Novákoviny

Kauza Drobil asi nikoho moc nep?ekvapila - že se tu námi zaplacené daně rozkrádají ve velkém, takže na doktory, učitele, hasiče a důchodce opravdu, ale opravdu zbýt nemůže, to se ví už dlouho. Překvapilo snad jen to, jak snadno a rychle se ten pán dal nachytat. Ale ani to by vlastně nemělo být divné, protože to skutečně divné se odehrálo hned po volbách, když Drobila, který se chtěl stát ministrem průmyslu (a jistě věděl proč a za koho), udělali ministrem životního prostředí (a taky jistě věděli proč a za koho). Už tehdy se mi do radosti nad vítězstvím koalice údajně pravicové a protikorupční vmísila divná pachuť: skuteční bossové ČEZké republiky dosáhli takového stupně sebejistoty, že už si své lidi do vlády dosazují naprosto otevřeně. Tahle sebejistota pak u exponentů kauzy vedla i ke ztrátě nejzákladnějšího instinktu mafiána, totiž pudu sebezáchovy. Absurdní děj pak pokračuje: John (kterého jinak moc nemusím) dobře ví, že obracet se na policii nemá smysl a celkem správně věc přihraje novinářům. Média přesto nepochopitelně rychle přistoupí na snahu ODS udělat z něj spoluviníka nebo dokonce hlavního pachatele. A abychom opravdu věděli, která bije a kdo je tu pánem, tak se Drobila zastane i sám prezident... Nechci být prorokem špatných zpráv, ale myslím, že podle toho celá kauza nakonec i dopadne. Nevylučuji ani, že nemusí jít o chybu v Matrixu, ale jen o nějakou další hru podobnou té, která s ostudou přeťala české předsednictví EU, ne-li dokonce o její pokračování. Stejně mi ale připadá, že tentokrát už by měl pohár naší trpělivosti konečně přetéct.

Jan A. Novák