Novákoviny

Oficiální historie vzduchoplavby u nás je poměrně krátká a chudá. Ve skutečnosti však je kolem jejích počátků mnoho nejasného a možná se můžeme pochlubit i některými prvenstvími. V poslední době se objevují historická fakta naznačující, že kořeny létání u nás mohou být překvapivě hluboké - a není vyloučeno, že další neznámé skutečnosti na své objevení teprve čekají. Oficiálně u nás poprvé letěl Jean Pierre Blanchard a hrabě Šternberk - možná ale, že ve skutečnosti se u nás dokonce létalo ještě před tím, než bratři Montgolfierové vypustili svůj první balón.

 

 

 

 

 

 

"V neděli odpoledne o páté hodině pan Blanchart, znamenitý povětrný plavec, ukázal nám své umění," píší Krameriovy C.k. Pražské poštovské noviny o událostech, k nimž došlo 31. října 1790. "On spolu s jedním českým kavalírem za Pruskou bránou pod Bubenčem pustil se ve své kouli do povětří a několik tisíc kročejů od země zdržel se tu nějakou chvíli..."

 

obr: Slavný průkopník balónového létání Jean-Pierre Blanchard byl nejen prvním vzdušným přemožitelem kanálu La Manche, ale také prvním, kdo se prokazatelně vznesl nad územím Českého království. Společně s ním byl v koši jeho balónu hrabě Joachym Šternberk

 

Onen "Blanchart" byl ve skutečnosti slavný Jean-Pierre Blanchard, první vzdušný přemožitel kanálu La Manche z roku 1785. "Kavalír", který ho doprovázel, nebyl nikdo menší než hrabě Jáchym Šternberk, bratr zakladatele Národního muzea Kašpara Šternberka.

Pražský let se uskutečnil jen 7 let po světové premiéře horkovzdušného balónu bratří Mongolfiérů a je poměrně dobře historicky zdokumentovaný. Badateli Vilému Kratochvílovi se ale podařilo v pozoruhodné publikaci Potštejn a montgolfiéry doložit dosud neznámý pokus o stavbu a vypuštění původního českého balónu krátce po Blanchardovi. Ještě větší záhadou ale zůstává jiný vzduchoplavecký počin, který se měl odehrát v jižních Čechách už někdy okolo roku 1770, 14 let před Mongolfiéry a 20 let před Blanchardovým vystoupením v Bubenči.

 

Letec před hrdelním soudem

"Můj otec, Václav Špatný, 85 let stár, v Skočicích u Vodňan bydlící, mně vypravoval, že žil před mnoha lety na samotě Klůs, od blízkého lesa Klůs tak nazvané, na bývalém panství Libějickém člověk, jménem Vít Fučík..." Tak začíná nejstarší zpráva o prvním známém leteckém průkopníkovi u nás a pokračuje: "Byv již asi 50 let stár, zhotovil si křídla, přivázal je na sebe a vylezl na střechu své chalupy. Pak roztáhnul křídla, pustil se do povětří, lítal a když letěl přes rybník, nemohl již vydržeti dýchati, musel se tehdy nad okrajkem rybníka na zem spustiti, aby se v rybníce neutopil..."

 

obr.: Jeden z pokusů o rekonstrukci létacího zařízení Víta Fučíka. Někteří autoři se domnívají, že své letadlo postupně vylepšoval, takže mělo víc podob.

 

Vít Fučík je historicky doložená postava - navíc způsobem, který možná s jeho létáním souvisí. V srpnu 1780 měl být u hrdelního soudu v Písku vyšetřován kvůli "modlitbám ke Sv. Koruně a Sv. Kryštofovi", což je velmi neobvyklý druh hereze. V každém případě šlo o jakési závažné rouhání, což v oné osvícené době, kdy například v Anglii už pracovaly první parní stroje, muselo být něco hodně neobvyklého. Nelze vyloučit, že to byly právě Fučíkovy letecké experimenty.

Český letecký průkopník, který předstihl i Mongolfiéry - to byla pro vlastenecké novináře velká výzva. Postupně se jim podařilo zrekonstrovat hlavní životopisná data, při shromažďování údajů o Fučíkově létání se však museli spolehnout jen na nejistá vyprávění potomků přímých pamětníků. Má se za to, že letecký samouk nejdřív zkoušel kombinovat křídla s balóny naplněnými bahenním plynem, jeho pozdější pokusy patrně mířily spíš k něčemu na způsob dnešních závěsných kluzáků. Snah létat zanechal pod dojmem zranění z těžkého pádu ještě umocněným domluvou místního faráře. Zemřel 29. října 1804 na tuberkulózu.

 

Zájem republiky

Letecké historiky nejvíc zajímalo, co Fučík doopravdy ve vzduchu dokázal - tím spíš, že lidové pověsti mluvily o letech do Vodňan, tedy dlouhých několik kilometrů. Zájem o něj ještě narostl ve 20. letech 20. století, kdy mladá republika budovala své letectvo pod heslem "Vzduch je naše moře". Nějaký ten průkopník domácí provenience by se k tomu docela dobře hodil.

 

obr: První doložený pilotovaný let v historii. Markýz Pilatre de Rozier a hrabě d´Arlandes nad Paříží v balónu bratří Montgolfiérů 

 

 

 

Ministerstvo národní obrany ČSR proto pověřilo Historický ústav vojenský, aby jeho odborníci na místě provedli důkladné šetření. Ti v roce 1925 v okolí Vodňan vyslechli starousedlíky a prohledali archivy. Výsledek pátrací akce však přinesl víc otazníků než odpovědí.

Patrně nejblíž úspěchu pražští vědci byli, když se dozvěděli o kůlně, kde mělo být jedno z křídel Kudličkova aparátu. Na místě samém jim však bylo řečeno, že si ho nějaký cizí pán už okolo roku 1860 odvezl do Prahy.

A tak Vít Fučík české aviatice světové prvenství nepřinesl - a nepřinese, pokud se neobjeví nové důkazy. Spíš než realitou zatím zůstává jen krásným mýtem, na který se neváhal odvolat i Jaroslav Foglar ve své knize Záhada hlavolamu.

 

 

 

obr: Vypuštění malé nepilotované montgolfiéry. Tak nějak patrně vypadaly i první pokusy Tadeáše Haenkeho a hraběte Chamaré o vzduchoplavbu v Čechách. Na obrázku je start balónu bratří Montgolfiérů v Annonay dne 4. června 1783  

 

Roku 1784 (tedy čtyři roky po Fučíkově obvinění z hereze) vypustil v Čechách dva malé horkovzdušné balóny botanik Tadeáš Haenke. Vzlétly ale bez posádky, a tak se prvními skutečnými letci v Čechách stali Jean-Pierre Blanchard a hrabě Jáchym Šternberk v říjnu 1790. Jejich let byl dost dramatický: balón se dostal do divokých turbulencí a stoupavých proudů, které jej silně poškodily. Drama ukončilo tvrdé přistání, po němž se podle dobových zpráv hraběti "řinula krev z uší i nosu". Ještě téhož večera ale Šternberk dokázal bavit společnost svým posledním dobrodružstvím.

Tím  mohlo vyprávění o nejranější historii českého létání skončit - kdyby nebylo úsilí amatérského badatele Viléma Kratochvíla, který se snažil dohledat další osudy trosek Blanchardova balónu v Čechách. Jeho publikace "Potštejn a montgolfiéry" tak vrhla světlo na dosud zcela neznámou kapitolu zdejší vzduchoplavby.

 

 

Deník paní hraběnky

Jan Antonín hrabě Harbuval a Chamaré (1737-1808) je u nás známý především jako nepříliš sympatický a poněkud potrhlý hrdina Jiráskovy novely Poklad. Ve skutečnosti to byl vzdělaný muž mnoha zájmů, úspěšný hospodář, architekt, stavitel a podnikatel, současně však i nadšenec, který - navzdory dobovým zvykům - při svých podnicích neváhal sám přiložit ruku ke "špinavé" práci.

 

obr: Jan Antonín hrabě Harbuval a Chamaré (1737-1808) s jedním ze svých dětí z druhého manželství. Je znám spíš jako hledač pokladů a hrdina jedné Jiráskovy knihy, dosud zcela neznámé ale byly jeho pokusy se stavbou a vypouštěním nepilotovaných montgolfiér koncem 18. století.

 

 

 

Jan Antonín vystudoval piaristické gymnázium ve Slezsku, potom práva a architekturu ve Vídni. Po smrti rodičů zdědil panství Potštejn a Nové Hrady. Roku 1764 se oženil s Marií Janou z rodu Valdštejnů, řečenou Johankou. Pro historii české vzduchoplavby to je důležitější, než se na první pohled zdá, protože Johanka si vedla podrobný deník. Některé jeho sešity se zachovaly a zachycují i vzduchoplavecké snahy jejího muže.

 

Není sice úplně jasné, jestli byl hraběcí pár očitým svědkem pražského letu Jean-Pierre Blancharda, z Johančina deníku je ale zřejmé, že na jejího muže událost udělala obrovský dojem. Jan Antonín trosky Blanchardova stroje koupil a převezl na své sídlo do Potštejna. "Chce nastudovat řízení balónu, který chce pouštět pod svým vedením, ne se v něm svézt," píše Johanka. Nejspíš tím naznačuje, že manžela přinutila ke slibu, že osobně se do vzduchu nevydá. Nač by pak ale potřeboval stavět skutečný balón podle Blanchardova vzoru?

 

 

 

obr: Marie Jana z Harbuvalu a Chamaré řečená Johanka zanechala ve svých denících řadu zpráv o vzduchoplaveckých experimentech svého muže.

 

Z roku 1791 je v hraběnčině deníku dlouhá řada záznamů popisujících práce na balónu (pan hrabě osobně pomáhal sluhům při šití balónové sítě) i s pokusy o nepilotované vzlety ve velkém sále zámku nebo venku. "Potom měl můj pán všelijaké zařizování, obzvláště balón, kteý mu nechtěl letět, já se zabývala domácími pracemi..." píše například Johanka 26. února. Ale 15. června už mohla zaznamenat, že "...při jídle a pití pouštěl můj pán tři balóny, malý krásně letěl, větší vítr hned srazil a zůstal ležet v zahradě. Třetí, který byl docela velký, krásně letěl, až po dvou hodinách spadl. Pak jsme se na louce dívali na ohňostroj, při kterém balóny letěly..."

Johanka o 15 let starší než manžel měla chatrné zdraví a zemřela roku 1792. Tím také skončila první éra vzduchoplavby u nás: hrabě se ještě téhož roku znovu oženil a jeho nová manželka mu konečně dala dědice. Začaly mu úplně jiné starosti - a balóny se do Čech zase vrátily až koncem 19. století. To už ale zdejším průkopníkům létání beznadějně ujížděl vlak.

 

Literatura:

Kratochvíl, V. Potštejn a Montgolfiéry. Obec Potštejn, Potštejn 2011. 23 str.

 

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

You have no rights to post comments