Novákoviny

Vynálezci to nikdy nemívají lehké, dvojnásobné břemeno však na sebe berou ti, kteří se snaží prosadit něco nového v provinčních oblastech. Čechy na počátku 19. století byly provincií hned dvojnásobnou: okrajová část monarchie, která sama tehdy ještě zaostávala za západní Evropou, protože průmyslová revoluce se odehrávala až v daleké Anglii. Právě v takových podmínkách se u nás snažil přicházet s nejmodernějšími vynálezy Josef Božek.

 

Josef Božek se narodil 28. února 1782 v Biercích (tehdy rakouské císařství, dnes Polsko). Pro budoucí dráhu vynálezce mechanických strojů si nemohl zvolit lepší místo: čáp jej přinesl přímo do rodiny mlynáře, a tak mohl celé dětství prožít uprostřed klapajících převodů, ozubených kol a pák.

To na něm zanechalo trvalé následky - zálibu ve strojích všeho druhu projevoval jak během základní školní docházky, tak i později na gymnáziu v Těšíně.

Tam si jeho talentu povšiml těšínský prefekt Leopold Jan Šeršík a začal nepříliš majetného, ale perspektivního studenta všemožně podporovat. Díky tomu mohl Božek od roku 1802 studovat matematiku a mechaniku u profesora Andrého v Brně. V roce 1804 odešel do Prahy na univerzitu, kde se zapsal na filosofii.

Současně působil jako vychovatel v rodině hraběte Clam-Martinice. Školu ale nedokončil a roku 1805 získal místo mechanika v tehdy se rodícím pražském Polytechnickém ústavu.

 

...a noha parou cválá

Z té doby pochází řada jeho konstrukcí, od nejrůznějších hodin, až po dokonalé protézy horních končetin. Sestrojil mimo jiné i samonatahovací náramkové hodinky. Osudným se mu ale mělo stát především seznámení s prvním parním strojem v Čechách, jehož části do Prahy přivezl z Paříže hrabě Buqoy a dal řediteli Polytechnického ústavu Františku Gerstnerovi k sestavení.

 

 

obr: Josef Božek

 

 

Tou dobou už měly parní stroje za sebou dlouhý vývoj. Parním pohonem se zabýval antický vynálezce Heron Alexandrijský v prvním století našeho letopočtu, v 17. století pak Francouz Denis Papin (ano, ten, po kterém se jmenuje hrnec "papiňák") a Angličan Thomas Savery.

Čerpadla poháněná parou se v anglických dolech objevila v první polovině 18. století díky kováři Thomasi Newcomenovi. Koncem 18. století James Watt parní stroj podstatně vylepšil, takže se mohlo začít uvažovat o jeho využití i pro jiné účely, včetně pohonu dopravních prostředků.

V Čechách ale šlo o téměř neznámou věc. Gerstner proto chtěl s Božkovou pomocí postavit funkční velký stroj. Práce trvala od roku 1806 do roku 1808, skončila ale neúspěchem - nejspíš proto, že tehdejší čeští výrobci nebyli schopní dodat díly v požadované přesnosti a kvalitě.

Gerstner pak na páru zanevřel, na Božka ale měl neúspěch přesně opačný účinek. Vytýčil si úkol, který vysoko přesahoval možnosti jeho doby a v podstatě se neuskutečnil dodnes: postavit fungující a v praxi použitelný parní automobil.

Zdaleka nebyl první, kdo se o něco takového pokoušel. Už někdy okolo roku 1676 sestrojil belgický jezuita Ferdinand Verbiest model vozíku poháněného jednoduchou parní turbínou. Stalo se tak v Číně, kde vynálezce působil jako misionář na císařském dvoře. Známý je Newtonův reaktivní vůz, který byl poháněn přímo tryskou, bez turbíny.

Roku 1769 postavil Francouz Joseph Cugnot tříkolové monstrum, které mělo sloužit k vlečení těžkých děl na bojiště. Cugnotův parovůz skutečně jel, při zkušební jízdě se však bohužel ukázalo, že pouze rovně.

Tak se stalo, že Cugnot získal nejen prvenství konstruktéra prvního automobilu (či spíše traktoru), ale i viníka první autohavárie: jeho neovladatelné monstrum projelo silnou kamennou zdí jako nůž máslem...

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP:

Text je ukázkou z knihy Utajené osobnosti českých dějin, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Je možno jí se slevou objednat přímo u nakladatele zde

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

Mnohem úspěšnější byl Angličan Richard Trevithick. Roku 1800 zvýšil účinnost parního stroje použitím vysokotlakého systému a o rok později sestrojil první parou poháněný povoz. Britové se tehdy ukázali být překvapivě nekonzervativní a nijak se nezdráhali nasedat do parních taxíků, které okolo roku 1803 v Londýně nebyly žádnou vzácností.

V roce 1814 dokonce jezdil parní autobus na lince mezi Londýnem a Birminghamem. Nakonec se ale ukázalo, že na zoufalou kvalitu tehdejších cest je parovůz krátký. Muži posedlí parou se pak zaměřili na perspektivnější železnici a lodní dopravu.

 

Rozzuřený vynálezce

Existuje sice několik kreseb a modelů Božkova parovozu, většina jich ale vznikla později, takže věrohodné údaje o konstrukci chybí. Dokonce i datum první veřejné jízdy se v různých pramenech liší. Nejčastěji je uváděno 24. září 1815, podle některých autorů to však bylo již 17. nebo 23. září.

 

 

obr: Josef Božek předváděl svůj parní vůz v pražské Stromovce s velkým úspěchem dvakrát. Bylo to vůbec první motorové vozidlo ve střední Evropě

 

 

Jisté je jen to, že předvádění bylo velmi úspěšné, a tak jej Božek 28. září se stejným výsledkem zopakoval.

Získané prostředky pomohly vynálezci realizovat další sen: parou poháněnou loď. Ani v tomto případě se nejednalo o světovou premiéru - pokusy s říčním parním člunem zřejmě prováděl už Papin. První kolesový parník postavil roku 1783 Francouz Claude d°Abans.

Na skotských kanálech jezdila loď Charlotte Dundas od roku 1802 v běžné službě a slavný Fultonův parník Clermont byl dokončen roku 1807.

Jenže ve střední Evropě o tom věděl jen málokdo. Když se 1. června 1817 objevil na Vltavě u Stromovky Božkův kolesový člun, představoval pro Pražany skutečné zjevení. Zpočátku to opět vypadalo na velký úspěch - a po technické stránce lodi opravdu zřejmě nebylo co vytknout.

Vše ale zhatila náhlá průtrž mračen a především lidská nenechavost: při bouřce došlo ke zmatku, který někdo využil ke zcizení pokladny se vstupným.

 

V otcových stopách

Zadlužený a zahořklý Božek své výtvory údajně v návalu vzteku zničil a k parním samohybům se už nikdy nevrátil. Až do své smrti 21. října 1835 zůstal věrný hodinám, čerpadlům a podobným konstrukcím, které v tehdejších hospodářských podmínkách monarchie nacházely lepší odezvu.

 

 

obr: Jediné dochované dobové kresby Božkova parního člunu a vozu pocházejí z plakátu zvoucího na předváděcí jízdy ve Stromovce. O jejich skutečné podobě se toho moc neví 

 

 

Jeho přesné astronomické hodiny používal Astronomický ústav v Praze až do roku 1984. Má hrob v severozáúadní části Olšanských hřbitovů v Praze, dnes je velmi zanedbaný...

Božek měl dva syny: Františka (1809-1886) a Romualda (1814-1899). Oba šli v jeho stopách jako konstruktéři. Starší František po něm převzal i místo mechanika Polytechnického ústavu, úspěšnější byl ale Romuald. Byl ředitelem Pražských vodáren a uznávaným konstruktérem čerpadel, hodin a dalších zařízení.

Navrhoval mimo jiné čerpadla pro vodárnu u Rudolfovy štoly v pražské Stromovce, vynalezl mimořádně účinné korečkové vodní kolo pro malé průtoky, podílel se na rekonstrukci pražského orloje roku 1866. Podle některých zdrojů roku 1832 také sestrojil parní tříkolku.

Může se zdát, že Josef Božek vlastně svým způsobem přišel tak trochu "s křížkem po funusu" - vynalézal věci jinde již nejen vynalezené, ale dokonce i úspěšně zavedené do praxe. Z hlediska Rakouska a Čech, kterých se průmyslová revoluce tehdy ještě téměř nedotkla, však jeho snaha vypadá úplně jinak.

Vynálezce se dal po nevyšlapané cestě v prostředí, které bylo k novotám všeho druhu chronicky nedůvěřivé až nepřátelské a pootevřel tak dvířka jiným. Někteří autoři dokonce tvrdí, že přímo osobně: měl konstruovat i vozy legendární koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Rakouského Lince.

 

Jan A. Novák

You have no rights to post comments