Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Za tajemstvím Obřího hradu

Keltové představují v mnoha ohledech záhadu už sami o sobě - tím spíš, že se stali módou, v níž už je někdy těžko rozlišit fakta od romantických smyšlenek. Zcela nepochybně ale vzbuzuje otázky jejich monumentální dílo zvané dnes Obří hrad. Pokud ovšem jsou staviteli opravdu Keltové, protože v souvislosti s tímto podivným objektem vlastně není jisté skoro vůbec nic.

Jsou záhady, o jejichž skutečné existenci se lze přesvědčit jen dost obtížně, protože leží kdesi na druhém konci světa. Jiné jsou zase běžnému smrtelníkovi skryté v archivech a depozitářích nebo na jiných nedostupných místech. Naproti tomu o tajemnosti Obřího hradu se lze přesvědčit poměrně snadno. Stačí vyrazit na Šumavu, zaparkovat auto nejlépe někde v Kašperských horách a poté se dát po červené turistické značce.

 

Putování do minulosti

Z Kašperských Hor to bude asi 7 kilometrů přírodou, jejíž lidmi málo poznamenanou tvář si můžete vychutnat snad už právě jen tady. Jinými možnými výchozími body jsou Nicov, Churáňov nebo Popelná. Z posledně jmenované obce je to ještě blíž - pouhých asi 1,5 km - a navíc odtud na tajemnou lokalitu vede také naučná stezka mapující přítomnost Keltů na Šumavě.

Přesto není špatné zvolit delší cestou vedoucích z Kašperských hor. Budete tu moci obdivovat lesy, proti nimž jsou ty ve vnitrozemí jen neumělou napodobeninou, kamenná moře pocházející z ledových dob, na dnešní poměry neuvěřitelně čistou vodu říčky Losenice i připomínky méně radostných dob nedávno minulých: pozůstatky obcí, z nichž byli vyhnání původní obyvatelé a s nimiž noví páni neuměli udělat nic jiného než je proměnit v ruiny.

Až stanete v cíli mezi místy překvapivě zachovalými kamennými valy Obřího hradu, nejspíš na vás dolehne temná atmosféra lokality plnou silou. Zvlášť když ji počasí ještě podkreslí bouří a blesky bijícími do okolních stromů a skal, jako se to přihodilo nám. V takové chvíli asi rázem pochopíte hned několik důvodů proč toto místo představuje záhadu.

První je ten, že jen šílenec by vynaložil tolik námahy, aby opevňoval místo uprostřed divokých hor, kde široko daleko nic není. Druhý je ještě podivnější: zdi stojí především tam, kde ze strategického hlediska nemají žádný význam. A z třetího trochu mrazí: na mnoha místech tu jsou patrné stopy katastrofy, kterou zřejmě nemohla způsobit lidská ruka.

Tím ale není výčet všech záhad Obřího hradu zdaleka úplný. Na další narazili vědci, kteří se snažili dát tuto lokalitu do širších geografických a historických souvislostí, jiné pak přinesly marné pokusy provést tu systematický archeologický výzkum.

 

Pověst o světélkující kosti

Návrší se zbytky mohutných valů odedávna přitahovalo zájem místních horalů, kteří místo spojovali s výskytem obrů. Už tyto pověsti představují jednu ze záhad této lokality - valy a zbytky mocných zdí se nacházejí na mnoha místech Čech, přesto jen tady je lidová tradice vysvětluje tímto způsobem. Žádná jiná archeologická lokalita u nás podobnou legendu nemá, ale dokonce i různé kuriózní přírodní výtvory bývají ve slovesné tradici zasvěceny spíš čertům. Místní jména vytvořená od slova "obr" jsou překvapivě vzácná a obvykle vyhrazená pro něco opravdu hodně velkého. Třeba pro Obří důl v Krkonoších, nebo Obří horu na Šumavě u Kubovy hutě. Možná je to významnější než by se na první pohled mohlo zdát, jak ještě uvidíme v dalším pokračování tohoto článku.

Název "Obří hrad" podle zdejších pověstí ostatně nesouvisí s vlastním hradištěm, ale s podivným nálezem mezi jeho zdmi. Místní lidé tu prý kdysi vykopali obrovskou tři metry dlouhou kost, která navíc ve tmě světélkovala. Podle jiných verzí pověsti jich dokonce bylo několik. Našli pro ně vhodné využití: postavili z nich můstek přes nedalekou říčku Losenici. Lávka, která ve tmě svítí - to samozřejmě není špatné; mnohé dnešní komunikace by podobný materiál také potřebovaly. Obří kosti však nesnášely zdejší drsné klima a časem se rozpadly...

Světélkující kost ve skutečnosti není takový nesmysl, jak by se na první pohled mohlo zdát. K zdánlivě bezmála nadpřirozenému jevu by mohlo dojít hned ze dvou příčin. Není to tak dávno, kdy o nás vzbudily rozruch světélkující kosti kuřat prodávaných na Olomoucku, kde byly na vině mikroorganismy. Světélkováním se vyznačují například baktérie rodu Pseudomonas, Aeromonas a další a jde o poměrně běžný jev. Svítit ostatně může i sám fosfor, který tvoří podstatnou součást kostí.

 

"Tohle plémě nás sprovodí ze světa"

Větší záhadu už představují rozměry kosti z této nápadně atypické pověsti. Pokud připustíme, že lidová slovesnost sice mívá pravdivé jádro, ráda však přehání, mohli bychom se menší redukcí oněch tří metrů dostat k poměrně běžným rozměrům dlouhých kostí některých dinosaurů. Vůbec největší zatím nalezená stehenní kost tvora vědeckým jménem Bruhatkayosaurus nalezeného v Indii ostatně k oněm třem metrům neměla příliš daleko. Největší v Evropě objevený dinosaurus Turiasaurus riodevensis měl pažní kost dlouhou asi 1,7 metru. Dokonce i pouhé obratle některých velkých býložravých dinosaurů objevené v Americe měří více než půldruhého metru.

Problém ovšem je, že nález dinosauřích ostatků na Šumavě je krajně nepravděpodobný, ne-li nemožný. V celé České republice se dosud našla jediná fosilie prokazatelně patřící dinosaurovi. Je jím asi 40 centimetrů dlouhá kost iguanodonta z lokality Mezholezy u Kutné Hory. V Šumavě se horniny z časů dinosaurů nevyskytují, ostatně na dinosauří nálezy je poměrně chudá celá Evropa. Pokud je oním pravdivým jádrem legendy opravdu dinosauří kost, muselo by jít o import z velké dálky.

O trochu snadněji by se sem mohla dostat kost z mamuta, srstnatého nosorožce, jeskynního medvěda nebo jiného velkého tvora, kteří v době poměrně nedávné obývali i naše území. Také v tomto případě je ale pravděpodobnost nálezu přímo na Šumavě velmi malá. Navíc jejich ostatky zas tak mimořádně velké nejsou; průměrný mamut nebyl o mnoho větší než dnešní slon.

Lidové pověsti ale pamatují i na vysvětlení této záhady. Kdysi tu prý žil národ obrů, kteří si pro sebe vystavěli Obří hrad. Později jich část odešla jinam, devět jich ale ve svém sídle zůstalo. S lidmi nechtěli mít nic společného, a tak když k nim jednou přišel chudý krejší s prosbou o nějakou tu výpomoc v nouzi, vyhodili ho. Jeden po něm prý dokonce hodil i kámen - jenže možná v tom byl i kus svérázného sociálního cítění. Krejčí totiž vzápětí zjistil, že se jedná o hroudu zlata. A bylo po bídě.

Podle jiné pověsti si obří žena donesla na hrad jednoho sedláka z okolí i s jeho volským spřežením a pluhem domů v zástěře jako zajímavost. Manžel obr jí však přikázal vrátit ho zpátky, protože z lidí nikdy nevzejde nic dobrého. "Jen ho nech, kdes ho vzala, " pravil prý. A ještě dodal: "Tohle plémě nás nakonec sprovodí ze světa..."

Tolik pověsti. A co na ně říká věda? O tom bude příští pokračování tohoto článku

 

Hradby, které nedávají smysl

Valy Obřího hradu nepochybně postavili lidé, pravděpodobně Keltové, uspořádání stavby však nedává žádný smysl. O to víc podivných pověstí se tu vypráví. Ani vědecký výzkum ale nedal na otázky související s Obřím hradem vyčerpávající odpověď. Naopak ještě několik dalších otazníků přidal.

První skutečnou vědeckou záhadou Obřího hradu na starých mapách označeného jménem Riesenschloss je jeho umístění. Se svými přibližně 980 metry nadmořské výšky jde nejen o nejvýše položené keltské hradiště u nás, ale o vůbec nejvýše umístěnou archeologickou památku České republiky. Budování valů v nehostinné krajině, kde většinu roku vládne nevlídné počasí, by mohla ospravedlnit jen těžba zlata. To sice Keltové na Šumavě opravdu rýžovali, právě v bezprostřední blízkosti Obřího hradu se však lesklý kov nevyskytuje. Nejbližší zlaté zrudnění je až několik kilometrů odtud a centrum těžby se v minulosti nacházelo až u dnešních Kašperských hor v Amálině údolí. Obří hrad by na takovou vzdálenost ložiska ochránit nedokázal. Alespoň pokud Keltové nevlastnili těžké dělostřelectvo, což nejspíš nevlastnili.

Ve skutečnosti dokonce vůbec není jisté, zda u Kašperských Hor rýžovali zlato Keltové nebo až pozdější kultury. Lokality, kde prokazatelně těžili, se nacházejí od Obřího hradu ještě mnohem dál. Jde například o nález chaty keltského rýžovníka u Modlešovic nedaleko Strakonic a především o velké plochy keltských sejpů (hald prorýžované zeminy) na Otavě. Naproti tomu památky na těžbu u Kašperských Hor jsou mnohem mladší. Spadají do středověku, především do období vlády Lucemburků.

Totéž lze říci o ložiscích grafitu, který Keltové prokazatelně používali při zdobení své keramiky. Také sice jsou v širším okolí Obřího hradu, nikoliv však přímo u něj. V keltských časech se těžil spíš u dnešního Krumlova, kde byly podmínky pro dobývání podstatně příznivější.

 

Zdi odnikud nikam

Další záhadou je samotné uspořádání kamenných hradeb Obřího hradu. Vymezují celkem asi dva a půl hektaru akropole a předhradí, kde se nacházel i nepříliš vydatný vodní pramen. Alespoň starší autoři děl o Obřím hradu z první poloviny 20. století ho zmiňují, včetně objevitele objektu Emanuela Šimka, později však zřejmě zanikl. Zdi vysoké až 5 metrů a silné až 12 metrů byly vystaveny z kamenných bloků vyskytujících se na nedalekém suťovém poli. Jejich vnější stěny patrně měly kolmé stěny a vrchol byl nejspíš ještě zvýšen dřevěnou palisádou. Podivné je však jejich uspořádání - například na akropoli je západní okraj chráněn mohutným dvojitým pásem valů, zatímco na východním okraji plošiny není vůbec žádné opevnění. Dvojitý pás valů navíc končí u skalní branky, nejspíš přírodního původu, která však jen stěží mohla sloužit jako vstupní objekt.

Známá autorka knih o Keltech Anna Bauerová sice líčí, že "od skalní brány vedla cesta...na vrcholovou plošinu s kamenným blokem nazývaným Kamenný stůl a je po obou stranách těsně provázena dvěma valy," a tvrdí, že tudy kráčely slavnostní průvody, sama však dále přiznává, že "tento jev nebyl zjištěn na žádné jiné keltské lokalitě".

Ve skutečnosti však návštěvník na místě zjistí, že toto vysvětlení moc nesedí. Místo brány najde jen branku, spíš průrvu, jíž by se i nepříliš slavnostní průvod prodral jen ztěží. Také návaznost branky na prostor mezi valy je dost problematická.

 

Vykopávky bez nálezů

Některé odhady sice tvrdí, že Obří hrad mohlo postavit pár stovek lidí během jedné letní sezóny, je to však třeba brát s rezervou hned z několika důvodů. Jednak neznáme skutečný rozsah a vybavení stavby, protože dnes je z objektu jen torzo, jednak jde o tvrzení od stolu, které si v těžkém horském terénu nikdo nevyzkoušel. Především ale v době Keltů muselo několik stovek párů rukou někde jinde citelně chybět. Obzvlášť na Šumavě, kde není snadné se uživit a vegetační doba je jen krátká...

Další velkou záhadou Obřího hradu je nepřítomnost jakýchkoliv archeologických nálezů. O této lokalitě poprvé uveřejnil zprávu historik a středoškolský profesor dějepisu August Sedláček (1843 až 1926) už roku 1908 ve své monumentální monografii Hrady, zámky a tvrze království Českého. Jiné prameny ale za jeho objevitele považují archeologa Emanuela Šimka (1883 až 1963). Ten sice lokalitu popsal až roku 1926, provedl však první výzkum a podle provedení zdí dílo připsal Keltům. Stal se také prvním badatelem, který tu bezvýsledně pátral po předmětech z časů, kdy tu žili lidé.

Od té doby se tu archeologové mnohokrát pokoušeli najít nějaké hmotné památky na obyvatele hradiště. Vždy bezvýsledně: výzkumy v letech 1935, 1949, 1955, 1988 i v pozdější době nepřinesly vůbec nic. Ani moderní fyzikální metody včetně detektory kovů k hádance mnoho nového neřekly.

 

Záhadné zemětřesení

Poslední velkou záhadou Obřího hradu je způsob jeho zničení. Na rozdíl od jiných keltských hradišť je zde jen málo zřetelně dochovaných valů - většina z nich vypadá, jako kdyby jimi někdo třásl obrovskou silou. Mnoho oppid v Čechách nese stopy válečného ničení, především požárů, na Obřím hradě však zřejmě řádila nějaká jiná destruktivní síla. Na některých místech je vidět balvany, které cosi rozdrtilo na několik kusů. Rozsah katastrofy by mohl odpovídat snad jen mohutnému zemětřesení, o takovém však nejsou z tohoto území žádné jiné indicie. Český masiv patří k tektonicky tradičně klidným oblastem a ani zemětřesení, které se sem tam vyskytnou v okolí dnešní Vídně, nebývají nijak silná.

Přesto moderním vědcům nezbývá než hypotézu zemětřesení přijmout, protože jiné "racionální" vysvětlení prostě k dispozici není. Například zpráva geologa Filipa Hartwicha z Přírodovědecké fakulty UK říká, že "ostroh, na kterém leží hradiště, nese stopy jak fosilní, tak i relativně nedávné aktivity velkých svahových pohybů. Rozsáhlá, hluboce založená deformace zde vznikla díky na Šumavě neobvyklé míře rozvolnění skalního masivu svahu, což může být dáváno do souvislosti s projevy procesů tektonických a seismických..."

Autor také cituje výsledky výzkumů publikovaných v roce 2002 dvojicí Zvelebil - Slabina podle nichž "zde lze doložit projevy seismicity na poškození keltských opevnění, které tak lze datovat do pokeltských dob..."

Kolem takového zemětřesení je však mnoho nejasného. Šumava rozhodně nepatří k tektonicky aktivním oblastem. Podivné je i to, že destrukce se projevila v opravdu ničivé síle právě jen na kopci se záhadným opevněním (či svatyní), zatímco v širším okolí už zjevně nepůsobila.

Přesto pokusy vysvětlit záhady související s Obřím hradem rozhodně nechybějí. Jejich přehled přineseme v příštím čísle.

 

Účel neznámý

Obří hrad na Šumavě stále vzdoruje snahám vědců i amatérských luštitelů záhad objasnit smysl jeho existence. Ani profesionálním archeologům se při vykopávkách nepodařilo najít žádné památky na někdejší budovatele a případné obyvatele nejvýše položené archeologické lokality v Čechách. Hypotéz je dost - rozhodující důkaz ale chybí.

Mezi archeology celkem vládne shoda v tom, že způsob stavby Obřího hradu nasvědčuje keltskému původu. Karel Sklenář však v knize Archeologické památky - Čechy, Morava a Slezsko upozorňuje, že některé rysy naznačují starší datování. Nepřítomnost jakýchkoliv nálezů však znemožňuje přesnější datování. Keltové na našem území žili mezi 6. stoletím př. n. l. a počátkem našeho letopočtu.

 

Útočiště pro zlé časy

Shoda však už nevládne v účelu stavby. K náročné práci v odlehlé neobydlené krajině a v nepříznivých klimatických podmínkách museli Keltové mít nějaký dost pádný důvod, zatím se ale nepodařilo přesvědčivě zjistit jaký. Někteří archeologové sice tvrdí, že šlo o strážní bod nad významnou obchodní stezkou - jenže z čeho tu posádka žila, když po sobě nenechala ani střep? Navíc vytváření takových opevněných bodů je známé spíš až ze středověku, než z keltské doby. Keltové naopak byl známí svou neschopností vytvořit organizovanou státní správu, přestože znali dobře fungující civilizace Středomoří.

Je proto téměř jisté, že hradiště nebylo trvale osídleným místem jako například slavná Závist nad Zbraslaví u Prahy, nebo jiná keltská sídla. Někteří vědci proto soudí, že šlo o tzv. refugium - útočiště, kam se keltské obyvatelstvo uchylovalo jen v případě hrozícího nájezdu nepřátel. Problém je v tom, že v bezprostředním okolí Obřího hradu nebyla žádná rýžoviště zlata, zatímco nad rýžovišti v okolí dnešních Kašperských hor bylo možné najít pro útočiště vhodnější lokality.

Některé ostatně známe. Poměrně nedaleko Kašperských Hor jihovýchodním směrem je napříkad keltské hradiště Sedlo u Albrechtic - naprosto regulérní opevnění se vším, co k takovému místu v keltské době patřilo. Včetně archeologických nálezů z časů Keltů. Naproti tomu opevnění Obřího hradu má průběh, který by jeho obranu činil dost problematickou.

Někteří badatelé proto soudí, že objekt měl spíše kultovní charakter - byl místem, kde keltští kněží (druidové) prováděli tajné rituály. I proto však existují jen nepřímé a nepříliš přesvědčivé důkazy. Patří mezi ně velký plochý kámen, který by snad mohl plnit úlohu oltáře a přírodní skalní branka poblíž zakončení dvojitého valu, která mohla mít jakýsi symbolický význam.

 

Co na to Julius Caesar?

Znalci keltské historie v této souvislosti upozorňují na zajímavou stať v Caesarově spisu Zápisky o válce galské, která by se při troše fantazie mohla týkat právě Obřího hradu. Kniha, která vznikla v 1. století před počátkem našeho letopočtu, měla sice především vypovídat o statečných činech budoucího římského diktátora, je však napsána tak obratně, že ji dnes badatelé považují také za pozoruhodný etnografický spis a přímo zakladatelskou vědeckou práci o Keltech. V 13. kapitole 6. knihy Zápisků Gaius Julius říká, že v určitou roční dobu zasedají keltští soudci a kněží (druidové) na posvátném místě ležícím v geografickém středu Galie. Pod pojmem Galie je sice obvykle chápána dnešní Francie, v širším významu však může "země Galů" - což byl jeden z keltských kmenových svazků - znamenat také "země Keltů" obecně.

Tomuto vymezení by Šumava do určité míry odpovídala. Pohoří, které v antické době neslo název Gabreta, se skutečně nachází přibližně ve středu severojižní osy keltského území v dobách největšího rozmachu tohoto etnika. Se západojižní osou už to tak přesně nesedí, protože těžiště osídlení leželo spíš západněji, nic to však nemění na skutečnosti, že v dnešních Čechách se nacházela řada významných keltských oppid (opevněných osad) a země oplývající kovy měla pro tuto civilizaci nemalý význam.

Přesto je představa každoročně pořádaných sjezdů keltské inteligence z celé Evropy uprostřed Šumavy poněkud přitažená za vlasy. Museli by se sem plahočit druidové z Irska, stejně jako z dnešního Ruska. Při schopnostech či spíše neschopnostech tehdejších dopravních prostředků a ještě ke všemu uprostřed divokých hvozdů daleko od pověstných silnic římské říše by patrně většinu života strávili na cestě - pokud by tyto poutě vůbec přežili.

Nezbývá nám tedy než se smířit s myšlenkou, že Caesar měl na mysli opravdu jen oblast Galie. Šumavy se jeho zmínka téměř jistě netýkala, i když nelze tak úplně vyloučit, že Obří hrad mohl mít podobnou funkci pro nějaké menší území.

 

Obři z hvězd

Ve snaze o vysvětlení záhady Obřího hradu samozřejmě nechybí ani hypotézy dänikenovského typu, které v této stavbě (a především její podivné destrukci) vidí místo, kde došlo k setkávání pozemšťanů s neznámými kosmickými silami. Vymkla se vyspělá technologie příchozích z vesmíru kontrole, nebo došlo k explozi mimozemské lodi?

Příznivcům archeoastronautických teorií Ericha von Dänikana připadá podezřelá také pověst o obrech - mimo jiné proto, že i v Bibli se mluví o bytostech velkého vzrůstu sestupujících z nebes. Ten text je opravdu podivný. Přestože křesťanský Bůh je jen jeden a má jediného syna Ježíše, v knize Genesis se náhle objevuje několik záhadných odstavců naznačujících něco jiného.

"Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, braliž sobě ženy ze všech, které obdivovali...Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž z dávna byli, muži na slovo vzatí." (Genesis, kap. 6.). Má snad Obří hrad a jiné gigantické stavby minulosti něco společného s "muži na slovo vzatými"?

To však už jsme příliš daleko na poli fantazie. Totéž platí i o doměnkách zavánějících spíše Harry Potterem než vědou: podle nich lokalitu zničily proudy telurických energií, v jejichž ovládání prý byli keltští druidové mistry. Že by místo postihla nějaká kletba ukřivděného čaroděje? Nebo jde o výsledek nezdařeného pokusu černokněžníkova učně?

Ale vraťme se zpět do reality. Obří hrad je - chvála Bohu - skutečný. A jeho tajemství nejspíš budou vzrušovat i další generace badatelů, což je také dobře. Protože svět bez záhad by byl velice nudné místo.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack