Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Švýcaři chystají vysavač kosmického smetí

debris0

Některé nám mohou spadnout na hlavu, jiné dokáží vyřadit z provozu satelit, ohrozit kosmickou loď nebo orbitální stanici. Nedávno ohlášený švýcarský program CleanSpace, jehož cílem je likvidace nebezpečných trosek na oběžné dráze, znovu upozornil na skutečnost, že trosky raket, družic a další kosmické smetí se stává stále větším problémem.

"V současnosti kolem naší planety obíhá přibližně 16 000 objektů větších než 10 centimetrů a miliony menších trosek," upozorňuje švýcarský astronaut Claude Nicollier působící jako profesor na Federální polytechnice v Lausanne (EPFL). "Řítí se rychlostí několika kilometrů za vteřinu, takže i ty nejmenší nelze podceňovat - tím spíš, že jejich množství roste stále rychleji."

Incidentů bude přibývat

Švýcarská pojišťovací společnost Swiss Re vypočítala, že pravděpodobnost srážky satelitu nebo lodi větší než 10 krychlových metrů s nebezpečnou troskou větší než centimetr je nyní 1:10 000. Vzhledem k ceně kosmické techniky a náklady na její provoz to vůbec není málo.

debris2

 

obr: Největší zbytky satelitů mohou dopadnout až na zem

 

Zatím naposledy se kosmické smetí připomělo 28. února, kdy musela Mezinárodní kosmická stanice pomocí zážehu raketových motorů servisního modulu Zvezda uhnout z cesty jedné z trosek čínského meteorologického satelitu Fengyun-1C. Ne vždy je ale možné zareagovat včas. V červnu loňského roku minul neidentifikovaný úlomek ISS o pouhých 335 metrů.

"Neměli jsme o existenci té věci do poslední chvíle tušení," řekl tehdy Bill Gerstenmayer z NASA. K podobnému incidentu předtím na ISS došlo v březnu 2009. Téhož roku zanikl satelit Iridium 33 s ruským Kosmos 2251. S kosmickým smetím ale udělaly nepříjemné zkušenosti i raketoplány Space Shuttle. Roku 1983 se raketoplán Challenger vrátil z oběžné dráhy s miniaturním kráterem v jednom z průzorů. Oprava přišla na 50 000 dolarů, přestože rozměry "pachatele" se pohybovaly v řádu milimetrů. Endeavour při misi STS-118 dostal zásah, který vyvrtal několikacentimetrový otvor v chladícím panelu.

Hrozba srážky přitom poslední dobou exponenciálně narůstá. Nejen proto, že roste počet startů a tím i množství satelitů, posledních stupňů raket, odhozených krytů a dalších dílů, ale i proto, že vzájemnými srážkami těchto těles se vytváří obrovské množství dalších úlomků na nových drahách. Jevu se říká Kesslerův syndrom a odborníci diskutují o tom, při jakém počtu satelitů přeroste v nekontrolovatelnou řetězovou reakci.

Některé státy navíc k množení trosek přispívají vojenskými pokusy s ničením satelitů na oběžné dráze. To byl případ i zmíněné trosky před níž uhýbala ISS. Fengyun-1C byl vysloužilou meteorologickou družicí zasaženou čínskou raketou roku 2007.

Orbitální vysavač a kosmické dělo

"Kosmické agentury si uvědomují, že nebezpečí srážek poroste, " uvedl v této souvislosti Volker Gass ze Švýcarského kosmického střediska při EPFL. "Chceme se proto stát průkopníky v boji s hrozbou kosmického smetí."

debris3

 

obr: Satelit CleanSpace má nebezpečné trosky dohnat, uchopit do speciálních kleští a nasměrovat tak, aby shořely v atmosféře

 

Základní myšlenka programu CleanSpace je na první pohled prostá. Švýcaři chtějí vyvinout sérii satelitů, které budou trosky pronásledovat, uchopí je do speciálních kleští a navedou do atmosféry, kde shoří. První model zanikne společně se svým úlovkem, časem by ale měl vzniknout stroj, který bude polapené satelity a jejich zlomky do atmosféry vymršťovat, takže sám zůstane na oběžné dráze k dalšímu použití. První verze by mohla být vypuštěna už za tři roky.

"Program by měl vést ke vzniku celé rodiny jakýchsi kosmických vysavačů, jejíž každý člen by byl určený pro jiný typ trosek," řekl Volker Gass.

Jednoduchá myšlenka v sobě ale skrývá celou řadu záludností. Velké vzájemné rychlosti těles na oběžné dráze budou vyžadovat množství manévrů náročných na palivo, takže ani životnost pokročilejší verze kosmického vysavače nebude velká. O to větší ale budou náklady. Přitom CleanSpace si poradí jen s velkými kusy - které je ovšem možné předem sledovat a včas se jim vyhnout, což je o dost levnější.

Americká kosmická agentura NASA se proto zaměřuje spíš na pasivní ochranu proti malým úlomkům. Provozuje proto několik speciálních "děl", která simulují nárazy úlomků na různé materiály. V Evropské kosmické agentuře (ESA) se touto problematikou zabývá Inter-Agency Space Debris Coordination Commitee (IADC).

Jan A. Novák.

Psáno pro Hospodářské noviny

 


Přílohové texty:

Složení kosmického odpadu – tělesa větší než 1 cm

rakety a jejich části - cca 1900 ks

tělesa poztrácená při kosmických misích - cca 1900 ks

satelity - cca 3100 ks

úlomky satelitů - cca 9000 ks

celkem - cca 16000 ks

Podíl velmocí na kosmickém odpadu

Čína - 42 procent

USA - 27,5 procent

Rusko (SSSR) - 25,5 procent

ostatní - 5 procent

Zdroj: NASA/Orbital Debris Quarterly News

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Extensions: by JoomlaShack