Novákoviny

Mám rád britské seriály typu "Jistě, pane premiére", česká realita ovšem překonává i jejich absurditu - bohužel ovšem v poloze hodně nevkusného kýče. Už jen ty nevěrohodné postavy, jimiž je tento nekonečný seriál obsazen!

Takoví lidé přece v normálním světě neexistují. Tak třeba hned několik politiků, kteří si myslí, že jsou Napoleon (což v pokleslé literatuře bývá atributem chovanců psychiatrických ústavů), z nichž ten nejnapoleonovatější chce pomocí soukromé detektivní firmy ovládnout svět. Nebo ošklivá poslankyně, která je nebetyčně hloupá a ještě ke všemu sprostá. A to ani nemluvím o smečce vekslák? předstírajících nepravděpodobné intriky, jejichž slovní projevy i zevnějšky jsou tak ubohé, že kdyby šlo o televizní seriál, tak přijde o práci nejen režisér a scénárista, ale i vedoucí kastingu, návrhářka kostýmů a psychologický poradce navrch. A jako divácký bonus tu máme prezidenta, který před zraky televizních kamer krade luxusní pera a byvše přistižen se vymlouvá, že to byla jen obyčejná propiska...

Jeden by skoro řekl, že jde o dílo béčkového režiséra, kterého s ním vyhodili, protože něco tak blbého přece není ke koukání - a tak ze scénáře udělal politickou reality šou. Ale ne, tyhle figurky jsou bohužel skutečné. A reprezentují tento národ. Přitom každá další garnitura českých politiků je vždy ještě ubožejší než ta předchozí. Jestli jsem si myslel, že po Jiřím Paroubkovi už nemůže přijít nic horšího, tak teď z hrůzou očekávám, jaké kreatury vynesou k moci příští volby. Skoro to vypadá, že není z čeho vybírat, protože slušní lidé jsou v politice buď převálcováni nebo přestanou být slušní, takže nejspíš ve skutečnosti zas tak moc slušní nebyli. Což je mimochodem situace nápadně podobná časům za totáče, kdy někteří vstupovali do Strany, aby režim "rozkládali zevnitř" - se stejným efektem...

Je z toho cesta ven?

Myslím, že ano - a v principu docela jednoduchá.

První podmínka je ale trochu obtížná: nebýt jako oni a nepřikrádat společně s nimi - na jakékoliv úrovni. K Masarykovi sice mám řadu výhrad, ale své pappenheimské znal dobře, protože jeho "Nebát se a nekrást" je u nás nedostižným mravním imperativem stále.

Druhá podmínka už je jednodušší: uvědomit si, že politické strany nejsou fotbalové kluby, kterým lze nekriticky fandit, ale že své zlodějské kousky provádějí za naše peníze. Pokud je kterákoliv z nich (nezávisle na ideologii pod jejímž pláštíkem páchá kriminální činy) přistižena, nesmí už dostávat voličské hlasy. Totéž pokud přijme přeběhlíka, který se zkompromitoval jinde. Jedině to je naučí jakési alespoň základní slušnosti.

 Peklo na zemi

A třetí podmínka by měla být naprostou samozřejmostí: dělat dobře, důstojně  a cílevědomě svoji vlastní práci, vzdělávat se, učit se jazyky, rozhlížet se po světě, jít za svými cíli. Radovat se z věcí, které za radost stojí (teď zrovna máme krásné jaro) a dbát o duševní hygienu spočívající i v tom, že se nenecháme voayérsky přitahovat politickou špínou.

Na jejich hru tedy nejen nepřistupovat, ale nenechat se strhnout ani k duševní zainteresovanosti na ní - na světě jsou milióny zajímavějších lidí, než smečka ubožáků, kteří ovládli zdejší politickou scénu.

Až tohle pochopí určitá nadkritická část lidí, začne řetězová reakce, na jejímž konci banda hňupů v pimprlovém divadle české politiky přijde o platící diváky. Bude z ní fotbalový klub, který ztratil fanoušky, takže se musí sám rozpustit.

A jaksi mimochodem se z množiny těch, kteří tyto zásady přijmou, konečně vynoří lidé způsobilí zdejší politické kreatury nahradit a rozhodovat skutečně v zájmu ostatních. Teprve pak by se mohlo začít blýskat na lepší časy.

Čekat ale, že v tomhle státě něco napraví už nejbližší volby je hodně naivní - bude to namáhavý běh na dlouhou trať. Dobrá zpráva je, že lidí, kteří na tenhle maratón vyrážejí, nezadržitelně přibývá.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny