Novákoviny

Stále častěji zjišťujeme, že staré civilizace zřejmě disponovaly vynálezy, jejichž vznik je kladen až do novověku, přestože skutečný původ se zřejmě ukrývá v neznámé minulosti. Vedle slavného počítače z Antikythéry, nejasných zpráv o letadlech a ponorkách, popisů účinků jaderných zbraní i celé řady dalších indicií k nim patří také dalekohledy a astronomické teleskopy.

Heinrich Cornelius Agrippa z Nestesheimu už v 16. století o optice starověkých civilizací píše: "...sem patří též podivuhodné obrazy vyrobené uměním geometrickým a optickým. Tak byla zhotovována zrcadla dutá a pruhy zrcadel, jež odrážejí vzdušné obrazy podobající se postavám stínů. Návod na zhotovování takových zrcadel podávají Apollonius a Vitellius ve svých knihách o perspektivě a zrcadlech. Pompeius Veliký přivezl prý zároveň s kořistí z Orientu do Říma takové zrcadlo, němž bylo vidět celá vojska ozbrojenců. Tak byla vyráběna i průhledná zrcadla, která potřena šťávou jistých rostlin a ozářena umělým světlem, naplňovala celý okolní prostor fantasmy. Mně samotnému je známo, že byla zhotovena dvě proti sobě stojící zrcadla, v nichž bylo za slunečního světla velmi zřetelně viděti všechny předměty slunečním světlem ozářené do vzdálenosti několika mil."

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Záhadné vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Agrippa si zřejmě nevymýšlel, protože jeho popis dost přesně odpovídá moderním zrcadlovým teleskopům. Jenže byl astrolog, mág a okultista, a tak ho moderní věda nebere vážně. Jsou tu ale i další podezřelé informace.

Čočky z Ninive

Na východ od dnešní Sýrie se rozkládala starověká asyrská říše s hlavním městem Ninive. Byla to největší metropole své doby, mělo 700 tisíc obyvatel a jeho obvod činil 24 hodin cesty. Roku 1842 byla při archeologickém průzkumu objevena městská knihovna s více než 20 tisíci hliněnými tabulkami a také skleněné ploskovypuklé čočky.

obr: Čočka nalezená v Ninive pochází ze 7. stol. př. n. l. Její malá optická mohutnost nazvědčuje spíš pro použití v dalekohledu než pro čtení

K jakému účelu je staří Asyřané používali, můžeme se jen domnívat. Jejich optická mohutnost totiž byla okolo půl dioptrie. Každý krátkozraký člověk potvrdí, že k očnímu lékaři ho obvykle donutily jít až potíže při čtení drobného textu, které si vynutily brýle o síle nejméně jedné dioptrie. Pokud předpokládáme, že asyrští učenci měli stejné problémy, tak je nejspíš objevili ještě později, protože klínopisné znaky byly podstatně větší a čitelnější než náš tisk.

Použití pro slábnoucí zrak mudrců tedy můžeme vyloučit - zato pro dalekohledy by byla taková skla ideální. Optická mohutnost je totiž nepřímo úměrná k ohniskové vzdálenosti, lidsky řečeno: čím méně má čočka dioptrií, tím delší je její ohnisková vzdálenost. A jen dalekohledy s objektivy o velké ohniskové vzdálenosti mohou mít zvětšení dostatečné pro astronomické pozorování.

Podobných podezřelých nálezů optických skel z dávných dob je víc. Už v 19. století našel významný anglický vědec Brewster přesně vybroušenou čočku, která podle všeho pocházela z trosek Ninive a podrobně ji popsal v odborné literatuře.

Nemusí to ostatně být jen čočky, jimiž mohl starověk vděčit za zdánlivě předčasné astronomické znalosti. Ještě lepší výsledky se dají docílit s přesně vybroušenými zrcadly, které (na rozdíl od čoček) nemají některé optické vady. V antice se k výrobě zrcadel používal převážně leštěný bronz - a je známo, že stejným materiálem vzal za vděk při stavbě svých obřích teleskopů i Friedrich Herschel, slavný hvězdář 18. století. Amatérští astronomové vědí, že vybrousit přesné zrcadlo není ani tak záležitost dokonalého strojního vybavení, jako spíš nekonečné trpělivosti. A tu měli lidé dávných dob většinou mnohem víc než my.

Předčasné znalosti vesmíru

Kromě toho existuje ještě jednodušší možnost, jak vyrobit naprosto přesné zrcadlo. Stačí dát do nádoby s vodou menší misku se rtutí a vodu uvést do pomalého krouživého pohybu, třeba přívodem rovnoměrného proudu vody. Rtuť se odstředivou silou velmi přesně vyklene - a rychlostí otáčení dokonce můžeme regulovat ohniskovou vzdálenost. Takovým "teleskopem" lze sice pozorovat jen objekty v nadhlavníku, ale v tropické a subtropické oblasti se právě tam přinejmenším občas nacházejí prakticky všechny planety.

obr: Ještě starší je čočka nalezená v egyptském Helwanu - pochází z doby okolo 2500 let př. n. l.

Možnost existence výkonných optických zařízení ve starověku potvrzují i nečekané astronomické znalosti starých národů. Nedaleko arménského jezera Sevan byly nalezeny skalní rytiny s astronomickým obsahem. Je mezi nimi i znázornění Měsíce posetého krátery. Hliněné tabulky starých Babyloňanů se zmiňují nejen o čtyřech velkým oběžnicích Jupitera, ale i o sedmi měsících Saturnu.

Nepatrné Marsovy měsíčky Phobos a Deimos se podařilo astronomům objevit až roku 1877 pomocí tehdy největšího teleskopu na světě - ale Jonathan Swift je ve svých Guliverových cestách velmi přesně popsal o sto padesát let dříve. Je možné, že vycházel z nějakých starých zpráv, které se do dnešní doby nedochovaly. Třeba arabských: staří Arabové říkali hvězdě alfa Centauri Toliman, což znamená Dva pštrosi. Alfa Centauri je skutečně dvojhvězda - jenže prostým okem to není vidět. A tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.

Proč tedy archeologové žádný dalekohled ještě nevykopali? Důvod může být prostý: strategické zájmy. Přístroj, který umožňoval vidět na dálku, měl ve starověku stejnou cenu, jako v druhé světové válce radar. Pokud jej vlastnili panovníci a vojevůdci, pak měli dobrý důvod jej nedávat z ruky. A pokud jím disponovali jen učenci, měli stejně dobrý důvod o tom mlčet, aby nevzbudili zájem panovníků a vojevůdců. Nemlčel až Galileo Galilei, který výsledky astronomického použití dalekohledu zveřejnil jako první. Vzápětí asi litoval: vyneslo mu to církevní proces, z něhož vyvázl jen o vlas.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments