Novákoviny

    Asi nejvýznamnější zdejší myslitel Jan Amos Komenský je díky svým pedagogickým spisům znám jako učitel národů, velký humanista a filosof. Málokdo ale ví, že také stavěl perpetuum mobile a měl něco společného s alchymisty. Někteří jej dokonce považují za spoluzakladatele tajného řádu rosenkruciánů.   

    Dodnes zdobí busta Jana Amose Komenského budovu nejedné školy, a tak mají žáci podobu velkého pedagoga důkladně vrytou do paměti. Stejně pečlivě jim kantoři ukládají do hlav názvy a obsahy jeho nejvýznamnějších děl. Labyrint světa a ráj srdce, Orbis pictus, Brána jazyků otevřená... Ale možná i sami učitelé by se divili, kdyby slyšeli jména jiných spisů: "Zpráva o samovolném pohybu", "Ustavičný pohyb", "Dějiny ustavičného pohybu", "O umění samovolného pohybu"...

    Ano, ctihodný Jan Amos se zabýval věcí i tak pošetilou, jako je perpetuum mobile, stroj, který zůstává v chodu bez dodávání energie. Určitě by je šokovalo také odhalení, že se stýkal s významnými alchymisty, tedy z dnešního pohledu zavrženíhodnými pavědci. Ale nejen to. Esoterikové (tedy lidé zabývající se tajným věděním) Komenského dokonce považují za "Jana Křtitele rosenkruciánů", tedy za zvěstovatele učení tajné společnosti, kterou jedni považují za přímou předchůdkyni svobodných zednářů, druzí o ní tvrdí že neexistuje, a třetí - včetně církve, nacistů a bolševiků - ji považují za úhlavního nepřítele.

    "Komenskému spálí dům i s knihovnou, přijde o ženu a syna, a sám pak prchá od jednoho dvora ke druhému a všude hlásá velikost rosenkruciánské reformy a naději, kterou přináší," píše slavný spisovatel Umberto Ecco v románu Foucaltovo kyvadlo, který je celý věnován myšlence tajných společností. Čtenář Eccových děl (připomeňme známější román Jméno růže zfilmovaný se Seanem Connerym v hlavní roli) přitom sotva může být na pochybách, že tento italský literární vědec přednášející na boloňské univerzitě, není povrchní lovec laciných senzací.

    Komenského asi není třeba představovat, tak jen několik životopisných dat pro osvěžení paměti. Narodil se roku 1592, místo narození není přesně známo. Studoval na českobratrském latinském gymnáziu v Přerově a na německých protestantských vysokých školách v Herbornu a Heidelbergu, poté působil jako učitel a kněz Jednoty bratrské ve Fulneku.

    Po bitvě na Bílé hoře se musel jako nekatolík skrývat a roku 1628 definitivně odešel do zahraničí. V polském Lešně působil jako zástupce lektora, vydával svá díla a postupně získával mezinárodní věhlas. Při velkém požáru města přišel o knihovnu, archiv i rozpracované rukopisy. Byl pak zván na různé prestižní posty po celé Evropě, působil i na univerzitách a královských dvorech.

Po vestfálském míru uzavřeném roku 1648 definitivně ztratil naději na návrat do vlasti. Usadil se v Amsterodamu, kde žil jako uznávaný myslitel a vydal svá nejslavnější díla. Přátelil se se tam mimo jiné také s malířem Rembrandtem van Rijnem. Zemřel v listopadu 1670.

    Každému dobře známý životopis ale zdaleka nezahrnuje celý rozsah Komenského aktivit. Zcela stranou zájmu většiny historiků zůstává jeho práce na vývoji stroje zvaného perpetuum mobile. Tento koníček učitele národů je o to podivnější, že ve svém díle nebyl zrovna zastánce technického a vědeckého pokroku. Někdy spíš naopak: v některých svých dílech před překotným vývojem techniky a poznání přímo varuje.

    Přitom o jeho úsilí v tomto směru není pochyb. Už jen z počtu spisů, které Komenský na toto téma zanechal, se dá soudit, že perpetum mobile pro něj nepředstavovalo nijak okrajovou záležitost. Některé z těchto knih údajně měly i více než 500 stran, bohužel se nedochovaly. Ví se také, že byl manuálně dovedný a svá perpetua mobile vyráběl sám.

   obr: Typické perpetuum mobile ze 17. století. Tak nějak mohl vypadat i některý z Komenského samohybů. 

   To, co z Komenského děl věnovaných "samovolnému pohybu" zbylo, dává bohužel jen velmi matné představy o směrech, kterými se ve svém snažení ubíral. Zdá se však, že nijak nevybočoval z tehdy běžných snah o využití pohybujících se koulí, závaží a jiných těles. V době, která ještě neznala zákony o zachování hmoty a energie, mu to sotva lze mít za zlé.

    Podivné však je, že některé dochované zlomky starých textů naznačují, že byl v tomto ohledu úspěšný, nebo si alespoň myslel, že úspěch je blízko. Kratší spis dokončený roku 1639 v Anglii údajně popisoval dvě stopy velký strojek, který se prý opravdu dlouhodobě pohyboval. Bohužel i toto dílko se ztratilo a existují jen mlhavé zprávy o jeho obsahu.

    Dnes už víme, že sestrojit perpetum mobile není možné a zvláštní druh kutilství učitele národů můžeme považovat jen za výstřední hobby poplatné omylům jeho doby. Nechybí ale ani pokus o vznešenější vysvětlení: kněz Komenský chtěl sestrojením věčného samohybu demonstrovat principy, podle kterých Bůh stvořil vesmír. Skutečný motiv už asi nikdo nezjistí, "theologická" verze jeho motivace však naznačuje, že za zjevnou tváří učitele národů byla ještě jedna, která má mnohem mystičtější podobu. A nechybí přitom ani narážky na účast v tajném spiknutí, které mělo změnit tvář světa. Na spiknutí rosenkruciánů.

    O rosenkruciánech (někdy též rosekruciánech), neboli Bratrstvu růže a kříže, se toho moc neví. A i to málo, co známo je, vypadá velmi tajuplně. Na počátku jsou dva spisy nazvané Fama Fraternitatis des Löblichen Ordens des Rosenkreuzes (Věhlas bratrstva slavného řádu rosenkruciánů) a Confessio Fraternitatis (Doznání bratrstva).

    obr: Postava na Rembrandtově obraze Starý muž je nejspíš Jan Amos Komenský. Slavný učenec se s neméně slavným malířem prokazatelně přátelil.

     Autor není známý, jde však o jakýsi program obrody společnosti zahalený do alchymistických a mystických jinotajů. Roku 1616 k nim přibyl ještě třetí spis nazvaný Chymická svatba Christiana Rozenkreuze.

    Právě přes Chymickou svatbu se dostáváme k Janu Amosu Komenskému. Autor tohoto spisu je totiž znám. Byl jím Johann Valentin Andreae (1586-1654), s nímž se budoucí učitel národů pravděpodobně seznámil na studiích a celý život si s ním dopisoval. Mimochodem, když srovnáte jejich dobové portréty, s překvapením zjistíte, že si byli nápadně podobní.

    Indicie naznačující spřízněnost velkého pedagoga s tajnými společnostmi jsou nápadně podobné nejen v myšlenkách, ale i v používané symbolice. Týká se to především jeho díla Via lucis (Cesta světla), ale i dalších spisů, kde shrnuje své názory na správné uspořádání lidské společnosti. Komenský například často mluví o "chrámu vědy", o dosažení "pravého světla" a doufá, že k tomuto vrcholnému cíli dovede lidstvo tajný sbor učenců (collegium lucis - spolek světla), čímž nastane věk míru a pravdy na celé planetě. Podobné formulace se téměř doslova opakují v pozdějších zednářských spisech.

    Komenský ve svých dílech také používá symboliku Šalamounova chrámu, obraz zlomeného sloupu stojícího na krychli nebo trojici mystických sloupů - opět zednářské atributy. A nejen to. Roku 1651 dokonce uherskému vládci Zikmundovi Rákoczimu navrhl vytvoření tajné společnosti, která by se řídila zásadami z jeho spisu Cesta světla (Via lucis).

    Komenský ovšem nemohl být zednář, protože toto hnutí vzniklo až po jeho smrti. Zednářství ale nepochybně navazuje na starší proudy. Často bývá v této souvislosti zmiňováno právě rosenkruciánství, které je podstatně mlhavějším a tajemnějším subjektem, než okázale mystické zednářské lóže. Odtud už je k myšlence Komenského jako rosenkruciána (či dokonce spoluzakladatele tohoto tajemného spolku) jen krok.

obr: Zednářské symboly mají mnoho společného se symbolikou používanou Komenským. Někteří badatelé nevylučují, že "učitel národů" měl k tajným společnostem blízko, jiní se domnívají, že se jím pozdější zednáři pouze nechali inspirovat 

    Nelze ale vyloučit ani opačný proces: zednáři se prostě jen nechali inspirovat světově proslulým myslitelem. Z Komenského čerpali osvícenci a encyklopedisté - a ti byli často také zednáři. Přitom často zakonzervovali Komenského humanistické ideje v původní stylizaci s výrazovými formami a symboly používanými v 17. století.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

Podrobněji se tomuto tématu věnuji v knize Tajemné Česko, kterou připravuje k vydání nakladatelství XYZ

You have no rights to post comments