Novákoviny

Pražským dvorem Rudolfa II. prošla pestrá směsice alchymistů hvězdopravců a umělců, z nichž někteří se tu sice nezdrželi moc dlouho, ale nesmrtelným písmem se zapsali do historie vědeckého poznání. Mezi ty nespravedlivě poněkud opomíjené patří Cornelius Jacobszoon Drebbel (1572 - 1633). Byl nejen alchymista, ale také vynálezce s nevšedním rozsahem zájmů, kterého lze bez velkého přehánění přirovnat k Leonardovi da Vinci. Svým způsobem renesančního génia dokonce překonal: zatímco Leonardovy technické myšlenky v drtivé většině zůstaly na papíře, Drebbel toho sice nevymyslel tolik jako on, ale na rozdíl od něj skutečně konstruoval.

K Drebbelovým největším výkonům patřil stroj ve své době považovaný za perpetuum mobile, úspěšná plavba první známé ponorky a nejspíš také objev a využití kyslíku. Jeho ponorkou se zabýváme na jiném místě Novákovin, ostatně nepostavil ji v Praze. U nás zaujal císaře Rudolfa ii, něčím jiným - a nebylo to nic menšího než perpetuum mobile.

Geniální konstruktér

V Praze Drebbel působil od roku 1610 až do Rudolfovy smrti o dva roku později převážně jako konstruktér mechanických hříček, ale v dochovaných dvorních listinách se o něm také mluví o jako o "napůl alchymistovi". Podle některých historiků se sem ještě jednou vrátil roku 1619, ale ani druhý pobyt netrval dlouho.

obr: Cornelius Drebbel, geniální vynálezce, který své přístroje nejen kreslil, ale i skutečně s úspěchem stavěl

Drebbel se narodil v holandském městě Alkmaar, neabsolvoval sice žádnou univerzitu (i když latinsky uměl), ale něco ještě mnohem lepšího: v Haarlemu se vyučil rytcem u tehdy slavného grafika Hendricka Goltziuse (1558 - 1617), který byl kromě toho také alchymistou. Drebbelovi životopisci se domnívají, že v praxi použitelné vědomosti získal právě od Goltziuse, ale že víc než kámen mudrců nebo elixír života ho zajímalo to, čemu dneska říkáme chemie a mechanika.

Nebude nejspíš náhodou, že k jeho dalším školitelům patřil mechanik a vynálezce Conelis Corneliszoon van Uitgest (1550 - 1600) mezi jehož nápady patřila například větrem poháněná pila.

Drebbbel se zpočátku živil v Alkmaaru jako rytec obrazů a map, ale jeho pozornost se čím dál víc obracela k mechanice. Sestrojil vodní pumpu, věčně jdoucí hodiny, které nepotřebovaly natahovat a další vynálezy, které vzbudily pozornost po celé Evropě. Roku 1604 dostal pozvání na anglický dvůr krále Jindřicha I., kde bylo jeho úkolem pro panovníka vyrábět různé mechanické hříčky a divadelní masky, připravovat ohňostroje a podobně. Velký dojem v té době udělalo jeho perpetuum mobile, ve skutečnosti stroj, jehož stálý pohyb poháněly změny teploty a atmosférického tlaku.

Zvěst o Drebbelových úspěších se donesla až na pražský dvůr Rudolfa II. a tak ho roku 1610 císař pozval do Prahy. Dokonce mu údajně udělil titul Vrchní alchymista a nabídl takové podmínky, že holandský vynálezce obratem přesídlil s celou svou rodinou do Čech.

- - -

UPOZORNĚNÍ

Text je ukázkou knihy Příběhy českých alchymistů a mystiků, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Můžete si ji se slevou objednat zde

- - -

Zdá se, že Rudolfa ze všech Drebbelových vynálezů upoutal právě ten, kterému se říkalo perpetuum mobile. Dokonce to patrně byl hlavní důvod, proč se geniálním vynálezcem může dodnes chlubit Praha (i když to bohužel dělá méně, než by si renesanční génius zasloužil).

Stroj, který pracuje věčně

Dnes už víme, že perpetuum mobile sestrojit nejde, protože to odporuje fyzikálním zákonům. Přesto holandský konstruktér postavil takových strojů několik a existuje o nich dost hodnověrných dobových svědectví.

obr: Renesanční společnost obdivuje Drebbelovo perpetuum mobile

Jejich autoři sice nebyli technici, přesto často osvědčili pozorovatelský talent, který nám dnes umožňuje alespoň v hrubých rysech odhadnout, na jakém principu Drebbelův stroj pracoval. Je to zdánlivě jednoduché: zdrojem síly v něm byly změny teploty a tlaku vzduchu.

I některé pasáže v Drebbelovýc pohříchu nepočetných spisech naznačují, že o atmosféře, plynech a změnách počasí věděl víc, než tehdy bylo obvyklé. Sice jsou až k nesrozumitelnosti zabalené do tehdejší květnaté mluvy učenců postrádající přesné termíny, přesto je zřejmé, že přístroj ve skutečnosti byl něčím na způsob teploměru nebo (a) barometru a nějak uměl chaotické změny v atmosféře převádět na plynulý pohyb. To vysvětluje, proč pořád spolehlivě fungoval, i když ho na několik měsíců uzamkli do místnosti, kam neměl žádný člověk přístup.

Přesto zůstává pár věcí, které dost dobře vysvětlit neumíme. Drebbelovo perpetuum mobile v některých provedeních nefungovalo jen jako věčně jdoucí hodiny, ale i jako planetárium zobrazující fáze Měsíce, postavení planet a další astronomické (nebo astrologické) údaje. Nejde si přitom nevzpomenout na legendární astronomický počítač z Antikythéry, který uměl něco podobného, ale neměl pohon.

Vynálezce navíc tvrdil, že by svůj stroj dokázal zapřáhnout i do ještě náročnější práce. A to už se změnami teploty a tlaku moc vysvětlit nedá. Blufoval?

Jisté je, že Rudolf II. se do jeho věčně jdoucích strojků doslova zamiloval. Existují svědectví o tom, že se jimi zabýval ještě i na smrtelné posteli. Někteří autoři se domnívají, že to pro něj nebyla jen oblíbená hračka, ale že v "perpetuu mobile", které se umělo pohyboval "až do skonání věků" viděl nějaký hlubší smysl, možná projev stejného tajemného hybatele, který roztáčel celý vesmír.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments