Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

SERIÁL: Radarová stanice SS na magické skále (4)

zbiroh0

Důvod, proč si nacistická organizace SS vybrala Zbiroh jako místo pro své záhadné aktivity, může souviset i se starší minulostí objektu. Zámek, který předtím býval hradem, odjakživa přitahoval podivné události - a také esoteriky a příslušníky tajných řádů všeho druhu.

 

(předchozí díl seriálu)

Založení hradu Zbiroh se ztrácí v temnotách dávných časů a moc se toho o něm neví. Jisté je jen to, že jde o nejstarší manský hrad v Čechách, tedy takový, který nepatřil králi. První zmínka o něm pochází z roku 1230, kdy tu sídlil jakýsi Chřen ze Zbiroha z rodu Sulislavců. Má se za to, že jej postavil jeho předek Břetislav někdy koncem 12. století. Už ke vzniku hradu se ale vztahuje pověst, která naznačuje, že jde o lokalitu, kde rády působí síly, kterým z nedostatku lepších výrazů říkáme magické.

 

Energie z hlubin

Podle legendy byl hrad založen na místě, kde zbloudilí lovci našli velké množství jeleních parohů. V jeho jméně dodnes slyšíme "sbírání rohů". Něco takového se nevidí často - nejen v přírodě, ale i v legendách, takže je možné, že historka má nějaký pravdivý základ. Zvířata buď na této lokalitě ze záhadných důvodů často umírala, nebo sem parohy přinášeli předkřesťanští obyvatelé kraje jako oběť nebo votivní dar do své svatyně. Obojí by mohlo naznačovat přítomnost geopatogenních zón, podzemních energií, tajemných sil...

zbiroh95

 

obr: Motiv Božího oka na vitráži v zámecké kapli zbirožského zámku

 

 

 

Ale nejen to. U buližníkové skály se podle pověstí nápadně často vyskytovali také ohniví ďáblové a jiná světelná zjevení. Historky o setkání s nimi byly zaznamenány ještě v 19. století.

Například roku 1821 tu strážný ze zámku pronásledoval hlučné a plameny plivající světlo, které mu nakonec zmizelo ve skále. Nepříjemné zážitky, podivné nehody a mimořádné události tu prý byly časté dokonce ještě za časů, kdy na zámku sídlila armáda komunistického Československa.

Zbiroh přitahoval i esoteriky a mystiky všech časů. Několik let patřil císaři Karlu IV, který se o tajemno velmi zajímal. Na jeho podobě se podepsal také "císař alchymistů" Rudolf II, který ho nechal přestavět na renesanční zámek.

Dlouhou řadu let tu také žil a pracoval slavný secesní malíř Alfons Mucha, o němž je známo, že byl členem zednářské lóže. Zednáři se sem za ním často sjížděli - a on sám si prý nechal zřídit lůžko v místnosti nad ústím hradní studny mířící hluboko do buližníkového skalního masivu. Co si od toho sliboval, není známo. Bylo to totéž, co sem přivedlo černý řád SS?

zbiroh93

 

obr: Hematit, nebo také krevel, je železná ruda se zajímavými elektrickými vlastnostmi. V okolí Zbiroha se těžil a pořád ho tu ještě ve skalách dost zůstalo.

 

 

Ani geologové nevylučují, že by lokalita mohla mít některé neobvyklé vlastnosti - snad v důsledku křížení tektonických zón, které šíření elektromagnetických vln prokazatelně ovlivňují. Méně jasné je, zda by takový vliv mohl mít i jaspis v buližníku, jemuž to bývá přisuzováno nejčastěji.

V obou případech jde o horniny nebo minerály skládající se především z kysličníku křemičitého, což je (při troše zjednodušení) také křemen. Ten však není tak obyčejný, jak se nám může zdát. Má výrazné piezoelektrické schopnosti, což znamená, že při mechanickém namáhání na jeho krystalech vzniká elektrické napětí. Jedním z projevů piezoelektřiny křemene jsou i studené "jiskry", které uvidíme, když o sebe budeme bušit dvěma valouny ve tmě.

Může mít piezoelektřina v kombinaci s dalšími prvky, sloučeninami či minerály na buližníkové skále protkané extrémně hlubokou studnou nějaké nebývalé účinky?

 

Tajemství magnetové hory

Podle geologů leží v kopcích Zbirožska okolo miliónu tun železné rudy. Kov je tu přítomný především v hematatitu (Fe203, známý též jako krevel), hnědém až višňově rudém minerálu, který je slabě magnetický a vede elektrický proud. Fyzikové hematit zařazují mezi feromagnetické látky, tedy takové, které lze snadno trvale zmagnetizovat. Mezi jejich vlastnosti patří i to, že zesilují elektromagnetické pole.

To už z hlediska umístění nějaké odposlouchávací či detekční stanice rozhodně významné je. Víc bychom možná věděli, kdyby se podařilo zjistit, co všechno ukrývala nebo ještě ukrývá hustá síť podzemních chodeb ve skále pod zámkem, jejichž vstupy příslušníci SS uzavřeli železobetonem.

zbiroh92

 

obr: Radiolokátory Tamara byly na Zbirohu v časech komunistického utajování zdejšího objektu

 

 

V této souvislosti ostatně není bez zajímavosti, že za časů komunistického režimu na Zbirohu existoval vojenský objekt s krycím názvem Demler, který disponoval nejen jedním až dvěma pověstnými radiolkátory Tamara, ale i dalším podobným přístrojem známým pod označením Ramona. A že kousek odtud z lesa zvaného Kvásek trčel k nebi les podivných antén a stožárů, který byl patrně odloučeným pracovištěm Zbirohu.

Demler měl údajně jen školící a výcvikový účel - jenže mimořádné utajení tomu moc neodpovídá. Mohl se tu na kopcích složených z hornin nevšedních elektrických vlastností provádět i nějaký tajný výzkum?

A tak jsme najednou zase zpátky u Čapkova Krakatitu, jehož podivnou vysílací stanici jsme zmínili v prvním díle tohoto miniseriálu. Čapek říká, že stála na hoře magnesitu, což je minerál tvořený uhličitanem hořečnatým, který nemá žádné elektrické nebo magnetické vlastnosti a používá se pro výrobu žáruvzdorné keramiky. Nemyslel ale ve skutečnosti magnetit, železnou rudu prakticky stejných elektrických vlastností jaké má hematit? Tím by parabola mezi Krakatitem a tajnou stanicí SS na Zbirohu dostala úplně jiný smysl...

Mohla být záměna jediného písmenka v názvu minerálu překlepem nebo záměrem? Znal Karel Čapek tajemství, které kromě něj patřilo jen nemnoha zasvěcencům? Nebo je to celé jen podivná hra náhod?

Nevíme - a asi se to už nikdy nedovíme.

Konec

Předchozí díl seriálu

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

 

 

 


Komentáře   

0 #1 Standa 2013-08-06 15:02
Podobně hluboká studna se nachází na hradě Hukvaldy,foto na výlet-hukvaldy. cz
Citovat
0 #2 hamrlok 2013-11-19 18:49
Vysílač v románu Krakatit stál na hoře magnetitu, ne magnesitu, což je Fe304 a je přírodně magnetický. A ve své podstatě šlo ne o vysílač, ale o rušičku.
Citovat
+1 #3 j.a.n. 2013-11-19 20:04
Právě že magnezitu, mám to tu před sebou: Krakatit, vydání z roku 1946, Fr. Borový, strana 342.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates by JoomlaShack.com