Novákoviny

Gigantická šestimetrová postava namalovaná okrem na skále jedné ze saharských roklí svého času posloužila Erichu von Dänikenovi jako pádný důkaz o návštěvě mimozemšťanů. Není divu: obr má na sobě oblek připomínající skafandr, včetně podivné helmy se štěrbinovými průzory. Už objevitel této kresby, francouzský etnograf Henry Lhote jí dal sugestivní název "Velký marťanský bůh". Astronautickou interpretaci ještě posilovaly další skalní malby v okolí, které znázorňovaly postavy oblečené v podobných "skafandrech" (navíc ještě s "anténami" na hlavách), lidi vznášející se jakoby ve stavu beztíže, nebo podivné tvory nepřipomínající žádná pozemská zvířata.

Novodobá historie Velkého marťanského boha začala roku 1933, kdy skupina francouzských koloniálních vojáků pronikla do pustých vyschlých roklí náhorní planiny Tassili na jihovýchodě Alžírska. Ke svému údivu spatřili na skalních stěnách velké množství kreseb zvířat, která tu už dávno nežila: nosorožců, slonů, žiraf. A také bytostí, z nichž mnohé se lidem podobaly jen vzdáleně, jiné vůbec ne.

Zrození legendy

Začátkem roku 1956 se proto do oblasti vypravila expedice pařížského Antropologického muzea vedená expertem na prehistorické skalní malby Henri Lhotem (1903-1991). Stovky maleb, které na skalách Tassili našli, jim vyrazily dech. Lhote o tom později řekl: "Nikdy předtím jsem neviděl něco tak mimořádného, zvláštního a krásného."

obr: Archeolog a etnograf Henri Lhote během svých výzkumů na Sahaře v 60. letech minulého století. Lhote je sice autorem pojmenování Velký marťanský bůh, ale na "astronautický" výklad této kresby nevěřil.

Samotný objev Velkého marťanského boha Lhote popsal takto: "Je namalován přes celou výšku stěny velkého převisu. Stěna je velmi zakřivená a protože hlava byla namalovaná na stropě, je celý obraz sotva vidět. Tábořili jsme poblíž skoro čtrnáct dní a vůbec jsme ho nezpozorovali. Přitom musela celá postava i se zničenou spodní částí původně měřit skoro šest metrů."

Lhote se domníval, že jde o jakési božstvo místních pastevců, kteří tu žili před 8 až 10 tisíci lety, než se Sahara proměnila v poušť. Podivné obleky bral jako výraz umělecké manýry, kterou nazval obdobím kulatých hlav. Ve své knize o expedici sice diskutoval možnou souvislost zdejších přírodních obrazáren s mýtickou Atlantidou, kosmické pojmenování obrazu ale myslel jen alegoricky - kosmickou hypotézu vždy důrazně odmítal.

obr: Velký marťanský bůh na kresbě pořízené Henri Lhotem. Někteří odborníci jeho pracovní metody později kritizovali.

Jiní však jméno malby vzali vážně - jako první ruští autoři Matest Agrest (1915-2005) a Alexandr Kazancev (1906-2002). Není přitom bez zajímavosti, že od nich převzal myšlenku Velkého marťanského boha jako portrétu cizího astronauta nejdřív český spisovatel Ludvík Souček a teprve po něm slavný Erich von Däniken.

V druhé polovině 60. let kresba obletěla svět, její sláva ale brzy pohasla. Oficiální vědci se přiklonili k tvrzení, že jde o znázornění šamana v rituálním oděvu, hlavně ale Lhotemu vyčítali, že svými metodami výzkumu malby poškodil, takže jejich skutečnou podobu už nelze věrohodně zrekonstruovat. Naproti tomu Däniken a jeho obdivovatelé se kosmické interpretace drží dodnes. Mezitím shromáždili řadu podobných artefaktů z jiných částí světa a ptají se, proč mágové tolika odlišných a vzájemně vzdálených kultur mají nutkavou potřebu nasazovat si na hlavy něco, co ze všeho nejvíc vypadá jako potápěčská přilba. Kdo vzbudil mezi pravěkými pastevci tak posvátnou úctu, že mu namalovali portrét, který se výškou blíží soše svatého Václava na Václavském náměstí, to zůstává stále záhadou.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

obr: Náhorní planina Tassili, oblast výskytu skalních kreseb

You have no rights to post comments