Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Legenda jménem Cousteau

coust0aSmrt oceánografa Jacquese-Yvese Cousteaua roku 1997 vyvolala zármutek všech, kdo to s přírodou a zejména s vodami této planety myslí dobře. Už tehdy se také objevily otázky, jak to bude s pokračováním jeho obrovského díla, co se stane s výzkumným týmem, plavidly, letadly i dalším zařízením a vůbec s rozsáhlou organizací nazvanou nadace Cousteau.

 

 

Brzy po odchodu velitele Cousteaua z kapitánského můstku Calypso i ze scény života, se ukázalo, že tyto obavy nebyly liché. Přestože on sám usiloval o to, aby s jeho smrtí činnost mamutí nadace neskončila, když k této situaci opravdu došlo, objevují se problémy, které znali už vládci starověkých říší: v blízkosti silné osobnosti jen málokdy vyroste někdo, kdo je schopen na jejich dílo navázat. A ani Cousteauově organizaci se nevyhnuly spory o to, kdo bude dědicem.

 

Osudová nehoda

Jacques-Yves Cousteau se narodil 11. června 1910. Voda jej přitahovala od dětství - už ve čtrnácti letech experimentoval s dýcháním pod vodou pomocí zahradní hadice (pochopitelně neúspěšně). Oo maturitě se tedy přihlásil na námořní akademii. Lákala jej také letadla, kariéru pilota však zhatila težká autohavárie v roce 1936. Stal se námořníkem a patrně si tak zachránil život, protože většina jeho vrstevníků pilotů nepřežila německou ofenzívu při vpádu do Francie. V roce 1930 ukončil důstojnickou školu francouzského válečného námořnictva.

coust5

 

 

obr: Takhle to začínalo - Cousteauův tým ve 40. letech

 

 

V polovině 30. let se seznámil s Philippe Tailliezem a Frédéricem Dumasem, kteří provozovali na Riviéře módní podmořský lov za pomoci potápěčské masky a ploutví. Tehdy Cousteau našel smysl svého života: zpřístupnit lidem svět hlubin. Jaksi mimochodem se při tom měla uplatnit i jeho slabost pro film a především touha organizovat, velet a být středem pozornosti.

Nejzávažnějším problémem se pro ně stal vhodný dýchací přístroj pro volně plovoucího potápěče. Uprostřed války, v roce 1942 se Cousteau seznámil s ing. Emilem Gagnanem. Ten se právě zabýval konstrukcí regulátoru pro automobily na dřevoplyn, který tehdy nahrazoval nedostatkový benzin. Cousteau zjistil, že se jedná prakticky o stejný problém jako u dýchacího přístroje. Navrhl Gagnanovi vyzkoušet jeho upravený regulátor na dýchacím přístroji pod vodou - a stal se tak vynálezcem nejrozšířenějšího dýchacího přístroje. Kdyby neudělal nic jiného, zapsal by se už tm do historie dobývání podmořského světa.

Sluší se ovšem zmínit, že dýchací přístroj na úplně stejném principu už v 19. století vynalezli, vyzkoušeli a úspěšně prodávali už v 19. století francouzští technici Rouquaryrol a Denayrouze. Nějak se na ně ale zapomnělo - a Cousteau se ani v nejmenším nesnažil to napravit...

Se jménem Cousteau se spojuje celá řada vynálezů a konstrukcí, bez nichž si moderní potápění nelze představit - dýchací přístroj, podmořské kamery a fotoaparáty, podmořská obydlí a přetlakové komory, miniponorky... Ve skutečnosti nebyl konstruktér, dovedl se však obklopit schopnými lidmi, nakazit je svými myšlenkami i nadšením - a výsledek využít, zpopularizovat a spojit se svým jménem. Někteří mu vyčítají, že stejně obratně a nesentimentálně se dovedl těchto lidí také někdy zbavovat, pokud je už nepotřeboval. Ve skutečnosti by se ale jen málokdo z nich dokázal prosadit, kdyby jeho jméno nebylo alespoň po nějaký čas spojeno se jménem J.-Y. Cousteaua.

 

Nadace Cousteau

Se soustavným potápěním Cousteau začal, když už mu táhlo na třicítku, tedy ve věku, kdy jiní mnohdy končí. Svůj první film podmořský film "V hloubce 18 metrů" natočil roku 1943 a pak následovalo několik celovečerních filmů, desítky dílů televizních seriálů, dlouhá řada knih. Cousteau také dokázal postavit několik výzkumných lodí a ponorek, být tváří řady ekologických kampaní a stát se slavnějším než většina politiků. To všechno ani nemohlo být dílo jediného člověka.

coust8

 

 

obr: Legendární Cousteauova výzkumná loď Calypso si zahrála v celé řadě jeho filmů

Foto: Cousteau Society 

 

 

Cousteau stále hledal způsob jak své cíle organizačně zajistit. S námořnictvem se brzy rozešel, protože vojenská hierarchie a disciplína mu bránily v rozletu. Za pomoci několika mecenášů pořídil výzkumnou loď Calypso a založil Skupinu pro podmořský výzkum známější pod zkratkou OFRS.

V té době také prováděl ve spolupráci s A. Piccardem pokusy s prvním batyskafem FNRS II, na výzkumné lodi francouzského námořnictva Élie Monier konal technické experimenty i oceánografická pozorování a zkoušel hranice možností své nové metody potápění. Ověřoval také použití svého dýchacího přístroje při podmořské archeologii, speleologickém výzkumu a v mnoha dalších oblastech. Toto své první průkopnické období zachycuje v úspěšné knize "Svět ticha". Ta se dočkala mnoha vydání (mj. i v tehdejším Československu). Je to patrně nejlepší Cousteauova kniha - dodnes dokáže udržet pozornost čtenáře neopakovatelnou atmosférou prvních kroků do prakticky neznámého světa pod hladinou.

V roce 1950 Cousteau získal a pro podmořský výzkum upravil bývalou válečnou minolovku. Nazval ji Calypso. Po roce prací na nové lodi opustil válečné námořnictvo a dal se na dráhu samostatného badatele a publicisty.

coust1

 

 

obr: Jacques-Yves Cousteau na vrcholu slávy

 

 

Filmuje v tropických mořích, provádí podmořské vykopávky na vraku římské obchodní lodi, spouští automatické kamery do největších hloubek oceánu, vrací se k pokusům s modernizovaným bytyskafem FNRS 3, konstruuje miniponorky... V roce 1957 je jmenován ředitelem oceánografického muzea v Monaku. Týž rok jeho barevný celovečerní film Svět ticha zachycující výzkumy s Calypso v ropických mořích získává Velkou cenu filmového festivalu v Cannes. Toto období popisuje jeho druhá kniha "Dech moře".

Na začátku 60. let se Cousteau věnuje sérii pokusů nazvané Précontinent. Jde o pobyt potápěčů v podmořských obydlích na delší dobu. Program vycházel z jeho tehdejší myšlenky, že člověk bude jednou trvale obývat mořské hlubiny. Précontinent I (též nazývaný "akce Diogenes") spočíval v týdenním pobytu dvou aquanautů ve válcovém domě v desetimetrové hloubce. Potápěči mohli své obydlí volně opouštět, neboť v něm byl stejný tlak jako v hloubce, ve které byl umístěn. Précontinent II se odehrál v roce 1963. Pět potápěčů tehdy žilo ve dvou obydlích v desetimetrové hloubce Rudého moře a měli při tom k dispozici i miniponorku. V jednom hlouběji umístěném domku dýchali dva lidé směs kyslíku a hélia a pravidelně sestupovali za prací do padesátimetrové hloubky. V roce 1963 při Précontinentu III už žili potápěči pětadvacet dní ve stometrové hloubce.

Myšlenka vytváření "člověka vodního" - Homo aquanauticus se však ukázala jako přinejmenším předčasná. K chystanému pokusu Précontinent IV už nedošlo a pokusy s bydlením pod vodou ustaly i v dalších státech, kde následovali Cousteauova příkladu. Výsledky však pomohly zvládnout v praxi metodiku saturačního potápění v době, kdy to bylo nejvíc třeba - když svět v důsledku vyděračské politiky arabských spojenců SSSR začal žíznit po ropě. Nově oběvená ložiska na šelfech Severního moře a Aljašky by bez této techniky využít nešlo.

V sedmdesátých letech se Cousteau od nákladných technických experimentů odvrátil ve prospěch biologického, ekologického a archeologického výzkumu. Calypso kotvila na tolika místech naší planety, že se tím může pochlubit málokterá výzkumná loď. Cousteau zkoumal tropická moře stejně jako ledové vlny Aljašky, Patagonie či Antarktidy, africká jezera, kanadské řeky, vody Amazonky... Hledal památky na minulost ve vracích španělských galeon, na jezeře Tititaca, v kráteru ostrovní sopky Santorin i jinde. Vedle potápěčského vybavení a miniponorek používal i letadel, vrtulníků, balónů, jeho lidé zkoumali oceán z plovoucích obytných bójí...

coust0

 

 

obr: Cousteauova první miniponorka DS-2 známější jako "ponorný talíř"

 

 

Z toho všeho mohli být televizní diváci na celém civilizovaném světě. Cousteau si je dokázal získat nikoliv inscenovaným nebezpečím a lacinými dramaty, ale hlubokým, zasvěceným a pravdivým pohledem do podmořského světa. Jeho knihy z tohoto období (u nás vyšel Žralok, Velryba, Tři dobrodružství lodi Calypso, Poklad na Stříbrné mělčině, Život na konci světa a další) většinou kvalit předchozích nedosahují, útržkovitost a neosobní popisnost textu (Cousteau si u těchto knih přibíral většinou další spoluautory) však je bohatě vynahrazena množstvím často unikátních fotografií.

Jak však přibývalo aktivit, lidí i lodí, bylo finanční a organizační zajištění stále složitější. Proto vznikla nejdříve v USA Cousteauova společnost a později ve Francii Nadace Cousteau - organizace, které spravovaly prostředky pro výzkum a popularizaci, ale současně je také obstarávaly. V roce 1990 měla americká organizace přibližně čtvrt milionu členů a francouzská asi sto tisíc.

Postupně vznikla rozsáhlá agentura, jejímž cílem bylo popularizovat jeho jméno a tím docílit nepřetržitý tok financí pro udržení v chodu mašinerie pracovních skupin, výrobních štábů i samotné lodi. Charakteristická kapitánova tvář se objevuje nejen na televizní obrazovce a na stránkách knih a časopisů, ale také v kreslených seriálech, v zábavných parcích a na různém zboží.

coust21

 

 

obr: Na počátku 90. let navštívil J.-Y Cousteau Prahu při propagaci jedné ze svých ekologických aktivit

Foto: Jan A. Novák

 

Ve Forum des Halles otevřel na 8000 čtverečních metrech zábavný park, jakousi obdobu Dysneylandu zcela podřízenou pěstování kultu jeho osobnosti, V Paříži, Norfolku a Los Angeles jsou kanceláře zajišťující aktivity Cousteauovy nadace, jejíž rozpočty se pohybují v milionech francouzských franků. Z počátečního tápání a improvizací se stal dokonalý mechanismus.

Přesto se Cousteau nikdy nestal bohatý. Získané prostředky byly okamžitě opět vkládány do nových výzkumných programů a v posledních letech zejména do aktivit na ochranu životního prostředí, proti znečištění a na prosazování obnovitelných zdrojů energie. Cousteau a jeho lidé byli po desetiletí v bezprostředním styku s přírodou, a tak se také stali svědky jejího postupného umírání v důsledku lidské činnosti. Už v padesátých letech Cousteau organizoval rozsáhlou a úspěšnou akci proti ukládání radioaktivního odpadu na dno Středozemního moře. Když někdejší podmořský lovec viděl jak potápěči s harpunami zbavili středomořské pobřeží Francie a Itálie většiny ryb, stal se z něj velký odpůrce tohoto "sportu". Na protest proti pokračování loveckých soutěží dokonce složil své čestné funkce v mezinárodní potápěčské organizaci CMAS.

Největší úsilí Cousteau soustředil na záchranu Středozemního moře obklíčeného civilizací i Antartidy nedávno ještě nedotčené. Nezapomněl však ani na Dunaj, a tak se jeho činnost krátce poprvé dotkla i tehdejšího Československa. Místo dramatických protestů však Cousteau volil inteligentnější formu - předkládání konkrétních a názorných výsledků svých výzkumů široké veřejnosti.

 

Smrt následníka trůnu

Nelze nevidět, že základním principem Cousteauových organizací byl vlastně kult Cousteauovy osobnosti - nejen že jej vytvářely, ale současně z něj i žily (od příspěvků členů a příznivců přes prodeje suvenýrů až po honoráře a autorská práva). Cousteauovi tento kolos zajišťoval vše co si od života přál: peníze na výpravy a zařízení i popularitu.

coust6

 

 

obr: J.-Y. Cousteau se synem Jean-Michelem

Foto: Gant

 

 

Království však musí mít nejen krále, ale i následníka trůnu. Tím neoficiálně byl Cousteauův druhý syn Philippe (narozený roku 1940). Se svým otcem se podílel na vedení výprav a byl spoluautorem několika jeho knih. Jenže roku 1979 zahynul při leteckém neštěstí.

K otci se tedy vrátil prvorozený syn Jean-Michel a převzal bratrovu roli. Spolupráce však po několika letech skončila roztržkou.

Cousteau dokonce šel tak daleko, že o schopnostech svého syna veřejně pochyboval před novináři. Použil při tom neobvykle tvrdá slova: "To, že se dítě narodí z vašeho spermatu, ještě neznamená, že bude mít dostatek schopností, aby vás nahradilo..."

Rozpory se vyostřily zejména po neúspěchu zábavného mořského parku v Paříži, jehož výstavbu Jean-Michel vedl. Nakonec byl nucen organizaci vedenou Jacquesem-Yvesem Cousteauem opustit.

Přesto na otce nevzpomíná ve zlém: "Neřekl bych, že naše vztahy byly problémové, spíš bych je nazval komplexní. To že byly složité a měly mnoho podob, vyplývá i ze skutečnosti, že JYC pro mě nebyl jenom otec. Byl mi také přítelem a současně i vůdcem. Kromě toho jsem pracoval i v projektech, které on vedl. Vybalancovat takový vztah by pro mnoho lidí nebylo jednoduché, mně to ale vyhovovalo. Doufám, že moje životní cesta odpovídá jeho filosofii."

Později Jean-Michel Coustau založil Ocean Future Society, jíž je už osm let prezidentem. Aktivity a čestná ocenění naznačují, že s tou neschopností to nebylo tak zlé. Přesto "problémy s nástupnictvím" přetrvaly i po smrti Jacquese-Yvese Cousteaua v roce 1997.

 

Druhá tvář

Méně známá tvář populárního dobyvatele hlubin měla i jinou podobu. Vedle své rodiny měl Cousteau (kromě poměrů s dalšími ženami) také druhou rodinu s letuškou Francine Tripletovou. Z tohoto svazku se narodily dvě děti. Vztah byl zveřejněn až po mnoha letech, přesněji po smrti Cousteauovy první manželky Simone. Tehdy se kapitán Calypso s Francine oženil.

coust4

 

 

obr: Yves Paccalet, spoluautor několika Cousteauových knih. Během jeho návštěvy v Praze jsem se od něj o JYC dověděl mnoho zajímavých věcí

Foto: Jan A. Novák

 

 

Tento "neveřejný" vztah patrně měl také vliv na postoj k synovi z prvního manželství a zprostředkovaně na problém nástupnictví v organizaci. Důsledky se naplno projevily po Cousteauově smrti - právoplatnými dědici se totiž stal Jean-Michel a Francine. Přestože se je bývalí spolupracovníci snažily přimět k dohodě, nepodařilo se to. Nicméně Cousteauova společnost i nadace stále existují, i když počet registrovaných členů stále klesá.

Popravdě řečeno, nezdá se být příliš pravděpodobné, že by se do vedení někdejšího Cousteauova týmu dostal někdo, kdo by byl schopen na činnost svého předchůdce navázat - byla příliš ušita na míru značně nevšední kapitánově osobnosti. Místo toho má Jean-Michel vlastní organizaci nazvanou Ocean Futures Society. Má za sebou několik úspěšných akcí, ale časy se změnily a obrovské popularity otce už dosáhne jen ztěží.

Důležitější je, že zájem o dílo a odkaz "JYC" neklesá, ale spíš roste. Svědčil o tom mimo jiné i úspěch kapitánova životopisu od jeho dlouholetého spolupracovníka Yvese Paccaleta (knihu u nás vydalo nakladatelství Práh pod názvem Jacques-Yves Cousteau - V ocánu života).

Calypso se svým velitelem už nikdy nevypluje, přesto však nic nekončí. Naopak: díky Cousteauově práci miliony lidí pochopily, že svět oceánu je nádherný, složitý - a ohrožený. Pokud se jej navzdory tomu nepodaří zachránit, nebude to kapitánova vina. On udělal opravdu všechno, co mohl. Kéž by totéž měl právo na konci své cesty říci každý z nás.

Jan A. Novák

Text je sestaven z mých starších článků pro Hospodářsko noviny, Slovo, 21. století a Nemo

 

Komentáře   

+1 #1 hulvath 2014-06-11 17:20
Jen bych poznamenal, ze na ty francouzske vynalezce z 19. stoleti se docela nezapomelo. J. Verne jim postavil literarni pomnik, spomina je ve 20000 mil pod morem...
Citovat
-2 #2 Gimpel 2014-06-12 10:10
Jjj,typický to bílý ariec - objevitel a vynálezce !!!

Od potápěče obstarožního:-) ,zkušenného a erudovanného, jsem se v věcech těchto poučiti s radostí doopravdy nechati ráčil.
Navíc s takovým speciphickým příbuzenstvem. ;-) :-)))
Citovat
-3 #3 hulvath 2014-06-12 22:25
Gimple, jste typicky netovy troll. Neprinasite zadne nove udaje, nebo podnetne fakticke poznamky, jen blabolivo - psychedelicky zvanite. Drzte uz hubu, nebo vam nekdo zasije papulu.
Citovat
0 #4 Gimpel 2014-06-13 07:43
Hmmm,co jinného bych od individua s nick name ,,hulvath,, čekati mohl, že.....

Souběžně si nevzpomínám rozhodně, že bych se snad zrovna vás kdy na cokoliv tázal !!!

ad 3 : ste nejposlednějíší m z posledních, co by zde snad příspěvky čtenářů ctěnných hodnotiti, kádrovati směl.

Čas můj pro vás - definitivně vyčerpán jest !!!
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Template Tutorial: by JoomlaShack