Novákoviny

Hans Hass byl jedním z těch, kdo ovlivnili celý můj život – ale nejen můj. Svého času přivedl k zájmu o podmořský svět tisíce lidí v celé Evropě díky filmovým záběrům, jaké před ním nikdo nepořídil, a knihám, v nichž se snoubilo dobrodružství s romantikou, vědeckými poznatky a v neposlení řadě i se svěžím humorem. Teprve později mu jeho téma a publikum přebral slavný francouzský oceánograf Jacques-Yves Cousteau. Přesto Hans Hass zůstává jedním z průkopníků nové metody potápění i výzkumu, která zcela změnila pohled lidí na říši pod hladinou. Hans Hass zemřel 16. června 2013 po dlouhém a plodném životě ve věku 94 let.

"Kolem člunů a ještě dále svítila jakási pravidelná světelná pole rozdělená po černé mořské hladině. Zdroje tohoto světla byly pod vodou. Za zádí naší lodi jimi bylo zaplněno celé moře... Všechny skvrny v jednom poli se rozsvěcovaly zcela současně a právě tak současně zhášely jako by byly napojeny na jedno elektrické vedení... Z temné mlčenlivé hlubiny zářil souhlas, přátelsky organizovaný klid, rovnoměrné plynutí cítících stvoření..."

Tak líčí Hans Hass jedno ze svých dobrodružství při výzkumu moře - a sotva se lze divit, že jeho knihy patřily ve své době k bestsellerům. Zdaleka ale nebyl jen spisovatelem a dobrodruhem. Průkopnický vývoj lehké potápěčské techniky a její vůbec první využití pro systematický biologický výzkum, první vědecké uplatnění podmořské televize, hlavní cena z mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, řada knih přeložená do desítek jazyků a několik mimořádně úspěšných celovečerních filmů věnovaných podmořskému světu... to je jen malý výsek z rozsáhlé činnosti vědce a popularizátora, který zasvětil život novým metodám výzkumu světa pod hladinou.

Nejznámější filmy: V říši korálů a žraloků, Dobrodružství v Rudém moři, Výprava Xarifa. Knihy, které vyšly i u nás: V říši korálů a žraloků, Lidé a žraloci, Výprava Xarifa, Výprava do neznáma.

Doktorát uprostřed války

Hans Heinrich Romulus Hass se narodil 23. ledna 1918, tedy krátce po skončení první světové války v rodině vídeňského prokurátora. Jako student se při prázdninové cestě dostal na francouzskou Riviéru a tam spatřil podivíny, kteří za pomoci primitivních plaveckých brýlí a gumových ploutví lovili ryby přímo v jejich živlu. Náhodné setkání zcela změnilo jeho další život.

obr: Z Hassovy první potápěčské výpravy do Karibiku před druhou světovou válkou

Hass se stal jedním z nich, nespokojil se ale jen s tehdy módním podmořským lovem. Jako jeden z prvních začal pod vodou fotografovat, filmovat a především zkoumat. Jednoduchou výstroj doplnil vlastnoručně vyrobenými vodotěsnými pouzdry na kameru a fotoaparát a společně se dvěma přáteli Jörgem Böhlerem a Alfredem von Wurzianem se po maturitě vydal na ostrovy Karibského moře. Tam vznikl jeho první podmořský film a kniha (v Česku vyšla za druhé světové války pod názvem V říši korálů a žraloků).

Během pobytu v Karibiku vypukla válka, takže se musel vrátit domů oklikou - podnikl vlastně cestu kolem světa. Přestože film byl natočený za pomoci nesmírně primitivních prostředků, představoval pohled do zcela nového a neznámého světa, což publikum ocenilo. Zdálo se, že cesta je daná: film přinesl úspěch, úspěch přinesl finanční prostředky, finanční prostředky otevřely možnosti dalších expedic a dalšího vylepšování techniky. Přestože si rodina přála, aby studoval práva, dal se zapsat na biologii. Velkým Hassovým snem se stalo získání vlastní lodě vybavené pro podmořský biologický výzkum.

Jenže byla válka, která těmto plánům příliš nepřála. Úspěch filmu mu alespoň umožnil vyhnout se nasazení na frontě, zatímco plány dalekých cest vlastní lodí se zredukovaly na expedici k Egejskému moři s půjčenou lodí Universitas, která patřila vídeňské univerzitě.

Ani uprostřed válečného chaosu na své cíle nerezignoval. Pokračoval v biologickém výzkumu a natáčení pod hladinou Egejského moře a v Itálii, přičemž mimo jiné získal podklady pro doktorskou práci věnovanou zákonitostem růstu kolonií bezobratlých živočichů mechovek. Byl to patrně vůbec první diplom doktora přírodních věd, který uchazeč obdržel na základě práce přímo pod hladinou. Z expedice také vzešla kniha Lidé a žraloci, asi nejlepší, kterou napsal.

Nebezpečný kyslík, vražedný chlad

Velkým problémem Hassových podmořských výzkumu bylo dýchání pod vodou. V té době sice již byl dávno znám těžký potápěčský skafandr, ten se však k biologickému výzkumu, fotografování a filmování vůbec nehodil - potápěč plazící se na kovových botách po dne vířil mračna kalu a plašil vše živé. Plavci s ploutvemi a maskou okusili do té doby nevídanou svobodu ptačího letu, bohužel však jen na jednu až dvě minuty.

obr: Lotte a Hans Hassovi na palubě Xarify

Krátké výlety pod hladinu se zadrženým dechem na serióznější výzkum i natáčení filmů nestačily, a tak Hass hledal vhodný potápěčský přístroj. Neosvědčila se ani přilba s hadicí od čerpadla na hladině ani zařízení s lahví stlačeného vzduchu, které krátce před tím vynalezl francouzský technik Yves LePrieur. Jeho přístroj se totiž ještě reguloval ručně, proto měl velkou spotřebu vzduchu a navíc unikající bubliny rušily ryby.

Před výpravou do Řecka si proto Hass nechal firmou Dräger upravit kyslíkový dýchací přístroj určený pro záchranu z havarovaných ponorek.

Fungoval tak, že kyslík z tlakové láhve proudil do plic, vydýchaný vzduch se v chemické patroně očistil od oxidu uhličitého, doplnil kyslíkem a mohl být opět vdechnut. Díky tomu mohl potápěč zůstat pod vodou velmi dlouho a nerušil živočichy bublinkami výdechů.

Během výpravy k Egejskému moři se Hass snažil zjistit meze této nové potápěčské metody. Brzy se ukázalo, že stlačený kyslík má i závažné zápory: v hloubkách pod deset metrů začíná být smrtelně jedovatý. Pokusy na sobě Hass přežil jen s velkým štěstím, přesto přístroj na svých výpravách používal řadu dalších let.

Na expedici se ukázal i další problém nové metody potápění: chlad. I teplá voda subtropického moře odnímá člověku mnohonásobně víc energie než vzduch, což může vést až k celkovému kolapsu organismu. I ten si Hass vyzkoušel na vlastní kůži a vyvázl jen zázrakem.

Nový začátek

Také řecká výprava byla úspěšná. Právě během ní získal Hans Hass většinu podkladů pro svou doktorskou práci, kromě toho ale natočil i další úspěšný film Lidé a žraloci. Z honorářů za filmy, knihy a přednášky se dr. Hassovi podařilo zakoupit loď Seeteufel (Mořský ďábel). Stačilo provést opravy, loď vybavit, pozvat vědce...

obr: Hassova výzkumná loď Xarifa

Jenže dějiny se točily jiným směrem. Budoucí výzkumné plavidlo, společně s dalším vybavením se ztratilo v chaosu posledních dní války. Když vřava utichla, začínal Hans Hass doslova s holýma rukama - a navíc v postavení přehlíženého vědce z rozvrácené země, která prohrála válku.

Hass se nenechal nepřízní osudu odradit. Měl jeden dýchací přístroj, nechal zhotovit nová vodotěsná pouzdra na kamery a roku 1949 odjel natáčet do Port Súdánu v Rudém moři. O dva roky tak předešel J.-Y. Cousteaua, který sem zavítal natáčet záběry pro svůj slavný film Svět ticha až v roce 1951.

Záběry, které Hans Hass přivezl z Port Súdánu, otevřely kapsy filmových producentů. V dubnu 1950 se mohl na korálové útesy vrátit - sice ještě bez vlastní lodi, ale již s celým týmem potápěčů a filmařů. Byla mezi nimi i dvacetiletá sekretářka Charlotte (Lotta) Baierlová, která se po návratu stala jeho ženou a potápěčskou partnerkou na všech dalších výpravách.

Druhá expedice do Port Súdánu sice proběhla za nesmírně primitivních podmínek, ale výsledky předčily všechna očekávání. Film "Dobrodružství v Rudém moři" získal roku 1952 hlavní cenu mezinárodního filmového festivalu v Benátkách a honoráře dopomohly k zakoupení lodi Xarifa. Z ní nechal Hass vybudovat výzkumné plavidlo pro podmořský biologický výzkum - a navíc při přestavbě osvědčil i cit pro krásu: Xarifa v nové podobě byla plachetní trojstěžník, jakých v té době již na moři moc nebylo.

Na palubě Xarify se podařilo shromáždit skupinu vědeckých pracovníků, z nichž patrně nejvýznamnějším byl biolog a etolog Ireneus Eibl von Eibesfeldt. První výprava v roce 1953 vedla přes Karibské moře a Panamský průplav na Galapágy - ráj biologů, kde kdysi Charles Darwin získal podklady pro svou evoluční teorii. Výsledkem byl mimo jiné další úspěšný celovečerní film nazvaný Výprava Xarifa.

Závěr expedice však poznamenala tragedie. Díky problémům s kyslíkovým přístrojem zemřel člen výpravy a významný britský potápěč Jimmy Hodges. Na Hassovu hlavu se proto snesla vlna kritiky vinící jej z hazardérství a neodborného přístupu k podmořské technice.

Jak Dobrodružství v Rudém moři, tak Výprava Xarifa se promítaly také u nás. Bez nadsázky se dá říci, že tu odstartovaly masový zájem o sportovní potápění. Zdejší nadšence Hass inspiroval i tím, že také pocházel z vnitrozemského státu a také začínal v podmínkách, které dalekým cestám nijak nepřály...

"Vědecký playboy"

Druhá velká cesta Xarify se uskutečnila v letech 1957 až 1958 a mířila do Indického oceánu. Teprve při ní přestal Hass používat kyslíkové dýchací přístroje a přešel na tehdy již běžně vyráběné přístroje na stlačený vzduch vyvinuté Cousteauovým spolupracovníkem Emilem Gagnanem. Jeho výhodou byla automatická regulace průtoku vzduchu, jednoduchost, větší dostup a především větší bezpečnost oproti kyslíkovému přístroji. Přesto se ani tato výprava neobešla bez tragédie. Již v Rudém moři zahynul jeden z potápěčů díky nerozpoznané srdeční vadě.

obr: Manželeé Hassovi roku 2011 s herci, kteří je představovali v životopisném filmu Das Madchen af dem Meeresgrund

Přestože v té době již měl Hass velkou konkurenci v Cousteauovi, nepřestával být průkopníkem nových metod. Rozpoznal nástup televize a zkoušel prototyp televizní kamery pro práci pod hladinou. Diváci totiž tentokrát neměli z výpravy dostat film, ale televizní seriál financovaný britskou BBC. Byl to první televizní seriál natočený pod hladinou.

Expedice Xarify Hans Hass popsal ve dvou knihách, které u nás vyšly pod názvy Dobytí podmořské říše a Výprava do neznáma - a opět měly obrovský úspěch.

Z druhé knihy ale už jsou patrné i narůstající problémy. provázející tento druh průkopnické činnosti. Dvě výpravy Xarify ukázaly, že provoz velké výzkumné lodi je nad Hassovy síly a že způsob financování, který zvolil, na dané cíle nestačí.

obr: Dr. Hans Hass v pozdějších letech

Na rozdíl od svého rivala Cousteaua nedokázal získat finanční prostředky od bohatých průmyslových firem ani podporu státních institucí - a nejspíš o ni ani příliš neusiloval. Vždy zůstal biologem s duší romantického průkopníka nesvázaného s komerčními zájmy, drancováním moří pro zisk a byrokratickými bludišti. Netoužil stát se firemní značkou ani manažerem mediální korporace nesoucí jeho jméno.

Přesto – nebo právě proto – měl Hass četné kritiky, kteří jeho filmům vyčítali podbízivost a laciná dobrodružství a nechybělo ani hanlivé označení "vědecký playboy". Je to velmi nespravedlivé. Hass sice opravdu netočil populárně naučné filmy v pravém smyslu a snažil se jim dát i jakýsi příběh, právě proto však ukázal podmořský svět nesrovnatelně většímu počtu lidí, než suší vědátoři. Ve svých knihách ostatně okolnosti vzniku filmů pravdivě a důsledně popisuje. Mimořádně kvalitní snímky, které pořídil, mají v časech, kdy moře umírají, trvalou dokumentární hodnotu. Především se ale stal sice pozapomenutým, ale zcela nepopiratelným zakladatelem metod výzkumu, které po něm rozvíjeli jiní.

Hans Hass ještě před J.-Y. Cousteauem miliónům lidí ukázal do té doby zcela neznámý podmořský svět a mimo jiné tak vytvořil i prostředky pro financování významných vědeckých prací. Není ostatně náhodou, že Cousteauova loď Calypso často navštěvovala míst, kde již před tím byla Xarifa a že Cousteau ve svém slavném filmu Svět ticha používá metody podobné Hassovým - byť se o něm téměř vůbec nezmiňuje

Civilizace podle Darwina

Když se Hassovi nepodařilo z Xarify vybudovat plovoucí laboratoř, jejíž provoz by financovalo pronajímání vědeckým institucím, roku 1960 loď prodal a stáhl se na svůj vědecký ústav ve Vaduzu, který mu umožnilo vybudovat lichtensteinské knížectví. Zde se zaměřil především na etologii a na evoluční výzkum. Nevynechal ale ani podmořský svět: pro světovou výstavu v Osace například navrhl projekt pomořského města.

Velké úsilí Hans Hass věnoval snaze skloubit Darwinovu evoluční teorii se současným průmyslovým a kulturním vývojem moderního člověka, aby odhadl další směry vývoje civilizace.

"Ptal jsem se sám sebe, jestli má vývoj orgánů determinovaný možnostmi živých organismů něco společného s vývojem našich nástrojů, strojů, budov a další civilizační infrastruktury. A současně jsem se i ptal, jestli naše instinkty nevyhnutelně vycházející z našeho živočišného původu mají vliv - nebo dokonce přímo determinují - vývoj naší technologie, ekonomie a kultury."

To jsou Hassova slova o základních východiskách teorie, které říká teorie hypercell, tedy teorie jakýchsi "nadbuněk". V Hassově pohledu je takovou "nadbuňkou" celá lidská civilizace, což podle něj umožňuje lépe pochopit, kam se řítí současný svět.

obr: Ve své vědecké  práci se Hans Hass snažil rozvíjet Darvinovu evoluční teorii

"Současná akcelerace technologického vývoje, populační exploze a nekontrolovaný ekonomický vývoj nás staví před celou řadu zcela nových problémů. Možná právě evoluční přístup k těmto procesům nám umožní je správně pochopit a snad se i stát pány situace, " říká Hass.

Jeho teorie hypercell vychází z pohledu do vzdálené minulosti biologického vývoje. Tvrdí, že stejně jako vznik mnohobuněčných organismů z jednobuněčných představoval kvalitativní skok, který otevřel před organismy zcela nové perspektivy vývoje, vznik lidské civilizace představuje další kvalitativní skok této evoluce stejného významu, ovšem o řád výš. Člověk se podle Hasse stal nástrojem dramaticky urychlujícím biologický vývoj: nové orgány už se netvoří v těle organismů, ale jaksi mimo něj a neskonale rychleji - jsou jimi totiž naše stroje a přístroje.

I ty ovšem podléhají zákonům známým z biologie, včetně Darwinova výběru, tentokrát ovšem nikoliv (pouze) v přírodním ekosystému, ale v prostředím formovaném ekonomikou, kulturou a dalšími civilizačními vymoženostmi. Současné dramatické proměny světa tedy jsou svým způsobem jen obdobou toho, co se dělo na naší planetě před stovkami miliónů let, kdy se dosud osamocené buňky spojily do organismů vyššího řádu a začaly živelně testovat všechny do té doby neuskutečnitelné možnosti, které před nimi nový model existence náhle otevřel.

Ve svých teoriích o vývoji člověka Hass vychází především z darwinismu, což se v současném "postmoderním" světě příliš nenosí. I to je jeden z důvodů, proč je známější jako průkopník podmořského výzkumu, než jako biolog snažící se nahlédnout do budoucnosti lidstva. Nicméně současný vývoj kybernetiky, robotiky, umělé inteligence a kybernetických virtuálních ekosystémů, jakoby dával jeho teorii hypercell v lecčems za pravdu.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

obr: Při natáčení filmu Výprava Xarifa

You have no rights to post comments