Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

S robotem za tajemstvím Amundsenovy smrti

Rudě kapotovaný podmořský robot HUGIN 1000 má v běžné pracovní náplni hledání min pro norské námořnictvo. Nyní se ale připravuje na podstatně zajímavější úkol: bude pátrat po troskách letadla, v němž před 81 lety navždy zmizel slavný polární badatel Roald Amundsen.

Norské královské námořnictvo koncem února oznámilo, že chce letos v srpnu ve spolupráci s Norským leteckým muzeem spustit pátrání po vraku Amundsenova letadla Latham. Několik výzkumných a vojenských plavidel vybavených nejmodernější technikou přitom pročesá mořské dno v okolí Medvědího ostrova na jihu Špicberků, kde už dřív vlny vyplavily několik menších trosek pohřešovaného stroje. Významnou roli při pátrání sehraje podmořský robot (AUV - Autonomous Undervater Vehicle) HUGIN 1000 operující z paluby minolovky Tyr.

"Jestli tam to letadlo někde je, pak ho najdeme," tvrdí kapitán-poručík Helge Stian Telle z Norského královského námořnictva. "HUGIN přitom bude naším nejdůležitějším pátracím nástrojem. Obyčejná podmořská kamera by na to nestačila, protože jde o oblast s rozlohou 34 čtverečních mil (asi 88 čtverečních kilometrů). Robot může být v akci 18 hodin denně a ponořit se do kilometrových hloubek."

"Chceme zjistit pravdu o Amundsenově smrti," dodal k tomu Per Arvid Tellermann z Norského leteckého muzea. Konec slavného polárníka totiž patří mezi největší záhady polárních krajin.

 

Hrdina dvou pólů

Ve 20. letech minulého století byl Roald Amundsen tím, čemu se dnes říká mediální hvězda. Pověst neohroženého polárníka si budoval dlouho, cílevědomě a bezohledně. Jako první roku 1903 proplul obávanou severozápadní cestou, o 8 let později za dramatických okolností dobyl jižní pól. Nevadilo mu sníst psy, kteří mu pomohli k úspěchu, nemilosrdně ničil i spolupracovníky, když pro slávu svého šéfa nechtěli obětovat vše. Svět zotavující se z Velké války dychtivě čekal na jeho další dobrodružství.

Jenže slavný badatel začínal cítit léta a přitom měl stále jeden velký dluh: severní pól. Jeho dosažení sice už roku 1909 oznámil Američan Robert Edwin Peary, ale důkazy, že tam opravdu byl, stály na chatrných základech. V jeho prvenství mnozí historikové polárních výprav nevěří dodnes.

Amundsen cítil šanci stát se v očích médií hrdinou dvou pólů. Současně věděl, že na trmácení se po krách za psím spřežením už nemá. V časech, kdy letadla udivovala stále novými rekordy, to však nemusel být problém. Jeho letecká výprava se dvěma hydroplány Dornier roku 1925 ale neuspěla - tehdejší stroje na cestu k pólu ještě nestačily.

Amundsen se nenechal odradit. Zjistil, že v Římě italský konstruktér Umberto Nobile staví pozoruhodně spolehlivé vzducholodi a s pomocí peněz amerického mecenáše Lincolna Elswortha jednu z nich koupil. Přejmenoval ji na Norge - a protože nevěděl, jak se takové létající plavidlo ovládá, přibral k podniku i Nobileho a jeho italskou posádku. Cílem nebylo nic menšího, než přelet Severního ledového oceánu ze Špicberk na Aljašku. Nejkratší cesta vedla přes pól: stane se prvním člověkem, o jehož úspěchu nikdo nebude pochybovat.

 

Vešel do světa bájí

Výprava Norge byla úspěšná a Amundsen se dočkal zasloužené slávy. Velký Nor ale nesnesl pomyšlení, že by se o ni měl dělit s Nobilem a zaplavil noviny pomluvami o jeho neschopnosti, lenosti, zbabělosti a rasově podmíněné neschopnosti fungovat na severu. Dokonce tvrdil, že neumí řídit vzducholoď. Podstatnou část svého vlastního životopisu nepříliš skromně nazvaného "Amundsen objevitel" pak paradoxně nevěnoval svým výpravám, ale útokům na italského inženýra.

"Kde je mnoho světla, tam je hodně stínu, " komentoval to německý spisovatel Willy Meyer. "Amundsen jako člověk zůstal Nobilemu mnoho dlužen."

Možná i proto Nobile později zorganizoval novou polární expedici se sesterskou lodí Norge, která dostala jméno Italia. Přestože se fašistický režim snažil výpravu využít především ke své propagaci, Nobile do ní vedle švédského meteorologa Finna Malmgrena přizval i českého odborníka na kosmické záření Františka Běhounka. Chtěl, aby šlo o výpravu, která konečně přinese i vědecké výsledky. Amundsenův podnik s Norge totiž sloužil výhradně k větší slávě norského dobrodruha.

František Běhounek o tom v knize Trosečníci polárního moře říká: "Na palubě Norge byl jediný vědecký přístroj - na měření elektrické vodivosti atmosféry. Patřil českému fyzikovi Běhounkovi a Nobile sám velmi účinně pomohl v poslední chvíli umístit přístroj na palubě... Nemohl ale tehdy vzít českého fyzika sebou - o tom rozhodoval velitel výpravy Amundsen."

Běhounek a italský fyzik Aldo Pontremoli se dočkali až roku 1928. Tehdy Italia úspěšně doletěla z Říma na Špicberky (část trasy vedla přes Moravu) a odtud podnikla několik dlouhých výprav nad dosud neprobádané oblasti Arktidy. Při poslední z nich dosáhla pólu, na zpáteční cestě ale narazila na led. Muži, kteří přežili, našli v troskách vysílačku a snažili se přivolat pomoc.

Norský spisovatel Odd Arnesen už roku 1929 popsal chvíli, kdy se Amundsen na slavnostním banketu v Oslo dozvěděl o ztroskotání Italie: "Nastalo ticho. Hluboký dojem se mohl číst ve tvářích lidí kolem stolu. Později během oslavy se Amundsena ptali, zda by se zúčastnil akce na pomoc Italům. -Ihned-, řekl suše a přítomní vypravovali, že ho nikdy neviděli tak krásného."

Nobile k tomu v jedné ze svých knih poznamenal: "Těmito slovy silný a statečný muž zpečetil svůj osud. Za několik týdnů zmizí v polární obloze, aby vešel do světa bájí."

 

Záhady polárního moře

Amundsen nejdřív nabízel svou pomoc italské vládě, Benito Musolini ale neprojevil velké nadšení: neúspěšný Nobile ztratil propagandistickou cenu. Nakonec Nor zorganizoval vlastní skromnou výpravu s jedním hydroplánem Latham 47. V červnu 1928 odstartoval z Tromso k přeletu na Špicberky , tam však nikdy nedoletěl. Poslední zpráva z paluby zachycená dvě hodiny po startu oznamovala, že u Medvědího ostrova se letoun ocitl v mlze.

Později moře vyvrhlo na břeh jeden plovák Lathamu a prázdnou benzínová nádrž. Byly na nich stopy úprav nasvědčující, že se z nich někdo pokoušel udělat nouzový vor. Co se ale s letadlem a jeho posádkou stalo doopravdy, to je zatím jen předmětem spekulací. Právě letošní norská expedice by to mohla změnit.

Také kolem Amundsenova odletu je mnoho nejasného - a ne všichni jej považují za šlechetné gesto vůči nenáviděnému sokovi. Odstartoval až dva týdny po zachycení signálů trosečníků z Italie, nebylo tedy už potřeba je hledat. A na jejich záchranu z chaosu ledových ker se těžkopádný Latham nehodil. Musolini tedy možná nebyl tak daleko od pravdy, když tvrdil, že norský dobrodruh chce Nobileho spíš ponížit než zachránit. Už předtím jiný velký polárník Fridtjof Nansen upozorňoval, že Amundsen se nachází ve stavu, kdy není odpovědný za své činy. Nechybí proto ani názory, že poslední let Lathamu vlastně byla okázalá sebevražda.

Kromě Amunsenova létajícího člunu se možná někde na dně arktického moře také ukrývá odpověď na ještě větší záhadu: co se stalo s vrakem Italie. Když při nárazu na led vzducholoď ztratila velitelskou kabinu a jeden motor, odlehčený trup se opět vznesl. Bylo v něm šest mužů, včetně profesora Pontremoliho a novináře Ugo Laga. Zdánlivě měli přinejmenším stejné šance na přežití jako lidé, kteří zůstali na ledě - ale nikdo je už nespatřil ani živé ani mrtvé. Z obrovského 105 metrů dlouhého trupu Italie se nenašel sebemenší úlomek, přestože byl maximálně odlehčený a obsahoval mnoho plovoucích předmětů. Přitom bezprostředně po havárii se v oblasti pohybovalo mnoho letadel a lodí pátrajících po trosečnících. Ty pak 12. července 1928 zachránil ruský ledoborec Krasin. Tak svou polární odyseu přežil i první Čech, který dosáhl pólu, František Běhounek.

Nejasný zůstal osud poslední oběti havárie vzducholodi. Finn Malmgren byl jedním z trojice mužů, kteří odešli z nouzového tábora na kře, aby přivedli pomoc. Pochod však přežili jen dva. Malgrenovo tělo se nenašlo, a tak dobový tisk spekuloval o tom, že švédský meteorolog skončil v žaludcích svých druhů.

 

Havran boha Odina

Norská výzkumná expedice se vrakem Italie zabývat nebude, protože ten mohl pohyb ker zanést kamkoliv. O možné poloze Lathamu 47 ale existují přesnější údaje vyplývající ze známé trasy  letu, poslední ohlášené polohy i místa, kam moře zaneslo plovoucí trosky. Přesto to nebude nic jednoduchého - v oblasti probíhá intenzívní rybolov a vlečné sítě mohly zbytky letadla poškodit nebo úplně zničit.

Letošní pátrání by tak nebylo první, které neuspělo. Pokusy najít Latham podniklo Norské letecké muzeum už roku 2004, po Amundsenovi však badatelé nenašli žádné stopy. Pátrání v okolí Medvědího ostrova, který leží na půl cesty mezi severním Norskem a Špicberky, tehdy překazilo nepříznivé počasí.

Letos by to mělo být jiné - především díky nasazení nejmodernější techniky a plavidel válečného námořnictva. Nejvíc práce má zastat robot HUGIN 1000 původně určený k vyhledávání podmořských min a dalších zbraní na dně. Jméno pro něj nebylo vybráno náhodou. V severské mytologii byl Hugin havran boha Odina, který oblétal svět a informoval svého pána, co je kde nového. Kromě jeho mateřského plavidla Tyr bude akci podporovat také pobřežní hlídková loď Harstad. Tyr se při podobných akcích osvědčil už dřív: roku 2000 například našel na mořském dně německý bitevní křižník Scharnhorst potopený během druhé světové války.

Předpokládá se, že Latham leží asi 400 metrů pod hladinou. Taková je totiž průměrná hloubka v oblasti, kde bude operace probíhat. První zaměření se uskuteční z paluby lodí pomocí sonaru. Každý podezřelý objekt na dně pak prozkoumá robot.

"Na palubě AUV HUGIN je sonar s velkým rozlišením, který rozpozná i předměty velké jen pět centimetrů," vysvětluje konstruktér stroje Bjor Jalving.

V případě úspěchu nastoupí další robot Scorpion 21, který pořídí snímky s vysokým rozlišením. Ty by mohly pomoci leteckým expertům zjistit příčiny jeho konce. Počítá se i s natočením televizního dokumentu.

Přestože pátrání podniká námořnictvo, jeho mluvčí Frode Loeseth ujistil občany, že prostředků z daní se to nedotkne. Akci totiž financují soukromí dárci, mezi nimiž nechybí ani vzdálení příbuzní Roalda Amundsena. Vysvětlil také, proč od minulého neúspěšného pokusu uplynulo plných pět let: "Právě to je ta správná doba, po kterou se má čekat, než znovu oslovíte sponzory k financování takového projektu."

 

doprovodné texty

Roald Amundsen v datech

16. červenec 1872 - narozen v norském Borge

1897-1899 - člen výpravy lodi Belgica do Antarktidy

1903-1906 - jako první proplul Severozápadní cestou (kanadská Arktida)

1910-1912 - expedice k jižnímu pólu

14. prosinec 1911 - jako první stanul na jižním pólu

1918-1925 - plavba Severovýchodní cestou (Euroasijská Arktida)

1923 - první neúspěšný pokus o let k severnímu pólu

1925 - druhý neúspěšný pokus o let k severního pólu

1926 - přelet severního pólu vzducholodí Norge při cestě ze Špicberků na Aljašku

18. červen 1928 - odlet na pomoc Nobilemu, od té doby nezvěstný

 

Latham 74 - stroj v němž zmizel Amundsen

výrobce: Société Latham & Cié

typ: létající člun

rozpětí křídel: 25,2 m

celková hmotnost: 6,88 t

motory: 2x Farman 373 kW

maximální rychlost: 170 km/h

dolet: 900 km

 

Robot HUGIN 1000

výrobce: Kongsberg Maritime

maximální hloubka ponoru: 3 km

operační rychlost: 4,6 uzlů (7,4 km/h)

maximální výdrž baterií: 24 hodin

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla 1.5 Template from JoomlaShack