Novákoviny

Mafiánští loutkovodiči našich politiků zřejmě s úlekem zjišťují, že k rozkradení tu toho zbývá stále méně. A tak oprášili scénář, který se už jednou občanským iniciativám podařilo smést ze stolu: rádi by sem vpustili zahraniční společnosti, aby těžily zlato pomocí kyanidů.To se týká především povodí Vltavy od Slapského jezera kamkoliv po proudu (ložiska Mokrsko a Čelina jsou v těsném sousedství řeky) a Šumavy (okolí Kašperských hor), ale i mnoha jiných míst. Uvažuje se rovněž o otevření ložisek wolframu pro těžbu devastující životní prostředí.

Chcete dobývat žlutý kov i tam, kde je ho (jako v Česku) jen pár gramů na tunu horniny? Nic snazšího: podplatí se domorodí politikové, aby prodali kus vlastní země, z naleziště se vyženou domorodci, pak se hornina vykope a rozpustí v kyanidu.

Ta trocha zlata, co v ní je, se obratem vyveze ze země, zbylých asi tak 99 procent vytěženého materiálu smíchaných s kyanidem a dalšími vysoce toxickými látkami se napustí do velkých jezer a nechá tak. Říkat oblasti s takto vytěženým zlatem měsíční krajina je těžká urážka Měsíce, protože tam v kráterech aspoň nejsou jedy.

A kam se poděli ti domorodci? Co je komu po nich...

Tenhle scénář už úspěšně proběhl na mnoha místech rozvojového světa - včetně doprovodných ekologických katastrof (například zničení životního prostředí v povodí řeky Ok Tedi na Nové Guinei). A pomalu se přelévá do východní Evropy: roku 2000 způsobilo ekologickou katastrofu vypuštění 100 000 tun kyanidů z rumunského zlatodolu Baia Mare. Což ovšem nebrání rumunským úřadům vyhánět obyvatele z dalších oblastí určených k těžbě.

obr: Nádrže pro odlučování zlata pomocí kyanidu v jihoafrickém dole Buffelsfontein

Naposledy unikly tisíce tun kyanidu loni na podzim z kazašského dolu Altay Ken Bayjatu - ale nejspíš i mockrát předtím, jen se to povedlo místním podplaceným bossům zatlouct. Skutečné majitele těžařských společností to nebolí; pochopitelně žijí někde úplně jinde. A místní politiky už vůbec ne, protože všimné od těžařů je uvažování papalášského primitiva bližší než nějaká krajina a obyčejní lidé v ní.

Při balkanizaci českého politického a ekonomického prostředí ani nepřekvapuje, že se tento způsob přivýdělku stále víc zamlouvá také zdejším politikům  mafiím, na které jsou napojeni. Přestože se v 90. letech podařilo zabránit proměně krajiny v kyanidové močály u Slapského jezera, v Kašperských horách i jinde, rostoucí cena žlutého kovu nebezpečný scénář teď zase vyvolala k životu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu nedávno ústy ředitele odboru surovinové a energetické bezpečnosti Pavla Kaviny připustilo, že zahájení těžby je opět ve hře (článek viz zde) . Samozřejmě jen kvůli blahu občanů této země: pan Kavina pro zpravodajský server iHned.cz uvedl, že těžba bude působit prorůstově, vzniknou nová pracovní místa a stát získá "překvapivě vysoké finanční objemy".

Opravdu stát? Nebo spíš někdo, kdo si ho tu neprávem přivlastňuje?

obr: Tak vypadá těžba zlata v Rumunsku

Stát totiž získá leda tak houby. V zemi je u nás zlata za asi  250 miliard korun. To je částka překvapivě blízká té, která se u nás ročně ztrácí v černé díře korupce, tedy zřejmě nic, co by tu někomu moc chybělo. Převážnou většinu této sumy získají zahraniční těžební společnosti, které sem pochopitelně nejdou dělat díry do země jen tak pro zábavu. Něco málo ovšem budou muset dát domorodým politikům, vysokým úředníkům a lokálním mafiím. "Sponzoring" papalášů potrefené země tvoří nedílnou součást nákladových položek těžařů - a o tom to celé je na prvním místě.

Takzvaný ekonomický přínos těžby zlata pro blahobyt lidu je jen klam pro méně gramotné obecenstvo: země typu Venezuely, Ruska a další názorně ukazují, kam opravdu vede ekonomika založená na drancování přírodních zdrojů: k mafianizaci, korupci a všeobecnému úpadku. Ale "zisk" tvořený ještě ke všemu z nevratného zničení vlastní krajiny - to už je vrchol zhovadilosti, o níž jsme se bláhově domnívali, že odešla společně s bolševikem. Dodnes nedořešené pohromy (mimo jiné podobná metoda těžby uranu jeho rozpouštěním v kyselině) zřejmě nebyly dostatečným varováním.

V 90. letech lidé i samosprávy v postižených oblastech několikrát dali důrazně najevo, že krátery a kyanidová jezera nechtějí. Jistě to udělají i tentokrát. Těžební společnosti proto spoléhají především na politiky - a ti vědí, co se od nich za tučné všimné čeká: z občanů udělat bezprávné domorodce. Ostatně, právě v tom jsou naši  volení představitelé den ode dne lepší.

Jan A. Novák

Poznámka: Článek byl napsán pro web Reflexu – kde se ovšem na homepage proti běžným zvyklostem neohřál ani den (viz zde). Text je proto určen k volnému šíření - prosím jen o uvedení odkazů.

obr: Úniky kyanidů z rumunských zlatých dolů devastují říční ekosystémy až v Srbsku

You have no rights to post comments