Novákoviny

Denis Papin vstoupil do povědomí veřejnosti především jako vynálezce tlakového kuchyňského hrnce "papiňáku", ve skutečnosti ale šlo o jednoho z nejvýznamnějších vynálezců 18. století. Byl jedním z těch kdo ukázali cestu Jamesu Wattovi, kterému učebnice přisuzují vynález parního stroje. Watt však jen završil dlouhou řadu pokusů, kdy každý začínal tam, kde jeho předchůdce skončil. Jedním z velmi významných článků této štafety byl právě francouzský lékař a vědecký samouk Denis Papin.

Denis Papin se narodil 22. srpna 1647 ve francouzském Blois. Měl se stát lékařem, pacienti ho však moc nezajímali, zato jej přitahovala fyzika. Vědecké společnosti o talentovaného samouka dlouho neměly zájem, ale určitý dojem patrně přece jen udělal. Obrátil se na něj totiž s nabídkou ke spolupráci jeden z nejvýznamnějších vědců 17. století, Christian Huygens.

Huygens v 80. letech experimentoval s použitím střelného prachu v pístovém stroji určeném pro čerpání vody. Vynalezl tedy první výbušný motor - v nejvlastnějším smyslu toho slova. K této práci přizval také mladého mechanika Denise Papina.

obr: Nákres jednoho z Papinových parních strojů, který měl sloužit k čerpání vody

Jejich stroj měl hnát vodu do fontán v královských zahradách Ludvíka XVI ve Versailles, investorům se však nezdálo, že by se v blízkosti panovníka mělo vyskytovat takové množství neustále explodujícího střelného prachu.

Vynález prvního výbušného motoru tedy nespadá do doby počátků motorismu na přelomu 19. a 20. století, ale už do roku 1673. Byl však výbušný až moc, a tak zůstal jen na papíře.

Huygens se pak věnoval se jiným problémům, ale Papin myšlenku motoru rozvíjel dál. Zanechal nebezpečných pokusů se střelným prachem a místo něj začal používat páru. Píst zůstal zachován: při zahřívání jej vznikající pára zdvihala, při ochlazování kondenzovala zpět ve vodu, zmenšovala objem a píst klesal.

Papinův stroj měl ještě koncepci, kdy válec byl současně i kotlem, což sice nebylo moc výhodné, nicméně fungovalo to. I když se vyskytly problémy, nebyly údajně zaviněny vlastním strojem, ale přívodem vody. V roce 1689 Papin zařízení prodal hessenskému kurfiřtovi na čerpání vody.

Maso v motoru

Jakýmsi vedlejším produktem Papinova úsilí o parní čerpadlo se stal hrnec s pojistným ventilem, díky kterému zná jeho jméno každá hospodyňka. Papin byl totiž první, kdo si uvědomil, že obrovská síla v parním kotli by mohla i ničit. Proto jej po několika letech hledání opatřil pojistným ventilem, který v případě potřeby přebytek tlaku bezpečně vypustí.

obr: Tak vypadal úplně první Papinův hrnec. Těm dnešním se zevnějškem sice moc nepodobá, ale princip je pořád stejný. Vychází ze skutečnosti, že pod tlakem voda vře při vašší teplotě, takže pokrm se uvaří rychleji a bez ztráty chuti

Vynález ventilu je většinou datován do roku 1674. Cesta k hrnci, který rychle vaří a přitom nedemoluje kuchyně tak byla zdárně nastoupena.

Mezitím se však katolická Francie dala do pronásledování protestantského hnutí hugenotů, což byla pohříchu právě ta víra, kterou vyznával i Papin. V zemi už pro něj nebylo bezpečno a tak se vydal přes kanál La Manche do Anglie, kde na tom naopak nebyli moc dobře zase katolíci. Papin tamním učencům přednesl myšlenku svého parního stroje, velký dojem na ně ale neudělal.

Dnes už se asi nikdo nedoví, co jej přimělo dát do varného válce svého stroje kus masa. Jisté je jen to, že učinil překvapující objev: uvařilo se mnohem rychleji a bylo i chutnější. Ve vyšším tlaku totiž voda vře při vyšší teplotě, takže pro úpravu pokrmů stačí kratší doba. Za kratší dobu se nestačí znehodnotit chuťové vlastnosti - a tak nebýt Papina, patrně bychon neznali ani leckterý dnes samozřejmý pokrm.

Papin pak vystřídal ještě několik působišť a nakonec došel i oficiálního uznání. Zemřel roku 1712 v Anglii.

Jan A. Novák

obr: Denis Papin

You have no rights to post comments