Novákoviny

   Ještě nedávno těžařská společnost British Petroleum slavila: v září 2009 dosáhl vrt vedený z její nejmodernější plovoucí ropné plošiny Deepwater Horizon rekordní hloubky přes deset kilometrů a krátce na to v Mexickém zálivu "načepoval" zásoby ropy o objemu tří miliard barelů - to vše jen pár set kilometrů od nenasytného trhu Spojených států. Průzkumný vrt se měl brzy změnit na vrt těžební, a dosud dlouhodobě klesající akcie BP se chystaly nabrat vzestupný trend...

    Pak přišel 20. duben 2010. Obrovská exploze zabila 11 lidí a těžce poškodila plošinu, která se o pár dní později potopila. Oficiální vyšetřování ještě neskončilo, ale profesor Robert Bea z University of California v Berkeley a někdejší bezpečnostní konzultant BP věří, že zná příčinu. Podle jeho tvrzení, které zveřejnila agentura Associated Press, vše nasvědčuje tomu, že tragédii způsobil metan.

 

    Čas vzít nohy na ramena

    Metan je základní složka zemního plynu, kterým topíme a vaříme, při nízkých teplotách a vysokých tlacích pod mořským dnem se ale nachází v krystalické formě. Těžaři na takové kapsy s metanem často narážejí. Profesor Bea tvrdí, že v rámci příprav na komerční těžbu lidé z BP do vrtu instalovali uzávěr z cementu a kvůli tomu v něm dočasně snížili tlak, který jinak zamezuje vytrysknutí materiálu z hlubin. Cement při tuhnutí uvolňoval teplo, to z krystalického metanu udělalo plyn. Vzápětí k povrchu vyrazila nebezpečná bublina. Jak stoupala do oblasti s nižším tlakem, rychle se rozpínala.

    "Z malé bubliny se stala bublina pořádně velká," tvrdí Robert Bea. "Plošinu zahalil oblak třaskavého plynu, který se vznítil ve strojovně, nebo od elektrického zařízení, nejspíš ale na několika místech současně. Muselo to být, jako kdyby vám přímo do obličeje vystřelilo dělo."

 

    obr: Plošina Deepwater Horizon při přepravě na místo určení. Ve vynořeném stavu jsou vidět i plováky, které ji drží nad hladinou a stabilizují v místě vrtu. 

 

    S tímto tvrzením do značné míry souhlasí i další zainteresované subjekty. Například rybáři z Louisiany už na BP podali žalobu, v níž společnost obviňují, že použila nekvalitní cement, který uvolňuje příliš mnoho tepla a podporuje tak vývin plynu. Další experti ale upozorňují na skutečnost, že na minulých haváriích většinou došlo k souběhu více rizikových faktorů - a i tentokrát tomu nejspíš nebude jinak. Už teď vyšetřování naznačuje, že selhal také pojistný ventil, který měl zabránit úniku plynu z vrtu a že těžařská společnost nejspíš porušila hned několik bezpečnostních zásad.

    Podle TimesOnline ale za katastrofu částečně může i legislativa USA. Zatímco jiné země těžící ropu v moři požadují instalaci speciálního nouzového ventilu, který lze v případě nehody na dálku uzavřít akustickým signálem z hladiny, Spojené státy po těžařích nic takového nechtějí.

    "Když jsem pracoval na vrtných plošinách, měli jsme takové pořekadlo," dodává ještě profesor Bea. "Znělo -swoosh, boom, run-." Swoosh je citoslovce napodobující zvuk úniku plynu, bum asi není třeba překládat. A "run" samozřejmě naznačuje, že nastal nejvyšší čas vzít nohy na ramena.

    Jinými slovy: to, co se stalo na Deepwater Horizon, není nic neobvyklého. Pro těžařské společnosti ale jsou rozhodující zisky. A pro dělníky zase vysoké výdělky. Jedni i druzí dobře vědí, do čeho jdou, i když se o tom nahlas nemluví.

     Skoro jako válka

    Počtem mrtvých je zkáza Deepwater Horizon hluboko vzadu na příčkách tragického žebříčku obětí těžby v moři. Smutný rekord zatím drží exploze plošiny Piper Alpha u pobřeží Velké Británie, při níž roku 1988 zahynulo 167 lidí. Zbylých 62 se zachránilo jen tak, že včas naskákali do chladných vod Severního moře.

    Vyšetřovací komise pak zjistila, že šlo o souhru náhod, bezpečnostních pochybení a chyb v komunikaci, což vedlo k vydání 106 doporučení, jak zvýšit bezpečnost práce na plošinách.

 

     obr: Hořící plošina Piper Alpha. Při explozi na její palubě roku 1988 zahynulo 167 lidí

 

    Přesto už o rok později zemřelo u pobřeží Thajska na plošině Seacrest Drillship 91 lidí. Příčiny dodnes představují záhadu, protože vrtná základna beze stopy zmizela. Zařízení se zřejmě potopilo v silné bouři, aniž posádka stačila vyslat nouzový signál.

    Bouře roku 1982 potopila také ropnou plošinu Ocean Ranger v severním Atlantiku. "Končíme vysílání a nastupujeme na záchranné čluny," říkala poslední zpráva, kterou zachytily záchranné lodě. Zahynulo 84 osob. I v tomto případě vyšetřování zjistilo, že příčinou katastrofy byla shoda velkého množství mimořádných okolností, od extrémně vysokých vln, až po selhání techniky a nedostatečného bezpečnostního výcviku posádky.

    Výbuchy a vzduté moře ale nejsou jediné příčiny havárií těžebních plošin. V jiných případech těžaři umírali při zhroucení konstrukce plošiny v důsledku materiálových nebo konstrukčních vad, při technických poruchách, při haváriích vrtulníků, které je na pracoviště dopravují z pevniny téměř za každého počasí, při častých pracovních nehodách...

    Podmínky na vrtných plošinách v mnoha ohledech nemají daleko k válečné zóně - a hlubinné vrty svým způsobem skutečně jsou jakousi frontovou linií: ropa je pro naší civilizaci důležitější, než vše, o co se v minulosti vedly skutečné války.

     Vrty míří stále hlouběji

    Ropu používali už staří Sumeřané, kteří ovšem měli to štěstí, že za jejich časů ještě volně vytékala na povrch. Dnes se za ní musí jít kilometry hluboko - například nejhlubším český vrt v Jablůnce na Vsetínsku má 6506 metrů. Pevninské zdroje ale zvolna vysychají, a tak se dnes téměř 40 procent ropy získává z mořského dna (roční hodnota produkce ropy z mořského dna činí přibližně 3, 8 miliard dolarů) a tento podíl stále vzrůstá.

    Roste i hloubka, z níž se těží. Zatímco do 90. let minulého století převážná část plošin vrtala v takzvaném kontinentálním šelfu (mělkém moři obklopujícím pevniny, jehož hloubka obvykle nepřesahuje 200 metrů), na přelomu tisíciletí se těžaři odvážili i na dno oceánských pánví, jejichž hloubka se počítá v kilometrech. Od plošin, které jsou pevně ukotvené na mořském dně, se proto přechází k plovoucím vrtným základnám. Ty mají často vlastní pohon a na místě vrtu se udržují pomocí satelitního navigačního systému GPS.

 

     obr: V roce 2005 hurikán Denis potopil ropnou plošinu Thunder Horse patřící rovněž společnosti British Petroleum 

 

     Rekord zatím drží právě plošina Deepwater Horizon, která loni v září dosáhla celkové hloubky vrtu metrů 10 680 metrů. Z toho 1260 metrů představovala hloubka vody. Sotva kdo ale pochybuje o tom, že v budoucnosti to bude ještě mnohem hlouběji.

    Jenže vrtání do mořského dna je zhruba několikanásobně dražší než na pevnině: průměrná cena vrtu, který začíná z hloubky 200 metrů, vyjde na 8 milionů dolarů, v hloubce 1500 metrů to je okolo 50 milionů dolarů. Ještě větším problémem jsou údržba a opravy: pod 300 metrů už nemohou pracovat potápěči, ale jen dálkově ovládané miniponorky. To je také jeden z hlavních důvodů proč se nepodařilo včas uzavřít havarovaný vrt v Mexickém zálivu.

    Havárie na Deepwater Horizon už v USA vyvolala vlnu zákazů a omezení podmořské těžby, jde ale o čistě populistické kroky politiků určené k uklidnění veřejnosti. Náhrada za ropu stále neexistuje - a pokud ji USA nedostane ze svých vrtů, bude ji nakupovat od zemí, které si taková omezení neuložily. Těžit ze stále větších hloubek za stále větších rizik se ale určitě nepřestane.

 

 

Přílohy

 

Plošina Deepwater Horizon - základní údaje

Výrobce: Hyunday Heavy Industries, Korea

Spuštěna na vodu: 2001

Cena: 650 mil USD

Výtlak: 32 588 t

Výška: 97,4 m

Šířka: 78 m

Ponor, 41,5 m

Posádka: 146 osob

Pohon: dieselelektrický

Rychlost: 4 uzle (cca 7 km/h)

 

 

    Troll  A - rekordman mezi plošinami

    Rekordmanem a skutečným divem současného světa je norská vrtná plošina Troll A, která představuje nejvyšší výtvor lidských rukou, který kdy byl dopraven z jednoho místa na druhé. Je vysoká 472 metrů, tedy více než třikrát víc než Cheopsova pyramida a o 148 metrů víc než Effielova věž v Paříži. Váží 656 tisíc tun. Jen na armování betonu, z něhož byla postavena, se spotřebovalo 100 tisíc tun oceli,  patnáctkrát víc, než kolik bylo potřeba na stavbu Eiffelovy věže v Paříži.

 

    obr: Ropná plošina Troll A 

 

 

    Troll A se skládá ze čtyř gigantických válců s metr silnými stěnami, s jejichž betonováním začala firma Norvegian Contractors roku 1991 na hladině norského fjordu Vindafjord. Betonáž probíhala průběžně ve speciálním posuvném bednění rychlostí 5 centimetrů za 20 minut, přičemž hotová část klesala pod hladinu. Po dokončení válců v roce 1995 byla na jejich vrchol připevněna vlastní plošina a celé zařízení remorkéry odvlekly na stanoviště vzdálené 200 kilometrů. Tam se spodní části válců zaplnily vodou a plošina spočinula na dně v hloubce 303 metrů.

 

 

 

 

Základní typy těžebních plošin

- pevně ukotvené plošiny

Jsou postavené na dně pomocí mohutných nosníků, které sahají až nad hladinu a nesou vlastní plošinu s vrtnou věží, težebním zařízením, prostory pro posádku a heliportem (plošinou pro přistávání vrtulníků). Slouží pro těžbu ve vodách hlubokých do 0, 5 kilometru.

 - plovoucí částečně ponořené plošiny

Obrovský válec nebo více vzájemně spojených válců, které se staví v loděnicích a na místo těžby je dovleče loď. Tam jsou zaplaveny komory na jednom konci válců, takže konstrukce se ve vodě vztyčí do svislé polohy. Na vrcholu válce nebo válců pak je vlastní plošina s potřebným zařízením. Ma místě je systém udržován kombinací kotev a pohonu lodními šrouby ovládanou podle údajů GPS. Slouží pro těžbu moři do hloubek okolo 3 kilometrů.

 - plošiny s tenzním ukotvením

Systém se podobá částečně ponořeným plošinám, avšak od válců vede až ke dnu polotuhá konstrukce z dutých částečně pružných nosníků. Ty plošinu stabilizují ve svislém směru, umožňují však částečný pohyb do stran o několik metrů. Plošina tak odolává nárazům mořských vln a větru lépe, než kdyby stála na tuhých nosnících. Používají se při těžbě do hloubky až 2500 metrů.

 - vrtné lodě

Velká loď s vrtnou věží určená především pro průzkum ložisek a ověřovací těžbu na odlehlých lokalitách v hlubokých mořích. Na místě vrtu ji udržuje systém lodních šroubů ovládaných podle údajů GPS. Používají se do hloubek okolo 3,7 kilometrů.

 - instalace na dně

Předpokládá se, že v budoucnosti se těžba v hlubokých mořích stále častěji obejde bez plošin i bez lidské obsluhy. Veškerá instalace bude na mořském dně ovládaná na dálku a kontrolovaná dálkově ovládanými miniponorkami. Ropa se z většího množství takových zařízení přečerpává potrubím položeným na dně do jedné nejbližší plošiny nebo na pevninu.

 

Kdo chce vědět víc:

http://ming.webz.cz/pruzkum_tezba.php

www.petroleum.cz

www.oilrigdisasters.co.uk

http://deepwaterhoprizon.noaa.gov

You have no rights to post comments