Novákoviny

Řecká sopka Théra má na svědomí největší explozi v dějinách lidstva, při které kdysi zničila krétsko-mykénskou kulturu a srazila na kolena celé východní Středomoří. Poslední dobou přibývá signálů, že obrovský vulkán se znovu probouzí. "Průvodci turistů mě upozornili, že chování kráterů na ostrovech uvnitř laguny se mění," říká vulkanoložka Michelle Parks z Oxfordu. "Občas je v nich cítit silný zápach, jindy se barví voda v moři u pobřeží. Majitelé barů si všímají občasného zvon?ní sklenic v regálech - a všichni se bojí, že se schyluje k velké erupci nebo zemětřesení.

 

 

Ten obraz zná asi každý - přinejmenším z reklamního kalendáře: modré kopule chrámu přilepeného na stěně strmého skalního útesu, za ním moře ozářené sluncem a v něm malý okrouhlý ostrov. Ano, to je Théra, nebo chcete-li Santorin, v Egejském moři. Ročně se tu vystřídají tisíce turistů, z nichž většina kromě fantastických přírodních kulis ocení ještě také pláže na vnějším pobřeží, četné taverny a bary, nebo víno ze zdejší vyhlášené odrůdy Assyrtiko.

 

Klamná idyla

Ale nenechte se oklamat. Ve mírumilovném obraze je zašifrovaná výpověď o hrůze a utrpení srovnatelném s menší jadernou válkou. Za vznik působivé scenérie vděčíme výbuchu, který patrně zahubil desetitisíce lidí, způsobil pád nejméně jedné velké civilizace a ještě na druhém konci světa vyvolal neúrodu a hlad. Někteří archeologové dokonce tvrdí, že právě explozi Théry vděčíme za nesmrtelný mýtus o Atlantidě i některé pasáže v Bibli.

 

obr: Pohled na kalderu zaplavenou mořem s ostrůvky Palea a Nea Kameni uprostřed. Idyla klame - ostrůvky jsou spící vulkány

Foto: Jan A. Novák

 

 

V idylickém obrazu z reklamních kalendářů se ukrývá ještě jedna znepokojující informace. Kruhová laguna o průměru 13 kilometrů zaplavená mořem ve skutečnosti představuje kráter vytvořený dávnou explozí. Ale ostrůvky Palea a Nea Kameni uprostřed laguny jsou mladé - jde o krátery nové sopky rostoucí na místě té, kterou exploze kdysi rozmetala na prach. Obsah informace zakleté do pohlednice s výhledem na lagunu zní: síly, které katastrofu způsobily, jsou stále připravené znovu udeřit.

Ve skutečnosti dnešní Théra není jediný ostrov - a nejen proto, že ji dávný výbuch rozerval na několik částí. Pozoruhodné na ní je i to, že se skládá z několika partií, z nichž každá vznikla úplně jinak a v jiné době.

Na počátku historie Théry tu z moře trčela monumentální vápencová skála, která neměla se sopkami nic společného. Vynořila se z moře během alpinského vrásnění, kterému vděčíme i za současnou podobu mnoha českých pohoří. Dodnes tvoří nejvyšší horu ostrova Profitis Ilias (567 metrů).

Před jedním až dvěma milióny let se v jejím těsném sousedství probudil vulkanismus způsobený podsouváním africké zemské kry pod evropskou. Krátce na to se tu vynořila z moře sopka a během dalších erupcí se spojila se starým vápencovým ostrovem. Její další geologická historie by dala shrnout do dvou slov: vzestupy a pády. K nejničivějším epizodám tohoto seriálu patří obrovské výbuchy před 300 tisíci lety a před 30 tisíci lety.

 

 

Minójská Atlantida

Právě při druhém z nich patrně vznikla kaldera zatopená mořem zhruba ve tvaru, který má dnes - tedy obrovské kráterové jezero o průměru až 13 kilometrů. Tehdy ale jezero s mořem spojoval jen jeden průliv (dnes tři), který patrně byl poměrně úzký. Uprostřed okrouhlé laguny se pak vynořila nová sopka. Postupně vyrostla do výšky stovek metrů a stala se dominantou ostrova.

 

obr: Théra v minójské době

Kresba: Jan A. Novák

 

 

 

Tehdejší Théru tak tvořil vnější prstenec země, vnitřní prstenec vody spojený s mořem úzkým kanálem a obrovská ohnivá uprostřed. Nepodobalo se to žádnému ostrovu na světě - zato byla Théra až neskutečně podobná Atlantidě, jak ji líčil ve svých spisech Platon.

Legendární Atlantidu tu připomínalo ještě něco: po obou stranách průlivu se rozkládalo město, jaké v tehdejším době nemělo obdoby. Byla to obchodní kolonie nedaleké minójské Kréty - bohatý přístav, centrum dálkového obchodu. Dodnes se podařilo vykopat jen jeho malou část, přesto patří k nejvýznamnějšímu kulturního dědictví lidstva. Našly se tu patrové domy, nádherná keramika, psané dokumenty, překrásné nástěnné fresky - to vše v době, kdy na našem území lidé žili v zemljankách a dokonce i pověstní "Jižstařířekové" byli budoucností vzdálenou téměř tisíc let.

 

- - - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Celou kapitolu věnovanou Théře, její supererupci v minójské době a domněnce, že právě jí vděčíme za mýtus o Atlantidě, najdete v knize Smrtící sopky. Pokud ji nenajdete u knihkupců, můžete ji objednat zde. 

- - - - - - - - - - - - - - - - -

 

Pro peklo, které se tu někdy v polovině druhého tisíciletí před počátkem letopočtu rozpoutalo, nemáme přirovnání, protože tehdejší erupce ničivou silou překonala všechny sopečné výbuchy za dobu trvání civilizace. Zatímco nejsilnější vodíková puma všech dob, sovětská Bomba Car měla ekvivalent 58 megatun TNT a exploze Krakatoi byla srovnatelná s výbuchem 100 megatun TNT, pak u výbuchu Théry se tato hodnota odhaduje na 2,4 až 10 gigatun, tedy o tři řády vyšší. Stejný efekt by měl výbuch více než tisícovky pum svržených na Hirošimu

 

 

Apokalypsa

Šťastné dny minójského města se začaly chýlit ke konci někdy okolo roku 1600 let před naším letopočtem. Vulkán v centru kaldery zřejmě nejdřív vykazoval podobně nenápadnou aktivitu, jako dnešní Palea a Nea Kameni. Pak se ale situace začala rychle zhoršovat: častá zemětřesení, výrony jedovatých plynů a žhavého popela. Ostrov byl postupně pustošen, až přišel osudný den, kdy gigantická sopečná erupce rozprášila do atmosféry sopečný kužel centrálního vulkánu.

 

obr: Zbytky minójského města. Je to Atlantida?

Foto: Jan A. Novák

 

 

Podle dnešních poznatků dosáhla ničivá síla erupce hodnoty, kterou vulkanologové označují 6. až 7. stupněm VEI (Vulcanic Explosive Index). Po někdejší přítomnosti lidí na Théře nezůstala sebemenší památka už v prvních fázích exploze.

Ale to nejhorší přišlo až v jejím závěru. Desítky čtverečních kilometrů hmoty vyvržené z magmatického krbu začaly v podzemí chybět - a ostrov ztratil podporu. Zemská kůra povolila a základna vulkánu se propadla do žhoucí propasti. Mořská voda s podzemním ohněm vytvořila směs ničivé síly a v zápětí sloup popela, plynů i sopečných par za ohlušujícího hřmění vyrazil vzhůru. Nadzvukovou rychlostí vystoupal do výšky až 39 kilometrů, tedy přibližně čtyřikrát výš, než létají trysková dopravní letadla. V několika málo dnech vychrlil vulkán do atmosféry asi 40 krychlových kilometrů sopečného materiálu - některé odhady dokonce mluví o 60 až 100 krychlových kilometrech.

Pak nastalo něco, co tehdejší lidé nejspíš považovali za trest rozzlobených bohů. Svět východního Středomoří zahalila tma protínaná blesky, sopečné pumy dopadaly ve vzdálenosti desítek kilometrů, mořem se přehnaly vlny tsunami vysoké až sto metrů. Hrůzy, které prožívala pobřežní města neměly daleko do biblické potopy světa.

Další roky byly bez léta, počasí zešílelo, půda nerodila, hospodářská zvířata pošla. Pak přišel hlad a nemoci... Pro tehdejší dobu to bylo strašné, ale civilizace nezávislá na technice to přežila. My bychom na tom byli mnohem hůř.

 

 

Země se zvedá

I nepatrná aktivita islandské sopky Eyjafjöll roku 2010 vyřadila z provozu leteckou dopravu na několika kontinentech a způsobila těžké hospodářské ztráty. Co by se stalo s křehkou rovnováhou přelidněného světa závislého na jemné elektronice, kdyby se opakovala apokalyptická erupce Théry, je těžké si představit - ale jistě nic hezkého; asi bychom museli v mnoha ohledech začínat zase od nuly...

Od katastrofální erupce v minójské době o sobě Théra dávala vědět často, ale poslední desetiletí byl klid. Poslední erupci tu zaznamenali roku 1950, ale nešlo o víc než trochu dýmu a popela. Od letošního ledna ale přibývá varovných signálů.

"Naše přístroje zaznamenávají, že povrch ostrova se zvedá, " prohlásil v lednu vulkanolog Andrew Newman z Georgia Institute of Technology. "Severní část ostrova se pohnula o 5 až 9 centimetrů, což znamená, že magmatický krb pod sopkou se začal plnit žhavou hmotou. Předpokládáme že její objem narostl o 14 milionů krychlových metrů a pořád přibývá. To by mohlo být nebezpečné."

 

obr: Fresky z minójské Théry 

Foto: Jan A. Novák

 

 

Od té doby se na ostrov zaměřily nejen pozemní přístroje (na Palea a Nea Kameni jsou trvale umístěné automatické měřící stanice), ale také kosmická technika. Na základě radarového sledování z paluby satelitu Envisat vydali v dubnu řečtí vědci uklidňující prohlášení. "Aktivita Théry je velmi omezená. Nedoporučíme žádné omezení pohybu populace na ostrově," uvedl předseda komise pro sledování sopky Théra Kosmas Stylianidis. Paradoxní je, že v téže době se osmitunový Envisat odmlčel a stal se tak jednou z nejnebezpečnějších trosek na oběžné dráze. Ani autor katastrofických filmů by takový zvrat děje nevymyslel lépe...

Počátkem září se objevila další varování. Oxfordští vulkanologové pomocí GPS naměřili zdvih některých částí povrchu ostrova až o 14 centimetrů a množství nového magmatu v krbu pod vulkánem odhadují až na 20 milionů krychlových metrů.

"To je patnáctkrát víc, než představuje objem londýnského olympijského stadionu," říká vulkanoložka Juliet Biggs z University of Bristol. "Od ledna do září narostl vulkán stejně jako předtím za deset až dvacet let."

Přesto vědci soudí, že erupce podobná té před 36 stoletími nehrozí. Katastrofu místního rozsahu na ostrově, který každé léto navštíví 60 tisíc turistů, ale nevylučují.

"Kdyby došlo k erupci pod hladinou kaldery, vlna tsunami zlikviduje lodní dopravu," varuje Andrew Newman. "Případné zemětřesení by také vyvolalo sesuvy půdy na strmých svazích hlavního ostrova."

Jan A. Novák

Původní nekrácený text pro Hospodářské noviny - Víkend

obr: Pohled z hlavního města Thira přes ostrov - v pozadí masiv Profitis Ilias

Foto: Jan A. Novák

 

obr: Sateltní snímek Théry. Foto: NASA

 

 

You have no rights to post comments