Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Nejistý konec fosilních paliv

ropa1

Je to doslova otázka života a smrti celé naší civilizace: za jak dlouho vyčerpáme zásoby fosilních paliv, za něž zatím stále ještě nemáme plnohodnotnou náhradu? Zatímco jedni tvrdí, dno už je na dohled, podle jiných jsou zdroje prakticky nevyčerpatelné.

Shoda zatím panuje jen v tom, že nehrozí vyčerpání zásob uhlí - jenže tím nejde pohánět automobily, protože výroba syntetického benzínu zavedená za druhé světové války Němci je v mírových podmínkách nerentabilní. A tak se pozornost soustřeďuje především na ropu.

"Odhady světových zásob ropy se provádějí od počátku stočtyřicetileté historie petrochemického průmyslu, pokaždé však byly chybné," tvrdil už koncem 90. let Julian Chisholm, tehdejší mluvčí Světové rady pro energetiku. "Důvodem je jednak objevování nových nalezišť a též zlepšování technologií umožňujících těžbu z dříve známých, avšak nepřístupných míst."

Z toho pak vycházeli i další zástupci ropného průmyslu. Cristophe de Margiere, šéf ropného gigantu Total, pro BBC tvrdil:

"Zásob je dost, ale bez investic se nedostanou na trh. Do otevírání nových ložisek by měly investovat vlády."

Zdaleka ne všichni s ním ale souhlasí. Podle jiných expertů se krize neblíží - my v ní už žijeme. Na palubě Titanicu se ještě tančí, ale strojovnu zaplavuje voda: lidé řeší kvality nových typů vozů, zatímco zásoby tradičních paliv pro jejich nádrže docházejí. A téměř žádná z nabízených cest, jak z toho ven, neobstojí při kritičtějším pohledu.

 

Civilizace ve finále

Například Mathew David Savinar ve své knize s výmluvným názvem Konec ropného věku říká: "Civilizace tak jak ji známe, dospěla do finále. To není proklamace sekty vzývající příchod Soudného dne nebo další konspirační teorie - je to stále rozšířenější názor mnoha přírodovědců i finančníků po celém světě. Příčinou je fenomén nazývaný ropný vrchol."

ropvrt4

 

obr: Za ropou musí těžaři do stále větších hloubek, těžba se prodražuje, havárií přibývá...

 

Pesimisté tvrdí, že příznaky zániku jsou nenápadně setrvalé, takže je už považujeme za stejně neškodnou samozřejmost jako jarní rýmu: každoroční zvyšování cen energií, vytrvale naskakující čísla na stojanech benzínových pump, neustálý neklid v oblastech s ropnými poli...

Zásoby ropy se dnes nejčastěji odhadují přibližně na 40 až 50 let při současné úrovni těžby a za předpokladu hypotetické existence dalších 550 miliard barelů, které dosud nebyl objeveny, leč optimističtí odborníci v jejich existenci věří. Tento údaj je ale napadnutelný z mnoha důvodů: neznáme nejen skutečné zásoby, ale ani budoucí vývoj spotřeby, ani příští politický a ekonomický vývoj v hlavních produkčních i spotřebních oblastech. A tak je tento údaj s gustem napadán a (obvykle tendenčně) korigován - jak nahoru, tak dolů.

Ve skutečnosti ale nejsou ani tak důležité samotné zásoby, jako ekonomika jejich těžby; zatímco ještě na počátku 20. století ropa vytékala na povrch sama, nebo se nacházela pár metrů pod povrchem, dnes se pracně a draze těží z kilometrových hloubek a stále víc pod mořským dnem. Nejhlubší vrty už se blíží deseti kilometrům. Průměrný ropný vrt do hloubky moře 200 metrů přijde na 5 až 8 milionů USD, to je desetkrát víc, než stojí na pevnině. Ale náklady na několikakilometrový podmořský vrt se už blíží stovce milionů dolarů. Podobně rostou i náklady na přepravu ze stále odlehlejších nových nalezišť, cenu navíc bude vyhánět hlad po energii v explozivně rostoucích asijských ekonomikách. Přitom už od roku 1980 lidstvo každoročně spotřebovává víc ropy, než objevuje v nových nalezištích a celková světová potřeba energie se ve srovnání s rokem 2000 zdvojnásobí do roku 2040. Cenu zvyšuje i skutečnost, že ubývá tzv. lehké ropy, která je snadno zpracovatelná. Dříve nebo později (ale spíš dříve) tedy dosáhne hodnoty, kdy - obrazně řečeno - bude lacinější pohánět automobily spalováním bankovek...

 

Zlověstný ropný vrchol

Už roku 1956 americký geolog Marion King Hubbert (1903-1989) pracující pro výzkumné laboratoře společnosti Shell zveřejnill teorii, podle které objem těžby sleduje tzv. Gaussovu křivku: zpočátku zvolna a pak prudce narůstá, dosáhne vrcholu a přibližně stejným způsobem vzápětí klesá v důsledku rostoucích nákladů na těžbu a růstu tržních cen. I když se už Hubbertova teorie potvrdila pro jednotlivá ropná naleziště, stále ještě mnoho odborníků nevěří v její celosvětovou platnost.

ropa3

 

obr: Dosavadní vývoj a prognóza těžby ropy a plynu v jednotlivých oblastech světa. Na vrcholu už jsme byli, začíná cesta dolů.

 

Další spor se vede o tom, kde zlověstný horský štít známý pod jménem Oil Peak stojí. Nikoliv na mapě, ale v časovém horizontu. Nechybí ani tvrzení, že se při hledání nemáme dívat před sebe, ale udělat čelem vzad: ropný vrchol už máme za sebou. A teď začíná jízda z kopce.

Sám Hubbert v 70. letech minulého století předpovídal, že vrchol nastane okolo roku 1995. To se zjevně nestalo - krizi oddálil nástup úspornějších automobilových motorů a vytápění plynem nebo elektřinou. Ale jen o pár let. Maximum těžby přinesl rok 2005 s 73 720 000 barely za den. O čtyři roky později už je pokles nepřehlédnutelný: 72 260 000 barelů za den (podle údajů Ministerstva energetiky Spojených států).

Mnozí věří, že následky budou nedozírné. Obrovský rozmach vědy a techniky a s tím související dramatický růst životní úrovně se v čase přesně shoduje s využíváním laciné ropy. Dosud se nenašel zdroj energie, který by ji mohl nahradit - zejména v pohonu automobilů. Jedním z důvodů je, že mocné petrolejářské lobby na tom neměly zájem.

Příznivci ropy ale věří, že nebude tak zle. Nová ložiska se stále ještě objevují, i když jejich těžba je nejen drahá, ale také nebezpečná, jak ukázala loňská katastrofa plošiny Deepwater Horizon. Nechybí ale ani teorie, podle které jsou zásoby ropy téměř nevyčerpatelné.

 

Kacíř hluboké horké biosféry

Většina geologů je pevně přesvědčená, že ropa vznikla z organických zbytků dávných rostlin a živočichů díky vysokým teplotám a tlakům v hlubinách země. Proti této hypotéze stojí ale zastánci tzv. teorie abiogeneze, tedy nebiologického původu. Je nepočetná, ale najdeme v ní slavná jména: Alexander von Humboldt, Dimitrij Mendělejev...

ropa4a

Zatím posledním známým propagátorem abiogeneze byl americký astrofyzik Thomas Gold (1920-2004). Vycházel z toho, že nejrozšířenějším prvkem vesmíru je vodík a ani uhlíku není o mnoho méně. Uhlovodíky se běžně vyskytují v mračnech mezihvězdné hmoty i v matriálu, z něhož vznikla naše sluneční soustava. Kam se tedy poděly po zrození Země?

 

obr: Thomas Gold tvrdil, že ropa nevznikla z odumřelých organismů žijících kdysi na povrchu Země, ale stále se doplňuje z tzv. hluboké horké biosféry - společenství extrémofilních mikroorganismů žijících ve velkých hloubkách a "zpracovávajících" anorganické látky.

 

Gold tvrdí, že nikam. Pořád jsou v horkých hlubinách planety a puklinami geologických vrstev vzlínají k povrchu, aby doplňovaly zásoby ropy a zemního plynu. Právě tento proces podle něj vedl ke vzniku života v pórech minerálů. V několikakilometrových hlubinách tedy je mnohonásobně víc biomasy než na povrchu. Život se tam neuchýlil z nouze, jak se dosud soudilo, ale prostě proto, že tam je jeho kolébka a vlastní domov. Podle Golda je ve sluneční soustavě možná až deset těles, na kterých existuje takové hlubinné společenství.

 

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

UPOZORNĚNÍ: Podrobněji se teorii hluboké horké biosféry a zalším extrémním formám života věnuji v knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus. Pokud ji nemají ve Vašem knihkupectví, můžete ji objednat u nakladatele.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

 

Goldova teorie se proslavila pod označením "hluboká horká biosféra" a v odborných kruzích dodnes vzbuzuje vášně nikoliv nepodobné sporům o Darwina. Někteří vědci se dokonce pokoušeli zabránit jejímu zveřejnění. Není divu: hluboce by rozvrátila nejen mnoho teoretických oborů (včetně klíčové otázky vzniku života), ale i perspektivy civilizace stojící tváří v tvář hrozbě ropné krize.

Gold se proto rozhodl, že svou hypotézu dokáže: roku 1986 začala skupina soukromých investorů s podporou švédské vlády a pod jeho dohledem razit hlubinný vrt poblíž švédského jezera Siljan s cílem dosáhnout hloubky přes 6 kilometrů.

ropa4b

Pokus za 25 milionů dolarů nakonec přinesl podivné výsledky. V říjnu 1987 začala v hloubce 6100 metrů náhle mizet kapalina, jíž se vrt proplachuje a Gold věřil, že dosáhli nějaké větší dutiny plné metanu. Práce musely být zastaveny, mezitím se ale dole začala hromadit jakási těžká hmota, kterou se nedařilo vyčerpat ani výkonnými pumpami.

 

obr: Goldova kniha Hluboká horká biosféra vzbudila svého času velký rozruch. Dodnes ji někteří považují za kacířskou, zatímco jiní v ní vidí přelomové dílo.

 

Analýza ukázala, že jde o směs uhlovodíků podobnou ropě, ale neobvyklého složení. Navíc v ní bylo velké množství jemnozrnného magnetitu, jaký bývá produktem metabolismu některých bakterií. Našly se také primitivní mikroorganismy skupiny Archea.

Smijanský experiment přesto nakonec vyzněl do ztracena. Černou kapalinu nešlo efektivně čerpat ani komerčně využít. Goldovi oponenti tvrdili, že organické látky se mohly do podloží v místě vrtu dostat z relativně nedalekých norských ložisek zemního plynu. Úlovek malého množství mikroorganismů pak šlo snadno svést na kontaminaci nebo jinou metodickou chybu.

Vrt nicméně dokázal, že z praktického hlediska Goldova teorie nemá větší význam. I kdyby hluboká horká biosféra existovala, její poklady jsou pro nás téměř nedostupné. Mělká ložiska jsme téměř vyčerpali - a jejich doplňování může trvat celé geologické epochy. Dopředu vede jen jedna cesta: hledání nových zdrojů energie kombinované úsporami při jejím využívání.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

ropa6

obr: Soumrak nad ropnými věžemi...

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack