Novákoviny

Tři nenápadné hrudky tvořené zlomky kovu spečených korozí rozhodně nevypadají na to, že by mohly zásadně změnit pohled na antickou civilizaci. Přesto představují jedno z největších tajemství minulosti. Naznačují, že už v antikce vědci zřejmě uměli sestavit komplikovaný analogový počítač určený pro řešení astronomických výpočtů.

Athénské Národní archeologické muzeum nabízí ty nejskvělejší poklady antického umění. Návštěvník neví co dřív obdivovat: obří sochu Poseidona metajícího trojzubec, stěny pokryté nádhernými freskami přenesenými sem z ostrova Théry, zlatou Agamemnonovu masku... nebo stovky dalších uměleckých děl, které dosud znal jen z učebnic. Přesto odborníci nedávno znovu zaměřili pozornost na exponát, který nezasvěcenému nejspíš neřekne vůbec nic: na pár zlomků zkorodovaného kovu v nenápadné vitríně. Artefakt vyhlížející spíš jako vážný kandidát na urychlenou recyklaci ve skutečnosti představuje senzaci i mezi úžasnými poklady, kterými se pyšní toto přední světové muzeum.

"Troufám si tvrdit, že historická a vědecká hodnota této věci je větší než hodnota Mony Lisy," prohlásil profesor Mike Edmunds z Cardiff University ve Velké Británii.

Kapesní planetárium staré dva tisíce let

Kousky zdánlivého šrotu našli řečtí lovci mořských hub v antickém vraku u ostrova Antikythéry roku 1900. Moc nechybělo a skončil znovu na dně moře, protože loď byla plná mnohem zajímavějších nálezů - hlavně uměleckých předmětů. Šťastnou shodou náhod k tomu nedošlo. Od té doby archeologové při zkoumání přístroje nepřestávají vycházet z údivu.

obr: Největší úlomek záhadného přístroje vyloveného z antického vraku. Stav po restaurování

První soustředěnou pozornost věnovali nálezu Američan Derek de Solla Price a Řek Georgos Stamir v padesátých letech.

Zjistili, že nevzhledná hrouda původně byla malou dřevěnou krabičkou, která obsahovala několik desítek jemných ozubených kol s přesnými diferenciálními převody. Díky nim se v otvorech na čelní stěně samočinně objevovaly výsledky složitých astronomických výpočtů.

Největší číselník měl pevnou část se znameními zvěrokruhu, pod níž se pohyboval velký kruh, který znázorňoval zdánlivý roční pohyb Slunce na pozadí zodiakálních souhvězdí. Značení stupnice dovolovalo určovat východy a západy Slunce a významných hvězd. Přístroj také mohl určovat zeměpisné souřadnice, místní čas a okamžiky průchodu významných hvězd nadhlavníkem.

Kromě toho zde byly patrně ještě nejméně dva další "displeje" ukazující pohyby Měsíce a pěti tehdy známých planet: Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera a Saturna. U těchto menších číselníků a jejich soukolí se však velké části nedochovaly a co všechno doopravdy uměly, se můžeme jen dohadovat.

- - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Víc o podivném nálezu i o dalších záhadách antické civilizace najdete v mých knihách Záhadné vynálezy, Největší záhady Středomoří a Tajemství mořských hlubin

- - - - - - - - - - - - - -

"Nikde jinde nemají nic, co by se tomuto zařízení podobalo, " napsal tehdy Derek de Solla Price. "Podle toho, co o úrovni vědy a techniky v helénské době víme, bychom měli usuzovat, že takový přístroj vůbec neměl existovat."

"Je to zkonstruované zatraceně dobře"

Derek de Solla Price své závěry zveřejnil roku 1959 v časopise Scientific American. Získal sice obdiv laiků a záhadologů typu Ericha von Dänikena, jeho vědečtí kolegové jej ale brali se značnou rezervou. Roku 2006 na přelomu listopadu a prosince se však konala v Aténách vědecká konference, která jeho názory plně potvrdila.

obr: Derek de Solla Price byl první vědec, který se podivným artefaktem začal zabývat detailně

Jeden z jejích účastníků, profesor Mike Edmunds řekl jen poněkud jinými slovy prakticky totéž, co kdysi Derek de Solla Price: "Ten strojek je něco naprosto mimořádného, je jediný svého druhu. Návrh je skvělý, astronomické funkce naprosto přesné. Když se díváte na to jak je konstruován, tak vám doslova spadnou čelisti. Ať už jej sestrojil kdokoliv, udělal to zatraceně dobře."

Účelem konference bylo seznámit vědeckou veřejnost s výsledky výzkumu strojku, který společně provedlo několik britských a řeckých vědeckých pracovišť.

Badatelé zbytky přístroje podrobili důkladnému vyšetření na speciálním počítačovém tomografu, podobném tomu, jaký se používá v nemocnicích. Pomocí superpočítače Hewlett-Packard pak analyzovali funkce jeho ozubených soukolí a zrekonstruovali jeho původní podobu. Po tomto důkladném prozkoumání se "počítač z Antikythéry" opět vrátil do dokonale klimatizované vitríny v athénském Národním archeologickém muzeu.

I tentokrát vědci konstatovali, že nejspíš mají v rukách jen fragment něčeho podstatně složitějšího. Potvrdili i Priceho názor, podle kterého přístroj vykazuje úroveň znalostí a přesnosti zpracování, jaké hodinářství dosáhlo teprve v novověku. Jen s malou opravou: zatímco dříve ohodnotili znalosti neznámého antického konstruktéra na 16. století (tedy na dobu pozdní renesance), nyní ještě přidali a mluví o 18. století. Záhadné zařízení tedy obsahuje technologie doby, kdy se rodil parní stroj, vzlétly první balóny a začínala průmyslová revoluce...

Ciceronovo svědectví

Mechanický "analogový počítač" v antické době vzbuzuje znepokojující otázky. Opravdu mohlo něco tak složitého a přesně zpracovaného vzniknout osamoceně, jako výtvor nějakého izolovaného génia? Vždyť přesná konstrukce strojku vyžadovala znalosti z mnoha oborů a zkušenosti generací techniků - stejně jako se postupně vyvíjely novověké technologie.

Ve skutečnosti ale nález z Antikythéry netrčí z antické minulosti tak úplně osamoceně. Z té doby je známo několik textů líčících podobné přístroje. Jeden z nich dokonce osobně viděl, vyzkoušel a popsal slavný římský politik, spisovatel, filosof a řečník Marcus Tulius Cicero (106 př. n. l. - 43 př. n. l.).

obr: Rentgenový snímek největšího úlomku

Toto zařízení údajně pocházelo přímo od Archiméda - lépe řečeno z jeho pozůstalosti, protože nejslavnějšího antického vynálezce při výpravě proti Syrakusám nedopatřením probodl římský legionář. Popisy sice líčí podstatně jednodušší "planetária" než je to od Antikythéry, možné ale je, že laičtí svědkové jen nebyli schopní pochopit všechny funkce složitého přístroje, který měli před sebou. Nebo o kterém se jen doslechli. Představme si, že by některý z dnešních politiků napsal pojednání o principech a schopnostech dnešního superpočítače...

Doba před počátkem letopočtu zjevně nebyla tak primitivní, jak se dnes často soudí. Řečtí filosofové se postupně blížili ke správné představě nejbližšího vesmíru a k atomové podstatě hmoty, zatímco řečtí mechanici konstruovali překvapivě složitá zařízení. Kdyby se vývoj nezastavil, možná by dnes byly řecké kolonie na Měsíci a na Marsu...

Jenže historie nerada slyší slovo "kdyby". Důležitější je zjištění, proč tehdy historie zařadila zpátečku. A především, zda něco podobného nemůže potrefit i naši civilizaci.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

Přílohové texty:

Nečekaný úlovek hledačů mořských hub

Na podzim roku 1900 se z lovu mořských hub vracela flotila řeckých člunů pod vedením kapitána Demetriose Kondose. Tito lidé se potápěli pro svou kořist pomocí primitivních těžkých skafandrů a ručně poháněných pump často do značných hloubek. U západního pobřeží Kréty je zastihla bouře, proto se uchýlili do závětří malého ostrova Antikythéra. Když se vlny uklidnily, poslal velitel pod vodu potápěče Eliase Stadiatise. A ten udělal jeden z největších archeologických objevů všech dob: našel antický vrak plný řeckých soch a dalších uměleckých předmětů. Díky ministru osvěty Valeriu Staisovi se nález brzy dostal na hladinu - a přinesl další překvapení.

Valerius Stais nebyl jen vysoký státní úředník, ale současně i archeolog. Často se proto zúčastňoval třídění a restaurování vyzdvižených předmětů. Nenechal si ujít ani archeologické práce u Antikythéry. Dva roky po objevu, 19. května 1902 mezi bronzovými zlomky zahlédl několik nevzhledných hrud, z nichž trčely kusy ztrouchnivělého dřeva. Když jednu vzal do ruky, dřevo odpadlo a objevily se obrysy jemného a složitého ozubeného soukolí. Držel v ruce přístroj, jaký v době, z níž vrak pocházel - a ani dalších nejméně patnáct staletí poté - neměl podle všech seriózních vědeckých představ vůbec existovat.

Původ antického počítače je nejasný

Odkud se záhadný přístroj vzal na palubě antické lodi - a spolu s ní na dně moře - o tom se vědci zatím jen dohadují. Většina soudí, že šlo o římskou loď, která vezla kořist z města Pergamu, kde bylo okolo roku 80 př. n. l. potlačeno protiřímské povstání. Nasvědčují tomu i pergamské mince, které při dodatečném průzkumu vraku našel tým známého oceánografa Jacquese-Yvese Cousteaua.

obr: Jeden z novodobých pokusů o rekonstrukci podoby strojku z Antikythéry

Podobné výsledky dala také analýza konstrukce počítače, kterou provedl Derek de Solla Price. Ten mimo jiné zjistil, že tvůrce vycházel z původního egyptského kalendáře, který měl přesně 365 dní. Rozdíl mezi trváním tohoto umělého roku a skutečného solárního roku proto na přístroji musel být korigován každoročním vzájemným posunutím stupnic o určitou hodnotu. Úhel posuvu se každoročně mění, poslední nastavená oprava měla hodnotu 13,5 stupně, což odpovídá roku 80 př. n. l. Tehdy provedla neznámá ruka poslední korekci.

Nelze ale úplně vyloučit, že přístroj se do Pergamu dostal od jinud - třeba právě z Egypta. V egyptské Alexandrii tehdy působila instituce zvaná Múseion, která byla vlastně prvním výzkumným ústavem na světě. V Alexandrii mimo jiné studoval slavný Archimedes, kterého Cicero označil za autora podobného (byť jednoduššího) zařízení. V přibližně stejné době zde Héron sestrojil jednoduchý parní stroj, obávaný plamenomet a první automaty, zatímco Archytás z Tarentu popsal (a možná i vyzkoušel) funkční model letadla.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments