Novákoviny

Zpráv o zázračných mariánských zjevení je v historii tolik, že na první pohled nepředstavují nic neobyčejného - některým věřícím se takové věci prostě občas stávají. Jenže událost, k níž došlo v portugalské Fatimě, se od ostatních v mnohém liší. Nejen podivným průběhem, ale i tím, že se v nich angažovali nejvyšší autority katolické církve včetně několika papežů.

 Asi nepřekvapí, že dodnes nikdo přesvědčivě nevysvětlil, k čemu ve Fatimě 13. května 1917 skutečně došlo. Mnohem podivnější je, že závoj mlčení stále halí i některé světské aspekty této tajemné události.

Krásná paní v bílém

Desetiletá Lucia dos Santos, její sedmiletá sestřenice Jacinta Marta a devítiletý bratranec Francesco Marta pocházeli z těch nejprostších poměrů, jaké si v západní Evropě 20. století lze představit. Fatima, kde trávili své nepříliš radostné dětství pasením ovcí, leží v horské oblasti v nadmořské výšce okolo 800 metrů, a tak tamní krajina mnoho obživy nikdy nedávala. K všeobecné bídě a beznaději přispívalo i to, že už čtvrtým rokem zuřila světová válka, která teprve později musela dostat pořadové číslo: první.

obr: Děti, které měly být svědky zjevení: Lucia dos Santos, Francesco Marta a Jacinta Marta

Téměř negramotné děti sice dění ve světě nerozuměly (nebyly na tom ostatně v tomto ohledu o mnoho hůř než jejich dospělé okolí), přesto stísněnou atmosféru bez velkých perspektiv do budoucna nepochybně vnímaly. Sotva lze také pochybovat o tom, že v tradičně katolickém Portugalsku intuitivně cítily jediné východisko: milosrdenství Bohorodičky, která je z celého křesťanského sboru svatých dětské duši zdaleka nejbližší. To vše sice pozdější události nejspíš v plné míře neobjasňuje, přesto to možná dává fatimskému případu přinejmenším některé vnější atributy.

Tak jako téměř každý den, i 13. května 1917 děti hnaly svá zvířata do hor, do malého údolí Iria s jeskyní zvanou Cova de Iria. Krajinu náhle ozářil záblesk, který však nenásledovalo hřmění hromu. Jasné světlo se objevilo ještě jednou, sjelo z oblohy a usadilo se nad větvemi osamělého dubu, aniž by se ovšem větve či alespoň listy sebeméně ohnuly.

Uprostřed záře děti spatřily krásnou paní oděnou v bílém, která k nim v zápětí začala promlouvat. Pro začátek jim toho moc neřekla: oznámila pouze, aby přišly na stejné místo přesně za měsíc, tedy 13. června. A pak každý následující měsíc, rovněž vždy 13. dne.

Tak to alespoň děti vyprávěly po návratu domů. Zpočátku jejich historka neměla velký úspěch, podle některých pramenů je dospělí údajně dokonce zastrašovali a odrazovali od dalších kontaktů s podivným zjevením. Po prvních úkazech se ještě vůbec nemluvilo o Panně Marii, ale jen o "krásné paní" nebo o "paní v bílém".

Zdá se, že náboženský obsah přišel teprve s dalšími zjeveními - podle některých zdrojů dětem "pravou podstatu" jejich vidění vysvětlil až místní farář. Právě pravidelným opakováním jevu je celá událost mezi mariánskými zjeveními naprosto ojedinělá - nejde o osamocený úkaz, ale o celou sérii zjevení přicházejících v pravidelných periodách a navíc předem ohlášených.

Aeroplán Panny Marie

Na další schůzku s "krásnou paní" se s dětmi vypravilo i několik dospělých. Sami nic neviděli, děti však padly na kolena a s kýmsi rozmlouvaly. Prosily paní, aby si je odvedla sebou do ráje a ta prý zareagovala vyslovením svého prvního proroctví: "Francesca a Jacintu si brzy odvedu. Ty, Lucio, tu však zůstaneš déle."

obr: Jedno z mnoha idealizovaných ztvárnění události ve Fatimě. Původně děti mluvili jen o světle, nebo o paní v bílém. Panna Maria se do jejich vyprávění dostala až později 

Také při dalších zjeveních svědci sami nic zvláštního neviděli, přesto zájemců o účast na této nevšední události rychle přibývalo. Při čtvrtém setkání 13. srpna "krásná paní" podle pozdější výpovědi Lucie pronesla tři poselství. První dvě měla oznamovat brzký konec světové války a následující vypuknutí druhé světové války a varovala před mocností z Východu, kterou bylo nepochybně míněno sovětské Rusko. Obsah třetího však zůstal utajen. K záhadě tohoto třetího poselství se ještě vrátíme podrobněji.

Lucia, která se jako nejstarší brzy stala jakousi neformální mluvčí dětské trojice, také "krásnou paní" požádala o vykonání nějakého zázraku, který by přesvědčil i přihlížející davy. Panna Maria její přání splnila na dalších schůzkách v září a říjnu, kdy už počet poutníků dosahoval desítek tisíc. Ani tehdy se sice postava v bílém neukázala nikomu jinému než třem dětem, avšak podle shodného svědectví většiny účastníků slunce potemnělo, začalo se otáčet a vykonávalo na obloze prudké pohyby. Některé výpovědi mluví dokonce o světelné kouli plující po obloze (v dobové terminologii "aeroplán Panny Marie"), o žluté mlze, o tajících vločkách snášejících se z oblohy a dalších podivných úkazech. Některé z těchto jevů byly údajně pozorovány nezávislými svědky i z míst vzdálených více než 100 kilometrů. Přestože při seanci v říjnu 1917 prudce lilo, záhadné světlo okamžitě vysušilo oděv všech 70 000 přihlížejících.

Říjnové setkání s Pannou Marií bylo patrně poslední. Na sklonku první světové války vypukla pandemie španělské chřipky, která zahubila víc lidí, než všechny fronty apokalyptického konfliktu. Francisco této chorobě podlehl 4. dubna 1919, Jacinta o necelý rok později - přesně tak, jak jim "krásná paní" 13. června 1917 slíbila. Patrně nepřekvapí tvrzení některých autorů záhadologické literatury, že umírající děti obklopovala tajemná záře, nebo že vůbec nešlo o španělskou chřipku, ale o dosud neznámé onemocnění připomínající následky radioaktivního ozáření...

Mezitím se do věci, která na nevýznamné místo přitahovala stále početnější zástupy poutníků, vložila katolická církev. Roku 1921 byla Lucia dos Santos uklizena do kláštera v Oportu, roku 1930 církevní orgány oficiálně uznaly pravost fatimského mariánského zjevení. Ve Fatimě vyrostl komplex svatyní, ubytoven a dalších objektů a z neznámé chudé vsi se stala prosperující součást křesťanské turistiky, stejně jako známější Lurdy, pozdější Medžugorje či mnohá jiná místa zjevení Panny Marie.

Záhady třetího poselství

Málo známou okolností fatimského zjevení je údaj některých pramenů, podle nichž měly děti na daném místě vídat cosi podivného již dlouho před prvním zjevení "paní v bílém". Světelný oblak ve vzduchu prý pozorovali Lucia, Jacinta a Francesco v dané lokalitě poprvé v létě roku 1915 a pak ještě několikrát. Postava ukrytá v tomto světle k nim však promluvila až 13. května 1917.

obr: Mariánské zjevení v Lurdech mělo podobný průběh jako ve Fatimě. Zde se Panna Maria zjevila v krasové jeskyni

Jedním z nejzajímavějších "světských" aspektů tohoto případu je záhada třetího svědectví údajně vysloveného zjevením 13. srpna 1917 - a postojem katolické církve obecně.

I když se to laikovi může zdát podivné, katolická církev má ke zjevením (a zázrakům vůbec) mimořádně opatrný postoj. Každý takový jev bývá dlouhá desetiletí - nebo dokonce i celá staletí - prověřován, scházejí se komise ctihodných církevních otců a posuzují se všechny aspekty, přičemž za nejpádnější bývají brány případy zázračného uzdravení. Není to vtip: v jednom takovém případu (Slovensko, Limanová, rok 1992) příslušný duchovní dokonce vyzval účastníky zázraku, aby svá svědectví doložili lékařem vyhotovenou dokumentací před a po vykonání zázraku...

Takový postoj má hned několik důvodů. Předně je to upřímná snaha po serióznosti a ochrana před případnou blamáží. Kromě jiného jde ale i o to, že katolická církev je přísně hierarchická instituce, která mezi Boha a nadpřirozeno na jedné straně, a prostého věřícího na straně druhé, staví bohatě větvenou strukturu svého aparátu. Nelze samozřejmě předepsat Bohu, Panně Marii, či jinému světci, komu a jak se projevovat - když už ale ve své nevyzpytatelnosti úřednický aparát obešli, je alespoň třeba tento jejich neformální postup schválit pro ostatní věřící jaksi dodatečně. Vzhledem k tomu, že zjevení obvykle má kromě duchovního rozměru také ekonomický rozměr a bývá vzpruhou pro turistický ruch i další podnikatelské aktivity v oblasti, je tento postoj církve pochopitelný.

Buď jak buď, v případě Fatimy šlo všechno neobvykle rychle. Zázrak církev uznala pouhých 13 let po zjevení, Jacinta a Francesco se dočkali blahořečení v roce 2000 a stali se tak vůbec nejmladšími blahořečenými, kteří nezemřeli mučednickou smrtí (Lusia si musela počkat, protože ke své smůle v té době ještě žila - zemřela až 13. 2. 2005 v požehnaném věku 97 let a Portugalsko tehdy vyhlásilo státní smutek). Proces jejich blahořečení církev zahájila už roku 1979, což by jim mnozí mučedníci čekající na své blahořečení celá staletí mohli jen závidět. Postup byl zdůvodněn "hrdinstvím křesťanské ctnosti obou dětí, které neprozradily svěřená tajemství, přestože je uvěznili, vyhrožovali jim a podrobovali je silnému tlaku".

 Jaká to byla tajemství?

Zapomeňte na Fatimu...

Po smrti Jacinty a Francesca je znala jen Lucia, která je již jako klášterní sestra církevním hodnostářům údajně sdělila na počátku 40. let. O obsahu prvních dvou jsme se zmínili, třetí zůstává v mnoha ohledech záhadné dodnes. Lucia prý tlumočila přání Panny Marie, aby nebylo zveřejněno před rokem 1960, a pak pouze v případě, že to papež uzná za vhodné. Do Vatikánu její výpověď doručil roku 1957 arcibiskup Josef Alvas Cerreida da Silva v zapečetěné obálce s tímto dodatkem.

obr: Ve Fatimě Panna Maria údajně ohlásila data svých dalších zjevení. Dostavily se obrovské davy lidí, kteří sice neviděli Bohorodičku, zato vyprávěli o podivných světlech, pohybech slunce po obloze a dalších záhadných úkazech

Roku 1960 ovšem papež Jan XXIII za vhodné neuznal - pouze k dokumentu připsal: "Papež viděl a k obsahu se nevyjadřuje". Podobný postup zvolil i jeho nástupce Pavel VI.

Nelze se proto divit, že o obsahu třetího svědectví kolovaly ty nejdivočejší zvěsti. Nejčastěji se tvrdilo, že hříšnému lidstvu je prorokována Apokalypsa, že jde o oznámení termínu začátku třetí světové války před rokem 2000 a podobně. V tomto duchu byly vysvětlovány i některé výroky dřívějších papežů a vysokých církevních hodnostářů.

"Mnoho národů zmizí z povrchu země. Bezbožné národy se stanou Bohem vyvolenými k potrestání lidstva, jestliže modlitbami nepřivodíme jejich obrat k víře. Lidstvo spěje k záhubě..." Tak údajně zněla výpověď Lucie, před jistým mexickým knězem, který ji navštívil v klášteře roku 1957.

"Třetí poselství z Fatimy neobsahuje nic, co by věřící neznali z Apokalypsy," prý temně prohlásil kardinál Josef Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. Oficiálně však Vatikán všechna podobná tvrzení dementoval.

Ani Jan Pavel II na mlčení dlouho nehodlal nic změnit, přesto byl v jeho případě zřejmý jistý posun. Sám Fatimu několikrát navštívil a v roce 1997 veřejně vyhlásil, že Bůh nemá v úmyslu lidstvo za jeho hříchy zničit. I když tak učinil bez zjevné souvislosti se zjeveními z Fatimy, nelze v tom nevidět výslovné popření apokalyptického obsahu třetího poselství. Později se nejčastěji mluvilo o tom, že třetí poselství bylo varováním Jana Pavla II před atentátem, kterému šťastně unikl 13. května 1981 tedy zvláštní shodou okolností v den výročí zjevení), případně, že neobsahuje nic, co by již nebylo řečeno v prvních dvou.

Třetí proroctví zveřejnil Jan Pavel II až roku 2000: podle něj mělo předpovídat především již zmíněný atentát na papeže, ke kterému však už mezitím došlo.

Ani se nelze divit, že mnoho věřících bylo tímto odhalením zklamáno. Katolický publicista Antonio Socci vydal bestseller "Čtvrté proroctví z Fatimy" v němž tvrdí, že Vatikán to nejhorší dál tají. S podobnými názory přišli i další badatelé, zatímco pro skeptiky je nicotnost třetího proroctví jen dalším důkazem podvodu nebo naivity zúčastněných.

Stejně tak je ale možné, že jde o zastírací manévr: konec světa se v ohlášeném termínu nedostavil, zapomeňte na Fatimu...

Že by mimozemšťané?

Jak již jsme řekli, mariánských zjevení byly zaznamenány stovky. Není pravda, že k nim dochází pouze v katolických zemích. Panna Maria se nevyhýbá ani protestantům, pravoslavným a dalším odnožím křesťanství, nejméně v jednom případě (Egypt, Káhira, rok 1968) se dokonce zjevila před davem muslimů - pravda, na střeše koptského (tedy křesťanského) kostela. Objevila se už nejen v Evropě a Africe, ale také v Asii, Americe a Austrálii. V době vrcholícího mariánského kultu za časů pobělohorské rekatolizace nebyla o podobné události nouze ani v Čechách, jak o tom velmi pěkně vypovídají třeba kresby v ambitech barokního kláštera Svatá hora u Příbrami. V moderní době ovšem jsou před ve víře vlažnými Čechy upřednostňováni spíše Slováci a Poláci, kde jsou zjevení dodnes zaznamenávána. Velmi zajímavý případ se udál ve slovenské Turzovce roku 1958,, kde ke vzniku poutního místa došlo i navzdory tvrdé perzekuci komunistického režimu.

obr: O mariánské zjevení ve Fatimě se živě zajímají také ufologové a zastánci archeoastronautických hypotéz

Nicméně případ z Fatimy je některými svými projevy zcela unikátní, zato však jeví překvapivě podobné rysy s ještě slavnějším případem ve světově proslulých Lurdách. Tam se Panna Maria zjevila v únoru 1858 (a pak ještě sedmnáctkrát) čtrnáctileté Bernadettě Soubirousové - rovněž u jeskyně a rovněž za účelem sdělení tří dodnes nezveřejněných tajemství. I Bernadetta dožila v klášteře, zatímco její obec začala z popularity mezi věřícími neuvěřitelně bohatnout.

Ortodoxní věřící samozřejmě nepotřebuje případy mariánských zjevení vysvětlovat, pro intelektuálněji laděné křesťany a ateisty však věc zůstává záhadou. Časté tvrzení, že jde o kolektivní halucinace, projevy hysterie související s pubertou, důsledek dlouhodobého stresu (chudoba, válka, bezútěšné životní podmínky) na jednodušší jedince s labilní nervovou soustavou, zdaleka nevysvětlí všechny okolnosti - přinejmenším těch zjevení, která se opakovala za přítomnosti velkého množství svědků.

Mnohými komentátory je fenomén zjevení považován především za ekonomický zjev: když se kult ujme, je ze zanedbané lokality rázem bohatá obec. Roční návštěvnost Lurd se odhaduje na čtyři a půl milionu poutníků, ve Fatimě je to okolo milionu, rekordy ale trhá především Jižní Amerika. Do mexického Guadeloupe, kde se zjevení odehrálo už roku 1531, ročně přijde 7 milionů. Více než milionovou návštěvnost tam vykazují i mnohá další jihoamerická poutní místa.

Přestože zjevení jsou přinejmenším zajímavým sociologickým a psychologickým fenoménem, oficiální vědu nechávají lhostejnou. Více se jim věnují neortodoxní badatelé, kteří se pohybují na její hranici - nebo i za nimi. Už populární americký astronom, exobiolog a spisovatel Carl Sagan upozornil na to, že případy zjevení se nápadně podobají takzvaným setkáním třetího druhu s posádkami létajících talířů.

Nepřekvapí proto, že se těchto případů v posledních desetiletích s nadšením chopili ufologové a vyznavači archeoastronautiky (příznivci myšlenky, že Zemi v minulosti nejméně jednou navštívili zástupci mimozemských civilizací). Populární Erich von Däniken shromáždil velké množství svědectví z celého světa a upozornil, že v drtivé většině případů byl náboženský obsah zjevení sporný nebo dokonce vložený dodatečně. Téměř všem je zato společná postava ve světelném ovále, která však o sobě většinou nemluví jako o Panně Marii, spíše se obecně snaží varovat před nebezpečími hrozícími lidstvu. A sotva se lze divit, že pro to volí termíny přizpůsobené duševní úrovni a rozhledu navštívených jedinců. Ve většině případů ostatně nemluví vůbec.

Přátelé mimozemšťanů také upozorňují, že světelný ovál nemusí být jen "klasické" UFO, ale také efekt jakési projekce na dálku. Je ovšem velmi těžké se vžít do myšlenkových postupů mimozemšťana, který své vyspělé technické prostředky nepoužije na místech, kde se o Zemi rozhoduje, ale k návštěvě těch nejbezvýznamnějších z bezvýznamných...

Jisté je jen to, že fenomén mariánských zjevení je příliš četný a příliš podivný, než aby jej šlo smést ze stolu jakou pouhou halucinaci, podvod nebo projev náboženského fanatismu. Nepochybně o něčem vypovídá. A pokud náhodou to přece jen není svědectví o nadpřirozenu, či mimozemšťanech, tak o naší duši docela určitě.

Jan A. Novák

Sestaveno z mých článků pro Hospodářské noviny a Mladý svět

You have no rights to post comments