Novákoviny

Být hrá?em po?íta?ových her, geekem, zajatcem sociálních sítí, ?i osobou jinak postiženou existencí sv?ta digitálních chytrých mašin, je ?asto úd?l pon?kud osam?lý. Pravda, na internetu se m?žete seznámit se spoustou lidí, jenže co vy víte, kdo jsou skute?n? za?, a hlavn?:  to bezprost?ední lidské teplo p?i tom tak n?jak chybí. Zvláš? pokud jde o kontakty povahy flirtovní až erotické. To se ale má brzy zm?nit.

Nebyli by to ani Japonci posedlí roboty a dalšími elektronickými hračkami, kdyby nepřemýšleli jak problém počítačové osamělosti řešit. Tamní vynálezce Nobuhiro Takahaši sestrojil zařízení, kterému dal výmluvné pojmenování Kiss Transmission Device. Jak funguje? Je to prosté, milý Watsone, řekl by Sherlock Holmes: jeden konec si dáte do úst, druhý strčíte do počítače. Splést se nemůžete, protože něco, co vypadá jako jazyk, do USB slotu prostě nenarvete. No, a pak už stačí si na síti najít někoho, kdo má stejný vynález. A také v ústech, samozřejmě. Prý je to líbání jak ve skutečnosti, ne-li ještě lepší.

Takahaši se ovšem nespokojil jen s líbáním. Ne, není to to, na co teď myslíte (že se nestydíte!). Řekl si, že k polibku patří i vřelé obětí, a tak sestrojil vestu, která to hravě obstará. Dokonce k tomu ani nemusíte mít internetový protějšek, protože vesta jde přepnout do režimu, kdy vás objímá sama - prý stejně vášnivě, jako jakýkoliv lidský protějšek. Ono je to ostatně i jistější, protože na internetu jeden nikdy neví, s kým má doopravdy tu čest.

Kdyby vás ale při některém příliš vřelém obětí vesta někdy náhodou třeba uškrtila, tak si z toho nic nedělejte. Takahaši přiznal, že ještě zůstalo pár much k vychytání, ostatně každý pokrok si žádá určité oběti. Důležité přece je, že jste se přitom necítili sami.

Možná je tenhle nedostatek dokonce vlastně i předností, která se ve světě elektronických náhražek bude jednou hodit. Asijští roboti táhnou světem: místo psů je tu psí robot Kibo, místo žen sličná a inteligentní robotka, jistě brzy přijde i digitálně senzorové pivo a toulky virtuální přírodou. Až z toho jednou na člověka v jeho plně digitalizované obytné škatuli o rozměrech dvakrát dva metry padne depka, ještě rád dá své vestě povel "škrť! " Protože oběsit se by v takovém světě jednak bylo jaksi trapně nedigitální, jednak by k tomu chyběl potřebný prostor. A hlavně nedigitálně bytelná větev potřebné nosnosti.

Jan A. Novák

Psáno pro Futurum

You have no rights to post comments