Novákoviny

Je to jeden z nejrozšířenějších léků - a přestože ho lékárníci nabízejí více než jedno století, pořád není úplně jasné proti jakým chorobám jej užívat. Zatímco jedni ho berou nanejvýš při nachlazení, druzí věří, že pravidelné užívání je ochrání před rakovinou, infarktem i jinými metlami lidstva. A třetí naopak varují, že může poškodit zdraví.

Užívání aspirinu jako prevence proti infarktu není nic nového, přibývá ale lékařů, kteří věří, že tento lék může chránit i před rakovinou. Například Xiang-Li Tan z proslulé Mayo Clinic porovnával dva vzorky osob starších 55 let a zjistil, že u těch, kteří pravidelně užívali aspirin, se snižuje výskyt rakoviny slinivky přibližně o 26 až 30 procent. Prestižní lékařský časopis The Lancet v červnu zveřejnil výsledky oxfordských vědců, podle kterých denní dávka 75 miligramů kyseliny acetylsalicylové (účinné látky aspirinu) snižuje riziko obávané rakoviny tlustého střeva o 25 procent.

Jiné studie se zabývají preventivním efektem tohoto léku i na další typy nádorů, například plic, ledvin, prsu, horních partií trávicího traktu (například jícnu) a nechybí dokonce ani experimenty snažící se prokázat pozitivní vliv na cukrovku. Ve Velké Británii se už delší dobu ozývají hlasy volající po preventivním předepisování aspirinu všem lidem po čtyřicítce.

Ne všichni lékaři ale toto nadšení sdílejí. Sám Xiang-Li Tan své výsledky komentoval opatrně: "Bude potřeba ještě další důkladný výzkum. K preventivnímu podávání aspirinu je nutné přistupovat individuálně, protože u někoho může mít vážné vedlejší účinky."

A tak zatímco jedni v pravidelném užívání aspirinu vidí záchranu před nejhoršími civilizačními chorobami, jiní jsou přesvědčeni, že optimistické výzkumné zprávy jsou spíš dobře zaplacená reklama farmaceutických firem.

Jisté je v tomto sporu zatím jen jedno: léky na bázi kyseliny acetylsalicylové vydělávají víc než obchod s kalašnikovy - jenom samotného aspirinu se ročně prodá více než 40 000 tun.  

Léčivá síla vrby

"Když je krávě špatně, sejde k potoku a nažere se vrbového listí," tvrdili venkované v časech, kdy se skot ještě mohl volně pást. Právě proto možná blahodárné účinky odvarů z vrbové kůry a listí proti bolestem a zánětům znali lidé už ve starém Sumeru dva tisíce let před počátkem našeho letopočtu. Vrbu vychvalovali také Hippokrates, Ceslis a Galén v antické době a je ceněnou součástí lidové medicíny do dnešních dob.

obr: Vrbové kůře dává léčivou sílu kyselina acetylsalicylová.

Teprve v 19. století ale začali vědci hledat látku, která vrbě léčivou sílu propůjčuje. Roku 1828 se mnichovskému profesorovi farmakologie Johannu Buchnerovi podařilo z kůry stromu izolovat malé množství špinavě žlutých krystalků s hořkou chutí skvěle potírajících bolesti hlavy. Dal jim jméno "salicin". Jeho následovníci proces vylepšovali a roku 1838 získal italský chemik Raffaele Piria čistou látku, v níž rozpoznal kyselinu salicylovou. Jako lék ale byla téměř nepoužitelná, protože silně dráždila žaludek.

Vědci se nenechali odradit a začali hledat něco, co by vedlejší účinky odstranilo. Roku 1853 se to povedlo francouzskému chemikovi Charlesi Fredericu Gerhardtovi. Kyselinu salicylovou neutralizoval pomocí jiných substancí a získal kyselinu acetylsalicylovou - účinnou látku pozdějšího aspirinu,. Jenže Gerhardt potenciál svého objevu nerozpoznal a po jeho publikování se o další využití nestaral.

Spor o autorství

Víc prozíravosti projevil německý chemik Felix Hoffman zaměstaný u firmy Bayer. Údajně hledal čím by zmírnil utrpení svého otce stiženého artrózou a objevil v odborné literatuře Gerhardtovu výzkumnou zprávu. Účinek kyseliny acetylsalicylové ho příjemně překvapil, a tak u svého zaměstnavatele prosadil zahájení hromadné výroby a registraci ochranné známky. Do jména léku lidé od Bayera vložili písmena "A" (acetyl), "SP" (Spirae, latinské rodové jméno vrby) a "IN" (což byla koncovka, zdobící tehdy název skoro každého léku). Říšský patentový úřad Aspirin zaznamenal jako obchodní značku 6. března 1899.

Dojemnou historku o soucitném Felixi Hoffmanovi a jeho trpícím tatínkovi ale později zpochybnil jeho bývalý kolega Arthur Eichengrün. Tento německý chemik židovského původu a držitel téměř půl stovky patentů pracoval ve firmě Bayer v letech 1896 až 1908, ale později si založil vlastní farmaceutickou firmu. Válku přežil v terezínském ghettu a roku 1949 publikoval zprávu, podle níž  Hoffman pouze realizoval jím vypracovaný postup syntézy.

Roku 1999 skotský chemik Walter Sneader zveřejnil analýzu podporující pravdivost Eichengrünovy zprávy, přesto je  "oficiálně" otcem léku stále Felix Hoffman.

Zdraví i smrt

Koncem první světové války na léku se zalíbením spočinuly zraky vítězných mocností. Německá společnost se musela ochranné známky vzdát v rámci poválečných reparací a z Aspirinu se stal aspirin s malým "a" - i mnoho dalších léků založených na léčivých účincích kyseliny acetylsalicylové. 

obr: Už více než sto let je aspirin nejužívanějším lékem na světě.

Krátce na to  aspirin poprvé ukázal také svou odvrácenou tvář. Když mezi lidmi oslabenými válečným utrpením a podvýživou začala řádit španělská chřipka, nemocní po něm okamžitě sáhli. Pandemie si přesto v letech 1918 až 1919 vyžádala 50 milionů mrtvých -  a někteří odborníci věří, že nemalý díl viny nese aspirin.

"Předávkování aspirinem tehdy často vedlo k otoku plic a následným úmrtím," tvrdí například americká internistka Karen M. Starko. "Roku 1917 Bayer ztratil práva na aspirin v USA, což vedlo obrovskému boomu jeho výroby. Mnohé firmy přitom vůbec neuváděly informace o dávkování. Někteří lékaři tehdy předepisovali dvojnásobek dávek, které jsou dnes považovány za maximální."

Aspirin zůstal jedničkou mezi léky proti bolestem a horečnatým onemocněním až do 50. let, kdy se objevily účinnější přípravky. Znovu ale začal nabírat dech koncem století, právě v souvislosti s objevem preventivního působení proti infarktu. S optimismem proto může hledět i do století jedenadvacátého - a vědecké zprávy o pozitivním účinku při předcházení rakoviny jeho pozici  ještě posílí. Přesto by bylo chybou přezírat i možné vedlejší účinky. I o tak zdánlivě neškodném  přípravku by se měl každý poradit s lékařem.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

You have no rights to post comments