Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Softwarový gender: proč ženy málo programují

woman1Povinné kvóty pro zastoupení žen v politice a řízení u nás pořád ještě leckomu připadají kuriózní, za Atlantikem ale už jsou ještě dál: americký film Code s podtitulkem Debugging the Gender Gap (režisér Robin Reynolds) se vážně zabývá údajně nedostatečným zastoupením žen a menšin mezi počítačovými programátory.

 

"Film Code zkoumá proč ženy a lidé pocházející z rasových menšin tak málo hledají pracovní příležitosti v počítačových vědách, " říká synopse díla. "Hledá, jaké kulturní pozadí, společenské stereotypy, nedostatky ve vzdělávacím systému nebo sexistické postoje mají tento stav na svědomí." Film ale má vyšší ambice, než jen pouhý popis: "Code chce inspirovat změny ve způsobu myšlení, ve vzdělávacím procesu, i v sebeuvědomění žen, které by vedly ke zlepšení stavu."

Péče autora o menšiny vypadá už na první pohled scestně, protože například lidé s asijskými kořeny v počítačových vědách jsou v USA naopak zastoupeni velmi nadstandardně. Originál synopse ovšem používá termín "people of colors", což sice je poněkud ohleduplnější výraz pro "barevné", ale v nejpoužívanějším významu označuje afroameričany. Řešit problém proč asiatům a bělochům kybernetika jde, zatímco černochům nikoliv, by byl tanec v porcelánu a nás se naštěstí zatím netýká. S ženami je to ale jiné.

 

První programátorka

Málokdo ví, že na zrodu moderních počítačů se zásadním způsobem podílela právě žena. Augusta Ada King, hraběnka z Lovelace (1815 - 1852) už v polovině 19. století napsala první počítačový program. Významně také přispěla ke konstrukci prvního počítače hodného toho názvu, který se tehdy pokoušel postavit britský matematik Charles Babbage. Jeho Analytical Engine sice pracoval na mechanickém principu, položil ale základy moderní počítačové architektury.

women2

 

 

obr: Tahle půvabná dáma na programátorku vůbec nevypadá, ve skutečnosti ale byla něčím ještě mnohem víc – založila programování jako obor a napsala vůbec první počítačový program. Augusta Ada King hraběnka Lovelace vedla divoký život a zemřela mladá. Fotografie z posledních let jejího života už tak lichotivé nejsou 

 

 

Ada pro stroj vymýšlela metody programování a stala se historicky prvním programátorem. Zůstaly po ní také obsáhlé teoretické poznámky komentující Babbageho práci, v nichž často vidí do budoucnosti lépe a dál, než její mistr.

Fascinující osobnost hraběnky z Lovelace film Code zmiňuje jako příklad toho, že ženy mají pro kybernetiku stejné vlohy jako muži. Což s velkou pravděpodobností sice mají, zrovna Ada ale není ten nejlepší argument. Autor totiž zamlčuje druhou část pravdy: šlo o mimořádně nestandardní osobnost.

Otcem Ady byl slavný romantický básník lord Byron, její matka Annabela Millbanke ale s rozervaným poetou vydržela sotva rok. Z obavy, že dcera zdědila divokou povahu otce a ve snaze potlačit jakékoli básnické sklony, nechala dívku vzdělávat v matematice, která ji samotnou zajímala. Výsledky svérázné výchovy se dostavily - ale s vedlejšími účinky: Ada trpěla řadou chorob psychosomatického původu, které se tehdy léčily především alkoholem a opiáty. Rychle si vytvořila návyk, kromě toho měla sklony ke gamblerství (někteří autoři dokonce tvrdí, že Analytical Engine měl jí a Babbagovi vydělávat na hazardu) a vzbuzovala rozruch mimomanželskými vztahy. Zemřela předčasně ve věku pouhých 36 let.

Takže recept na programátorky podle Ady Lovelace je jednoduchý: šlechtické geny s pořádnou  dávkou geniálního šílenství a dostatek frustrace v dětství. Je to ale recept na štěstí?

 

I žalářnice jsou zajímavější

Film Code může vypadat jen jako efemerní dílo režiséra snažícího se upoutat pozornost módním genderovým tématem, už první zběžná rešerše na Google ale přinese záplavu prací zabývajících se stejným problémem. I sám Google se tématu věnuje: provedl průzkum v 84 společnostech a zjistil, že na pozicích programátorů v průměru pracuje jen 12, 33 procent žen. Výzkumy veřejného mínění také ukazují, že programátorství zařazuje mezi atraktivní povolání jen asi 20 procent žen, zatímco třeba žalářnice se jeví zajímavé téměř 27 procentům (U.S. Bureau of Labor Statistics). Některé autory dokonce znepokojuje, že mezi vývojáři, kteří jsou zapojeni do projektů open source programů (tedy zcela dobrovolně), je jen 1, 5 procent žen.

Fundované a nejspíš ne právě levné studie na dané téma přitom většinou pomíjejí nejpravděpodobnější a přitom nejjednodušší příčinu: ženy se nestávají programátorkami ze stejného důvodu, proč si v dětství většinou nehrají s autíčky a vojáčky ale s panenkami. Prostě proto, že jsou ženy.

woman3

 

 

obr: Většinu žen profese programátorky nebo počítačové inženýrky moc neláká - prostě proto, že jsou ženy. Levicoví sociální inženýři a gfender bojovnice s tím ale mají problém

 

 

Co s tím?

Zdánlivě kuriózní otázka, jenže zmíněné práce ji často opravdu řeší. Podle některých je třeba už malým dívkám představovat jako vzory nikoliv modelky, herečky a zpěvačky, ale programátorky. Jak, to se zatím neví, ale budou-li k dispozici potřebné fondy, řešení se jistě najde. Autoři také obviňují pedagogy, že dívky málo povzbuzují k zájmu o kybernetiku. I firmy by podle nich mohly při zaměstnávání a odměňování programátorů více zvýhodňovat ženy (a příslušníky těch menšin, které podle výzkumů nemají k programování přirozené vlohy). Někteří autoři dokonce problém vidí i v tom, že mnoho lidí to stále nevidí jako problém. Je zřejmě jen otázkou času, koho napadne zapojit genetické inženýrství.

Jaký ale vlastně má vyplynout prospěch z toho, že bude programovat víc žen nebo lidí afrického původu? Odpověď nejspíš nejrychleji zjistí zaměstnavatelé, kteří začnou zaměstnance na náročnou práci vybírat podle pohlaví a rasy.

Ve skutečnosti ovšem téma za určitých okolností význam mít může. Jednak je pravděpodobně součástí širšího problému, spočívajícího v tom, že programátorství přestává zajímat celou americkou populaci. Nedostatek programátorů na pracovním trhu firmy nutí hledat odborníky jinde nebo práci zadávat zámořským podnikům.

Otázkou také je, zda softwarové inženýrství opravdu je perspektivní obor - zejména z hlediska očekávaného nástupu robotů a umělé inteligence. Pokud ano, tak řešení zdánlivě bizarního problému má smysl: bude třeba s předstihem hledat uplatnění pro lidi, kterým roboti vezmou práci.

Tady si ovšem různé studie naprosto protiřečí; podle některých prognóz počítačové obory budoucnost mají, podle jiných ale umělá inteligence naopak většinu programátorské práce odešle na smetiště dějin. Dokud se tohle nevyřeší, je úsilí o výrobu programátorek z žen, které k tomu samy necítí sklony, přinejmenším předčasné.

 

Jan A. Novák

psáno pro Ekonom

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack