Novákoviny

Milovníky záhad přitahuje východočeský Kuks mimo jiné svou unikátní sochařskou výzdobou plnou narážek na symboliku tajných společností. I proto existuje velmi silná domněnka, že jeho zakladatel a investor hrab? František Antonín Špork měl s esoterismem mnoho společného. Opravdu byl alchymista a svobodný zednář?

(předšlý díl seriálu) 

Některé prameny tvrdí, že hrabě Špork byl zakladatelem hnutí svobodného zednářství u nás - inicioval vznik první zednářské lóže na území českého státu. Mělo se tak stát 24. června 1726 v přítomnosti anglického zednářského velmistra Anthonyho Sayera, nikoliv na Kuksu, ale ve Šporkově pražském paláci. Tato lóže se údajně jmenovala U tří hvězd. Znalcům Prahy to nejspíš připomene stejnojmenný dům na Malostranském náměstí, milovníkům piva zase známou restauraci, důležitější ale je, že zednářská lóže tohoto jména u nás stále funguje.

Spor o první lóži

O zakladatelské roli hraběte Šporka v českém zednářském hnutí však jsou pochyby. Údaj o jím iniciovaném vzniku první lóže se totiž objevuje až roku 1888 v povídce "Hrabě Špork", kterou v časopisu Zlatá Praha zveřejnil novinář Josef Svátek. Kde ale ke svým informacím přišel, to se dodnes nepodařilo zjistit - navzdory tomu, že historikové esoterických hnutí u nás i v zahraničí nelitovali úsilí, aby záhadný zdroj objevili.

obr: Atmosféra Kuksu podtržená sochařskou výzdobou od Matyáše Brauna dává tušit souvislosti stavby s esoterikou a tajnými společnostmi.

Foto: Jan A. Novák

Za našeho skutečně historicky doloženého prvního zednáře je proto považován až hrabě Kinský. Ten se stal členem zednářské lóže roku 1731 během svého dvanáctiletého pobytu v Anglii. Není vyloučeno, že právě to inspirovalo Svátka k jeho povídce - a svérázný Špork se mu hodil lépe než Kinský. Konec konců, hrabě jako hrabě...

Jenže nepřítomnost důkazu ještě není důkaz nepřítomnosti, tím spíš že svobodní zednáři jsou spolek tajný a hrabě Špork neměl moc důvodů si své postavení ve sporech s jezuity ještě zhoršovat. Mnohé jeho činy (z nichž některé jsme popsali v předešlém dílu seriálu a k jiným se ještě vrátíme) naznačují, že měl k ideálům svobodného zednářství přinejmenším blízko.

Abychom ale mohli vztah Šporka, Kuksu a zednářství prozkoumat důkladněji, musíme se nejdřív podívat, kdo to ti zednáři ve skutečnosti byli. Nikoliv očima primitivní propagandy, která je společně s Židy, rosenkruciány, ilumináty a dalšími napůl mýtickými skupinami viní ze spiknutí za účelem ovládnutí světa a za všechno zlé, co se kde kdy přihodilo a ještě přihodí, ale očima pravdy.

Tajný řád

Počátky svobodného zednářství jsou nejasné. První historické důkazy o existenci zednářských lóží pocházejí ze Skotska 16. století, ale vzhledem ke konspirativní povaze hnutí nelze vyloučit, že v utajené podobě existovalo mnohem dřív. Sami zednáři odvozují původ svého hnutí od stavitelů Šalamounova chrámu - ale možná i je by překvapila skutečnost, že urský panovník Urnammu z dynastie vládnoucí v letech 2060 až 1590 před počátkem našeho letopočtu se nechal zobrazit s typickými zednářskými symboly: kružítkem, zednickou lžící a špičákem.

Jiné legendy tvrdí, že zednáři byly vlastně ilegálním pokračováním templářského řádu, který byl za dramatických okolností zakázán a rozpuštěn roku 1307. Nechybí ale ani názor, že se lóže vyvinuly ze společenství rosenkruciánů (rosikruciánů), které založil tajemný Christian Rosenkreuz žijící někdy v letech 1378 až 1484. Za jednu z významných postav rosenkruciánství bývá považován i Jan Amos Komenský. Právě toto esoterické hnutí má velmi blízko k alchymii, pokud z ní přímo nevychází.

Důkazy a indicie

Oficiální historie se raději přiklání k hypotéze, že zednářské lóže vznikly z cechovních společenství stavitelů chrámů, která utajovala a předávala z generace na generaci technické znalosti a řemeslnické fígle. V každém případě je ale zednářství spojováno s pokrokovými myšlenkami o lidské rovnosti, svobodě, náboženské toleranci a víře v pokrok. Ne náhodou byli členy lóží přední filosofové (Spinoza), vědci (bratři Montgolfierové), umělci (Goethe) a politikové (Washington). V symbolice Spojených států je celá řada zednářských symbolů, což dokonale využil Dan Brown ve svém úspěšném románu The Lost Symbol.

obr: Certifikát o členství v lóži z 19. století, kdy zednářství začalo pozbývat svůj konspirativní charakter

Zednáři vždycky vzrušovali fantazii, protože jejich lóže měly tajnou a přísně hierarchickou strukturu, prováděly se v nich tajemné rituály s velkým důrazem na aspekt smrti a dodnes není úplně jasné, o co jim vlastně jde. Jedni v nich vidí osvícenecké hnutí, které zákulisními metodami přímo řídilo všechny revoluce a společenské změny v posledních čtyřech stoletích, nacisté je naopak překřtili na židozednáře a obvinili z veškeré bídy tohoto světa. Pro další to jsou jen spolky prospěchářů navzájem si umetající cesty k bohatství a moci, nebo nudící se pánové, kteří hledají trochu povyražení.

Kde je pravda? Nejspíš v konstatování, že není zednář jako zednář - ostatně, odhaduje se, že jich dnes po světě běhá okolo 6 milionů.

Pro nás je důležité, že postava hraběte Šporka do obrazu svobodného zednáře dokonale zapadá. Prosazoval náboženskou toleranci a všeobecné vzdělání, zajímal se o vědy, umění a společenský pokrok, ale také o esoteriku. Mimořádně ho přitahovala symbolika smrti všudypřítomná i v zednářských rituálech. A pohyboval se v západní Evropě, kde by bylo divné, kdyby při svých zájmech na zednáře nenarazil. Založil si dokonce svůj vlastní řád, i když jen lovecký. Na chlubení se členstvím v jiných tajných společnostech opravdu neměl důvod; mohl být rád, že ze sporů s jezuity vyvázl s hlavou pevně sedící na krku.

Důkazy to nejsou, ale silné indicie ano.

Byl ale Špork také alchymista? Na to se pokusíme odpovědět v dalším pokračování.

 (pokračování)

(předešlý díl seriálu)

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

You have no rights to post comments