Novákoviny

Aktuální termín dalšího z mnoha konců světa nabývá poněkud nečekaný význam: jedním z těch, kdo se na něj připravovali, byla i matka newtonského střelce Adam Lanza. Právě z jejího arzenálu nachystaného na očekávané zhroucení civilizace pocházely jeho smrtící automatické zbraně. Zdánlivě nepříliš silná souvislost školního masakru s apokalyptickým třeštěním davů má ve skutečnosti silného společného jmenovatele: cvoci hlásající konec světa se sice objevovali ve všech dobách, ale jen v dobách nemocných nacházeli hojnost věřících. A těch je dnes obzvlášť požehnaně. Ukazuje také, že apokalyptickým předpovědím není radno se posmívat, protože v nemocných dobách mají sklon naplňovat se už pouhým svým vyslovením.

Nancy Lanzová se svého konce světa dočkala, i když asi trochu jinak, než si ho představovala. A s ní šestadvacet dalších zcela nevinných lidí. Přestože tedy 21. prosince nepřiletí kometa, nevybuchne Slunce, ani se neotřese Země, je čeho se bát: těch, kteří v konec světa věří - protože po něm více či méně podvědomě touží.

Proroci konce

"Všude je mnoho úplatkářů a korupce. Děti nedbají příkazů svých rodičů. Kdekdo se pokouší psát knihy. Je nepochybné, že konec světa se blíží." To není citát z nějakého současného blogu, ale překlad nápisu z asyrské hliněné destičky pocházející z doby okolo roku 2800 př. n. l. Neznámý autor by byl jistě překvapený, jakou trvanlivost chátrající svět projevil.

S proroctvími konců měli problémy také ve starém Egyptě a antickém Římě. Staří Římané věřili, že když Romulus roku 634 jejich město zakládal, zjevilo se mu 12 orlů, kteří předpověděli jeho zkázu. Proroci se nemohli ale shodnout na tom, kolik let mu dali a rozptyl byl velký. Pesimisté dokonce tvrdili, že Město bude stát jen 100 let.

Od té doby neuplynul rok, aby někdo nepřišel s tvrzením, že konec se blíží. Většinou nebyli proroci zkázy bráni moc vážně, ve vypjatých dobách ale nacházeli své posluchače. Asi největší třeštění vypuklo v Evropě na konci prvního milénia, kdy mnozí očekávali druhý příchod Ježíše Krista a naplnění apokalyptické vize popsané v biblické knize Zjevení sv. Jana. V chiliastickém očekávání se lidé zbavovali majetků, táhli krajem odění v hadrech a káli se ze svých hříchů, nebo naopak odhodili všechny zábrany.

Málo se ví, že očekávání brzkého konce světa hrálo významnou roli i v takzvaném husitském hnutí v 15. století. I tentokrát to byl příznak hluboké společenské krize, do níž český stát upadl za vlády neschopného Václava IV.

Na obavy z blížícího se konce s typickou citlivostí zareagoval také Karel Čapek: "Na celé člověčenstvo padá cosi jako mravní stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická poživačnost, ta neukojitelná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? To není jen ovoce nevídaného hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku... Chcete číst ohnivé Mene tekel napsané nad hodokvasem lidstva? Pohleďte na světelné nápisy, které po celé noci září na zdech hýřících a prostopášných měst!"

Poptávka po katastrofách

Karel Čapek přitom narazil na jeden neprávem podceňovaný aspekt chiliastických očekávání: zmar z blahobytu. Zatímco všeobecně (a v podstatě správně) se předpokládá, že víra v konec světa je především produktem krize, málokdo si všímá, že jedním ze zdrojů, které tuto krizi živí, je duchovní vyprázdněnost konzumu.

Ještě nikdy v historii se nemělo tolik lidí tak dobře, jako dnes - ale od 70. let minulého století se blahobyt změnil z prostředku na cíl. Přestalo platit, že lidé se mají mít dobře, aby osvobodili své tvořivé síly, ale mají donekonečna dřít, aby se měli pořád lépe a lépe.

Bůh konzumu přitom zcela ignoruje hrozící vyčerpání zdrojů a zhroucení ekosystému. Raději odvádí člověka z jeho přirozeného prostředí do umělých slují zkonstruovaných tak, aby se obrátky byznysu točily ještě rychleji.

Tušení nepřirozenosti a bezvýchodnosti tohoto stavu vyvolává podvědomé přání, aby se luxusní vězení zhroutilo - aby přišel konec světa.

Četnost masových horeček strachu za Apokalypsy za posledních 20 let je varující: kometa Hale-Bopp, Nostradamus, planety seřazené do přímky, zatmění slunce, příchod milénia, počítačový kolaps Y2K... Zklamání z nedostavivší se katastrofy nevede k vystřízlivění, ale naopak poptávku po dalších apokalyptických proroctvích ještě zvyšuje. Tak se také zrodilo třeštění kolem mayského kalendáře.

Mayové snů a skutečností

Mayové vytvořili v oblasti poloostrova Yucatan poměrně vyspělou civilizaci, která prožívala svůj zlatý věk přibližně mezi lety 250 př. n. l. a 900 n. l. Zanechali po sobě mimo jiné monumentální stavby, podivně komplikovaný kalendář a písmo, které se dlouho nedařilo rozluštit.

To vše vedlo k tomu, že byli často idealizováni a vydáváni za nositele jakýchsi tajných vědomostí. Mezi nimi měla být i znalost přesného data konce světa, které vyplývalo z jejich kalendářního systému.

Mayové počítali data pomocí několika různě dlouhých časových cyklů, které běžely paralelně vedle sebe. Nejdůležitější z nich se jmenovaly Tzolkin a Haab, byly ale i další. Jejich kalendář si proto můžeme představit jako systém ozubených kol, kdy se stejné zuby na sousedních kolech sejdou ve stejné poloze po určitém počtu otáček. Celé kalendářní "soukolí" se v počáteční pozici znovu ocitne po 5125 letech. K tomu má dojít právě 21. prosince 2012.

Ve skutečnosti se názory na počáteční bod tohoto systému velmi liší – jednotliví badatelé udávají letopočty konce kalendářního systému starých Mayů s rozptylem přibližně 1000 let. S tvrzením, že konec přijde příští rok a bude znamenat "konec času, tak jak ho známe" poprvé přišel José Argüelles v knize The Mayan Factor roku 1987, tedy ještě před rozluštěním mayského písma. Komerční úspěch pak rozpoutal apokalyptickou horečku, jejíž nositele už za pár dní čeká pěkná kocovina. Mimo jiné i proto, že práce, o něž se Arguelles opírá, byly považovány za zastaralé už v době vzniku jeho knihy.

Pozdější pokroky v luštění mayského písma ukázaly, že obyvatelé Yucatanu zdaleka nebyli vševědoucí lidumilové: při jejich rituálech umíraly lidské oběti a jejich civilizace se zhroutila v důsledku vyčerpání zdrojů. Právě tenhle poučný moment v příběhu civilizace starých Mayů ale hlasatelé Apokalypsy zcela ignorují.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny