Novákoviny

Rakousko-uherskou monarchii si s výzkumem polárních krajů asi spojuje jen málokdo – a přesto v Severním ledovém oceánu existuje Země Františka Josefa, jejíž název naznačuje, že s naší někdejší širší vlastí má něco společného. Ale nejen to: pro svět ho objevila a do map zanesla rakousko-uherská výzkumná expedice, v jejíchž řadách bylo několik mužů z Čech a Moravy. Jejím velitelem byl teplický rodák Julius Payer.

Zatímco povrch naší země je důkladně probádaný, hluboko pod nohama se ukrývá svět plný záhad a tajemství. Jan Antonín Novák diváky zavede do nejrůznějších typů podzemních prostor v Čechách, na Moravě i v Slezsku – od přírodních jeskyní, přes historické doly na drahé kovy, středověké tajné chodby, klášterní krypty až po nacistické podzemní továrny z časů druhé světové války

Kdy: 20. října 2026

V kolik: 17 hodin

Kde: Knihovna Jana Drdy Příbram.

Megalitické památky jsou vzrušujícím a záhadným svědkem vzdálené minulosti. Ty největší se sice nacházejí v západní a jihozápadní Evropě, ale některé můžete vidět i u nás, dokonce přímo v Praze. Jakýmsi neformálním turistickým průvodcem po nejvýznamnějších z nich je tenká brožura České megality od autorů Radko Šariče a Petra Štěpánka. Vydalo ji nakladatelství Materna.

Málo se ví, že raketový vývoj a výroba probíhaly za druhé světové války i na našem území. Okolo produkce dílů pro V-2 u nás panuje mnoho nejasností a často je těžké rozlišit fakta od přání senzacechtivých badatelů. Jisté ale je, že významný raketový konstruktér Rolf Englel provozoval vývojové pracoviště v Příbrami a pokusnou raketovou střelnici v nedalekých Brdech. Paradoxně je kolem tohoto zařízení mnohem víc záhad a nejasností, než kolem aktivit v Pennemünde. Některé aspekty příběhu příbramského ústavu a jeho aktérů připomínají špionážní román - a je škoda, že ho nikdo nenapsal.

Žádný kov nemá takový vliv na životy lidí jako zlato – dokonce i těch, co ho nemají. Nejde jen o třpytivě žlutý lesk podobný paprskům slunce, který dokázal zbavit rozumu celé zástupy, dokonce ani o moc, která silou drahého kovu měnila a mění dějiny. Dnes ekonomiku sice už zdánlivě pohánějí virtuální peníze, které jsou jen proudové impulsy v čipech, ale jejich skutečnou hodnotu pořád zrcadlí zlato - a není náhoda, že jeho cena dramaticky roste. Ale proč je tento magický kov vzácný? A odkud se na Zemi vzal?

Dinosauři jsou dnes skoro všude, od hračkářství až po programy televizních kanálů, ale vědci odhadují, že ve skutečnosti z fosilního záznamu známe jen 10 až 45 procent kdysi skutečně žijících druhů. Většina těchto fascinujících tvorů tedy zůstává nepoznaná. Nechybí ani názor, že se mezi nimi ukrývá tvor, který se už v tomto dávném období evoluce mohl pochlubit inteligencí.

Významnou postavou počátků alchymie je Zósimos z Panopole žijící na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu, který je považován za autora nejstarších známých alchymických textů. Před ním ale byla ještě jiná osobnost, která ho do tajů tohoto umění zasvětila. Někoho možná překvapí, že šlo o ženu, přestože většina lidí si pod pojmem alchymista představí spíš poněkud zanedbaného muže v černém plášti. Jmenovala se Marie a pozdější autoři ji jmenovali jako Marii Židovku nebo Marii Prorokyni, aby ji odlišili od dvojice Marií, hrajících roli v počátcích křesťanství - nikoliv náhodou ve stejné zeměpisné oblasti, kde se rodila i evropská alchymie.

Zničení Pompejí Vesuvem je asi nejslavnější vulkanická katastrofa, která lidstvo postihla, i když zdaleka ne nejhorší. Málokdo ale ví, že na druhé straně Neapole se ukrývá mnohem větší a strašnější sopka. Má se za to, že supervulkán Campi Flegrei před desítkami tisíc let vyhubil neandrtálce - a nyní se možná znovu připravuje k výbuchu.

Pražským dvorem Rudolfa II. prošla pestrá směsice alchymistů hvězdopravců a umělců, z nichž někteří se tu sice nezdrželi moc dlouho, ale nesmrtelným písmem se zapsali do historie vědeckého poznání. Mezi ty nespravedlivě poněkud opomíjené patří Cornelius Jacobszoon Drebbel (1572 - 1633). Byl nejen alchymista, ale také vynálezce s nevšedním rozsahem zájmů, kterého lze bez velkého přehánění přirovnat k Leonardovi da Vinci. Svým způsobem renesančního génia dokonce překonal: zatímco Leonardovy technické myšlenky v drtivé většině zůstaly na papíře, Drebbel toho sice nevymyslel tolik jako on, ale na rozdíl od něj skutečně konstruoval.

Většina hradů měla problém se zdrojem vody, ale Točník je v tomto ohledu zajímavou výjimkou - stojí přímo u nikdy nevysychajícího jezírka. Hluboká tůň na vrcholu vysokého kopce pochopitelně odjakživa dráždila fantazii, a tak je jezírko, nazývané také Černé, opředené řadou pochmurných pověstí. Údajně je nabité jakousi temnou silou (dnes je v módě tomu říkat negativní energie) a zjev4vují se tu nebezpečné přízraky.

Monumentální moravská propast Macocha bude jistě i toto léto cílem mnoha turistů. Ne každý si přitom uvědomuje, že její dno nebylo vždy tak snadno přístupné jako dnes. Pro celé generace zvědavců představovalo podobnou výzvu jako dnes vrcholy velehor. Poprvé se jej podařilo dosáhnout až roku 1723. Odvážlivcem, který sestup do propasti opředené ďábelskými pověstmi vykonal, byl minoritský mnoch Lazar Schopper

Počátkem září 1894 proběhl v Praze pohřeb nebožtíka proměněného v popel - událost dnes běžná, tehdy však budící pohoršení konzervativní veřejnosti. Rakouské úřady pro takovou výstřednost neměly pochopení, a tak muselo tělo nejdříve odcestovat do Saska. Jedním z prvních zpopelněných nebožtíků u nás nemohl být nikdo jiný než Vojta Náprstek, buditel, revolucionář, etnograf a muž mnoha zájmů, který takto i po smrti demonstroval své životní postoje.

„Karban, milostslečno, karban. Pošilháváním do cizích karet při chatrném osvětlení přišel jsem o zrak,“ tvrdí padouch Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe. Ale karty nemusí jen škodit, mohou i vzdělávat. Dokonale tak naplňují Komenského požadavek „škola hrou“. Platí to například o výtvarně velmi zdařilém kvartetu  Cyklus života  Markéty Šmalcové.  

Češi se rádi chlubí tím, co všechno dali světu, rádi však zamlčují, že se tak obvykle dělo navzdory ostatním příslušníkům tohoto národa a za stálého házení klacků pod nohy. A tak někteří odešli, aby svůj talent uplatnili v zahraničí, zatímco jiní na svou věrnost národu a vlasti doplatili. Ukázkovým příkladem je vynálezce gelových kontaktních čoček Otto Wichterle.

Pokud vám ve středověku chyběly prostředky na hladomornu, nic se nedělo: mohli jste nepřátele, nevěrné manželky, neposlušné dcery a další osoby, odstraňovat ze světa i způsobem méně náročným na hradní prostor. Stačilo je zazdít. Odvrácenou stránkou tohoto způsobu likvidace bylo, že zazděná osoba později často na hradě strašila. Ale ani nešťastnic, kterým se podařilo opustit zeď v podobě ducha, se prý nemusíme bát; dokonce prý občas pomáhají opilcům.

Supervulkán Yellowstone chystající se zničit civilizaci je tak známý, že se stal i tématem popkultury a do širšího povědomí pomalu proniká také stejně nebezpečná obří sopka Campi Flegeri u Neapole, o níž se dokonce soudí, že kdysi pomohla vyhubit neandrtálce. Někteří vulkanologové ale poslední dobou upozorňují, že tím výčet hrozeb ohnivé apokalypsy ještě nekončí. Mají podezření, že další supervulkán se ukrývá pod mořskou hladinou poblíž turisty oblíbeného řeckého ostrova Kós.

Zasvěcení považovali Armina Delonga za jednoho z nejpřednějších vědců někdejšího Československa, širší veřejnost ale o něm moc nevěděla. Přesto právě jemu země vděčí za to, že v mnoha oborech vědy a průmyslu alespoň trochu držela krok se světem, protože bez elektronových mikroskopů by to nebylo možné. V časech izolace od vyspělého zahraničí dokázal Armin Delong tyto přístroje konstruovat a vylepšovat tak zásadním způsobem, že obstály i v mezinárodní konkurenci

Bílé paní jsou jedním z nejhojnějších strašidel na našich hradech - při přípravě knihy Tajemství našich hradů, tvrzí a pevností, (Alpress 2022) jsem jich napočíta více než sto a to skoro jistě zdaleka nejsou všechny. Ne všechny fungují jako ochranní duchové v něž se proměnily historické šlechtičny. Jedním z hradů disponujících netypickou a velmi akční bílou paní, je moravský Bouzov dlouhou dobu patřící Řádu německých rytířů.