Novákoviny

"Kde nemůže žít plamen, tam nemůže žít žádný živočich, který dýchá," zapsal si Leonardo da Vinci - na objev kyslíku to ale ještě nestačilo. K tomu došlo až v 70. letech 18. století, kdy tento důležitý plyn nezávisle na sobě izolovali Angličan Joseph Pristley (1733-1804) a Švéd Carl Wilhelm Scheele (1742-1786). Tak se to aspoň dnes na školách učí. Jenže skutečnost je možná úplně jiná.

Ledacos naznačuje, že kyslík znali jiní už dřív, jen z různých důvodů necítili potřebu se tím chlubit. Platí to zejména o alchymistech, kteří - na rozdíl od současných vědců - své postupy i výsledky raděj drželi pod pokličkou. Největší podezření padá na Cornelia (Cornelise) Drebbela (1572-1633), který nějaký čas bádal i v rudolfinské Praze.

obr. Cornelis Drebbel působil nějaký čas i jako alchymista na pražském dvoře Rudolfa II. 

Významný fyzik, chemik a Drebbelův mladší současník Robert Boyle (1627-1692) o tom říká: "Drebbel soudil, že tělo vzduchu není jednotné, ale pro dýchání jej činí vhodným určitá jeho část. Když je spotřebována, zbytek není schopen starat se o plamen života v srdci."

Jediná věta by k připsání objevu nestačila, jenže Drebbel se nepokojil s tím, že něco jenom soudil. Použil objev v praxi - způsobem, který dodnes vyráží dech: postavil první opravdu fungující ponorku.

Pokus s ponorkou se konal roku 1624 při příležitosti narozenin krále Jakuba I. v Temži poblíž Westminsteru. Zdá se, že Drebbel pod vodou strávil pozoruhodně dlouhou dobu. Podle několika důvěryhodných zpráv totiž jeho ponorné plavidlo dorazilo pod hladinou až do Greenwich. V dřevěném trupu mělo pobývat 15 členů posádky, z toho 14 tu sloužilo jako veslaři. Hloubka ponoření patrně nepřesáhla několik málo metrů.

obr.: Stavba funkční repliky ponorky Cornelia Drebbela 

Kromě celé řady dalších problémů Drebbel hned napoprvé nějak vyřešil i dýchání tolika lidí v těsném trupu. Boyle o tom říká: "Kromě mechanického zařízení proto měl ve své lodi tekutinu, kterou považoval za hlavní tajemství plavby pod vodou. Vždy, když zpozoroval, že životní části vzduchu je v lodi nedostatek, otevřel tuto nádobu, a tak opět obnovil na nějakou dobu poměr vhodný k dýchání."

Drebbel bud uvolňoval kyslík z nějaké sloučeniny, nebo chemicky vázal oxid uhličitý, který se v ponorce nahromadil v důsledku dýchání - ale nejspíš obojí, stejně, jako je tomu v dnešních hlubinných člunech a kosmických lodích. Předběhl tím dobu o několik staletí, protože ještě během druhé světové války si posádky ponorek musely k dýchání vystačit jen se vzduchem, který v lodi byl v okamžiku ponoření. Kdy a jak kyslík objevil, to asi zůstane jedním z tajemství dějin vědy.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

obr: Dobové vyobrazení Drebbelovy ponorky při její plavbě po Temži. Podle některých pramenů postavil Drebbel ponorky dokonce dvě.

You have no rights to post comments