Tajemná říše spánku
- Kategorie: Věda
- Vytvořeno 15. 11. 2011 19:29
Skoro třetinu života strávíme v bezvědomí - a přesto spánek není ztracený čas. Naopak: na tom, jak se vyspíme, závisí nejen kvalita života, ale zřejmě i život sám. Vědci se spánkem intenzívně zabývají, přesto naše noční aktivity stále obklopuje řada záhad.
"Spánek je milosrdný - odpouští nám i našim viníkům," tvrdil Karel Čapek, zatímco francouzský básník Charles Baudelaire byl přesně opačného názoru: "Spánek je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každý večer." S tím v podstatě souhlasil i geniální vynálezce Nikola Tesla, který údajně spal jen dvě hodiny denně: "Spánek je tichý zabiják..."
Už z toho je zřejmé, že průzkum tajemné říše snů může být svým způsobem stejně dramatický jako výprava do hlubin oceánu. Jedním z dobrodruhů, který takovou expedici podnikli, byl sedmnáctiletý středoškolský student Randy Gardner z Kalifornie, oficiální držitel rekordu v "nespaní". Roku 1964 pod přísným vědeckým dohledem vydržel nespat 264 hodin, tedy 11 dní. Badatelé přitom zaznamenali vážné psychické poruchy: výpadky krátkodobé paměti, halucinace, paranoické stavy, při nichž Gardner například v dopravních značkách na ulici viděl lidské postavy.
"Spánková deprivace je oblíbený prostředek nátlaku na vyšetřované jedince," uvedl v jedné ze svých přednášek významný český neurolog František Koukolík. "Pracovala s ním zejména benátská inkvizice. Jakmile je vyšetřovaný jedinec dostatečně dlouho spánkově deprivován, podepíše cokoliv. Delší doba spánkové deprivace vede k halucinatorním stavům blízkým psychóze. U experimentálních zvířat po dostatečně dlouhé spánkové deprivaci následuje kóma a smrt."
Poslové podvědomí
Na spánku odedávna nejvíc vzrušovalo tajemství snů: první záznamy snových dějů pocházejí už ze staré Mezopotamie a jsou 5 tisíc let staré. Dlouho byl jejich výklad doménou kněží, čarodějů a šarlatánů. Sny většinou byly vnímány jako poslové bohů, Martin Luther se ale domníval, že pocházejí od samotného ďábla.
obr: Sigmund Freud
Vědecký výzkum snů začal rokem 1899, kdy moravský Rakušan židovského původu Sigmund Freud (1856-1939) vydal knihu Die Traumdeutung (Výklad snů), která rozpoutala bouři.
"Sny mají smysl, který lze uhodnout," tvrdil Sigmund Freud. Ale nejen to: věřil, že našel klíč k jejich vědeckému a léčebnému výkladu.
Podle Freuda se (zjednodušeně řečeno) osobnost člověka skládá ze tří složek. Takzvané Id je část pudová, kdežto Ego je zakotvené v reálném světě. Nad ním ještě bdí Superego, které je jakýmsi vnitřním částečně nevědomým soudcem rozlišujícím mezi dobrem a zlem. Mezi těmito složkami probíhá neustálý spor - a pokud dojde k narušení rovnováhy, přicházejí neurózy. Sny vlastně ventilují podvědomá přání a tím této bitvě ubírají na intenzitě. Když se na ně podíváme ze správného úhlu, můžeme odhalit zdroje neuróz a účinně je léčit.
Freud zpočátku narazil na bouřlivý odpor - především proto, že v době, která žila podle viktoriánské morálky, zdůrazňoval význam pudové složky pro duševní rovnováhu. Pudy znamenaly především sex - a to bylo něco, o čem se ve slušné společnosti nemluvilo. Pohovka, na které Freud prováděl psychoanalýzu svých pacientů, se nadlouho stala symbolem "zvrhlé" vědy.
"Gestapo vřele doporučuji"
Ve vědeckých kruzích si Freud postupně získával obdivovatele a žáky. Nejvýznamnějším byl švýcarský lékař Carl Gustav Jung (1857-1961). Po období velmi těsné spolupráce ale Jung dospěl k názoru, že freudovská psychoanalýza nevysvětluje vše. Odpoutání se od Freudovy autority, však bylo bolestné.
Roku 1913 měl Jung sérii apokalyptických snů, předznamenávajících duševní zhroucení. Jeho žena mu proto prováděla psychoanalýzu a pro větší léčebný efekt si na pomoc přizvala i Jungovu milenku Antonii Wolfovou. V následujících letech pak šťastně vyléčený Jung založil nový obor, který nazval analytickou psychologií. Sny v ní stále hrály významnou roli - napsal mimo jiné knihu O podstatě snů.
obr: Carl Gustav Jung
Podle Junga je (opět zjednodušeně řečeno) mysl každého člověka vybavena sadou takzvaných archetypů - jakýchsi vzorců zapsaných v průběhu evoluce lidského druhu. Jsou uloženy v nevědomí a projevují se také ovlivňováním některých snů. Na rozdíl od Freuda ale Jung snění připisoval menší diagnostický a léčebný význam.
"Každý výklad snů je psychologický výrok o jeho duševních obsazích," napsal Jung. "Je to poněkud nebezpečné, neboť snící projevuje citlivost nejen na nesprávné, ale i na správné hodnocení."
Zatímco Freudovo učení bývá svým společenským dopadem přirovnáváno k Einsteinově teorii relativity, Jungova obtížně uchopitelná představa psychiky zase má obdobu v kvantové fyzice. V meziválečném Německu navíc nacisté začali těmto myšlenkovým proudům (ve fyzice i psychologii) dávat rasový a ideologický podtext. Výsledkem bylo oddělování "židovské pseudovědy" od "árijské vědy".
Přisadil si i Jung: "Bylo chybou dřívější psychologie, že židovské kategorie, které nejsou závazné ani pro všechny Židy, nekriticky aplikovala na křesťany, Němce nebo Slovany... Poučil je mohutný zjev národního socialismu, na který svět pohlíží s úžasem?"
Po obsazení Rakouska Hitlerem se Freud ocitl v přímém ohrožení života. Jeho příznivci mu vymohli možnost vycestovat, ještě na vídeňském nádraží ale po něm gestapo chtělo podpis prohlášení, že s ním zacházeli slušně. Freud pod svůj podpis ještě připsal: "Gestapo mohu všem upřímně doporučit."
Mimozemšťané a andělé
Pokroky v elektronice po druhé světové válce umožnily podívat se na spánek a sny i méně spekulativním způsobem. Na prvním místě to bylo rozšíření elektroencefalografu (EEG), přístroje, který dokáže zaznamenávat elektromagnetické aktivity mozku. Díky němu se podařilo objevit spánkovou fázi zvanou REM, která je zásadní - nejen pro tvorbu snů, ale zřejmě i pro normální duševní život.
obr: Poruchy spánku a snění mohou být i za některými tzv. únosy do UFO.
Jak už to u zásadních objevů bývá, je i tento opředen řadou legend a historek. Podle jedné z nich si postgraduální student Eugen Aserinsky všiml, že jeho malý syn v určitých obdobích spánku prudce hýbe očními bulvami. Upozornil na to svého školitele profesora Nathaniela Kleitmana z Chicagské univerzity a dali se do dalšího bádání. Jev nazvali Rapid Eye Movement (REM - rychlé pohyby očí). Podle jiné historky Kleitman a Aserinski zkoumali EEG spících lidí a povšimli si prudkých změn v určitých fázích spánku. Nejdříve si mysleli, že jde o poruchu přístroje, pak si ale dali jev do souvislosti s pohyby očí.
Dnes víme, že spánek se dělí na dvě základní fáze. Ve fázi REM spíme nejhlouběji - jsme téměř odpojeni od světa, přesto mozek projevuje známky aktivity srovnatelné s velmi náročnou psychickou činností. Pokud jsme probuzeni, je to z intenzivního snu. Naštěstí jsou v mozku "obvody", které ve fázi REM od "procesoru" odpojí svaly - takže obvykle klidně ležíme i když ve snu zrovna divoce bojujeme s hordou dravých šelem. Má se za to, že náměsíčnictví nebo neschopnost odlišit sen od reality způsobují právě poruchy těchto systémů. Zde je možná i původ tvrzení o únosech mimozemšťany, nebo setkání s anděli a dalšími bájnými bytostmi.
Odborníci se dnes domnívají, že fáze REM má zásadní význam pro analýzu zážitků a jejich ukládání do paměti. Zdraví dospělí lidé stráví ve stádiu REM spánku asi čtvrtinu doby, po kterou spí. Alkohol a prášky na spaní tuto důležitou fázi omezují.
Zbytek nočního času spáče tvoří fáze zvaná Non-REM (někdy také NREM). I v ní se objevují sny, ale ne tak intenzívní. Má se za to, že slouží k celkové relaxaci organismu a objevila se v průběhu evoluce asi před 180 milióny let. Naproti tomu REM fáze je výrazně mladší (asi 130 milionů let) a mohou se jí pochlubit jen savci a některé druhy ptáků. Zřejmě je předpokladem vyšší duševní činnosti. U člověka se za noc REM a Non-REM fáze vystřídá asi 4 až 6krát.
Mezi klasickou psychologií stále pracující s freudovským a jungovským pojetím snů na straně jedné a moderní neurologií na straně druhé prakticky není styčný bod - a tak spor o tom, co vlastně je spánek a sen, stále trvá. Možná, že právě někde na neprobádaném území mezi těmito vědami leží klíč k ještě hlubším tajemstvím lidského mozku.
Jan A. Novák
Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend