Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Vetřelec z Ameriky dobývá české vody

znov1Vlna veder sváděla ke koupání - a v poslední době přitom nebylo těžké narazit na stvoření ne nepodobné představám režisérů sci-fi filmů o podobě mimozemského života. Bližší pohled dojem kosmické exotiky ještě posílí: povrch těchto žlutavých slizovitých koulí tvoří stovky miniaturních trubiček opatřených věnci malých chapadel. Je to něco, čeho bychom se měli bát?

 

Nápadný vzhled vetřelce už několikrát způsobil, že občané hlásili výskyt mimozemských tvorů nebo mutantů zplozených Černobylem. Ve skutečnosti podobné organismy v našich vodách žijí odjakživa, jen nejsou většinou tak nápadné - a v uplynulých desetiletích znečištění většinu z nich zahubilo. Exotické vzezření tvora, který se tu masově objevuje v posledních letech, ale naznačuje, že není původní: přišel až z Ameriky a zalíbilo se mu u nás, takže se v našich vodách úspěšně zabydluje.

 

Komunisté mikrosvěta

Na první pohled náš mimozemšťan ze všeho nejvíc připomíná sladkovodní houby, které ovšem nemají nic společného s těmi v lese. Jde o nejprimitivnější mnohobuněčné organismy, žijící přisedle na kamenech, vodních rostlinách a ponořených konstrukcích. Náš tvor sice jako živočišná houba vypadá, často i žije společně s nimi, ale patří do trochu jiné skupiny.

znov2

 

 

obr:  Vypadá to jako záběr z moře, ale není: bochnatka americká v slapské přehradní nádrži

Foto: Jan A. Novák

 

 

Jde o takzvané mechovce (dříve nazývané mechovky), což jsou vodní bezobratlí živočichové, které známe už ze zkamenělin starých 480 milionů let - a od té doby se ani moc nezměnili. V některých obdobích pravěku byli jednou z dominantních forem života na naší planetě; mezi prvohorními fosiliemi patří k vůbec nejzastoupenějším skupinám.

Mechovci se stejně jako houby živí filtrováním vody. Zbavují ji tak řas, sinic a dalších mikroorganismů, takže jde vlastně o jakési přírodní čističky, leckdy účinnější než ty velké. Kromě biologů by mohli zajímat i komunisty, protože jejich kolonie dokonale splňují představy o beztřídní společnosti. Jedinec se bez ostatních neobejde a vše, co svými chapadélky uloví, odevzdává celku. Bez něj nemůže existovat, ale i kdyby mohl, tak si ho ani nevšimnete, protože je velký sotva milimetr. Ale kolonie dorůstající i velkosti fotbalového míče rozhodně nepřehlédnete. V některých případech může několik kolonií splynout v superkolonii, která je ještě mnohem větší.

Většina mechovců žije v mořích (asi 5000 druhů), kde často tvoří působivé útvary podobné korálům. Existuje ale i okolo 50 sladkovodních druhů, z nichž u nás tradičně žije asi 10. Zaujaly už průkopníka české biologie Antonína Friče (1832 - 1913), v jeho publikacích ale tvora okupujících v poslední době zdejší vody nenajdete. Jde totiž o vetřelce, který zřejmě dorazil až po jeho smrti. Jak to se přesně neví, ale zemi původu prozrazuje už jméno: bochnatka americká.

Bochnatky americké si u nás biologové poprvé všimli roku 1929 v Praze ve Vltavě, roku 1952 byla zaznamenaná také na Labi. Je tedy pravděpodobné, že do Česka se dostala na lodních trupech z Hamburku - tím spíš, že už roku 1883 ji právě tam našli němečtí přírodovědci. Poprvé ji popsal americký biolog J. Leidy ve Philadelphii roku 1851.

 

Proti leukémii a Alzeimerově chorobě

V našich vodách působí už na první pohled exoticky a leckomu možná připomene zážitky z potápění v moři. Nápadné i přes 10 centimetrů velké kolonie žlutavé barvy často mají překvapivě pravidelný kulovitý tvar, s povrchem uspořádaným do kruhových útvarů, jimž se říká rosety. Už při malém zvětšení bychom po jejich obvodu viděli vlastní živočichy (biologové jim říkají zooidi) v podobě sotva milimetrových trubiček zakončených věncem chapadel. Navzájem srůstají a pod sebou vytvářejí rosolovitou hmotu zajišťující tvar a soudržnost celé kolonie.

znov3

 

 

obr: Detailní pohled ukáže zooidy s chapadly uspořádané po obvodu roset

Foto: Jan A. Novák

 

 

Koncem léta nebo na podzim, když se voda ochladí, začne kolonie řešit problém zachování druhu. Z jejího povrchu se uvolňuje velké množství něčeho, co vypadá jako miniaturní létající talíř z malými háky vyčnívajícími po obvodu - říká se tomu statoblast. Ten přežije zimu a svými kotvami se přichytí na podklad, kde na jaře založí novou kolonii. Stejně dobře přilne i k lodním trupům a peří vodních ptáků, a tak si zajistí dopravu do nových teritorií. Nevadí mu ani když projde trávicím traktem.

Donedávna se u nás bochnatka americká vyskytovala jen ojediněle, na počátku 21. století ale zřejmě došlo k něčemu, co jí jde k duhu - i když se zatím přesně neví, co to je. Nově bylo zaznamenáno také to, že zimu pod ledem přežijí celé kolonie z minulého roku, přestože dříve zanikaly už na podzim po vypuštění statobastů.

V současnosti je bochnatku možné vidět v přehradních jezerech na Vltavě, v jihočeských rybnících, ve vytěžených pískovnách a na dalších místech - často ve velkých množstvích. Zdá se, že je poměrně náročná na kvalitu vody, k níž sama také přispívá: kořistí zooidů se ve velkém stávají mikroorganismy, především vodní řasy a sinice. To je patrně i důvod proč žije v menších hloubkách, kde je světlo a teplejší voda.

Koupající se tedy nemusí bochnatek bát; právě naopak - kde je jich hodně, tam nehrozí alergie z vody. Dokonce se zdá, že by mohla být užitečná i jinak, protože obsahuje látku ze skupiny bryostatinů, které vykazují nadějné vlastnosti při léčbě některých druhů rakoviny, zejména leukémie. Poslední dobou se také ukazuje, že pomáhají při poškození mozku Alzheimerovou chorobou a cévními chorobami.

 

Jan A. Novák

Foto: autor

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla 1.5 Templates: by JoomlaShack