Novákoviny

Podle obecné představy bylo hlavní snahou alchymistů získat pomocí kamene mudrců zlato z levnějších ingrediencí. Sice to není tak úplně pravda, mnozí se o to ale skutečně snažili. Mohli uspět? Skeptik asi namítne, že podle poznatků současné vědy nemohli – a i kdyby ano, pak by tolik alchymistů neskončilo v bídě a opovržení. Jenže tyhle žalostné konce zdaleka nepotkaly všechny.  

Zpráv o alchymistech, kteří dokázali v pokusech utopit velké majetky (obvykle nejen své), je skutečně mnoho a také české letopisy jimi jen hýří. Jan Zbyněk z Házmurku, majitel několika hradů, přišel o veškerý svůj majetek. Alchymie připravila o mnoho peněz i slavného Jakuba Krčína stejně jako nejvyššího českého komořího Jindřicha Šlika. V Lounech prý stával u brány zchudlý alchymista a zpíval kolemjdoucím o tom, jak skrz laboratoř upadl do bídy...

Jsou ale i jiné historky. Úspěšný zakladatel moderní medicíny a údajný zasvěcenec tajných věd Theophrastus Paracelsus prý nosil kámen mudrců v hlavici své hole, s níž je často zobrazován. Henry Cavendish, geniální učenec, který pracoval s alchymistickými pojmy i symboly, sice pocházel z aristokratické rodiny, ke spravování majetku a podnikání však měl měl odpor a jeho vědecká činnost také něco stála - přesto věnoval obrovské částky na dobročinné účely a ještě po něm zůstalo fantastické jmění. A nemusíme ani chodit tak daleko: chebský opat a zanícený alchymista Jiří Angelus nechal zbudovat velké množství církevních staveb a v jeho pozůstalosti se našla hromada ryzího zlata. A jen nedaleko odtud - v Aši - měl provádět úspěšnou transmutaci záhadný Lascaris, jiný bohatý a úspěšný alchymista.

obr: Alchymisté. Obraz od Pietra Longhiho (1702 až 1786)

Jedním z těch, kteří tajemství výroby znali byl také skotský alchymista Alexander Seton působící v první polovině 17. století. Mnohokrát předvedl přeměnu olova ve zlato pomocí jakéhosi prášku, přičemž navzdory všem snahám se nikdy nepodařilo prokázat podvod. Seton cestoval mezi panovnickými dvory a předváděl své umění - až v Sasku narazil. Tamní vládce Christian II se rozhodl získat tajemství svůj co stůj, což v té době znamenalo především dlouhodobý relaxační pobyt v ve stylové věznici hojně zpestřovaný návštěvami mučírny. Přesto ani Sasíci ze Setona nic nedostali. Nakonec mu jeho polský kolega Michael Sendivogius (1566-1636) pomohl k útěku do Krakova, kde Skot na následky prožitého utrpení zemřel.

Ani tím ale pozoruhodná historie nekončí. Co Christian II nezískal po zlém, Sendivogius dostal po dobrém - alespoň pokud to nebyl on, kdo ztrápenému Skotovi pomohl na onen svět. Měl zbytek záhadného prášku a k tomu se oženil s vdovou po nešťastném Setonovi, která zřejmě znala druhou polovinu tajemství. S její pomocí vydal roku 1604 spis Novum Lumen Alchymicum, který je dodnes ceněn pro vysokou odbornou úroveň - mimo jiné tu správně řadí kovy podle jejich elektrochemického potenciálu. Velkou pozornost věnoval také sanytru, především jeho tajemné složce vyvolávající zajímavé chemické reakce. Dnes víme, že to byl kyslík a že Sendivogius byl kousek od jeho objevu.

Především ale začal předvádět úspěšné transmutace. Tak se pochopitelně dostal i na pražský dvůr Rudolfa II. Také odtud pocházejí zprávy o jeho schopnosti vyrábět před svědky zlato z olova. V Praze se ale opakovala historie ze Saska: císaře brzy omrzelo se jen dívat na přivandrovalce, jemuž se pod rukama rodí zlato, zatímco jeho pokladna se prázdní. Opět tedy přesunul alchymistu do levnějšího ubytovacího zařízení doplněného ostrahou. Sendivogius utekl a tím se stopa po zázračném prášku ztrácí. I když to asi kámen mudrců nebyl, přesto by bylo zajímavé znát postup, na jehož konci byl kov, který odolal všem pokusům o odhalení padělku - v době, která se v drahých kovech opravdu vyznala. Šlo jen o iluzionismus, nebo o skutečnou magii?

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP:

Text je ukázkou z knihy Záhadné vynálezy, kterou vydalo nakladaelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Takže jistá naděje na rubínově rudý prášek, který promění ve zlato vše, čeho se dotkne, by tu byla. Ovšem pouze pokud jste mimořádně trpěliví, ušlechtilí, skromní, dobří, vědychtiví... No, a také pokud vám moc nevadí vězení, mučení a další drobné nepříjemnosti neoddělitelně spojené s dobrodružným řemeslem alchymisty.

Není nakonec jednodušší se živit prací?

Pochybnost téhle otázky spočívá už v tom, že kdybych uměl lacino vyrábět zlato, určitě bych se s tím nechlubil – ze všeho nejméně pak na panských dvorech v nepříjemné blízkosti mučíren a věznic. O těch úspěšných a moudrých se tedy z logiky věcí dovědět nemůžeme. Jejich existenci můžeme nanejvýš tušit, a už jsme viděli, že nějaké indicie by tu byly. Pravděpodobnost sice není velké, protože moderní fyzika a chemie něco takového popírá, nepropadejme však představě, že současné poznání je konečné a uzavřené – i středověcí scholastikové si mysleli totéž.

Jan A. Novák  

You have no rights to post comments