozhodně to nepůjde ze zisků energetických gigantů.

Zatímco se pozornost světa upírá k Fukušimě, na Ukrajině poněkud stranou zájmu z?stává nedoléčený jiný jaderný vřed. Výročí černobylské katastrofy ale přece jen už stojí za pohled směrem ke Kyjevu, tím spíš, že se tam také něco začíná dít. Kvalita sarkofágu obklopujícího havarovaný reaktor černobylské jaderné elektrárny nestála za moc už v okamžiku dokončení. A nyní je na konci i oficiálně deklarovaná doba jeho životnosti: když jej roku 1986 pod tlakem okolností narychlo budovali, očekávalo se, že jde o provizorní stavbu, která zabrání nejhoršímu, ale nejpozději v roce 2005 ji nahradí definitivní řešení.

To se dosud nestalo. Dnes se však už alespoň ví, jak bude toto řešení vypadat.