Atomový kryt doby kamenné
- Kategorie: Záhady
- Vytvořeno 20. 12. 2010 17:56
Megalitické stavby představují jednu z velkých záhad minulosti. K nejpodivnějším patří objekt nazývaný Cueva de Menga (jeskyně Menga) ve španělské provincii Malaga nedaleko města Antequera. Jde o jakousi umělou jeskyni, kterou většina archeologů považuje za hrobku, zatímco jiní soudí, že šlo o objekt kultu a další poctivě přiznávají, že účel neznají, protože žádné lidské ostatky ani další vodítka tu nebyly nalezeny. Má se za to, že objekt vznikl ve třetím tisíciletí před počátkem našeho letopočtu, ve skutečnosti ale je datování nejisté.
Tajemní stavitelé
V každém případě to ale je vůbec největší pravěká podzemní stavba kontinentální Evropy. Úžas budí už technologie, kterou byla postavena. Neznámí pravěcí inženýři ji budovali podobným způsobem, jakým se i dnes staví některé podzemní objekty: do otevřené jámy. Pouze s tím rozdílem, že dávní stavitelé si to udělali mnohem obtížnější. Nelili beton do připravených bednění, ale spouštěli do výkopu obrovské kamenné bloky.
Stěny podzemní prostory o rozloze přibližně 150 čtverečních metrů totiž tvoří pouhých 31 kamenných desek, zato však vpravdě kyklopských. Jejich celková hmotnost dosahuje 1600 tun.
obr: Interiér megalitického objektu Cueva de Menga
Největší z kamenných bloků má šířku 12 metrů, výšku 7 metrů a tloušťku 2 metry a váží úctyhodných 320 tun. Po položení bočních stěn a podpěrných pilířů pak na ně budovatelé nasunuli další takové desky tvořící stropní překlady.
Techniku, jíž to všechno provedli a ekonomické zázemí, jež by takový podnik v "primitivní" době umožnilo, si dnes umíme představit jen stěží - jisté je jen to, že neměli ani jeřáby, ani jiné těžké stavební stroje, bez kterých by to dnes nešlo. Mineralogické analýzy odhalily, že gigantické kamenné kvádry byly vytěženy z lomu vzdáleného přibližně kilometr a že tajemní stavitelé museli tyto kolosy s hmotností lokomotivy přepravovat značně nerovným terénem, po němž v době kamenné sotva vedly silnice nebo jiné komunikace.
Hrobky bez mrtvých
Na několika místech pod stropem záhadného podzemního objektu kdosi neznámý vyryl znaky ve tvaru kříže a pěticípé hvězdy, není však jisté, zda to udělali sami stavitelé, nebo zda k tomu došlo až později.
obr: Vstupní část. S obrovskými kvádry manipulovali záhadní stavitelé bez těžké techniky.
Jen slabým vodítkem k řešení záhady je, že 70 metrů od vchodu je jiná podzemní megalitická stavba nazývaná Dolmen de Viera, která se však spíš než klasickým dolmenům podobá megalitickým objektům Newgrange a Knowth v Irsku. Čtyři kilometry od Cueva de Menga pak se nachází další pravěký podzemní objekt nazývaný Tholos de El Romeral.
Předměty nalezené v hrobkách pocházejí ze třetího tisíciletí př. n. l., datovat samotnou stavbu je ale nemožné. Nedá se proto vyloučit, že vlastní objekty jsou ještě mnohem starší a pozdější kultury už přišly k hotovému.
Archeologové nejčastěji tvrdí, že Cueva de Menga, Dolmen de Viera i Tholos de El Romeral byly hrobkou, žádní mrtví ani jiné stopy pohřbů se v ní však nenašli - tak jako ve většině dalších megalitických "hrobek".
obr: Schéma vnitřního uspořádání
Mnohem více připomíná moderní protiatomový kryt, což je ostatně účel, který spíše ospravedlňuje nelidskou námahu a ekonomickou zátěž na hranici možností té doby, s níž muselo být toto velkolepá dílo vystavěno. Proto příliš nepřekvapí, že mnozí lovci záhad vidí v Cueva de Menga opravdu úkryt před jakýmsi "hněvem bohů". Populární Erich von Däniken za ní tuší své oblíbené mimozemšťany, jiní zase stejnou katastrofu, jaká předtím zlikvidovala Atlantidu, rozsévala zkázu na velké části planety a zanechala nehojící se jizvy ve společenském vědomí té doby.
Jan A. Novák
Psáno pro Hospodářské noviny
UPOZORNĚNÍ: Podrobněji se objektem Cueva de Menga, i dalšími megalitickými stavbami ve Španělsku a v celém Středomoří zabývá moje kniha Největší záhady Středomoří, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Můžete si ji objednat například zde: