Novákoviny

Východočeský Kuks se proslavil především svým špitálem, který představuje ojedinělou galerii děl barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna pod širým nebem. Byl ale zřejmě něčíím mnohem víc: jeho majitel hrabě František Antonín Špork objekt pojal nejen jako lázně, ale také jako sídlo moudrosti, věd a magie. Včetně tajných učení, kterým doba nepřála, a které jsou dodnes opředeny mnoha záhadami.

Právě díky tomu se Kuks 26. června 1729 dočkal skandálu, který se v šlechtických kruzích té doby nestával moc často. Na základě obvinění vznesených jezuity sem vtrhlo císařské vojsko a milého pana hraběte zatklo. Kromě jeho maličkosti pak odtud kyrysníci odvezli také 12 povozů knih a dalších tiskopisů. Historici dnes soudí, že se jednalo přibližně o 10 tisíc svazků, většinou protestantské literatury.

Ale zdaleka nejen jí. Některé okolnosti provázející život hraběte Šporka naznačují, že se živě zajímal také o esoteriku a alchymii. S knihami, které byly zčásti zničeny a zčásti je další osud rozvál po celém světě, tak nejspíš zmizelo i nejedno tajemství skrytého vědění.

Špork sám byl obviněn z kacířství, rouhačství a "protivení se Božímu řádu", což tehdy nepříjemně zavánělo popravčí sekerou. Nakonec ale z celé lapálie vyvázl jen domácím vězením zakončeným mastnou pokutou.

Hrabě ze sedláckého rodu

František Antonín Špork (německy von Sporck) patřil k těm šlechticům, kteří se svým rodokmenem raději moc nepyšnili. Jeho otec Johann von Sporck se sice chlubil starodávným šlechtickým titulem, nicméně hospodařil jako prostý sedlák na malém dvorci ve Vestfálsku. Dokonce prý neuměl ani číst a psát, zato však vynikal fyzickou silou a odvahou. Právě proto zřejmě svou životní šanci na návrat zašlé slávy rodu ucítil ve víru třicetileté války.

obr: Hrabě František Antonín Špork, zakladtel a stavitel Kuksu. Byl nestandartní osobností a mnozí ho považovali za nebezpečného kacíře

Začínal jako prostý vojín Katolické ligy, nevynechal ani bitvu na Bílé hoře a dotáhl to až na císařského generála. Nezaváhal ani po ukončení krvavého konfliktu: císař ho za prokázané služby povýšil do panského stavu a obdařil i hmotnými statky, většinu majetku ale získal v rekatolizovaných Čechách, kde levně skupoval zabavená panství protestantů a exulantů. Závistivci o něm tvrdili, že se zmohl z pastevce sviní na boháče. Konec konců nebyli tak daleko od pravdy.

Už Johann zřejmě byl samorost - a v případě jeho nejstaršího syna Františka jablko zjevně nepadlo daleko od stromu. Narodil se 9. března 1662 na jednom z českých panství svého otce, pravděpodobně v Lysé nad Labem. Na pražské Karlo-Ferdinadově universitě vystudoval práva, v rozšiřování obzorů pak pokračoval na cestách po západní Evropě. Tady získal lásku k umění a zřejmě se při té příležitosti seznámil také s některými myšlenkovými směry, které pak ovlivňovaly jeho aktivity. Včetně těch, jimiž popuzoval své okolí a vzbuzoval podezření ze sklonů ke kacířství a magii.

Pamatuj na smrt

Správy zděděného majetku se František Špork ujal roku 1684. Disponoval téměř neomezenými finančními zdroji, a tak si mohl dovolit velkorysost v tehdejších Čechách zcela ojedinělou. Zakládal nejen paláce a zámky, ale také kláštery, kostely, obrazárny a knihovny. Nejslavnějším z těchto počinů se stal právě Kuks - možná i proto, že velkolepý objekt se stal vnějším výrazem Františkova neortodoxního myšlení.

obr: Hrobka hraběte Františka Šporka v Kuksu

Komplex Kuksu začal hrabě Špork budovat roku 1694 a dokončil ho až roku 1727. Navenek to měly být především lázně (a také špitál pro chudé), i když zdejší nijak významný pramen mohl k tak rozsáhlé výstavbě inspirovat pouze nenapravitelného optimistu. O lázeňství ale zřejmě ani tak moc nešlo, protože tu vznikly i stavby jiného zaměření. Hrabě tu například vybudoval již zmíněnou knihovnu plnou nedovolené literatury a Dům Filosofů, který se měl stát střediskem vědění.

V nedaleké Lysé nad Labem měl dokonce tiskárnu, v níž vlastním nákladem vydal okolo 150 titulů, což by mu nejeden současný nakladatel mohl závidět. Těžiště jeho vydavatelské činnosti spočívalo ve filosofických a náboženských publikacích přeložených do němčiny nebo češtiny ze zahraničních zdrojů. Tiskl také vzdělávací brožury,které zdarma rozdával svým poddaným.

V Kuksu Hrabě Špork si nechal vystavět hrobku - umístěnou tak, aby věčný oheň v jejím průčelí stále viděl ze svého pokoje. Přesně v duchu příkazu "Memento mori!", kterým si filosofové připomínají vlastní konečnost.

Mnozí proto věří, že hrabě Špork byl zasvěcenec tajných učení a podle některých byl dokonce zakladatelem první zednářské lóže v Čechách. To sice není moc pravděpodobné, rozhodně ale šlo o výjimečného muže mnoha nevšedních zájmů, který se nevyhýbal ani esoterice a magii.

(pokračování)

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

You have no rights to post comments