Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Akta UFO: Tajemné rakety duchů

ghost1Sotva skončila druhá světová válka, objevil se na nebi létající přízrak, který vstoupil do historie pod označením Ghost Rockets (rakety duchů) nebo také Bomby strašidel. Šlo o podivná světla nebo tělesa podobná raketám, která létala samostatně nebo ve skupinách, měnila směr, někdy explodovala ve vzduchu. Byla mnohokrát sledována i fotografována, několikrát zaznamenána radarem, dokonce jsou známa místa, kam podle důvěryhodných svědectví některý z nich dopadl. Nikdy se však nenašly žádné trosky, které by stály za řeč. Nebo to aspoň nikdo otevřeně nepřiznal.

 

V některých případech svědkové zaznamenali objekty letící přes Baltské moře od východu, které se později velkým obloukem obrátily zpět k území Sovětského svazu. To pochopitelně zaujalo představitele švédské armády, kteří raketám duchů věnovali velkou pozornost. Přinejmenším zpočátku se zdálo, že nejde ani tak o záhadu, jako spíš o politický a bezpečnostní problém.

Možná i proto bude dobré si ještě před bližším seznámením s raketami duchů připomenout dvě data a dvě události, která s UFO zdánlivě nesouvisejí. Dne 22. února 1946 americký velvyslanec v Moskvě odeslal telegram, v němž upozorňuje na tyranskou a agresívní podstatu sovětského režimu a na jeho záměr zničit západní demokracie silou. Jen o pár dní později, 5. března pronesl Winston Churchill ve Fultonu svůj slavný projev nesoucí se ve stejném duchu, který je považován za oficiální začátek studené války.

A teprve pak začal nad Skandinávií rej raket duchů.

- - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ: Text je ukázkou z knihy Létající talíř pro Hitlera, kterou vydalo nakladatelství XYZ/AlbatrosMedia. Pokud ji už nemá váš knihkupec, můžete si ji objednat zde 

- - - - - - - - - - - - - -

První svědectví pochází z 24. května, kdy švédský deník Dagens Nyheter přinesl následující zprávu: "Dva noční chodci v Lanskrona-Pasten zpozorovali na obloze doutníkovité těleso bez křídel velikosti malého letadla, které v pravidelných intervalech chrlilo z ocasní části oheň a jiskry. Pohybovalo se ve výšce asi 100 metrů jihozápadním směrem." V následujících měsících pak bylo zaznamenáno okolo dvou tisíc podobných případů - a to už je příliš mnoho nato, aby šly označit za halucinaci nebo davovou psychózu.

Proč ale právě tady?

 

Světla u polárního kruhu

Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že sever Evropy sice vnímáme jako mírumilovný region obývaný rozšafnými a příslovečně klidnými Seveřany, ve skutečnosti ale jde také o citlivou oblast mimořádného strategického významu. V polovině 20. století to platilo ještě víc než dnes. Už před vypuknutím druhé světové války bylo Švédsko bylo velmi významným dodavatelem kvalitní železné rudy, bez níž se žádné zbrojení nemohlo obejít. Na Skandinávii a Pobaltí také právě tehdy se zalíbením spočinulo oko Velkého bratra v Kremlu, který se nemohl smířit s osamostatněním mnoha zdejších států v důsledku brest-litevského míru. To se nakonec projevilo i při rusko-finské válce (1939-1940), kterou komunistický obr navzdory zdrcující přesile s velkou mezinárodní ostudou prohrál. A nemínil se s tím smířit.

ghost2Zvláštní shodou okolností právě od 30. let lidé v oblasti poblíž polárního kruhu vídali v opuštěných údolích i na obloze podivná světla. Nejčastěji je považovali za důsledek přítomnosti nepříliš opatrných pašeráků, což byl tehdy v oněch končinách oblíbený druh vedlejší ekonomické aktivity. Nepřející celníci uspořádali do podezřelých končin výpravu, nic tam však nenašli. Jinou možnost - a nejspíš ještě pravděpodobnější - představují aktivity tajných služeb a vojenských rozvědek. Nicméně příznivci malých zelených mužíčků dávají přednost variantě třetí: návštěvníci z jiných světů...

 

obr: Jeden ze snímků takzvaných raket duchů. V kruhovém výřezu je zvětšený detail letícího tělesa. Snímek pochází ze Skandinávie, podobné předměty se ale objevovaly i nad Řeckem a dalšími oblastmi

 

 

Pak přišel pakt mezi SSSR a Třetí říší, který umožnil sovětský vpád do pobaltských zemí a Polska. Krátce na to ve Skandinávii probíhaly jedny z prvních větších operací druhé světové války při německém obsazování Norska. Sem se také soustředila pozornost tajných služeb Spojenců na jedinou továrnu nacistické říše vyrábějící u norského Rjukanu těžkou vodu pro jaderný výzkum. Právě tady po válce - navzdory běžné praxi - nakonec dostalo Rusy pokořené Finsko možnost samo si vybrat své politické zřízení.

Aktivity, které nemají rády publicitu, na evropském severu pokračovaly i potom: ruský kosmodrom Pleseck i někdejší tajné prostory pro jaderné pokusy na Nové Zemi jsou od oblasti výskytu "raket duchů", co by kamenem dohodil. Relativně nedaleko je i jezero Seliger, na jehož ostrovy hned po válce Rusové ubytovali zajaté německé raketové odborníky, aby tu konstruovali a stavěli raketové střely. To je zajímavé i z hlediska dalšího osudu německých diskoplánů, protože někteří jejich konstruktéři měli být po válce odvlečeni do SSSR, kde v práci pokračovali. Koneckonců, přímo v Bílém moři jsou také pověstné Solovecké ostrovy, centrum pověstného Gulagu, systému koncentračních táborů, který inspiroval i nacisty. Kde jinde, než v takovýchto oblastech a zařízeních provozují totalitní režimy své tajné projekty?

Zdánlivě by tedy bylo logické, kdyby rakety duchů ve skutečnosti představovaly ruské testy s ukořistěnými střelami V-1, V-2 nebo jinými technologiemi. Nicméně sovětská strana se k nim nikdy otevřeně nepřihlásila. To sice při její příslovečné lhavosti neznamenalo mnoho, podivnější ale je, že případ nikdo neotevřel ani po rozpadu komunistického impéria.

Je tu ostatně i několik dalších zádrhelů. Proč by Rusové ve velkém vypalovali pokusné rakety na území jiných států, když riziko nalezení trosek tajných zařízení je v takovém případě velké? Vždyť nedostatkem vlastního území rozhodně netrpěli? Proč všechny pokusy o nalezení zbytků střel skončily neúspěchem?

Ještě roku 2008 zorganizovala švédská nezisková organizace UFO-Sverige dobře vybavenou expedici, která opět vyrazila na místa dopadů někdejších raket duchů. Ale ani pátrání pomocí detektorů kovů, sonarů a týmu profesionálních potápěčů nepřineslo jedinou trosku. Švédští ufologové se ovšem nenechali odradit a právě v čase, kdy píši tyto řádky, vyrážejí na další lokalitu, kam měl před pětašedesáti lety dopadnout jeden ze záhadných objektů.

 

Sféry vlivu

Stejně jako předtím foo-fighters, i rakety duchů tedy létaly tam, kde se něco dělo - nad Skandinávií a Pobaltím, tedy oblastí, která si tehdy obtížně prošlapávala cestu k budoucnosti na pomezí svobodného světa a Stalinovy nelidské diktatury. Reálnost jevu potvrdila i nejvyšší armádní místa skandinávských zemí, přesvědčivé oficiální vysvětlení ale nenásledovalo - alespoň pokud za ně nepovažujeme trochu legrační tvrzení, že šlo o meteorický roj Perseid vrcholící každým rokem okolo 12. srpna. Meteory doutníkovitého tvaru, které manévrují? A tak se jev s působivým názvem dostal i na stránky ufologické literatury. Dodnes nikdo neví, zda právem či neprávem - a pokud někdo přece jen ví, tak má nejspíš hodně dobrý důvod mlčet.

Buď jak buď, rakety duchů zhasly koncem roku 1946, kdy se hranice sfér vlivu ve Skandinávii definitivně vymezily.

ghost3

obr: Do skandinávských jezer se před několika lety vrátli hledači "raket duchů" vyzbrojení nejmodernější technikou. Opět nic nenašli

 

 

Mnohem méně je známo, že tyto podivné objekty tehdy létaly i jinde - a opět v místech doutnajícího konfliktu. Podobně jako skandinávská oblast, také Řecko se po skončení druhé světové války ocitlo na hranici dvou světů, které se tu ještě nějaký čas kočkovaly o nadvládu. Tady se navíc opravdu bojovalo - a to s příslověčnou balkánskou krutostí: krvavá občanská válka trvala až do roku 1949. Podivné létající objekty se objevily v její první fázi roku 1946, tedy ve stejné době jako nad Skandinávií. Podobně také vypadaly; většinou jsou popisovány jako rakety, projektily nebo světelné stopy na obloze. Největší výskyt byl zaznamenán v okolí Soluně, tedy opět blízko u hranic východního bloku. Nezaznamenali je jen Řekové, ale i příslušníci britských expedičních jednotek. V jednom rozhovoru pro tisk tento "problém" zmínil dokonce tehdejší ministerský předseda Konstantinos Tsaldaris.

Všeobecně vládlo přesvědčení, že jde o sovětské vojenské aktivity, přestože není jasné, co by z toho měli. V tomto případě navíc neobstojí tvrzení o testech ukořistěné německé techniky: Rusové neměli nejmenší důvod vláčet stovky střel V-1, V-2 nebo jiných strojů do bulharských pohraničních hor...

Rakety duchů tedy patří do té skupiny nevysvětlených (což ještě nemusí nutně znamenat nevysvětlitelných) jevů, které mají nápadnou vazbu na ryze pozemskou politickou situaci. Ať už jde o psychologickou záležitost, o skutečné akce zainteresovaných stran, či o výsledek zájmu někoho třetího (a sem si může každý dosazovat podle své libosti kohokoliv, mimozemšťany nevyjímaje), bývají zvláštní shodou okolností s největší frekvencí k vidění právě blízko míst, kde se zrovna  k něčemu schyluje, narůstají takřka paralelně s rostoucím mezinárodním napětím a opadají, když krize pomine.

Jan A. Novák

obr: Z hledání pozůstatků záhadných těles v poválečné době

 

Komentáře   

0 #1 Horan 2013-06-03 19:42
Ktovie, odkiaľ autor vie, že v ZSSR bola Stalinom praktizovaná neľudská diktatúra. Asi od príslovečne pravdovravných ľudomilov (jediných v celej našej galaxii)Amíkov, ktorí už dve storočia pachtia po ruskej krajine, aby tam zasiali svoju príslovečnú demokraciu...
Fuj!
Piata kolóna je neúnavná a večná...
Citovat
-4 #2 j.a.n. 2013-06-03 20:08
Horan: Vy jste dobrej exot. Co na to berete?
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack