Novákoviny

Chrámová malba zobrazující zázrak není nic mimořádného - ale kosmický satelit na renesanční fresce přece jen překvapí. Přesto nejde o výmysl. Stěnu kostela v italském Montalcinu zdobí obraz Svaté trojice obklopující něco, co ze všeho nejvíc vypadá jako první ruský Sputnik vypuštěný roku 1957 nebo americký Vanguard z téže doby. Podobnost objektu na církevním obraze s moderní technologií je skutečně zarážející 

Pod pojmem Montalcino si milovníci vína představí slavnou odrůdu červeného vína. Ta dostala jméno podle městečka Montalcina, která má dnes asi 5000 obyvatel a leží v italském Toskánsku asi 40 kilometrů od Sieny. Jeho měšťané se v průběhu 16. století rozhodli postavit kostel zasvěcený svatému Petrovi, jehož výzdobu zadali malíři vyhlášené sienské malířské školy Bonaventurovi Salimbenimu (1568-1613). Ten pak zanechal na stěnách malbu, která vzrušuje milovníky záhad už od počátku kosmické éry lidstva.

Tajemná koule

Měšťané z Montalcina chtěli mít výzdobu chrámu hotovou ke svatému roku 1600 a Salimbeni termín dodržel. Dosvědčuje to i nápis v rohu malby: "Ventura Salimbeni, pittor serenis, fecit, anni jubilei 1600".

obr: Bonaventura Salimbeni, Exaltation del Eucharistie, Montalcino. Svatá trojice v horní části obrazu obklopuje předmět, který se nápadně podobá moderním kosmickým technologiím. 

Spodní část obrazu představuje eucharistickou bohoslužbu, při které křesťané symbolicky oslavují hostinu s Ježíšem Kristem. Na malbě se jí účastní postava s korunou papežů, kterou odborníci vesměs ztotožňují s papežem Klementem VIII., jehož pontifikát spadá do let 1592 až 1605, tedy do doby vzniku díla.

Na horní části malby je Svatá trojice: po pravé straně sedí Bůh Otec, po levé Bůh Syn, nahoře se vznáší holubice symbolizující Ducha svatého. Uprostřed však je předmět, nad kterým zůstává rozum stát. Modravá koule s kovově lesklým povrchem, z níž nahoře trčí dvojice prutů. Jednoho se přidržuje Bůh Otec, druhého Bůh Syn. Podobnost se kosmickými satelity je zarážející. Detailnější pohled navíc ukáže, že povrch koule je rozdělen na řadu rovnoběžných pásů, příčně dělených na menší obdélníky.

Skoro by se chtělo říci, že povrch satelitu (jak bývá zvykem) pokrývají polovodičové solární články, zatímco pruty trčící z horní části koule jsou antény. Ze spodní části pak vyčnívá krátký výstupek, který vypadá jako objektiv kamery nebo čidlo nějakého přístroje.

Tahanice o zemskou osu

Podle historiků umění předmět znázorňuje zeměkouli, "antény", její osu. Ze symbolických důvodů má každá z postav svou, protože přece nejde aby se Bůh Otec a Bůh Syn přetahovali o jednu. Strukturování povrchu pak naznačuje síť rovnoběžek a poledníků.

Jenže toto vysvětlení skutečnosti moc neodpovídá. Koule je sice skutečně rozdělená na rovnoběžky, jenže "poledníky" na sebe v místech dotyku s rovnoběžkami nenavazují - obdélníky jsou rozmístěny spíše jako cihly.

obr: Výmluvné srovnání - vlevo "sputnik z Montalcina", vpravo americký satelit Vanguard z konce 50. let

Kromě toho síť rovnoběžek a poledníků nekoresponduje ani s jednou z "os", které ostatně rovněž vypadají jako z kovu a mají i zřetelné příruby v místech napojení na kouli. Při velkém rozlišení sice na jejím povrchu najdeme skvrnu, která by při troše fantazie mohla být Afrikou, jenže tvar dalších už se známým kontinentům moc nepodobá. Představu glóbu ale především narušuje již zmíněný "objektiv" a další „technologické“ struktury povrchu...

Co Bonaventuru Salimbeniho inspirovalo, zůstává velkou záhadou. Nepřekvapí proto, že podle spekulativní literatury vycházel z tajné tradice, která biblické události interpretovala jinak než oficiální církev. Narážejí při tom na pasáže Starého zákona rovněž popisující objekty, které se podobají moderní technice.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments