Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Poštovní známku považovali za utopii

post1Díky internetu a elektronické poště má poštovní známka svůj zenit nejspíš za sebou - ale právě tím její cena paradoxně nejspíš ještě roste. Fenomén ceniny, z níž se stalo umělecké dílo, předmět sběratelské vášně, investice a někdy i důvod k zločinu, se narodil v Británii začátkem května roku 1840.

 

"Poštovní úřad, to je skoro jako zakleté místo..., pošta je místo tajemné a mocné," napsal Karel Čapek ve své Pohádce pošťácké. K poště neoddělitelně patří dopisy - a na dopisy známky. Teprve známka udělala z kurýrní služby pro vyvolené záležitost dostupnou každému. Nepatrný kousek lepivého papírku tak možná změnil životy více lidem, než mnohé slavnější vynálezy.

 

Odmítnutá zásilka

Bez výměny zpráv nemohl fungovat žádný stát, tím méně pak rozlehlá říše. Takovou říší byla ve 30. letech 19. století i Británie. I ona tedy měla systém kurýrů, který už roku 1635 zřídil král Karel I. pod názvem Royal Mail. Za poplatek mu mohli své dopisy svěřovat i prostí poddaní.

Roku 1654 z něj Oliver Cromwell udělal Office to Postage, který měl monopol na přepravu zásilek. Po skončení revoluce král Karel II úřad přejmenoval na General Post Office.

Vysocí státní úředníci a poslanci měli služby britské pošty v zájmu státu zadarmo, obyčejní občané ji ale moc nevyužívali. Platilo se až po doručení podle váhy zásilky a podle vzdálenosti - a hlavně to bylo drahé.

post2

obr: Tenhle pán vymyslel poštovní známky - Rowland Hill

 

 

Rowland Hill (1795-1875) byl jedním z těch lidí, kteří reformují na co přijdou. V první polovině 19. století k tomu měl příležitostí celkem dost, a tak vypracoval návrh na reformu všeobecného školství, návrh na osidlování jižní Austrálie a další zlepšováky. Vypráví se, že byl jednou svědkem toho, jak jistá dívka nepřijala dopis se zdůvodněním, že tolik peněz nemá. Zaplatil tedy za ní, ale vděku se nedočkal.

Rozhořčeně mu vysvětlila, že když se dopis vrátí nedoručený, její bratr, který ho odeslal, tak pozná, že je s ní vše v pořádku, protože jsou tak domluveni. Tedy něco podobného jako to, čemu se v éře mobilních telefonů říká "prozvonit". A pan Hill měl rázem inspiraci pro další reformu.

Jestli se to doopravdy stalo, to už asi nikdo nezjistí - existuje i romantičtější verze, podle níž nešlo o bratra, ale o milence. Důležité je ostatně něco jiného: Rowland Hill se do reformy poštovní služby skutečně pustil.

Roku 1837 napsal Rowland Hill publikaci s názvem Postal Reform: Its Importance and Practibility (Poštovní reforma: její význam a potřeba). Hill v ní konstatoval, že největší část nákladů na provoz britské poštovní služby není za transport zásilek, ale za manipulaci s nimi. Stačí proces zjednodušit a pošta se stane všeobecně dostupná a efektivnější.

O vydání brožury koluje další anekdotická historka - vydal mu ji londýnský knihkupec Charles Knight, který měl s Královskou poštou jakési nevyřízené účty kvůli sazbě za doručování jeho časopisů.

 

Za známku do šlechtického stavu

Hillův nápad byl celkem jednoduchý. Platit už nebude adresát, ale odesilatel. A aby se ušetřilo na administrativě (a tím i provozních nákladech pošty), zavede se na většinu běžných zásilek jednotná sazba. Její zaplacení proběhne formou koupě jakési poukázky, která se na dopis přilepí. Přijetí zásilky a znehodnocení poukázky pošta provede jejím orazítkováním. Hill dokonce navrhl rozměr, podobu a grafický motiv poukázky: čtvereček papíru s profilem hlavy královny Viktorie. Poštovní známka byla na světě.

Pochopitelně se vyskytli i hlasití skeptikové. Časopis Chambers Journal například v článku vydaném v květnu 1837 tvrdil, že jde o čiré bláznovství. "To snad máme platit za dopisy, které jsme ještě nenapsali? Hillův návrh je nepraktický a neuskutečnitelný!"

Britští politici ale kupodivu projevili mnohem větší chápavost - i když ne všichni. Lord Lichfield z titulu funkce generálního poštmistra tvrdil, že jde o ryzí utopii, sekretář poštovního úřadu William L. Marley se zase nechal slyšet, že je absurdní a směšný.

post3

obr: Penny Black - první poštovní známka světa

 

 

Podnikatelé ale správně pochopili, že poštovním úředníkům jde především o jejich pohodlí. Zatlačili na správných místech a roku 1839 Hillův návrh poštovní reformy schválil zvláštní parlamentní výbor. V srpnu téhož roku jej podepsala i královna Viktorie a už 10. ledna 1840 vyšel příslušný zákon. Hill se stal tajemníkem generálního poštmistra Velké Británie a mohl začít svou reformu uvádět do života.

Hillův návrh známky byl sice z výtvarného hlediska poněkud neotesaný, jinak ale potřebám poštovní služby dokonale vyhovoval. Obsahoval jen dva nápisy. Nad hlavou královny se vznášelo slovo "POSTAGE" (poštovné), pod ní byla cena (ONE PENNY).

Stačilo už jen návrh trochu vyšperkovat dekoračním orámováním a dát Viktorii víc než jen siluetu z profilu. Toho se chopil malíř Henry Corbould, grafickou desku podle jeho kresby vyryl Charles Health a jeho syn Frederick. Tisk provedla tiskárna bankovek Perkins Bacon and Petch. Kromě černé v ceně jedné penny (Penny Black) současně vznikla i modrá varianta za dvě penny.

Známky byly vytištěny 1. května 1840 a oficiálně měly být uvedeny do prodeje 6. května. Jeden poštmistr to ale popletl a začal zásilky se známkami zásilkovat už 2. května. Narozeniny poštovní známky tedy můžeme slavit skoro týden.

Hillova utopie měla nečekaný úspěch: jen za pouhý rok fungování reformy pošta doručila o sto milionů dopisů víc než předtím. Královna otce reformy povýšila do šlechtického stavu.

Penny Black se vytisklo více než 68 milionů kusů, takže ještě ani dnes nepatří k milionovým sběratelským kouskům typu Modrého Mauricia nebo Britská Guyany. Její současné cena na filatelistických burzách se pohybuje mezi 3000 až 4000 liber.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack