Novákoviny

Neposkvrněné početí a narození Božího syna je asi jedna z nejobtížněji pochopitelných pasáží Nového zákona, ne-li vůbec celé Bible. První problém je už v tom, že podle Evangelia svatého Matouše se narodil Marii, nicméně její muž Josef nebyl jeho otcem. Což se občas stává, aniž by na tom bylo cokoliv záhadného a Josef se chystal záležitost vyřešit tak, jak se obvykle řeší - řečeno Matoušovými slovy "nechtěl ji v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti" (Matouš, 1:19). Jenže pak se mu ve spánku zjevil anděl a instruoval ho, že plod v Mariině těle je počat od Boha, takže Josef se o oba má dál starat.

I to by se ještě dalo nějak vysvětlit, protože občas se zdávají různé věci a lidí, kteří se podle toho řídí, je i dneska dost. Jenže Matouš téměř jedním dechem říká, že dítě takto zplozené je z přímé rodové linie krále Davida. Nikoliv ze strany Marie (pak by to mělo smysl a hezky by to pasovalo: otec Bůh, matka z královského rodu), ale ze strany Josefa. Matouše tenhle zjevný protimluv nijak neznepokojil - ještě se trochu rozpovídal o mudrcích a hvězdě a pak si Ježíše všímal až jako dospělého muže v okamžiku. kdy se setkal s Janem Křtitelem.

obr: Carlo Crivelli, Zvěstování Panny Marie a svatý Emidius, obraz z 15. století. Duch svatý ze všeho nejvíc připomíná létající talíř, z něhož vychází laserový paprsek

Jen o málo víc k tomu říká evangelista Lukáš. Ten přímo jmenuje anděla, který byl pověřen Marii devět měsíců před narozením Ježíše upozornit, že se tak stane. Té se to moc nezdálo, protože za onoho času "neměla muže", což je sice možné vykládat různě, ale důsledek je jen jeden.

Nadpřirozená entita jménem Gabriel v tom ale neviděla problém: "Duch svatý sestoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží."

Týž Gabriel o šest měsíců dřív navštívil Alžbětu později řečenou svatou a stejným způsobem jí oznámil, že se jí narodí syn jménem Jan, který Ježíše jednou pokřtí. Zajímavé na tom je, že i tentokrát ke kontaktu došlo devět měsíců před porodem. Což nutně vyvolává dojem, jako by tu někdo chtěl naznačit, že Gabrielova mise nespočívala jen v předání ústního vzkazu.

Zajímavé přitom je, že katolická teze o neposkvrněném početí Panny Marie - tj. bez účasti příslušníka lidského rodu mužského pohlaví, z toho bezprostředně nevyplývá a je v podstatě mladá: teprve roku 1856 ji vyhlásil papež Pius IX. bulou Ineffabilis Deus.

Starší katolické výklady i východní církve obvykle nezabíhaly do biologických podrobností a spokojily se s vysvětlením, že Bůh jednoduše Marii zprostil hříchu - lhostejno kdy a jak. Protestanti pak učení o neposkvrněném početí Panny Marie odmítají úplně.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Záhady Bible, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Zvláštní načasování Gabrielovy mise inspirovalo i novodobé příznivce archeoastronautických teorií. Podle nich šlo o příslušníka mimozemské civilizace, který zařídil umělé oplodnění. Sperma mimozemského původu dodalo geny, které takto zrozeným jedincům dodaly vlastnosti nutné k nadpřirozeným výkonům při úkolech, kvůli nimž byly na tento svět vyslány...

Něco takového ostatně naznačuje i sám svatý Lukáš: Jan mluvil hned po porodu, Ježíš už jako malé dítě diskutoval s učenci v jeruzalémském chrámu (Lukáš 1:64 a a 2:46).

obr: Aerte de Gelder, Kristův křest, obraz z 18. století. Opět vidíme Ducha svatého v podobě létajícího disku

Stejně si to zřejmě vykládal i renesanční malíř Carlo Crivelli (1435-1495). Když roku 1482 dostalo město Ascoli od papeže Sixta IV právo samosprávy objednalo si u něj obraz na téma Zvěstování Panny Marie. Na výsledném díle známém jako Zvěstování Panny Marie a svatý Emidius dokončeném o čtyři roky později, má Gabriel podobu létajícího talíře obklopeného světelným prstencem, z něhož vychází laserový paprsek mířící na Mariino čelo. A aby to církevním otcům nebylo moc divné, klouže po paprsku malinký holoubek znázorňující hmotnou podobu Ducha svatého...

Duch svatý v podobě létajícího talíře je i na obrazu Aerta de Geldera Kristův Křest z roku 1710 a jiných dílech.

Co má tohle všechno znamenat?

Zdá se, že na jedné straně stojí tradiční náboženský výklad, zatímco na druhé "tvrdá" archeoastronautická škola operující mimozemšťany a létajícími talíři. Nebo ateistické vysvětlení, že jde o zdařilou fabulaci, která měla příběhu dodat potřebnou mystiku. Těžko ale popřít, že autoři při tom projevili mimořádný cit pro moderní technologie a prvky sci-fi.

Není ostatně třeba být dogmatik na jedné ani na druhé straně barikády. Stejně dobře možné je, že novozákonní příběh odráží starozákonní tradice - v minulých kapitolách jsme viděli, že záhadní andělé se o těhotenství pozemských žen zajímali od Enocha až po Jakoba.

Nebo se i tentokrát osobně vrátili, aby zase jednou přehodili výhybky dějin?

 "UFO" na Crivelliho obraze zdaleka není jediný takový objekt v církevním umění. Jeden každý z nich umí historikové umění vysvětlit i "přirozeně" přesto jejich četnost a podobnost s moderními technologiemi zanechává otazníky. Umělci (stejně jako stavitelé chrámů) byly součástí uzavřených společenstev, kde se dávné vědomosti dědily z generace na generaci. Ta tradice je velmi dlouhá - už babylónský panovník Urnammu (2060 až 1950 př. n. l.) autor mnoha staveb, se nechal zobrazit jako dělník nesoucí špičák, zednickou lžíci a kružítko. Tyto symboly pak zřejmě zajímavým způsobem přes antiku a středověké stavitelské hutě stavitelů chrámů doputovaly až k zednářským společenstvím...

Jan A. Novák

You have no rights to post comments