Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Operace v náručí omamného plynu

anest0Naši předkové byli tvrdí lidé: trhání zubů u kováře bez umrtvení bylo to nejmenší, jedinou anestézií při amputaci nohy pilou představovala kořalka. Změna k lepšímu přišla teprve v březnu 1842, kdy první operaci v celkové narkóze provedl dr. Crawford Long. Ve skutečnosti je ale příběh anestézie mnohem složitější.

"V tu chvíli však začal proudit/ do mých cév pentotal/ a všechno ve mně rychle pohasínalo./ Pak byla tma jak při potopě světa/ a už nevím nic..." Tak popsal narkózu Jaroslav Seifert ve své básni Morový sloup.

Bez anestézie by většina operací nebyla možná, protože nezanedbatelná část pacientů by umírala šokem z bolesti. Dovedete si představit třeba transplantaci srdce při plném vědomí? Myšlenka odbýt si nepříjemné zákroky ve spánku je stará jako medicína sama, jenže primitivní metody narkózy byly často stejně nebezpečné, jako vlastní operace.

A přesto kvalitní provedení narkózy popisuje i jedna z nejstarších knih lidstva - Bible. Má to jeden háček: anesteziologem se tu stal Bůh. "Protož uvedl Hospodin tvrdý spánek na Adama. I on usnul a vyndal jedno z žeber jeho". Problém byl, že Bůh si tajemství metody nechal pro sebe.

 

Konopí ve víně

Takzvaný Ebersův papyrus je asi nejstarší známá lékařská příručka. Sepsali ho ve starém Egyptě někdy okolo roku 1550 př. n. l., egyptologové ale soudí, že je jen opisem mnohem starších textů - možná až z doby 3400 př. n. l. Kromě několika stovek zaříkávání, které spolehlivě z těla vyženou duchy nemocí, obsahuje i celou řadu překvapivě racionálních poznatků.

anest1

obr: Amputace nohy postižené gangrénou v 15. století. Jedinou narkózu představovala vroucí modlitba. 

Rytina z roku 1420

 

 

Staří Egypťané například znali krevní oběh, přestože pro moderní evropskou medicínu jej objevil až William Harvey v 17. století. Měli také k dispozici chirurgické nástroje, které používali především pro léčbu vředů, zlomenin, nádorů a popálenin. Egypťané přitom zřejmě používali také přírodní prostředky částečně tišící bolest, jako alkohol nebo výtažky z máku a mandragory.

Nejstarší záznam o celkové narkóze pochází ze staré Číny. Vypráví o legendárním lékaři Bian Que, který někdy okolo roku 700 př. n. l. na tři dny uspal dva muže, aby jim mohl operovat nemocné žaludky.

Trochu konkrétnější už jsou záznamy z prvních století našeho letopočtu. Tehdy někteří čínští lékaři používali pro celkovou narkózu směsi rostlinných výtažků (zejména z konopí a máku) rozpuštěných ve víně.

V podstatě šlo o masivní otravu alkoholem a rostlinnými jedy s poněkud nejistými výsledky a dramatickou kocovinou - ale pořád lepší, než být kuchán za živa. Číňané pro anestézii používali také akupunkturu, k níž se asijská medicína v moderní době zase vrací.

Z Číny se používání "rostlinné" anestézie rozšířilo do Indie a arabského světa, odkud ji zřejmě křižáci přivezli do středověké Evropy. Zde se ale příliš neujala, i proto, že některé potřebné ingredience byly obtížně dostupné.

 

Plyn z ráje

Látku dnes známou jako éter (správně diethylether) údajně objevil alchymista, dobrodruh a filosof Raimundus Lullus (1232-1315) už ve 13. století. Roku 1540 Valerius Cordus vypracoval metodu jejího získávání destilací směsi ethanolu a kyseliny sírové a všiml si při tom, že má omané účinky. Slavný lékař, alchymista a výtržník Theophrastus Bombastus von Hohenheim známější pod jménem Paracelsus (1493-1541) je ověřil na kuřatech. Tím ale záležitost na dlouho skončila.

anest3Paracelsovi se také připisuje používání šťávy z makovic pro tišení bolesti. Jiní lékaři zase zkoušeli pacienty osvobodit od operačních bolestí pouštěním krve až do bezvědomí. Anestezie v tomto pojetí často bývala spíš jednosměrná jízdenka na věčnost, a tak pacienti obvykle dávali přednost utrpení. Na chirurgovi se proto necenila ani tak obratnost, jako spíš rychlost.

 

obr: Alchymista a geniální léčitel Theophrastus Bombastus von Hohenheim známější pod jménem Paracelsus se anastézií za pomoci éteru experimentálně zabýval. Skončil však u pokusů na zvířatech 

 

 

Věci se začaly měnit k lepšímu až během 18. a na začátku 19. století. Tehdy někteří lékaři zkoušeli léčivé účinky plynů a všimli si přitom anestetických účinků některých z nich. Do popředí zájmu se opět dostal diethyleter.

Ale nezůstalo jen u něj. V téže době Humphry Davy (1778-1829) objevil i další nadějnou látku: oxid dusný. "Odstraňuje bolest a pravděpodobně může být s výhodou využit při chirurgických zákrocích," napsal roku 1800.

Ukázalo se ale, že jde využít i jinak. Euforických účinků si všimli bonviváni a začali pořádat plynové dýchánky. Látka dostala přezdívku rajský plyn. Amatérské dávkování ale snadno vedlo k tomu, že záchvat smíchu byl tím posledním, co si člověk na tomto světě užil. To od medicínského uplatnění poněkud odrazovalo.

Okolo roku 1820 experimentoval Henry Hickman s anestézií oxidem uhličitým, ale sklidil za to celkem oprávněnou kritiku, protože tento plyn může způsobit smrt už v nízkých koncentracích. Přesto bylo zřejmé že něco se mění: anestézií se zabývalo čím dál víc lékařů a učené společnosti i odborné časopisy jí věnovaly rostoucí pozornost. Čas dozrál

 

Útok šíleného zubaře

Drawford Williamson Long se narodil 1. listopadu 1815 v Georgii. Vystudoval University of Pennsylvania a začal pracovat jako chirurg. Zlé jazyky tvrdí, že už na studiích hojně navštěvoval mejdany s rajským plynem, což ho později inspirovalo k experimentům s éterem. Jisté je, že si všiml podobnosti účinků obou látek a začal se zabývat jejich využitím při operacích.

anest2

obr: Pokusy s omamnými látkami nebyly bez rizika - občas se badatelů podařilo, že uspali sami sebe. Největší problém představovavalo zjištění správných dávek .

Illustrace z 19. století

 

 

Nakonec se 30. března 1842 Long odhodlal vyzkoušet éter i na lidech. Konkrétně na jakémsi panu Jamesi Venablovi, který trpěl nádorem na krku.

Operace v celkové narkóze byla úspěšná, a tak Long začal anestézii pomocí dýchání diethyléteru využívat i při náročnějších operacích, včetně amputací. Ke své smůle však několik let otálel s publikací své metody, a tak o prvenství málem přišel.

Mezitím se na scéně objevili lékaři se stejnými zájmy, ale mediálně zdatnější. Horace Wells (1815-1848) byl bostonský zubař, který roku 1845 veřejně provedl vytržení zubu zpříjemněné rajským plynem. Moc se to ale nepovedlo, protože pacient při zákroku plakal bolestí. Ukázalo se, že Wellsovi někdo plyn špatně namíchal. Později prováděl pokusy s anestetiky sám na sobě. Roku 1848 se pod vlivem narkotického plynu vydal do ulic a zaútočil kyselinou na dvě prostitutky. Když měl být zatčen, otevřel si tepny na nohou a uspal se chloroformem - tentokrát navždy.

Tou dobou už v USA narkózu veřejně předváděl kdekdo a nechyběly ani pokusy o patentovou ochranu. Jedním z lékařů, kteří se o to snažili, byl  i dentista William T. G. Morton (1819-1868). Ten 30. září 1846 vytrhl pacientovi zub s přispěním éteru.

anest4O pár dní později  dr. John Collins Warren (1778-1856) před početným publikem odoperoval nádor pacientovi, jehož uspal plynem – a anestézii zařídil právě Morton. Svému plynu poněkud strašidelně říkal Letheon podle podsvětní řeky, přes níž odcházejí duše mrtvých. Krátce ne to se pokusil na něj získat patent - jenže narazil.

 

obr: Prvenství ve využití moderní anestézie náleží Drawfordu W. Longovi

 

 

Přijít na to, že Letheon je ve skutečnosti éter, nebylo pro zasvěcené nijak těžké. Morton se ale nemínil vzdát. Psal na všechny strany, žádal o uznání a finanční ocenění dokonce i Kongres. Nakonec se mu podařilo dostat do obecného povědomí jako vynálezce celkové anestézie. A to i navzdory tomu, že roku 1849 Long výsledky své práce konečně publikoval.a prvenství přesvědčivě doložil.

Mortonova zásluha o anestézii spočívá především v tom, že metodu zpopularizoval. Díky široké publicitě se o ní dověděl i vzdělaný člen řádu milosrdných bratří Celestýn Opitz (1810-1866). Už 6. února 1847 (tedy jen pár měsíců po Mortonovi) po mnoha pokusech na zvířatech provedl v pražské nemocnici Na Františku operaci s využitím éteru - jednu z prvních na evropském kontinentě. Opitz získal zasloužený věhlas, odešel do Vídně a byl vyznamenán i samotným císařem. Uskutečnil několik stovek operací v narkóze, nakonec ale pověsil medicínu na hřebík a stal se provinciálem svého řádu.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

anest5

 

obr: Významný průkopník anestézie v evropské medicíně byl minoriský mnich Celestýn Opitz, který působil v pražské nemocnici Na Františku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack