Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

NASA chce přepisovat učebnice biologie

Mono, NASA, bakterie, astrobiology, arsen"Bude třeba přepsat učebnice biologie," tvrdí zpráva americké kosmické agentury NASA o objevech v kalifornském slaném jezeře Mono. "Práce mikrobioložky Felise Wolfe-Simonové poprvé v historii ukazuje organismus, který je schopný do svých základních struktur zabudovávat jiné prvky, než ty které jsme dosud pokládali za stavební kameny života."

 

Usazeniny na dně jezera Mono jsou bohaté na arzén, prvek, který byl až dosud považovaný za prudký jed pro všechno živé. Tým vedený dr. Felise Wolfe-Simonová ale zjistil, že bakterie, které v tomto prostředí žijí jsou schopné zabudovávat arzén do DNA, do buněčných membrán a dalších struktur - do míst, kde ostatní buňky ke stejným účelům používají fosfor. 

 Bakterie složená z jedů

 Zatímco ještě včera NASA dávala agenturám zprávy o chystané konferenci, která oznámí přelomové poznatky o životě v kosmu a uvalovala na jejich zveřejnění časovaná embarga, dnes se ukázalo, že všechno je tak trochu jinak: konference se týkala objevi arsénových bakterií v jezeře Mono. NASA o tomto objevu uspořádala konferenci, na níž vědci vyslovili přesvědčení, že objev otevírá i nové možnosti pro hledání života ve vesmíru. "Pokud něco zde na zemi dokáže dělat tak neočekávané věci, co teprve by mohl umět život někde jinde," komentovala svůj úspěch Felisa Wolfe-Simonová. Nechyběly ani názory, podle kterých jsou bakterie z jezera Mono jsou důkazem toho, že život na Zemi vznikl vícekrát,

bakterie, arsen, Nomo, astrobiology, NASAVe skutečnosti ale věci, které tyto mikroorganismy umí, nejsou tak úplně neočekávané. Už roku 2008 oznámil Ronald Oremland z organizace USGS (US Geological Survey), že baktérie žijící v arsénových kalužích na okraji jezera se živí arsénem.

 

obr: Bakterie z jezera Nomo používají arsen pro budování svých buněčných struktur. Foto: NASA

 

Zahrnují tento prvek do metabolických procesů provázejících fotosyntézu, dalo se tedy předpokládat, že jej budou ukládat i do svých buněčných struktur. Od té doby byly intenzivně zkoumány - a nyní se tento předpoklad potvrdil. Určitým překvapením může být to, že arsén se tu objevuje přímo v molekule DNA, která je základem pozemského života.

Mono, NASANechybí ale ani názory, že NASA se - tak jako už tolikrát - snaží bombastickými prohlášeními především zviditelnit. Jakkoliv je objev této bakterie jistě zajímavý, mediální poprask, který agentura kolem jeho ohlášení udělala, s jeho skutečným významem příliš nekoresponduje. Nelze se zbavit dojmu, že organizace, které se příliš nedaří plnění jejího hlavního poslání, chce omráčit výzkumy, které by patrně zvládly i studentské týmy.

 

obr: Krajina v oblasti kalifornského solného jezera Mono připomíná spíš jinou planetu. Termální prameny vyplavují do vod velké množství jedovatého arsénu. Foto: NASA

 

Nelze nicméně popřít, že výzkum tvorů z jezera Nomo je pro astrobiologii důležitý. Mimo jiné i proto, aby se vědělo, co vlastně máme ve vesmíru hledat. Právě nedostatek znalostí o životě na Zemi kdysi vedl k tomu, že první pokusy NASA o hledání života na Marsu nesplnily očekávání.  

 

Půl století hledání

Astrobiologií (životem ve vesmíru) se NASA začala zabývat už roku 1959. Program vyvrcholil roku 1976 vysláním dvou sond Viking na povrch Marsu, které tu provedly sérii biologických experimentů. Výsledky však byly rozporuplné - dodnes se vědci neshodli na tom, jak je vykládat. Vzorky se totiž při některých experimentech chovaly jako živé, při jiných ale ne. Dnes začíná převažovat názor, že testy vycházející z tehdejšího stavu biologie by nenašly ani mikroorganismy, které žijí v extrémních podmínkách na Zemi a které tu byly objeveny až po startu Vikingů. Stejně nejednoznačné výsledky přinesl i výzkum meteoritů pocházejících z Marsu a nalezených na Zemi.

NASA, Nomo, Felise Wolfe-SimonOd doby Vikingů již NASA nevypustila žádnou sondu hledající přímo život. Některé další automaty však na Marsu našly důkazy toho, že v minulosti zde byly mnohem příznivější podmínky pro vznik a vývoj života, že tekutá voda se možná objevuje na povrchu občas i v současnosti a že patrně nechybí ani vulkanická aktivita.

 

obr: Dr. Felise Wolfe-Simonová, vedoucí týmu zkoumajícího baktrie z jezera Nomo. Foto: NASA

 

Kosmická agentura všechny poznatky pečlivě analyzuje, aby je promítla do programu MSL (Mars Science Laboratory) - roveru, který na Marsu přistane v srpnu 2010 a bude mít citlivé přístroje umožňující odhalit přítomnost organických sloučenin.

Významné poznatky týkající se možné existence života přinesly i další kosmické soundy. Odhalily přítomnost kapalné vody pod povrchem Jupiterova měsíce Europa, Saturnova měsíce Enceladus a dalších těles, přítomnost organických sloučenin na kometách a asteroidech, nebo jezera a řeky kapalných uhlovodíků na Titanu. Kosmický teleskop Kepler, který NASA vypustila loni, hledá planety podobné Zemi u jiných hvězd. Ještě větší naději pro takové pátrání představuje program kosmického teleskopu Terrestrial Planet Finder, který je však z finančních důvodů neustále odkládán a omezován.

 

Mikroskopičtí astronauté

NASA, astrobiology, O/OreosK významným astrobiologickým aktivitám NASA patří také výzkum odolnosti pozemských organismů vůči podmínkám, které panují v kosmickém prostoru.

 

obr: Nanosatelit O"Oreos se studentskými astrobiologickými experimenty. Foto: NASA

 

Jedna z teorií původu života (tzv. panspermie) tvrdí, že zárodky živé hmoty vznikly ve vesmíru, pohybují se mezihvězdným prostorem a osídlí každé prostředí, které je k tomu vhodné. Pokusy s vysíláním živých organismů na oběžnou dráhu tuto možnost podporují - drsným podmínkám vesmíru dokáží vzdorovat nejen určité druhy bakterií, ale i některé vyšší organismy.

O/Oreos, astrobiology, nanosatelite, NASAZatím posledním takovým experimentem je nanosatelit O/OREOS (Organism/Organic Expesure to Orbital Stresses) vypuštěný 19. listopadu letošního roku. Mezi mikroorganismy, jejichž reakci na kosmické podmínky budou vědci sledovat, je i dosavadní rekordman, mikrob Bacillus subtilis, který na jednom z předešlých satelitů vydržel ve vesmíru žít a množit se plných 5 let.

 

obr: Start rakety s nanosatelitem O/OREOS z kosmodromu na Aljašce. Foto: NASA

 

Na palubě jsou také aminokyseliny a další složité organické molekuly hrající významnou roli v živých organismech na Zemi. A podobně jako v případě bakterií z jezera NOMO jde o binančně i technologicky nenáročné experimenty - v tomto případě skutečně připravované studenty. Nicméně NASA jim dělá velkou publicitu - což je dobře, ještě lepší by ale bylo, kdyby se mohla pochlubit výsledky přiměřenými svému postavení, svým rozměrům a rozpočtům.

NASA ale nehledá odpovědi na otázku existence kosmického života jen ve vesmíru. Její vědci se zaměřují také na pozemské organismy žijící v extrémních podmínkách - zejména takových, jaké se blíží podmínkám na jiných kosmických tělesech: pod ledovci, hluboko pod povrchem, v horkých pramenech a podobně. Testuje přitom také zařízení určená prohledání života ve vesmíru. V současnosti například v Antarktidě pracuje tým IceBite, který tu zkouší nový typ vrtáku pro odebírání vzorků při robotických misích na Marsu.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

UPOZORNĚNÍ: Podrobnosti o hledání kosmického života na Marsu i jinde  (a nejen v NASA) najdete v mé knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates at JoomlaShack