Novákoviny

Koně spojovali s podzemím už Keltové, kteří na  našem území žili přibližně mezi 6. stoletím př. n. l. a počátkem našeho letopočtu. Jejich bohyně Epona měla na starosti koně a jezdce - ale zvláštní logikou, jíž už nejsme schopni porozumět, také podzemní svět. Jejím atributem byl klíč, kterým se daly otevírat skryté vstupy do podzemí a k pokladům ukrytým tam dole.  Ale nejen to. Eponiny klíče také dokázaly otevírat podzemní stáje.

Významné místo v keltské mytologii hrály Mocnosti Hory (Aes Side), jezdecká vojska spící v hlubinách posvátných kopců. U nás se asi každému vybaví na prvním místě Blaník: jeho vrchní velitel svatý Václav se tedy nejspíš vyvinul z nějakého zasloužilého keltského náčelníka.

Podzemní vojska uvedená do stavu, v jakém nejspíš jednou budou létat astronauté ke hvězdám, u nás ale mají být i pod celou řadou dalších hor: v šumavském Boubíně, v Kunětické hoře u Pardubic, v Hostýně na Zlínsku, pod Stráněmi u Kostelce nad Orlicí, v Hadí hoře u Blatné, v hoře Královský kámen u Nicova, v mělnickém návrší nad soutokem Vltavy s Labem i jinde. V Hostýně na Zlínsku jsou prý spící jednotky pod ochranou Panny Marie, což může souviset s naším předešlým vyprávěním o černých madonách a jejich záhadném vztahu k podzemí.

Zajímavou alternací bohyně Epony je Kotys, divoká jezdkyně která i se svým koněm žije v podzemí Českého krasu - vrch Kotýz nese její jméno. Blíž se s ní seznámíme, až nás vyprávění zavede na toto území. Podle některých názorů není Kotys keltského původu, ale přišla k nám odkudsi z Balkánu. Tím se dostáváme na teritorium vyspělé antické civilizace - a i tady opět s údivem narážíme na souvislost koní s podzemím.

Stopa vede k Atlantidě

Každý asi ví, že Poseidon byl starořecký bůh moře. Méně se ale ví, že měl na starosti také zemětřesení: když ho někdo naštval a on udeřil svým trojzubcem do skal, začala se země třást. Kvůli této schopnosti mu staří Řekové říkali Poseidon Seischton (Zemětřas), v čemž není těžké odhalit původ názvu naší vědy o pohybech zemské kůry - seizmologie. Takže by nás už asi ani nemělo překvapit, že jeho zvířetem byl kůň, přestože souvislosti mezi podzemními jevy a tímto zvířetem stále nerozumíme. Proto měl tento bůh i další přídomek Poseidon Hippios. Podle některých starořeckých mýtů dokonce koně zplodil tak, že vstříkl své semeno do skal. Jisté je, že jeho potomkem byl létající kůň Pegas.

obr: Bůh Poseidon a jeho koně. Poseidon nevládl jenom moři, ale také podzemí a uměl rozpoutat zemětřesení

Římská mozaika 

Opět jde zřejmě o jakousi alegorii, a to že jí nechápeme, nás nemusí mrzet, protože zřejmě unikala už starým Řekům. Aspoň těm obyčejným, kteří nepatřili do úzkého okruhu zasvěcených. Nelze se přitom zbavit pocitu, že zasvěcení nezaniklo s antickými civilizacemi, ale že (alespoň ve zlomcích) přetrvalo až k havířským cechům středověku a možná i některým alchymistům.

Jeho původ se ale ztrácí v temnotách na úsvitu věků. Určitým náznakem snad může být Platonovo tvrzení, že Poseidonovi patřil ostrov Atlantida, kde žili jeho potomci. Samozřejmě vynikali v chovu koní. Ale nejen to: těžili drahé kovy v tehdy nevídané míře, včetně jednoho, který už dneska neznáme a kterému Platón říká oreichalkos...

Podle Platóna Atlantida zanikla v důsledku Poseidonova hněvu při obrovském zemětřesení před 12 tisíciletími, zvláštní shodou okolností ve stejné době, v níž prokazatelně došlo k náhlé klimatické změně i výraznému oživení vulkanické činnosti na mnoha místech planety.

Znamená to, že naše legenda o zlatém koni je tak stará a ještě ke všemu pochází od bájné vyspělé civilizace? Proč ne - lepší vysvětlení zatím nemáme. Mimochodem: kůň byl také oblíbeným zvířetem staročeských vodníků. I když by v zelených skřehotavých mužících stopy antického božstva asi hledal málokdo, shoda bije do očí.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP:

Text je ukázkou z knihyTajemné podzemí na našem území, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Pokud vám to připadá šílené, pak tu mám na tohle téma něco ještě šílenějšího - a přitom od seriózního vědce. Populární český psychiatr Vladimír Vondráček popsal případ slabomyslné ženy z Prahy, kterou sexuálně vzrušovaly koupele ve Vltavě, ale v žádné jiné řece (což si vědci ověřili jejím namáčením do vody jiných toků). Kromě toho toužila po souložích s hřebci a sama sebe považovala za příslušníka druhu bytostí s koňskými hlavami, kterým říkala pespiči. Antickou mytologii neznala - proč se tedy v její zatemnělé mysli spojila voda patřící Poseidonovi se zvířetem, které měl ve svém popisu práce také?

Zjevně to všechno spolu nějak souvisí, ale jak, to nám uniká. Zřejmě se díváme na vzdálené odlesky nějakého většího obrazu, který se ztratil společně s civilizací, která ho stvořila.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments