Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Život ve žhavém pekle Venuše

venus1

Nejvážnějším kandidátem na přítomnost mimozemského života je sice Mars a Europa, někteří vědci ale soudí, že ani Venuše není bez šance. A to i navzdory tomu, že podmínky na jejím povrchu se podobají peklu.

V říjnu letošního roku vyslala evropská sonda Venus Express překvapující zprávu: Venuše má ozónovou vrstvu podobné té, která chrání život na Zemi před nepříznivými účinky ultrafialového záření. Někteří astrobiologové donedávna soudili, že přítomnost mocné ozónové vrstvy může být indikátorem života, protože ozón nejčastěji vzniká z kyslíku, který produkují rostliny. Ochranná obálka Venuše má sice skoro určitě jiný původ (je mnohem tenčí a nachází se ve větší výšce), přesto znovu oživila úvahy o možnostech existence života na této planetě.

"Objev představuje silný důkaz toho, že terestrické planety naší sluneční soustavy (Země, Venuše, Mars) jsou si mnohem podobnější, než jsme předpokládali," uvedl Hakhan Svedhem z vědeckého týmu mise Venus Express.

Krutá sestra Země

Venuše je po mnoha stránkách dvojčetem naší planety. Její dráha je nejblíž dráze Země, je přibližně stejně velká a má i prakticky stejnou hmotnost. Dlouho se proto předpokládalo, že i na jejím povrchu budou podobné podmínky, jako na Zemi - snad jen o něco tepleji díky menší vzdálenosti od Slunce.

venus5

 

obr: Tak si představovali povrch Venuše nejen autoři sci-fi, ale i mnozí vědci ještě v 60. letech minulého století - jako pravěk naší Země. Zde je obrázek z Běhounkovy knihy Robinsoni vesmíru nakreslený Theodorem Rotreklem

 

Bouřící sopky, věčné lijáky, divoký oceán - a z něj se plazí obludy podobné dinosaurům... tak nějak líčili povrch Venuše autoři sci-fi románů ještě v 60. letech minulého století. I někteří vědci očekávali, že pozemští astronauté tu najdou tropy dovedené do všech důsledků, včetně bohatého života.

První sondy, kterým se podařilo pod oblačný závoj Venuše nahlédnout, ale přinesly kruté zklamáni. Nad planetou se převalují mraky z aerosolu kyseliny sírové a teploty pod nimi dosahují téměř pěti set stupňů Celsia. Tlak na povrchu se blíží až devadesátinásobku tlaku u hladiny pozemského moře - každý čtvereční centimetr povrchu jakéhokoliv tělesa zde tedy drtí téměř metráková síla. Pro srovnání: odpovídá to tlaku pod hladinou moře v hloubce téměř jednoho kilometru, kam už se neodváží ani většina běžných válečných ponorek.

"Tedy žádná sestra Země, ale skutečné peklo," komentoval to astrobiolog David Grinspoon v knize Venus Revealed. Zájem hledačů kosmického života o Venuši se rázem ocitl na bodu mrazu. Poznatky z dalších sond ale naznačily, že přece jen nemusí být tak zle. Hypotéza, podle níž mohla být Venuše oživená nebo alespoň obyvatelná v dávné minulosti, je dnes zase všeobecně uznávaná. Podle některých vědců tam ale život může být stále.

Kanály jitřní planety

Radarové snímky povrchu Venuše, které pořídila americká sonda Magellan, ukázaly útvary v mnoha ohledech podobné Zemi. Jsou zde dva rozlehlé vyvýšené "kontinenty", které podle toho dokonce dostaly i jména: Ištařina země a Afroditina země. Dvě menší vysočiny Alpha Regio a Beta Regio je možné přirovnat k velkým ostrovům typu Grónska. Vystupují z rozsáhlých depresí, které by za jiných podmínek představovaly oceány. Jsou tu hory, pohoří, sopky... ale také něco, co vědce udivilo asi nejvíc. V délce mnoha set kilometrů se po povrchu táhnou koryta nápadně podobná pozemským veletokům, včetně meandrů, ostrovů a sítě přítoků.

venus3

 

obr: Záhadné kanály na povrchu Venuše. Táhnou se v délce několika tisíc kilometrů a nápadně se podobají řečištím pozemských veletoků. Vědci většinou soudí, že je vytvořila láva velmi neobvyklého složení.

 

Na Zemi mohou něco takového vytvořit jen největší řeky, na Venušině povrchu ale v současné době není přítomnost tekuté vody možná. Američtí planetologové Jeffrey Kargel a Goro Komatsu proto předpokládají, že záhadnými koryty proudil nějaký neobvyklý druh obzvlášť tekuté lávy s nízkou teplotou, jejíž vlastnosti se podobají vodě. Pozemské sopky ale takovou lávu produkují jen výjimečně - a to v případech, kdy dojde k roztavení vápence a podobných hornin. Jenže ani vápenec by na Venuši být neměl, protože vznikl činností vodních organismů.

Kanály jsou proto nejčastěji vysvětlovány jako projev nějaké dosud neznámé formy sopečné činnosti, nebo jako dílo lávy, jejíž vlastnosti ovlivnily svérázné podmínky na povrchu Venuše. Odvážlivci, kteří přišli s názorem, že jejich koryty kdysi opravdu tekl roztavený vápenec vytvořený obyvateli pradávných moří, zatím nikdo nebere moc vážně. Ve skutečnosti ale věrohodné vysvětlení chybí a kanály představují jedno z velkých tajemství jitřní planety.

Stopy dávných moří

Už v 80. letech 20. století při analýze dat ze sond Pioneer američtí vědci upozornili, že klima na Venuši patrně nebylo vždy tak nepřátelské jako dnes. Přibližně před 4 miliardami let byl energetický výkon Slunce oproti současnosti asi o 40 procent nižší a na planetě vládly podobné poměry jako dnes na Zemi. Předpokládá se, že tehdy obě planety disponovaly podobným množstvím vody a kysličníku uhličitého. Na Zemi voda zůstala a kysličník uhličitý se díky korálům, měkkýšům a dalším mořským živočichům přeměnil na karbonátové horniny, jako je vápenec, mramor nebo dolomit.

venus2

 

obr: Tak nějak to mohlo vypadat na povrchu Venuše před několika miliardami let. Pak ji neznámá katastrofa zbavila vody a teplota dramaticky stoupla

 

Naproti tomu na Venuši se později začala teplota zvyšovat, voda se vypařila a rozložila na prvky, přičemž vodík nejspíš unikl do vesmíru a kyslík se spojil s povrchovými horninami. Kysličník uhličitý se stal hlavní součástí atmosféry (je ho asi 97 procent). Pohromu dovršila záhadná globální katastrofa před 500 až 800 milióny let, kdy celý povrch planety doslova přelily gigantické záplavy žhavé lávy.

Hypotézu dokazuje vysoké množství deuteria (izotopu vodíku) v dnešní atmosféře Venuše, který patrně pochází z někdejší vody. Na základě jeho obsahu vypracoval Thomas M. Donohue z University Michigan model, podle kterého měl oceán Jitřenky hloubku od 4 do 570 metrů. V těch dobách nejspíš Venuše opravdu byla téměř identickým dvojčetem Země.

Není vyloučeno, že v dávné minulosti měla Venuše dokonce i jeden měsíc velikostí srovnatelný s tím naším. Tvrdí to alespoň Alex Alemi a David Stevenson z California Institute of Technology ve studii nazvané Proč Venuše nemá měsíc. Brzy o něj ale přišla v důsledku srážky s jiným velkým tělesem.

Přímé důkazy života v praoceánech Venuše neexistují - a získat je zřejmě bude velmi těžké. Je tu ale jeden nepřímý argument: na Zemi se objevily primitivní mikroorganismy téměř okamžitě po vzniku oceánů. Není důvod proč by to na Venuši mělo být jinak.

Mikroorganismy v oblacích

Většina vědců předpokládá, že pokud vůbec život na Venuši byl, tak zmizel už před několika miliardami let. Dirk Schulze-Makuch a Louis Irwin z Texaské university, ale věří, že tam je stále, jen se přestěhoval do vyšších vrstev atmosféry.

Došli k tomu na základě analýzy složení plynů, při níž našli složky, které jsou typickými produkty metabolismu některých primitivních mikroorganismů. Přitom v tamních podmínkách nemohou existovat dlouho, aniž by se rozložily nebo reagovaly s jinými plyny. Jejich "zdroj" je tedy stále funkční. Nachází se tu také sloučenina karbonylsulfid, která na Zemi často vzniká při biologických pochodech.

 

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

UPOZORNĚNÍ: Víc zajímavostí o hledání mimozemského života na Venuši i jinde najdete v knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus. Pokud ji nemají ve Vašem knihkupectví, můžete ji objednat u nakladatele.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

 

 

Naproti tomu měření neodhalila jiné sloučeniny, které by tam naopak být měly, například oxid uhelnatý vznikající rozkladem oxidu uhličitého slunečním zářením. Soudí proto, že ho cosi živého spotřebovává. Ve výškách několika desítek kilometrů nad žhavým povrchem přitom opravdu panují teploty a tlaky, které možnost existence jednoduchého života nevylučují. V mracích se tu mohou nacházet i vodní páry.

"Oblačné vrstvy Venuše mohou být asylem života, který by nevydržel na jejím přehřátém povrchu," tvrdí Dick Schulze-Makuch

Potvrdit nebo vyloučit současnou či minulou existenci života na Venuši mohou až další kosmické výpravy. "Teprve pak spolehlivě zjistíme, jaká substance vyhloubila koryta, prozkoumáme historii vody a oxidu uhličitého na Venuši a pokusíme se v nejstarších horninách najít důkazy o existenci příznivého životního prostředí," napsal v této souvislosti Jeffrey Kargel.

I proto vědci netrpělivě očekávají výsledky mise sondy Venus Express, která bude sbírat vědecká data do konce roku 2012. Právě sledování atmosféry Venuše je nejdůležitějším bodem jejího programu.

 

Jan A. Novak

Psáno pro Hospodářské noviny- Víkend

 

venus4

obr: Tak nějak asi vypadá povrch Venuše dnes

You have no rights to post comments

 
Joomla Templates: by JoomlaShack