Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Pravěká knihovna Glozel

glozel1Až z časů Platonovy Atlantidy podle některých nadšenců pochází jeden z nejpodivnějších a také nejproblematičtějších archeologických nálezů - už 90 let doutná spor o pravost podivných artefaktů vykopaných u obce Glozel ve střední Francii. Na několika tisících hliněných destiček tu jsou kromě jiného i vyobrazení zvířat, která Evropu opustila již v době ledové a současně nerozluštěné nápisy. Zatímco archeologové předměty považují za podvrh, fyzikové potvrzují, že jsou opravdu velmi staré.

 

K nálezu došlo roku 1924. Když na počátku března oral mladý francouzský rolník Emile Fradin své pole u obce Glozel nedaleko Vichy, kráva zapřažená do pluhu se náhle propadla do jakési prohlubně. Zvědavý zemědělec zjistil, že jáma je plná kostí, keramiky a především destiček s jakýmsi záhadným písmem.

Zvídavý Fradin předměty nevyhodil, ale shromáždil ve svém domě. Místní lékař a amatérský archeolog dr. Antonin Morlet se o podivné sbírce dozvěděl a přijel se na ní podívat. Oba pak pokračovali ve vykopávkách, a během několika příštích let shromáždili několik tisíc drobných nálezů. Tou dobou už se zpráva o objevu rozkřikla mezi odbornou i laickou veřejností a kopáčů na Fradinových polích přibývalo. Byl mezi nimi i rumunský král, který tu ve volných chvílích holdoval archeologii na zvlášť vyhrazeném pronajatém pozemku.

glozel2

 

 

obr: Glozelský nález svého času vyvolal v odborných kruzích velký rozruch

 

 

Nálezy byly tak podivné, že ani zkušený Morlet si s nimi nevěděl rady. Některé z nich jakoby prozrazovaly velké stáří: na jednom z kamenů je například rytina soba, který v Evropě vyhynul už na konci doby ledové, tedy před asi 12 tisíci lety. Také styl některých vyobrazení odpovídá kultuře tohoto období zvaného magdalenien. Současně však jsou na tabulkách nápisy v jakémsi písmu, jehož některé znaky připomínají moderní latinskou abecedu.

Bezradný Morlet proto poslal vzorky tehdy známému a vlivnému profesionálnímu archeologovi Josephu-Louisi Capitanovi z Musée des Beaux Arts v Paříži. Ten však více než rok nereagoval, a tak Morlet uveřejnil vlastní souhrnnou zprávu o objevu.

Capitana se uveřejnění zprávy z neznámých důvodů hluboce dotklo a podle Faradina začal naléhat, aby byl uveden jako spoluautor. Ten odmítl a uražený profesionální vědec začal v odborných kruzích lobovat proti pravosti glozelského nálezu.

Většina odborníků se postupně přiklonila k názoru, že jde o padělek. Tak také nakonec zněl verdikt mezinárodní komise z roku 1927: "Na základě pozorování a vzájemných diskusí jsme dospěli k názoru, že nic z toho, co jsme v Glozelu prostudovali, není velkého stáří."

Posudek zjišťující pravost nálezu pomocí diskuse vypadá trochu podezřele, nicméně stačil k vyvolání štvanice proti Fradinovi i Morletovi. Majitel pozemku se nakonec dostal až před soud díky obvinění, že všechny nálezy (bylo jich nakonec okolo tří tisíc) vlastnoručně zfalšoval. Byl posléze pro nedostatek důkazů osvobozen a vzápětí vyhrál i žalobu pro urážku na cti, nicméně veřejnost už stála proti němu. I poslední vyhraný spor mu přiřkl pouze symbolické odstupné ve výši jednoho franku.

Skepse profesionálních archeologů ovšem není příliš překvapující. Písmo v době před dvanácti tisíci lety vypadá přece jen příliš fantasticky - a to dokonce i přes to, že jakési znaky jsou známé také z některých jeskynních maleb té doby.

 

0stredom-sm

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP

Text je ukázkou z knihy Největší záhady Středomoří, kterou vydalo nakladatelství Albatros Media (XYZ)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

Glozelský nález od té doby brali vážně jen přívrženci Atlantidy, která se měla potopit přibližně ve stejné době, kdy podivné tabulky vznikaly. To ovšem důvěryhodnosti objevu v odborných kruzích nijak nepřidalo. Fradin se nicméně tak docela nevzdal a ze svého domu udělal malé muzeum, které přitahovalo milovníky kuriozit z celé Francie i ze zahraničí.

K obratu došlo v 70. letech 20. století, kdy se objevily nové metody datování starých nálezů pomocí nukleární fyziky. Tehdy několik vědců nezávisle na sobě provedlo analýzu několika vzorků z Glozelu. Výsledek rozborů provedených paralelně ve Skotském národním muzeu starožitností, na pracovišti Dánské komise pro atomovou energii a ve francouzském Centru nukleárních výzkumů vyrazil dech skeptikům i zastáncům pravosti: rozhodně nejde o padělky, ale stáří nálezů není tak vysoké, jak se domníval Morlet. Objektivní fyzikální metody prozradily, že pocházejí pravděpodobně z posledních staletí před počátkem našeho letopočtu, tedy z doby, kdy ve Francii žili Keltové.

glozel3

 

 

obr: Jedna z glozelských destiček s podivnými znaky

 

 

Keltské autorství předmětů z Glozelu by podle některých odborníků mohlo vysvětlovat písmo na tabulkách a dalších předmětech. Keltové sice dávali přednost ústnímu předávání informací, v některých případech (například na svých mincích) však používali znaky latinské abecedy. S Římany totiž přicházeli často do styku - jak obchodního, tak i válečného.

Tím ovšem záhady zdaleka nekončí, spíš naopak. Na glozelských tabulkách je totiž písmo s 80 znaky (podle některých odborníků až se 120), což je na jakoukoliv abecedu trochu moc. Ani jeden nápis se nepodařilo přesvědčivě rozluštit. Záhadou také zůstává, proč jsou na rytinách vyobrazena zvířata, která v době Keltů na území Francie dávno nežila a proč mají rytiny styl doby kamenné.

Více světla do záhady měl vnést důkladný archeologický průzkum okolí Glozelu provedený v roce 1982. Přinesl však jen jednu novou tabulku a jeden kámen s rytinou koně. Tabulka navíc byla později za podivných okolností ukradena.

Není přitom bez zajímavosti, že tabulku podobnou glozelským nálezům (včetně zobrazení koně) našli amatérští archeologové před druhou světovou válkou i v Čechách, nedaleko záhadných kamenných řad u Kounova na Rakovnicku - ta však později rovněž záhadně zmizela. Další takové (rovněž oficiálně neuznané) nálezy pocházejí i z jiných částí světa.

Rozporuplnost glozelského nálezu a množství otazníků, které je s ním spojeno, vedlo k tomu, že "oficiální" archeologie se k němu dodnes většinou nehlásí. Potvrzuje to například i český autor Karel Sklenář v knize Slepé uličky archeologie. Přesto nelze popřít, že na objevu je mnoho podivného,

 

Jan A. Novák

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack