Novákoviny

Australská badatelka Ellen Garlandová se zabývá poněkud zvláštním proudem v pop-music, totiž zpěvy velryb, konkrétně druhu známého u nás jako keporkak. Slovo "zpěvy" může na první pohled vypadat jako typické popularizační klišé, ale bioložka z University of Queensland nedávno oznámila, že to vůbec není přehnané: "Objevili jsme, že mezi velrybami probíhá kulturní výměna ve velkém měřítku." Konkrétně jde o složité zvuky vydávané samci a trvající i několik minut, jejichž účel není přesně známý - a nedá se vyloučit, že kytovci je vyluzují jen tak pro radost. Ellen Garlandová nyní dokázala, že obzvlášť vydařené písně přebírají do svého repertoáru další keporkaci i z jiných oblastí a že díky tomu se projevy celých populací zjevně vyvíjejí. Doslova to přirovnala ke změnám v módě od Beatles k U2.

Zajímavé bude sledovat další vývoj, třeba, zda se i mezi keporkaky objeví hudební kritikové nebo ochránci autorských práv. Dost možná ale, že jejich roli zastanou japonští, norští a ruští fanoušci na palubách velrybářských lodí. Mohlo by se zdát, že jako vnitrozemce nás to nemusí zajímat - skoro nikdo tu ale neví, že Česká republika má zástupce s hlasovacím právem v Mezinárodní velrybářské komisi. Při pověstné poctivosti zdejších politiků a úředníků by možná nebylo od věci si jaksi preventivně občas poslechnout, čí písně tam zpívají.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments